Jiná krize, nová křižovatka

27. 01. 2009 | 05:23
Přečteno 8031 krát
Současná hospodářská krize je jiná, říkají mnozí renomovaní ekonomové. Snaží se tak zdůvodnit, proč ji standardní ekonomické poučky a modely nedokázaly předpovědět, vysvětlit, ani řešit. Události posledních šesti měsíců otřásly důvěrou investorů a veřejnosti v současný mezinárodní finanční systém i v budoucnost vlastní domácí ekonomiky. O způsobech řešení současné krize se vedou spory mezi odborníky i politiky za silného tlaku postižených finančních institucí, podniků a nejrůznějších zájmových skupin. V boji s krizí se tak svět ocitá na nové křižovatce. Není vyloučeno, že se z krize zrodí systém značně odlišný od toho, který jsme donedávna znali.

Jak se to stalo

Počátek lze vidět v měnové a fiskální politice USA, která se uvolnila v roce 2000 jako odpověď na prasknutí internetové bubliny. Amerika snížila úrokové sazby na rekordně nízkou úroveň, snížila daně a zvýšila vládní výdaje. K rostoucím vládním deficitům pak později přispěly také války v Afgánistánu a Iráku.

Kdyby byl po roce 2000 svět zůstal takový jaký byl v 80. a 90. letech, následovala by inflace a růst úrokových sazeb, což by zpomalilo investice a omezilo prostor pro bubliny na trhu.

Na počátku 21. století ale svět začal fungovat jinak. Zaprvé, v roce 2001 Čína vstoupila do WTO a s velkým přispěním zahraničního kapitálu, znásobila svůj vývoz levného zboží. Čína byla obviněna, že vyváží deflaci. Protiinflační tlak levných čínských výrobků ale umožnil pokračování nízkých úrokových sazeb v USA. Život na dluh se stal příjemnou samozřejmostí.

Zadruhé, některé země, zejména Čína, Japonsko, Německo a vývozci ropy, začaly vytvářet obrovské obchodní přebytky a zvyšovat devizové rezervy. Devizové rezervy hromadně investovaly do amerických vládních dluhopisů, které zaručovaly minimální riziko. Asijským zemím měly devizové rezervy sloužit jako ochrana domácí měny po krizi roku 1997. Americe poskytovala sílící mezinárodní poptávka po dluhopisech levné financování deficitů a dluhu.

Nízké úroky, život na dluh a bublina na trhu s nemovitostmi tak v USA mohly pokračovat mnohem déle než by tomu bylo o deset, dvacet či třicet let dříve.

V tomto prostředí navíc Amerika pokračovala v deregulaci finančního sektoru, která umožnila finančním institucím kreativně využívat finančního inženýrství aby mohly dále uspokojovat rostoucí hlad po levných úvěrech a investicích. Úlohou finančního inženýrství bylo například oddělit, „zabalit“ a přesunout úvěrová rizika. Bez účinné regulace a dohledu byly takové balíčky ohodnoceny a prodávány jako nízko-rizikové (i do zahraničí).

S poklesem cen nemovitostí se začala projevovat rizika vázaná k hypotečním úvěrům. Z nízko-rizikových balíčků se stala toxická aktiva, jejichž skutečná rizika se ukázala neznámá. Spustila se řetězová reakce, která postihla mnohé finanční instituce, a zavládla panika. Americká vláda, poté co několika finančním institucím zprostředkovala pomoc, nepředvídaně nechala padnout slavnou instituci Lehman Brothers. Vládám ostatních zemí, včetně EU a G7, také určitou dobu trvalo, než jednoznačně vysvětlily svoji pozici a zahájily záchranné zásahy. Nejistota a panika tak dále rostly. Výsledkem nyní je, že finanční instituce naprosto omezily nové úvěrování. To neblaze zasahuje podniky a další subjekty na trhu. Obavy investorů i veřejnosti vedou k omezení poptávky v zasažených ekonomikách, které se přelévá do zemí závislých na exportu, jakou je do značné míry i Česko.

Otřásají se základy důvěry

Před několika týdny Alan Greenspan (donedávna idol mezi centrálními bankéři, který v letech 1987-2006 vedl měnovou politiku USA) ve svých odpovědích americkému Kongresu přiznal, že jeho víra ve spolehlivé fungování tržních sil ve finančním sektoru byla mylná. Není sám, kdo teď přehodnocuje svoji pozici vůči trhu a vůči úloze státu, zvláště v oblasti regulace a dohledu.

Ukázalo se totiž, že ve finančním a korporátním světě často chybí zodpovědnost za dlouhodobé výsledky. Bez účinného regulačního rámce a dohledu jednají instituce v zájmu rychlého zisku za cenu nadměrných rizik, která mohou mít v budoucnosti zhoubný dopad nejen pro ně samotné ale pro celý systém. Finančníci získávají okamžité peníze a slávu na základě dosažených výnosů. Nejsou ale adekvátně postiženi, když způsobí ztráty či dokonce krach. Rizikům tedy nevěnují patřičnou pozornost. Situace je komplikována tím, že mnohdy nejsou schopny ani finanční instituce samotné přesně měřit a řídit svá rizika, a slabý regulační rámec je nenutí rizika vykazovat.

Nedostatek osobní zodpovědnosti je problémem také v politice. Politici v Americe v uplynulých 9 letech nedbali na ekonomické analýzy o neudržitelnosti růstu zadlužení, cen nemovitostí a rizik. Činili tak nejen ve víře, že si trh nějak poradí, ale také pod tlakem nejrůznějších zájmových skupin, které ovlivňují zákony a státní zásahy. Například o rizicích hypotečního trhu se v americkém Kongresu hovořilo dlouho před jejich realizací. Návrhy na okleštění pravomocí a nastolení finanční disciplíny v hypotečních institucích, jako Fannie May a Freddie Mac, však neprošly díky jejich lobby. Posílení regulatorního rámce a dohledu vůbec vyžaduje politické odhodlání. To je ale cizí těm politikům, jejichž hlavním cílem je politická kariéra a tudíž dobré vztahy se silnými lobby. I neokonzervativní politici, kteří hlásají víru v trh, mají úzké vztahy k lobby. Nedostatek odhodlání a neochota jednat ve veřejném zájmu se ale v politice většinou netrestá. Ovlivnění politiky úzkými zájmy a klientelismus jsou samozřejmě výraznější v těch zemích, ve kterých jsou politici měřeni podle nižších etických měřítek.

Analytikům a mezinárodním institucím chybí ochota jít proti proudu. Navzdory dostupným analýzám neudržitelných trendů a rizik, nebili analytici ani mezinárodní instituce na poplach. Proč? Částečně proto, že víra podobná té Alana Greenspana je mezi ekonomy rozšířená. Částečně z nedostatku představivosti, že by k tak obrovskému krachu vůbec mohlo dojít. A částečně také z neochoty stát se nevítanými nositeli špatných zpráv, kteří mohou přispět ke vzniku paniky a nakonec být i označeni za spoluviníky.

Náchylnost k panice. V prostředí zlomených ideologických pravd, odhalené nezodpovědnosti, opacity rizik a nepředvídatelnosti státních zásahů rychle vyprchala důvěra v mezinárodní finanční i celý hospodářský systém. Masová krize důvěry tak nyní svými následky dále prohlubuje hospodářskou krizi. Masová krize důvěry je právě to, s čím snad ani nejprozíravější analytici nepočítali. I ekonomové, kteří bravurně varovali před možným tvrdým přistáním amerického života na dluh, věřili, že celkový dopad nebude tak kritický. Bez paniky a hromadné ztráty důvěry by nejspíš nebyl.

Křižovatka

Nasměrování cesty ven z krize určí její délku a ovlivní jaká bude příští konjunktura. Hlavní otázkou je, jestli budou země dělat všechno proto, aby zachraňovali minulost, anebo se zaměří na vytváření lepších podmínek a příležitostí pro budoucnost.

Zaměří se stát v zoufalém pokusu o zachování minulosti na pomoc existujícím výrobcům a finančním institucím směrem k jejich přežití v dnešní podobě, na podporu existujícího exportu a ochranu domácího trhu? Finanční podpora exportu a protekcionismus by byly globálně zhoubné, tak jako tomu bylo před 80 lety. Téměř každá země zvažuje jako první obranný reflex v současné krizi podporu exportu a ochranu domácího trhu. Toto by však dostalo svět do zhoubné spirály globálního protekcionismu. Tak jako tomu bylo již několikrát v historii by mezinárodní nárůst dotací exportu, celního zatížení, antidumpingových opatření i technických a administrativních překážek proti dovozu ve svých důsledcích všem hlavně uškodil.

Anebo stát podpoří investice směrem k budoucí konkurenceschopnosti, napomůže k vytvoření lepší rovnováhy v domácí ekonomické struktuře, posílí institucionální uspořádání směrem k vyšší zodpovědnosti ve veřejném i soukromém sektoru, a zlepší podmínky pro podnikání a k vytváření nových pracovních příležitostí? To by byl způsob, jak se připravit na rychlý start při následujícím globálním oživení. Znamenalo by to například podporu investic do vědy a výzkumu směrem k posílení inovace a ke snížení cen a zlepšení kvality výroby.

V Česku by cesta k budoucnosti mohla obnášet posílení sektoru služeb, včetně služeb pro podniky (např. doprava a spoje, distribuce, poradenství a dodávky software) a služeb pro spotřebitele (např. opravárenství, pečovatelské služby, úklid, a domácí cestovní ruch). Dostupnost levnějších a kvalitnějších služeb poskytuje konkurenční výhodu pro výrobce, pro které doprava, distribuce, reklama, marketing a prodej často tvoří podstatnou část konečné ceny výrobku. Navíc je při překonávání krize výhodou, že v sektoru služeb lze s malými kapitálovými investicemi vytvořit mnoho pracovních míst.

Především ale česká ekonomika potřebuje nápravu prostředí pro poctivé podnikání. Mezi 185 zeměmi hodnocenými Světovou bankou v kvalitě prostředí pro investice a podnikání se Česká republika letos umístila na 75. místě a společně s Polskem má nejhorší podmínky pro podnikání v EU. Na cestě k hospodářskému oživení bude Česku působit obtíže to, že například založení podniku obnáší v průměru třikrát vyšší náklady než na Slovensku, postavení obyčejného skladu vyžaduje 36 byrokratických procedur (ve srovnání s 13 na Slovensku nebo 6 v Dánsku), registrace majetku v průměru trvá 123 dní a stojí 3% hodnoty majetku (ve srovnání se 17 dny na Slovensku a 2 dny v Dánsku a nulovými náklady v obou zemích), proč plnění daňové povinnosti a platby sociálního pojištění zaberou průměrnému podniku 930 hodin ročně (ve srovnání s 325 hodinami na Slovensku a 59 hodinami v Lucembursku), a uplatnění kontraktu v průměru trvá 820 dní (ve srovnání s 565 dny na Slovensku nebo 150 dny v Singapuru). Reformy směrem k zefektivnění státní správy a posílení základů právního státu by byly do budoucna velkým přínosem pro hospodářský rozvoj a důvěru investorů i občanů.

