Vražedkyně, která varovala

08. 03. 2017 | 08:52
Přečteno 13313 krát
Má se pacientům věřit?

Vražedkyně z Teska dostala výjimečný trest v trvání třiceti let v nejpřísnějším typu věznice. Loni v nákupním centru na Smíchově ubodala zákaznici v den svého propuštění z bohnické psychiatrické nemocnice, kam byla umístěna o dva týdny dříve po pokusu zavraždit dívku v kavárně. Tehdy přivolaným policistům stačilo její prohlášení, že je psychiatrickou pacientkou, aby ji místo do cely převezli do nemocnice. Policie pachatelku nezadržela, neuvalila na ni vazbu, neobvinila ji, dokonce ani neinformovala nemocnici o tom, čeho se žena dopustila.

Bláznivá ženská policii nezajímala

Příčinou tak lehkovážného postoje policistů k pokusu o vraždu v kavárně byla kombinace dvou faktorů – za prvé, pachatelka prohlásila, že se dříve léčila v Bohnicích, za druhé - byla to žena. Pokud by útočil muž, těžko by se dalo očekávat, že policie jen mávne rukou. Policisty, kteří zasahovali po útoku v kavárně, obvinila později inspekce ze zneužití pravomoci.

Selhání systému

V psychiatrické nemocnici se vražedkyně sice přiznala, že ženu v kavárně chtěla zabít, ale ani tam ji nikdo nebral vážně – tím spíše, že policie nezahájila trestní řízení za pokus o vraždu. Případ „proklouzl“ rozhraním mezi psychiatry a policisty, ochrana společnosti utrpěla tím, že pravá ruka nevěděla, co činí levá.

V bohnické nemocnici se zřejmě ani nepřišlo na chorobný motiv nedokonané vraždy – pacientka se pokusila uškrtit mladou ženu s úmyslem pomilovat se s mrtvolou. Jde o jednu z nejtěžších sexuálních deviací – homosexuální nekrofilní sadismus. Agresivita pacientky ještě stoupla po pokusu o přeměnu z ženy na muže. Genderově neutrální jméno Michelle Sudků si zvolila pro období proměny, která však nikdy nebyla dokončena.

Ani policisté, ani pak psychiatři nerozpoznali míru společenské nebezpečnosti třiatřicetileté bývalé zdravotní sestry a sanitářky. Jinak nelze vysvětlit fakt, že osoba s tak těžkou sexuální deviací po nezdařilém pokusu o vraždu byla propuštěna z Bohnic po pouhých dvou týdnech léčby. Byla to pacientka agresivní vůči okolí, velmi konfliktní, špatně spolupracující, „obtížná“. A proto když u ní psychiatři neshledali duševní chorobu v pravém slova smyslu, žádné bludy ani halucinace, neotáleli s propuštěním.

Vražda jako pomsta lékařům za propuštění

Pacientka chtěla v nemocnici ještě zůstat, ani neměla kde bydlet a tak prohlásila, že touha vraždit jí neopustila. Jak zaznělo u soudu, sdělovala každému, komu mohla, že je nebezpečná. Byla přesvědčena, že člověka, který tvrdí, že bude zabíjet, z psychiatrické léčebny nepustí. Přemoudřelí psychiatři to vnímali především jako její manipulaci ve snaze prodloužit si hospitalizaci. A takto primitivní manipulace je přesně to, co přebujelé lékařské ego nesnese. Pacient nemá lékaři říkat, co ten má dělat, natož ho vydírat vraždou. Vznikla situace „kdo z koho“ a „prokouknutá“ manipulátorka byla i přes své stesky na touhu vraždit propuštěna s léky na tři dny a s kontaktem na ambulantního psychiatra.

V propuštění pacientky dva týdny po dramatickém převozu záchrankou po neskrývaném pokusu o vraždu bylo něco, co zavánělo pokud ne odvetou, tak snahou lékařů vychovávat „manipulátorku“ a zarputile lpět na formálních pravidlech ad absurdum – bez ohledu na to, co pacientka říká. Ale pokud někdo vydírá, to neznamená, že není schopen svoji vyhrůžku uskutečnit. Právě naopak.

Povinnost chránit společnost před násilím v případě vyhrožování jeho spácháním je nadřazeno snaze překazit účelové zneužívání lékařské péče. Když někdo zrovna před písemkou zavolá, že ve škole je bomba, nejdříve proběhne evakuace a prohlídka školy, teprve pak se vychovává a trestá viník poplachu. Jenže v selhávajícím systému není místo pro násilníka, který se teprve chystá spáchat zločin. Na psychiatrii už nepatří, protože nemá správnou diagnózu, na policii či do detenčního zařízení také nepatří, protože ještě nic neprovedl. K trvalému ubytování chybí jen jedno - zločin, po kterém všechno stává na svá místa.

„Pacientka žvaní...“

Když psychiatr nevěří pacientovi, je to symptom vyhoření? Nebo obranná reakce před psychopaty, jejichž slovy se pohrdá? Odlidštění pacienta se stává chorobou z lékařského povolání, vybavuje se mi písemný záznam kolegy po téměř hodinové konzultaci s jeho klientkou – „Pacientka žvaní.“

Pacientku, která tvrdila, že je nebezpečná, propustili z Bohnic, neboť nebylo z čeho ji léčit – neměla diagnózu, jen „manipulovala“ a "žvanila." Zde končí učebnice psychiatrie a začíná Dostojevský. Ušlechtilé „bílé“ mozky nepočítali s tím, že touha po pomstě, jednoduché, ale velmi silné city a primitivní agresivní pudy u člověka, který je schopen všeho, mohou být ničivější a strašlivější než diagnózy v učebnici. Jistě, jak bohorovně prohlásil profesor Cyril Höschl, „Bohnice nejsou věštírna, za výhrůžky mohou zavřít půlku národa.“ Ale vyhrůžky nevyspalého souseda, že organizátora divokého večírku „roztrhne jako hada“ nejsou totéž, co přiznání nekrofilní sadistky v pokusu o vraždu a v touze tento čin dokonat, pokud jí nenechají v Bochnicích.

Po odchodu z nemocnice se bývalá zdravotní sestra rozhodla ukázat psychiatrům, že se mýlili, když ji propustili. A tak se vyhrůžka vraždou proměnila v hrůznou realitu.

Z této tragédie lze vyvodit ponaučení i pro psychiatry: Pojďme pro změnu věřit pacientům, jejich steskům i vyhrůžkám.

Vraždící moc zoufalých a pud sebezáchovy

Jako parafrází názvu známého románu lze tuto tragédii nazvat „Zločin a pomsta“. Žena, které se nepovedlo stát mužem, vraždila, aby donutila lékaře a společnost brát ji smrtelně vážně. Chovala se jako terorista, kterému je jedno, jakou cenu zaplatí za svůj odporný nenávistný čin. Byla příčetná, tedy byla podle znalců schopna poznat, že je její jednání protiprávní, i když její ovládací schopnosti byly mírně snížené.

Psychiatři tedy neudělali odbornou chybu, když nechali jít pacientku vyhrožující vraždou. Neměla halucinace a bludy, zabíjela "jen" z pomsty, což je skoro normální, že? - a nyní přijme zasloužený trest za svůj čin. Ale nemusela by ho spáchat a zbytečně by nevyhasl lidský život, pokud by sofistikované psychiatrické vědění, profesní odlidštěnost a alibismus nepřehlušily elementární pud sebezáchovy, snahu ochránit společnost a zabránit násilí.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy