Stopadesát umělců a tvůrců podepsalo otevřený dopis adresovaný pěti politickým stranám. Česká televize je prý v hluboké morální a profesní krizi. NIc nového pod sluncem.
Přečetl jsem si petici a protože mi to nedalo, podíval jsem se jak to u nás vypadá s peticemi.
Byla to zajímavá četba.

Populární byly petice "Proti bulváru", "Proti státním maturitám", "Proti komunizmu", "Pro zachování Slovanské epopeje v Moravském Krumlově", "Nechceme olympiádu","Za Kaplického knihovnu," "Za záchranu Karlova mostu." Některé jsou určeny jednotlivým politikům: "Nechceme Paroubka prezidentem," Proti lžím Mirka Topolánka","Pro abdikaci Václava Klause." Jiné jsou určeny kolektivním adresátům: "Zmenpolitiku.cz" nebo "Na komunisty si zvykat nechceme" či "Nechci radar."

Některé výzvy nemají s politikou nic společného. Na příklad petice "Za neplacený multiplayer v GTA 4 pro PC" vypadá zábavně, ale jen do chvíle, než člověk najde jinou - "Za vydání Mafie II ve stejný čas jak v Americe, tak v EU."
Člověk by neřekl kolik lidí tu má smysl pro technologicko-nákupní spravedlnost.
A což tepve petice "Proti povinnému zavádění pojistek u zapalovačů"? Tu výzvu vyvolalo rozhodnutí EU.
Pozoruhodná je petice "Stop nesmyslným začátkům zápasů Gambrinus ligy" nebo výzva "Konec s přechylováním příjmení", v níž občani píšou, že "nemohou souhlasit s tím, aby sportovní komentátoři komolili příjmení sportovkyň."

Nevím, čeho chtěji dosáhnout signatáři petice "Za poker jako dovednostní hru." Chtějí snad být přijati do nějaké ligy a nebo chtějí mít svého zástupce v EU? Naopak zcela srozumitelný je požadavek autorů petice "Chceme o den delší víkend." Tihle lidi mají ve věci jasno. Ve své výzvě dávají najevo, že se chtějí víc věnovat svým rodinám.
Za nejkrásnější považuju petici "Za znovuzavedení spisovného jazyka českého - lešetinové trubky a ne lešeňové trubky. Je krásné, že nějaký milovník jazyka našel v téhle překotné době politických stran v mezích zákona čas na nápravu jazyka. Nemůžeme se domluvit o mnohém, ale můžeme se radovat, že alespoň ty trubky můžeme ze seznamu starostí škrtnout.

Naopak nevím, co si myslet o petici "Za označení karetních her jako vysoce návykových" nebo o petici "Na podporu sibiřského lovce Sysoje Sisojiče", který prý žije v krutých mrazech na Sibiři. Proč se nepřestěhuje třeba na Krym? říkám si. Asi proto, že tam by nic neulovil.
To petice "Zachraňte Ježíška" je jasná: "My signatáři petice odmítáme, že nám kdy dárky nosil červený tlouštík Santa Claus."

Nechám studia petic a uvažuju, co zneklidňuje mne. Je to jasné: to rostoucí množství petic.
Ne proto, že vznikají, ale proto že odezva je nulová. Níže podepsaní občané se politikům jeví jako níže postavení. Politici považují občany za své zaměstnance. Neuvědomují si, že tomu je naopak a že jejich funkce je dokonce dočasná.
Myslím si, že jediný způsob, jak to politikům připomenout, jsou volby. Místo podpisů na peticích dát svůj hlas na volebni listině tomu, komu není nutno psát později petice. Ten hlas ale dát jen tomu, kdo se jeví jako vhodný kandidát. A když není vhodný? Tak nic.

Že to není řešení? Je. V naší vesnici nebyl posledně zvolen ani jeden zástupce některé politické strany. Pánové si prostě ani neškrtli. Zastupitelstvo ale máme. Vytvořila ho dvě občanská sdružení, složená z důvěryhodných lidí.
Žádná petice nebyla zapotřebí.
Stačilo k tomu málo - jen dobrá paměť.