Svět potom

Směr, kterým se vydají země na výše uvedené křižovatce, ovlivní to, jak bude vypadat svět po překonání krize. Jsou dvě mezní možnosti: jedna horší a jedna lepší.

Tou horší je svět zemí a regionálních seskupení, které bojují proti cizí konkurenci, což vede k postupnému omezování inovace a snižování růstu produktivity, k růstu cen, a ke stagnaci koupěschopnosti a životní úrovně. Obchodní války ochromí mezinárodní spolupráci v řešení naléhavých problémů, jako je energetická nejistota a globální oteplování. Situace se může vyhrotit v růst nacionalismu. Jak už to bylo v minulosti, malé země utrpí uzavíráním mezinárodních trhů a rostoucím nacionalismem nejvíce. Výsledkem krize 30. let byla válka. Je těžké si představit, že podobně extrémní situace by mohla nastat znovu. Opatrnost je však na místě.

Tou lepší je, že svět vyjde z krize očištěn a posílen. Globalizace bude pokračovat a ve zdravém prostředí pro podnikání se budou tvořit nové příležitosti. Mezinárodní dohody zlepší podmínky pro zahraniční obchod a investice, vytvoří účinný globální regulatorní rámec a dohled, a pomohou odvrátit globální hrozby. Strukturální změny, které si postupující globalizace vyžádá, budou usnadňovány politikou částečného přerozdělování od těch, kteří na globalizaci vydělávají, těm, kteří se musí nákladně přizpůsobovat. V politice se místo ideologie 20. století prosadí pragmatismus a rozhodování na základě odborných analýz. Nadnárodní instituce omezí možnosti temného propojení byznysu s politikou. Národní politika tak bude skýtat méně možností k prosazování parciálních zájmů a více prostoru pro uplatnění veřejného zájmu.

Kde ve spektru mezi těmito krajními možnostmi svět skončí záleží tak trochu na každém z nás.


Tento text navazuje na některé předchozí články na tomto blogu a je původní, redakčně neupravenou verzí článku, jenž vyšel v příloze MF DNES Kavárna 24. ledna 2009.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Ládik napsal(a):

Porucha rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností je v ČR (předtím ČSSR a násl.) běžným stavem, politici si na tuto poruchu zvykli a nevidí ji. Lidé na "nižším stupni společenského žebříčku" mají přemíru odpovědnosti, ti z opačného konce zase mají přemíru pravomocí.
Představitelé levice ubezpečují svými projevy každého, že delegováním pravomocí ve volbách se deleguje jen čistá moc a správnou technologií jejího používání (manifest a podobně) budou létat pečení holubi pracujícím do huby. Tragédií je, že česká pravice má levicové kořeny.
27. 01. 2009 | 06:40

student napsal(a):

Paní Brixi vaše závěry jsou správné. Co jim říkají Klaus, Paroubek, Topolánek a jiní jim podobní ?
27. 01. 2009 | 06:53

drom napsal(a):

to student

Paní Brixy vám možná odpoví na Vaši otázku seriozně. Já udělám pokus o odlehčení.

Jmenovaní a jiní jim podobní teď nemají čas. Řeší jestli je Rath neonacista, propagandista nebo jen prostý ekonomický diletant. Jestli svolají sněmovnu nebo půjdou rovnou k ÚS.

Tak nějak vypadají priority diletantů.
27. 01. 2009 | 07:48

slayer napsal(a):

Pani Brixi,

zda se mi ze soucasnou krizi (stejne tak jako ty predchozi) zpusobil primarne stat svymi zasahy do ekonomiky a zase se prezentuje jako selhani trhu. (Slysel jsem napriklad, ze americke banky byly statem nuceny do subprime hypotek, navic je evidentni role FEDu.) Takze to spis vidim na ten pesimistictejsi scenar. Vic regulaci (2. hypotecni krize asi neprijde, tak jako neprijde druhe 11. zari) a zase dalsi spirala fiskalni a menove stimulace (oboji funguje se spozdenim), ktere zadelaji na dalsi krizi.
27. 01. 2009 | 07:48

slayer napsal(a):

Jo, a mluvite mi z duse v tom zaveru.
27. 01. 2009 | 07:54

slayer napsal(a):

(ohledne potreby lepsiho podnikatelskeho prostredi)
27. 01. 2009 | 07:56

hankacl napsal(a):

2 Ládík:
Přesně.
27. 01. 2009 | 10:20

David napsal(a):

Celosvětové bezhlavé nalévání peněz do bank, automobilek a dalších odvětví považuji za krátkozraké. Krizi to patrně nevyřeší, ale pouze jen oddálí konečný a nezvratný tvrdý dopad na dno. - Krach státních dluhopisů.- Je zajímavé, jak někteří zastánci všemocné ruky trhu často doporučují finanční injekce státu do soukromých podniků.

Proč nenechali banky přirozeným způsobem zkrachovat? Když by je nekoupila jiná zdravá banka, tak by je nakonec koupil stát. Co by bylo na tom špatného, když by se celosvětově snížil počet bank na polovinu a státy by tak získaly větší podíly a vliv v bankovním sektoru? Co by se stalo, kdyby banky už neměly ty nemravné zisky v řádu desítek miliard, ale pouze by byly jen v kladné nule? Například do automobilek bych nedal ani korunu, ať si klidně zkrachují a ukáže se v praxi ta všemocná ruka trhu. Má vůbec smysl tuto nadvýrobu ještě zvyšovat dalším plýtváním energií a surovinami? Automobilky by nám všem měly říci, jaká je výrobní cena jejich aut ve srovnání s cenou prodejní.

