Přestože Praha 2018 není naštěstí válčící Arnhem 1944, dovolila jsem si vypůjčit titulek snímku Richarda Attenborougha. Věřím totiž, že i s těmi, kteří vnímají libeňskou realitu zcela odlišně, než je tomu v mém případě, se shodneme alespoň na tom, že se jedná o skvělý film.

Takový asi o Libeňském mostě nikdo nenatočí. I když jsem ve stále větší míře přesvědčena o tom, že dobrý režisér by v souvislosti s touto stavbou a děním kolem ní nepochybně natočil příběh blízký těm cimrmanovským. Byť v tomto případě se nejedná zase o tak moc velkou legraci, ale spíše o story z kategorie tragikomických, dokazující, že i politika na komunální úrovni může být o umění nemožného.

Proto například jedna z nejvlivnějších postav opozice, Alexandra Udženija (ODS), která logicky nechová k ČSSD a zejména ANO příliš velké sympatie, nemá problém potvrdit v rozhovoru pro DVTV, že „Libeňský most je dlouhodobě ve špatném stavu, měl by být zbourán a opraven.“ Jako takřka hrdinské se pak jeví slova respektované kolegyně z opozičních řad o tom, že v případě mostu spojujícího dvě městské části, by měla převážit hodnota užitná nad historickou a urbanistickou zároveň. A když už investovat 500 miliónů korun, je lepší upřednostnit variantu nového mostu, který vydrží sto let, než před stejnou investicí do opravy stavby s dvacetiletou životností.

Zdá se to být logické, leč logika někdy bolí. Třeba starostu Prahy 7 Jana Čižinského, z někdy koaliční trojkoalice (KDÚ-ČSL, Zelení, STAN). Mimo jiné argumentuje tím, že Libeňský most chátrající od roku 2002, kdy byl vážně poškozen devastující povodní, být zbourán nesmí, neboť se jedná o kulturní památku. Přitom asi ví, že v únoru letošního vydalo ministerstvo kultury, byť nepravomocné rozhodnutí o tom, že se v případě Libeňského mostu o kulturní památku nejedná. A taky je mu známo, že i kdyby vyšla jím preferovaná varianta, podle ministerstva kultury by „památková hodnota při rozsáhlé rekonstrukci utrpěla.“ Mimochodem, docela mě zajímá, do jaké kategorie odborníci řadí kulturní památku, jejíž památková hodnota utrpěla. Památka s ručením omezeným? Méně hodnotná památka?

Co s tím vším? Z politického hlediska by bylo nejtaktičtější nepřicházet s bouráním mostu v čase předvolebním, kdy jdou racionální argumenty stranou a převládá takřka revoluční rétorika spojená s předváděním novozélandských bojových tanců na mostě. V souvislosti s děním posledních týdnů nevylučuji vznik sdružení s názvem: My náš Libeňák nedáme. Možná bychom se možná dozvěděli, že existuje varianta opravy mostu při plném zachování provozu a jeho památkové hodnoty zároveň. Na druhou stranu z pozice celoživotní střízlivé optimistky doufám, že obyvatelé především Holešovic a Libně projeví větší míru smyslu pro realitu, než ti, kteří v rámci naplnění svých politických ambicí ví, že slibem zarmoutit nelze.

Z taktického hlediska by asi nebylo od věci poukazovat na to, že se vlastně jedná o spor mezi ČSSD a Trojkoalicí a Trojkoalice není schopna garantovat ani hlasy svých osmi zastupitelů. A k tomu ještě přihodit něco o tom, kterak například kolega Dolínek, příliš nezvládl reorganizaci TSK. Opravdu podstatný problém je ovšem v tom, že možný zisk politických bodů se bohužel nerovná konci samovolné devastace Libeňského mostu, kterému není pomoci.