V Egyptě propukla revoluce.
V našem vesnickém obchodě s potravinami vypukla mezi regály debata. Hlavní slovo má majítel obchodu. V podstatě je to místní znalec, vrátil se nedávno s manželkou z dovolené, právě z Egypta.

Dovolená byla skvělá.
Koupil si na ni nové potápěčské ploutve. Situace v turistické oblasti byla zcela normální.
Hlídali tam vojáci se samopaly. Idyla. Koupání vynikající.
Kdosi se zmínil o tom, že také v Tunisu, Jordánsku a Jemenu se něco děje.
"U Arabů je to normální," praví náš člověk, když váží párky.
Kohosi napadne, že revoluce v Kahiře může mít následky. Suezký průplav slouží přece k dopravě ropy. Majitel obchodu se usmívá naivnímu názoru. Vysvětlí jak to všecko je. Arabové potřebují peníze, můžeme být klidní.
Párky jsou spišské, jejich dovoz není ohrožen.
Někdo se ještě o Egyptu zmíní, ale zůstane to bez povšimnutí.
"Není nutný dělat ze se sebe Donkychoty," uzavře úvahy obchodník.

Koupil jsem česká jablka. - /jsou dražší než řecké pomeranče/ - a šel jsem domů.
Cestou jsem přemýšlel o tom, jak by se zachoval zmíněný rytíř, pokud by byl našinec. Rozhodně by na větrné mlýny lehkovážně neútočil. Nejprve by se je pokusil najmout, prodat nebo jinak využít. Kdyby bylo nevyhnutelné proti nim zaútočit, odhadl by nejprve situaci. Jakmile by zjistil, že by to mohlo být nebezpečné, našel by někoho, koho by úkolem pověřil. Pokud by vykonavatel splnil zadání, přisvojil by si jeho zásluhy. Kdyby při nájezdu padl, zkritizoval by jeho chyby.
Radikál by se od akce, kterou naplánoval, jednoduše distancoval. Liberál, /který umí pracovat s dojetím a ví jak spolehlivě působí kýč/, by pronesl u hrobu padlého bojovníka několik mouder, včetně úryvku nějaké básně.

S českou revolucí by to bylo složitější.
Předně by nesměla propuknout o víkendu. /Chaty, chalupy/, o svátcích nebo v době dovolených, kdy jezdíme do Egypta nebo do Chorvatska. Naše mírumilovnost a pověstné dobráctví, /které dodávalo takovou jistotu socializmu/, by nám nedovolilo ublížit milenkám, milencům, kamarádům a spolužákům.
Tak bychom se také nemohli zachovat vůči členům holubářských, kynologických, loveckých a sportovních klubů. Ale hlavně a především by revoluce nesměla být namířena proti tomu, kdo má rodinu. To je nedotknutelné.
Buďme upřímní.
Pokud jde o nás, o tak zvané "intelektuály" - na papíře bychom byli revoluční do posledního odstavce. Možná i proloženě a na pokračování. Ale pak bychom raději sepsali petici. Ano, revoluce by byla už potřebná i u nás. Ale pozor - rozhodně ne taková, při níž hrozí násilí.
Naše diplomacie mlčí, nepředbíhá událostem.
Media psala o násilí, chaosu, rabování a o zaskočených českých turistech. O diktatuře nebo o nesvobodě nikoli.
Zdá se, že jestli se v něčem shodneme vzájemně. i s majitelem obchodu, pak v tom, že co se děje v Egyptě, je primitivní řešení.
Asi se kojíme nadějí, že do léta se revoluce přežene a my si opět užijeme nová dýchatka a ploutve.

/psáno pro Respekt/