Na jednu stranu chápu, že se vlády snaží minimalizovat nezaměstnanost. Cesta, kterou se zatím snaží zvolit jen velkou nezaměstnanost zpomalí a oddálí, ale nezabrání jí.

Podpora zvyšování spotřeby obyvatel je velmi krátkozraká v situaci, kdy krize je i krizí z nadvýroby. Snižování daní nepomůže. Pochybuji, že rozumě uvažující občan bude tyto peníze obratem utrácet. Pochybuji, že bohatý podnikatel, který je tzv. „za vodou“ bude získané peníze z nižších daní investovat, zejména v této nejisté době, do vytváření nových pracovních příležitostí.

Jednu z cest k řešení současné krize vidím v tom, že už konečně velmi rychle pochopíme, že všichni musíme snižovat svojí spotřebu, a to ve všech směrech. Prostě zastavení toho bezmezného plýtvání, které nás ničí. Čím rychleji budeme ničit naše životní prostředí, čím více budeme plýtvat surovinami, energiemi, tím rychlejší bude konec celé naší civilizace.

Velký problém vidím také v tom, jak se rozevřely ty pomyslné nůžky mezi chudými a bohatými. Je potřeba je zase trochu sevřít, protože se ukazuje, že ti „nepostradatelní odborníci“ byli často nezaslouženě odměňováni za svoji práci, že nás spíše dlouhodobě podváděli a okrádali. Je proto potřeba přísně potrestat ty, kteří v této krizi podváděli a zabavit jim také i jejich majetky, protože nepotrestané zlo plodí zase další zlo.

Investice do vzdělání je sice cesta správným směrem, ale efekty se dostaví až se zpožděním. Zvyšování vzdělanosti také není všelékem. Už dnes jsme dost vzdělaní na to, abychom věděli, že kouření zkracuje život, a přesto nejsme schopni a ochotni proti tomuto zlu schválit potřebné protikuřácké zákony.

Podle mého názoru hlavní příčinou krize byla všeobecná tolerance ke lhaní na všech úrovních společnosti a v důsledku toho pak i všeobecná ztráta důvěry, která dnes blokuje cestu nápravy.

Důvěra se dlouho buduje, ale rychle se ztrácí. Takže nás čeká zase velmi dlouhá a bolestná cesta budování vzájemné důvěry. Kdyby se za zlovolné lhaní přísně trestalo, tak by k tak rozsáhlé globální krizi patrně nikdy nedošlo. Prostě občas by zkrachovala nějaká banka, a tu by zase koupila jiná banka, a tak by to šlo dál a žádná celosvětová krize by nebyla. Auditorské firmy totálně selhaly. Dnes už nikdo nevěří nikomu, a to je velký a podle mne klíčový problém.

To, co se stalo, je tak především krizí morálky. Kdyby se nyní začalo přísně trestat za lhaní, tak by se situace začala pomalu, ale jistě zlepšovat a mělo by to zejména trvalé výsledky.

Kam jsme to s tou všemocnou rukou trhu dostali, když největším věřitelem USA je rozvojová země Čína a drží tak 1 bilionem dolarů USA pod krkem? Kdo bude pod krkem držet nás? Jako my jsme nevymohli dluhy od rozvojových zemí, tak nyní rozvojové země nevymohou dluhy zase od nás?

Prostě nemůžeme se bezhlavě zadlužovat, ani jako občané, ani jako státy.
27. 01. 2009 | 10:47

Jan napsal(a):

Brilantní analýza. Jako vždy.
Jen s tím vyústěním si nejsem jist, jestli není příliš mainstreamové.
Rád bych vypíchl:
1/Alan Greenspan je schopen sebereflexe. Není hlupák. Srovnejme s výplody našich analytiků. Třeba na Centrum.cz.
2/ Víra. To je přesné. Neoliberalismus není věda, jak nám prezentují, je to víra.
3/ Mnozí to předpověděli dávno.
Kdesi na Centru v diskusi jsem potkal odkaz na paradigma.sk. Nový svět, vřele doporučuji.
4/ A právě tam se člověk dočte, že příčiny jsou mnohem hlouběji než si myslí nejenom paní Brixi.
5/ S Obamou přichází naděje pro naše děti. Máme co napravovat.
Nejsem si jist, že investice jsou to co nám pomůže. Ať už kamkoli.Rozhodně bych panu Bémovi doporučil investovat spíše do tramvají než do tunelů. Například.
27. 01. 2009 | 11:22

vodník Kebule napsal(a):

