25. 5. 2016 zamítli poslanci novelizaci zákona k ochraně před škodami působenými užíváním tabáku, alkoholu a dalších návykových látek (379/2005), kterou MZ ČR připravovalo několik let. Měl skoro 200 stran a více než 200 pozměňovacích návrhů.

Zhruba pět let naše MZ proklamuje podporu nekuřáckým veřejným prostorám. V Rámcové úmluvě o kontrole tabáku WHO jsme se zavázali k nekuřáckému prostředí od srpna 2017 – tato úmluva je jediný právně závazný dokument WHO, který jsme ratifikovali = schválili jej poslanci, senátoři a podepsal prezident, má platnost zákona, viz www.fctc.org nebo česky na www.slzt.cz.

Od roku 1981 máme stovky rozsáhlých studií, které dokazují devastující vliv pasivního kouření na zdraví, zejména na kardiovaskulární nemoci. V zemích, kde se přestalo kouřit uvnitř veřejných prostor, okamžitě klesl počet infarktů myokardu a náhlých srdečních smrtí o 10 – 15 %. Zároveň tam vzrostl příjem pohostinského průmyslu: také u nás tři čtvrtiny dospělých nekouří. Do restaurací a barů začnou chodit ti, kdo tam nechodí nyní, protože je tam nakouřeno. Navíc zaměstnavatel včetně restauratérů je podle Zákoníku práce povinen zajistit zdravotně nezávadné pracovní prostředí svým zaměstnancům.

Svoboda dýchat čistý vzduch je jistě nadřazena svobodě kouřit – kuř si, ale ne tam, kde dýchají jiní. Ve vyspělých demokratických zemích je kouření ve veřejných prostorách nemyslitelné – a to i venku, například v New Yorku se nekouří ani v parcích a na plážích už pět let.

Nekuřácké prostředí nejenže téměř nic nestojí (jít kouřit za dveře je zdarma), ale stát, pohostinství, zdravotní pojišťovny a v neposlední řadě kuřáci na něm vydělají. Kuřáci totiž omezí kouření (musí s cigaretou ven z restaurace, kouří také méně často doma) a méně mladých kouřit začne, prodej cigaret se tak sníží o několik procent. A to je kámen úrazu.

Zdá se, že tabáková lobby nad všemi výše uvedenými argumenty zvítězila: z takzvaného „protikuřáckého“ zákona se stal paskvil, směšující již od začátku mnoho témat, která spolu nijak nesouvisejí. Následně jej více než 200 pozměňovacích poslaneckých návrhů dorazilo.

Je to záměr, že legislativa týkající se tabáku je u nás stále zcela nepřehledně roztroušena v několika desítkách zákonů a vyhlášek?

Komplexní zákon na kontrolu tabáku by mohl vycházet právě z Rámcové úmluvy o kontrole tabáku WHO, která zahrnuje obecná pravidla – sníženou dostupnost tabákových výrobků, ochranu před tabákovým kouřem a dostupnou léčbu závislosti na tabáku. Problém je už se samotnou terminologií, dokonce musím občas obhajovat i pojem „kontrola tabáku“. Také se proti kuřákům–pacientům nebojuje, ale léčí se. Výrazy „nikotinismus“ či „tabakismus“ Mezinárodní klasifikace nemocí WHO nezná. Naopak je tam několik diagnóz, které s kouřením tabáku souvisejí. Kromě dg F17 (závislost na tabáku) například dg. Z58.7 (expozice pasivnímu kouření). Nebo „odvykací kúra“ či „náhražky“ – tím se asi myslí léčba závislosti na tabáku a léky?

Kdy si konečně uvědomíme, že závislost na tabáku je nemoc, účinná prevence i léčba existuje a měla by být dostupná? Jedním ze základů účinné prevence jsou právě nekuřácké veřejné prostory.

Ta účinná prevence kouření nemusí přitom prakticky nic stát: nejsou to ani výstavky obrázků s protikuřáckou tématikou ani náročné a málo účinné školní programy, ale především vysoká cena daná daní, nekuřácké veřejné prostory, prodej jen v obchodě s licencí (trafika, ne dohromady s potravinami) a naprostý zákaz reklamy včetně místa prodeje, ideálně ani cigarety nevystavovat, ale uložit je v neprůhledné skříni. To vše je bez významných investic. Navíc je pikantní, že za méně prodaných cigaret s vyšší daní stát vybere víc peněz do státního rozpočtu. To můžeme vidět i za poslední roky u nás. Pokud dítě žije v zemi, kde cigarety stojí několik set korun (dnes realita v Austrálii či NY), kde nevidí nikoho kouřit (ani venku), kde nevidí cigarety prodávat, a když už se k nim dostane, jsou ošklivé (jednotné balení), nemusíte dělat prakticky nic dalšího.

Tabáková epidemie u nás zaviní šestinu všech úmrtí - 16 000 ročně (alkohol 5-7000, ilegální drogy 300-400), tolik lidí zemře v průměru o 15 let dřív než kdyby nekouřili či nebyli exponováni tabákovému kouři. Tato epidemie má svého jasného původce a zdroj: cigarety a tabákový průmysl. Představme si analogicky s epidemií např. AIDS, že by tu byl výrobce viru HIV a poslanci by diskutovali o tom, kde a jak se lze infikovat, že to je svobodné rozhodnutí a zda má mít ampulka nějaký obrázek. Absurdní?

Absurdní se mi zdá jednání poslanců 25. 5., kdy probíhalo třetí čtení návrhu zákona k ochraně před škodami působenými užíváním tabáku, alkoholu a dalších látek. Nepochopitelný a překvapivý je pro mne zejména postoj ministra zdravotnictví, lékaře, který souhlasil s kuřárnami v restauracích a kterýžto návrh poslance ODS Bendy podpořilo 39 poslanců ČSSD.

Příčina šestiny všech úmrtí v zemi by si snad konečně jeden samostatný zákon na kontrolu tabáku zasloužila. Kdo se toho ujme? Některý z lékařů mezi poslanci a senátory? Doufejme, že to nebude opět podobná nechutná směsice, jako ji uvařili pejsek s kočičkou v pohádce Karla Čapka. Tak dopadl návrh zákona, který 25. května v pokřivené formě nakonec vůbec neprošel jako celek. S ohledem na kuřárny v restauracích to možná bylo menší zlo....

Doc. MUDr. Eva Králíková, předseda Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku WWW.SLZT.CZ

Zveřejněno v Medical Tribune č. 11/2016, str. A3, www.tribune.cz