Dobrý den paní Brixi. Váš pěkný článek je sice přesným popisem toho, co se stalo, mám však obavu, že zde uváděné příčiny tohoto stavu jsou jen povrchními projevy (ne vlastními důvody)daleko závažnějšího a přitom tak jasného problému. Totiž toho, že se lidstvo jako celek dostalo na úroveň, kdy svět začal díky propojení dopravou, informačními technologiemi, neomezeným pohybem univerzálně používaných peněz a pohybem lidí samotných fungovat jako uzavřený celek. To je ta změna. Svět je dobyt, ovládnut a rozdělen. Ale současné společenské zřízení "vyspělé" části světa je postaveno na trvalém růstu. Neumí přežít ve skleněné kouli našeho vesmírem letícího akvária. Myslím, že by si politici celého světa měli uvědomit, že všichni žijeme na jedné takové docela malé kosmické lodi a začít podle toho uvažovat a jednat. Svět je v nových podmínkách fungující uzavřený systém. Nemůžu sežrat tři večeře, aniž by mi muselo být naprosto zřejmé, že tím někoho zabiji. Stejně tak nemohu do trezoru zavřít zítřejší oběd posádky s tím, že ho budu potřebovat pro sebe, pokud bych se náhodou dožil 1600 let. A pokud se tak chovám, jsem vrah. A až jako poslední člověk na zemi v klidu zemřu, bude definitivní konec. Daleko pravděpodobnější však je, že mě špinavá, otrhaná, smradlavá a hlady a žízní šílená lůza roztrhá ještě za živa na kusy. A dobře mi tak. Udržitelný trvalý rozvoj je nesmysl. To lze pouze v intelektuální rovině. Materiálně se prostě budeme velmi brzy bavit jen o recyklaci a jen s vypětím všech duševních a morálních sil se všichni budeme udržovat na hranici života a smrti. Kdepak rozvoj - to bychom totiž byli prostě a jednoduše vrazi. Ale na druhou stranu - třeba zase konečně začneme chápat smysl a důvod pěstování filosofie.
27. 01. 2009 | 12:46

Jane napsal(a):

Slayer:
"..krizi způsobil stát zásahy do ekonomiky.." "..stát nařídil soukromým bankám aby půjčovali..."
Toto jsou časté a bohužel příliš primitivní úvahy o příčinách krize.

Pomeneme-li, že většina soukromým subjektů si nenechá od státu diktovat svou obchodní politiku, pak jasně a výstižně vysvětluje úlohu státu prof. Zelený v jednom z minulých blogů:

"Úloha státu v ekonomice je prostá: ochránit účastníky tržních transakcí před vzájemným poškozením (např. toxickými látkami v potravinách nebo toxickými hypotékami v investicích) a zajistit, aby si pracující mohli udržet výdělky svého reálného (ne spekulativního) úsilí: to lze zajistit regulačními a kontrolními pravidly trhu. Úlohou státu není intervence ve jménu jedné či druhé strany transakce - a už vůbec ne ochrana špatných rozhodnutí, hloupých strategií či prosté zlodějiny. Současná krize je průsečnicí nedostatečné regulace a přebujelé intervence. Rozdíl mezi regulací a intervencí je zásadní tak jako rozdíl mezi svobodným a volným trhem".

Zde tedy poučení, že bagatelní úvahy o krizi k ničemu nejsou a nemohou se dobrat ani rozumného řešení.
27. 01. 2009 | 15:12

Petr napsal(a):

Paní Brixi,
jako obvykle dobrý komentář a dobré shrnující body ve druhém odstavci. Několik poznámek:
1) Nemnozí to čekali: třeba Roubini, James Galbraith, z nejvyšší ligy ak. ekonomů Krugman; viz jeho poslední knihu The Return of Depression Economics. (Mám ostatně dojem, že jste ji četla).
2) Problém k okamžitému řešení je v USA a jinde dvojí. Bude potřeba velký stimulus veř. výdajů, ale ještě předtím vyčistit a spravit bankovní sektor. To je problém, jedno bude muset čekat na druhé.
3) Protože problém s bankami (SNAD) v Čechách nemáme, zbývá nám rozumně investovat pro budoucnost. A to znamená do myšlení. Kdy si vyjasníme potřebu jaderné energie (a dalších zdrojů, třeba s malým příspěvkem, vč. úspor)? Zase je všechno blokováno různými politickými kariérismy, zejm. nazelenalými v tomto případě.
4) Investice do myšlení znamená třeba vrátit zpět povinnou maturitu z matematiky, ale zejména zbavit se dominance neoliberálních ekonomů ve veřejném diskurzu. Stačí pro ilustraci číst blogy Pavla Kohouta, nebo si vzpomenout, jak trapně se Klaus snažil pomlouvat Krugmana, když ten dostal nedávno "Nobela".
Ekonomické myšlení v Čechách je svázáno hlasy oněch "defunct economists" o kterých mluvil Keynes.
5)S kolegou Vodníkem oba v různé míře narážíte na to o čem by Friedman mohl napsat další knihu, Svět je malý (tedy on jí už vlastně napsal).
27. 01. 2009 | 16:54

DDD napsal(a):

Samozřejmě, že zachraňování minulosti bude mít nejvyšší prioritu, minulost jsou totiž lidé, kteří drží otěže. Pokud by mělo dojít k nějaké významné změně systému, bude bohužel nejdříve nutná nejaká kolapsózni situace. Je to tak vždy. Nechutný výraz revoluce je myslím na místě. Nejhorší je, že tyto situace dávají často moc extrémním (a stupidním) názorům, jako je marxismus, fašismus apodobně :).. Takže pokud je pravda že dosavadní systém není schopen bez hluboké reformy fungovat, máme se asi na co těšit :(
27. 01. 2009 | 18:00

Germanicus napsal(a):

"Hlavní otázkou je, jestli budou země dělat všechno proto, aby zachraňovali minulost, anebo se zaměří na vytváření lepších podmínek a příležitostí pro budoucnost."
Ano, paní Brixi, tato Vaše slova jsou v probíhajících diskuzích (co dělat?) naprosté novum, se kterým velmi souhlasím. Zatím všechny návody a návrhy opatření na překonání krize (bez ohledu jestli ze strany soc. dem. nebo vládní garnitury) se více méně orientují na zachraňování minulosti.
Obavám se, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se Váš novátorský přístup prosadí (a že nás to bude secsakra bolet).
27. 01. 2009 | 21:10

majolenka napsal(a):

paní Brixi, jako ekonomický nýmand nemůžu přidat nic chytrýho, jen díky, že Vás tu můžu číst
27. 01. 2009 | 21:36

jogín napsal(a):

Paní Brixi, velmi pěkné, ale trochu mi ve vaší analyze chybí. Při poklesu cenných papírů se vypařilo z finančních trhů několik bilionů dolarů, krytých převážně dluhy. Tudíž se krize nespraví jen změnou nálady a potlačením paniky. Pámbůh ví, kolik bezcenného majetku ještě nebylo odepsáno. Poučení pro budoucnost, zatraceně nepříjemné, znamená omezit rozsah zadlužení a snížít množství peněz ve finančním sektoru. Bankám se to jistě nelíbí, ale jinak se bude cyklus s velkým propadem opakovat. Můj laický dojem je, že v ekonomii existuje díra- nerozlišuje se investice do produkce a investice do spekulace aneb reálné a virtuální investice. Peníze jsou abstrakce, platí jen pokud jim lidé věří, reálný majetek má užitnou hodnotu stále.
27. 01. 2009 | 22:10

Charlie napsal(a):

paní Brixi , David

pěkný článek a pěkný komentář.

Není příliž co dodat, snad jen to, že po všeobecném nadšení z krachu ideologie závisti(komunismu) se naivnímu davu podsunula myšlenka, že všelékem je kapitalizmus bez přívlastků.
Otevřel se tak prostor pro bezuzdou chamtivost a středověké výsady vyvolených - bez ohledu na skutečné výsledky.
27. 01. 2009 | 22:36

Lex napsal(a):

Rozhodně nejsem ekonom, takže mohu mít názor jen z vyčteného a z vlastní zkušenosti. A tyto dva zdroje poznání mi říkají několik věcí: přestože je kapitál globální a s ním i ekonomické subjekty, přestože je trh navzájem výsostně provázaný, existují i v rámci Schengenského prostoru v EU bez hranic a celních bariér „národní ekonomiky“. Ty jsou do značné míry determinovány historickým vývojem a v tom smyslu strukturou průmyslu, zemědělství a služeb, masou, kvalifikací a mobilitou pracovní síly a systémem její přípravy, vzdělávání a možnosti rekvalifikace, úrovní základního a aplikovaného výzkumu, jakož i systémem právních norem upravujících podnikatelské prostředí a ekonomické vztahy vůbec, a v jejich rámci především daňovou a odvodovou soustavu a systém přerozdělování (odborníci nechť mě opraví nebo doplní).
Současná ekonomická peripetie (původně hypotéční v USA, posléze přerostlá prakticky v celosvětovou finanční krizi a následně v ekonomickou recesi a pravděpodobně i krizi – suď bůh jak hlubokou a jak dlouho trvající) je do většiny národních ekonomik vnesená zvenčí, řekněme otevřeně spolu s Hanou Brixi, ze Spojených států. Jak se ji bránit? Podle mého názoru nemůže existovat obecný recept, a to právě proto, co jsem uvedl na počátku. Proto, ač jde o krizi postihující všechny národní ekonomiky, musí si každá hledat svou vlastní cestu, jak minimalizovat její dopady. Naprosto souhlasím s Hanou Brixi, že opatření směřující k podpoře exportu jsou k ničemu, jde o vyhazování peněz oknem, a v našem případě tím spíše, nakolik máme nedostatek zdrojů, jak export podpořit hmotně, oproti podstatně silnějším národním ekonomikám, které jsou podobně orientované jako naše (viz dnešní rozhodnutí Angely Merkelové). A proto mě příjemně překvapily první náznaky výstupů z NERVu. I já si myslím, že když už zadlužit erár, tak investicemi dovnitř, do infrastruktury (kolik máme mostů v havarijním stavu?), do železničních cest, dálnic a silnic (včetně mýtného systému), splavňování vodních cest, do úspor energií (zateplování domů, snižování náročnosti na elektrospotřebu), do vzdělání a vědy.
Přímé dotace na podporu spotřeby na věci zbytného charakteru (auta apod.) považuji za cestu do pekel, tím spíše při pohledu, kdo si v období krize pořizuje nová auta.
Jenže, jde-li o investice, jak zajistit, aby přinášely efekt NAŠÍ národní ekonomice? Myslím, že bez určité dočasné úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek a dalších norem to zajistit nelze. Úprava by měla zajistit, aby zakázky realizovaly domácí firmy zaměstnávající domácí pracovníky a odvádějící daně do českého rozpočtu. Obdobně to vidím s veřejnými zakázkami na nákup zboží, které kromě zahraniční provenience je k dispozici i od domácích firem – osobní auta, nábytek a spousta dalšího zboží, kterými nás (maloobchodně) zásobují hypermarkety. Představa, že by Langrův nákup aut pro policii měl být uskutečněn od zahraničního dodavatele mě děsil – vždyť při nákupu od domácího výrobce si z rozpočtového hlediska lze od ceny zakázky teoreticky odečíst veškeré přímé daňové benefity, které by při nákupu ze zahraničí směřovaly tam, stejně jako nepřímé v podobě DPH či spotřební daně zboží, které si domácí zaměstnanci pořídili za výplaty obdržené z výroby těchto aut, o obecné hodnotě pracovního místa ani nemluvě.
A pokud jde o korupci dosud s tím obvykle svázanou? Nevěřím, že nelze nalézt mechanismy, jak minimalizovat její nebezpečí. Provází mě myšlenka, aby výběrová řízení na veřejné zakázky od nějaké výše investice prováděly ne firmy, ne agentury, ale obchodní soudy. Přirozeně posílené. Ale s odpovědností veřejných činitelů!
Jsem bloud? Nechť, vždyť říkám, že nejsem ekonom.
27. 01. 2009 | 22:47

Tom napsal(a):

Obávám se, že český stát v podmínkách globalizované ekonomiky krizi nezažehná, stejně jako ji nezpůsobil.

Lze však souhlasit s tím, že po letech zaslepení a uklidňování voličů vysokým růstem HDP krize konečně otevírá prostor k řešení problémů dosud hrnutých před sebou (přebujelá byrokracie, špatná vymahatelnost práva). Stejně tak může pomoci investice do infrastruktury, například dopravní - tedy tam, kde je stát v současném systému nenahraditelný, ale kde to pomáhá podnikání.
27. 01. 2009 | 23:36

pavelka napsal(a):

Pani Brixi,

vytecne, diky
28. 01. 2009 | 00:12

slayer napsal(a):

Jane:

Kdyz uz chcete oznacovat neci uvazovani za primitivni, tak byste asi nemela delat hrubky typu "banky pujcovali". Jinak s profesorem Zelenym, tak jak ho citujete se da souhlasit, to ale nemeni nic na tom, ze hospodarske krize, nebo hospodarsky cyklus zpusobuje z velke casti stat, a jsou prezentovany jako dusledek nestability kapitalismu, nasledkem cehoz se role statu v ekonomice dale posiluje.
28. 01. 2009 | 02:29

jogín napsal(a):

Slayere, podívejte se na starého Misese, tvorbu virtuálních peněz bankami přes úvěrovou expanzi objevil on. Situace se všem od jeho dob změnila, tenkrát měl opravdu rozhodující roli stát, dnes jsou to banky. Stát je ovšem odpovědný za regulace bank, které neprovádí.
28. 01. 2009 | 10:09

Marty napsal(a):

jogín: bankovni kartel si sve privilegium tvorby penez vzit nenecha. Ted hezky podoji statni rozpocty o "zachranne dotace" a za chvilku bude zase vesele uverovat o 106. V tomto svetla se vselijaka statni opatreni zdaji zybtecna. Navic dokazou jen presunout penize od nekoho k nekomu. Stastny kdo dostane, chudak komu bude sebrano.
28. 01. 2009 | 10:24

David napsal(a):

Lidové noviny 29.1.2009 :

Deprese v Davosu

... „Právě skončil panel o stavu světové ekonomiky. Byl to zatím ten nejdepresivnější a nejvíc skličující panel. Dokonce dřívější optimisté propadli skepsi. ...

... George Soros se o chvíli později nechal slyšet, že současná krize je horší než světová recese ve 30. letech, a v obědové pauze se místo obvyklého cvrkotu všude jen vyděšeně šeptalo. ...

... Komu věřit? V tuto chvíli spíš skeptikům. Ale od účastníků fóra v Davosu žádné zázraky nečekejme. Sešlo se tu až moc lidí, kteří mají současnou krizi na svědomí a nevědí, co s tím. Proto je tam při obědě tak ticho.“

Jaroslav Plesl
29. 01. 2009 | 20:59

Jag napsal(a):

Je mi to jasné.Socani budou hlasovat ve volbách po vlastní odpovědnosti,politici o tomže na prvním místě bude právo,pořáde´k a justice a ne tištění dluhových peněz přes centrální banky,podnikatelé se utkají ve zdravé soutěži bez korupce a protekce a tím se odsoudí k zániku na trhu,cikáni a jiní lenoši se začnou vzdělávat a pracovat místo čekání na sciální dávky a invalidní důchody,rodiče budou plodit děti na potěšení a ne na to,vhodit je na krk státu do domovů,děti budou pečovat o své staré rodiče a ne aby je hodili do domova a pak chodili pro jejich důchody, a všichni společně pro to budou hlasovat s úsměvem na tváři ve volbách a budeme spokojení a šťastní........docela se na to těším.Zatím tady vidím akorát to,že někteří podnikatelé mají tak širokou náruč zájmů,že jim nestačí jejich obor a skoupili by nejraději celou republiku popř.celý svět a nakonec dávají fondy neschopným a mstivým vedoucím k dispozici a ti podle hesla,kdo se mi líbí tomu a kdo ne toho budu dusit a nechám mu jen práci a nic moc,a pochybuji,že bez toho,aby politici konečně přestali sledovat toky svých peněz a svých natištěných dluhů na populismus a začnou sledovat právo a zákonnost tržní ekonomiky,že se tady něco může změnit.
31. 01. 2009 | 20:04

Hana Brixi napsal(a):

Díky za komentáře a úvahy.

Rovnováha mezi pravomocemi a odpovědností (pane Ládíku), snižování korupce (pane Lexi) a řešení krize směrem k potřebám budoucnosti a ne minulosti (pane Germanicus) jsou problémy systémového charakteru, které vyžadují pragmatická řešení.

Ideologie není užitečným vodítkem (nechat krachnout celý finanční systém by uškodilo všem, pane Davide) a tradiční ekonomové na řešení ani zdaleka nestačí (ani po nakopnutí, doporučováno kdesi paní LČP a Pepou Řepou).

Jsou levice a pravice schopny na těchto velkých věcech pracovat spolu? V Americe dává Obama určitou naději (souhlasím, pane Jane). A v ČR? (Nemám odpověď, ale věřím, že je důležité klást otázky, pane studente.)

Vzhledem k komplexnosti finančních a hospodářských vztahů na domácích a mezinárodních trzích už otázka stát versus trh opravdu ztrácí smysl (nemyslíte, pane Slayere?).

Co přesně je úlohou státu a jak ji plnit je obtížnější ale mnohem důležitější. Ekonomické analýzy v něčem mohou pomoci, mnoho problémů je však na hlubších úrovních (souhlasím pane vodníku Kebule, Jagu, Davide, Lexi a další).

Investice do myšlení jsou v tomto směru samozřejmě nesmírně důležité (díky za Vaše poznámky, pane Petře), protože vzdělaný volič bude žádat od vlády rozumnější věci a do vlády politiky, kteří tyto věci budou schopni dělat.

Vzdělání také zvyšuje odolnost vůči pozlátku (jako je, dejme tomu, přílišné zadlužování, zmíněno panem Davidem), extrémním názorům (na které upozorňují pánové DDD a Charlie) a panice (což sice samo o sobě žádnou krizi nespraví, jak říkáte, pane jogíne, ale omezí její rozsah a dopad).
02. 02. 2009 | 10:53

NObody napsal(a):

Proč se oklikou diskutuje o nějaké záchraně minulosti, když v reálu součastní politici zachraňují hlavně svoje pozice...a nezodpovědnými intervencemi a tzv. záchrannými balíčky maskují fakt, že v boji o koryta a funkce si je zavázali a uvázali kolem prstu mocné finanční skupiny a firmy, kterým teď mají zaplatit z peněz daňových poplatníků a když už žádné peníze nemají tak zadluží budoucí generace, protože sami umí žít jen na dluh a sliby o skvělých zítřcích...
02. 02. 2009 | 17:08

slayer napsal(a):

Hana Brixi:

"Vzhledem k komplexnosti finančních a hospodářských vztahů na domácích a mezinárodních trzích už otázka stát versus trh opravdu ztrácí smysl (nemyslíte, pane Slayere?)."

Nemyslim pani Brixi. Prave naopak (viz. nejnovejsi clanek pana prof. Zeleneho).
03. 02. 2009 | 05:09

entp napsal(a):

Vážení diskutující,
vesměs čisté a správné úvahy, ale všechny vaše (včetně autorky)závěry a interpretace mají v sobě zakodovan jeden předpoklad. A to, že demokracie jako politicko-ekonomický systém a její instituce jsou principiálně v pořádku. Není to jen iluze, kterou nám někdo vtlačil dohlavy jako axiom? Kdysi někdo napsal, že demokracie je, když neinformovaní volí neodpovědné. Opravdu považujte za akt svobodné vůle, že si můžete vybrat mezi Paroubkem a Topolánkem? Víte, že FED je soukromá instituce vlastněná privátními osobami? A způsob, jak k tomu došlo? Že každá krize je v konečném důsledku obrovský transfer bohatství od střední třídy k nejbohatším? (Chudé obírají kontinuálně přes kreditní karty a lichvářské úroky na nich). Doporučuji přečíst Protokoly sionských mudrců se zaměřením na to, jak je zde popsán mechanismus moci...
14. 02. 2009 | 10:22

-arne- napsal(a):

Nádherné, to čemu rozumím v tom s Vámi souhlasím. Narozdíl od drtivé většiny specialistů a odborníků a ekonomů si udržujete celkový přehled s minimálním nimráním se v detailech, podtrháváte to podstatné. Opravdu příjemné čtení.

Reakce:
Bohužel zatím se zachraňuje minulost v podpoře pokračování nesmyslné nadvýroby aut atp. Aby byla krize očišťující, lidé se musí probrat z letargie a uvědomit CO skutečně potřebují a nepotřebují a začít se podle toho (tržně :o) chovat. Podbízení nových aut je stejné jako: "spi dál a kup si auto vole"

V Česku vede jedna jediná jedinečná cesta kupředu: zajistit aby soudy jen prázdně nesoudili, ale aby působily jako skutečná morální spravedlnost. Bohužel většina lidí sama o sobě spravedlnost ctít neumí, na lidi je třeba bič, sekat ruce, věšet, veřejné popravy (to samozřejmě přeháním ;o) Celý právní systém by bylo nejlepší "zresetovat" všechny zákony smést ze stolu a začít znovu, tak aby to dávalo smysl a bylo funkční.

Svět potom
Nebude ani jedno ani druhé, ale to vy víte ;o) jen jste to chtěla hezky rozdělit na to lepší a horší, výsledek bude zaso jako vždy nějaký "mutant" kterému tu a onde narostou dvě tři nové končetiny a jiné možná zase odumřou, ale výsledek bude, že se toto "stvoření" bude opět pomalu šinout vratkou chůzí kupředu...

Hezký den
30. 03. 2009 | 18:45

Hana Brixi napsal(a):

entp -- napiste nekdy vice o mechanismu moci z Protokolu sionskych mudrcu

-arne- lidske dejiny se sinou vratkou chuzi kupredu ... hezky receno
01. 04. 2009 | 20:37

evropan napsal(a):

to slayer - nemyslite, ano nemyslite, proto se asi drzite ideologu, spise nez abyste rozebral co a proc dava smysl

souhlas s pani Brixi
02. 04. 2009 | 16:46

ugg napsal(a):

Jmenovaní a jiní jim podobní teď nemají čas. Řeší jestli je Rath neonacista, propagandista nebo jen prostý ekonomický diletant. Jestli svolají sněmovnu nebo půjdou rovnou k ÚS.
21. 05. 2009 | 03:30

Bisnis Online napsal(a):

Thank you very much for the information I really appreciate it!! a found this nice site...
08. 06. 2009 | 23:12

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy