Svoboda nemusí být navždy, ani komunismus nebyl na věčné časy
Tenkrát mrzlo. Bez ohledu na počasí a navzdory počátečním obavám z ozbrojeného zásahu jsme denně chodili na náměstí. Po skončení mítinků jsme spěchali domů poslouchat rádio - nejprve Svobodnou Evropu, BBC a Hlas Ameriky, a jak šel čas, i naše rozhlasové stanice. S napětím jsme sledovali, jak pomalu ale jistě pukají ledy i v televizi. Člověk skoro nevěděl, co sledovat dřív, aby mu něco neuteklo.
A taky bylo třeba pomoci s přepisováním letáků, s jejich vylepováním, sehnat spacáky pro stávkující studenty a k něco k jídlu, aby při té okupační stávce nezahynuli hlady... Vzpomínám na tehdejší Vánoce, kdy jsme na Štědrý den ráno pekli trochu cukroví na večer a téměř symbolické dárky dostal jen náš nejmenší. Byli jsme šťastní, svoboda byla nadosah.
V rozhovoru v novinách tyto vzpomínky pan prezident Klaus označil za story telling. Zní to jako něco nepodstatné - jako vyprávění starých pověstí českých. - Je to jeho názor, pro paměť národa jsou vzpomínky podstatné. Lidstvo si původně předávalo vědomosti z generace na generaci memorováním, což se dnes stává aktuální - mladší generace nečtou, nějak jim historii sdělit musíme.
Památný 17. listopad od roku 1989 prožíváme podvacáté. Je to dobrá příležitost k bilanci i v médiích. Žiju v oblasti, kde kromě českých televizních kanálů máme i slovenské. S blížícím se významným datem jsme začali sledovat vzpomínkové i aktuální dokumenty a pořady. Moc jich ale nebylo. Ne tak na slovenském 2.programu – na rozdíl od českých médií celý týden od rána do rána běžel chronologický záznam průběhu listopadových událostí ´89, k tomu besedy s aktéry a účastníky tehdejších událostí. Znovu jsme sledovali tehdejší napjaté události, názory tehdy známých osobností konfrontované s jejich postoji dnes.
Je dobré si všechno připomenout. Dnes je snaha o bagatelizaci zločinnosti komunistického režimu, bagatelizuje se nebezpečí, hrozící demonstrantům v listopadu ´89. Ostatně, krutost režimu v předvečer svátku potvrdil jeden z pořadů na ČTV – asi 850 zraněných na Národní třídě, někteří s trvalými zdravotními následky. Nezapomínejme na existenci hotových scénářů na potlačení případného odporu (připomeňme si také Polsko, Rumunsko a nakonec i Československo roku 1968.) Prezident Klaus v rozhovoru v novinách říká, že “ne, ne, ne, žádný strach v osmdesátých letech mezi lidmi nebyl”. On možná strach neměl, ale režim stále těžil z hrůz, které vyvolal surovostí v 50. letech. A lidé mají právo na strach, když je k němu důvod.
Před dvaceti lety jsme volali po dialogu. Dialog byl těžký – z nomenklaturních kádrů se těžko vybíral partner, který měl pojem co slovo dialog znamená. Ukázalo se to i teď – slovenská TV zvala tehdejší funkcionáře na besedy. Nepřišli. Zato tehdejší generální tajemník prý vymáhá dividendy za svůj masově šířený zábavný projev.
Totalitní režimy jsou založeny na vlastnictví pravdy. Dnes se nám pravda ztrácí, jakoby neexistovala. Jestli je dnes něco důležité, je to hájení pravdy. Prezident Havel neúnavně trvá na listopadovém heslu “Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí”. Zaznělo v době pádu režimu, na který se málem vzpomíná jako na laskavý, ve skutečnosti byl založen na ponižování lidí, nutil nás, abychom zlo považovali za dobro.
Utrpěli jsme svobodu. Svoboda nikdy není normální stav společnosti, je třeba o ni stále usilovat. Dnes je svoboda také to, že se můžeme veřejně hlásit k listopadu ´89 a nic se nám nestane. A někdo další může listopad veřejně odmítnout – a také se mu nic nestane.
Žít ve svobodě je těžké – člověk má v sobě zlo, s nímž je těžké zápasit. Před dvaceti lety jsme se na pár dní stali lepšími lidmi, než ve skutečnosti jsme. Musíme být ve střehu, protože svoboda nemusí být navždy, tak jako ani komunismus nebyl na věčné časy.
To všechno zaznělo v slovenské televizi, škoda že to důrazněji nebylo slyšet také u nás.
A taky bylo třeba pomoci s přepisováním letáků, s jejich vylepováním, sehnat spacáky pro stávkující studenty a k něco k jídlu, aby při té okupační stávce nezahynuli hlady... Vzpomínám na tehdejší Vánoce, kdy jsme na Štědrý den ráno pekli trochu cukroví na večer a téměř symbolické dárky dostal jen náš nejmenší. Byli jsme šťastní, svoboda byla nadosah.
V rozhovoru v novinách tyto vzpomínky pan prezident Klaus označil za story telling. Zní to jako něco nepodstatné - jako vyprávění starých pověstí českých. - Je to jeho názor, pro paměť národa jsou vzpomínky podstatné. Lidstvo si původně předávalo vědomosti z generace na generaci memorováním, což se dnes stává aktuální - mladší generace nečtou, nějak jim historii sdělit musíme.
Památný 17. listopad od roku 1989 prožíváme podvacáté. Je to dobrá příležitost k bilanci i v médiích. Žiju v oblasti, kde kromě českých televizních kanálů máme i slovenské. S blížícím se významným datem jsme začali sledovat vzpomínkové i aktuální dokumenty a pořady. Moc jich ale nebylo. Ne tak na slovenském 2.programu – na rozdíl od českých médií celý týden od rána do rána běžel chronologický záznam průběhu listopadových událostí ´89, k tomu besedy s aktéry a účastníky tehdejších událostí. Znovu jsme sledovali tehdejší napjaté události, názory tehdy známých osobností konfrontované s jejich postoji dnes.
Je dobré si všechno připomenout. Dnes je snaha o bagatelizaci zločinnosti komunistického režimu, bagatelizuje se nebezpečí, hrozící demonstrantům v listopadu ´89. Ostatně, krutost režimu v předvečer svátku potvrdil jeden z pořadů na ČTV – asi 850 zraněných na Národní třídě, někteří s trvalými zdravotními následky. Nezapomínejme na existenci hotových scénářů na potlačení případného odporu (připomeňme si také Polsko, Rumunsko a nakonec i Československo roku 1968.) Prezident Klaus v rozhovoru v novinách říká, že “ne, ne, ne, žádný strach v osmdesátých letech mezi lidmi nebyl”. On možná strach neměl, ale režim stále těžil z hrůz, které vyvolal surovostí v 50. letech. A lidé mají právo na strach, když je k němu důvod.
Před dvaceti lety jsme volali po dialogu. Dialog byl těžký – z nomenklaturních kádrů se těžko vybíral partner, který měl pojem co slovo dialog znamená. Ukázalo se to i teď – slovenská TV zvala tehdejší funkcionáře na besedy. Nepřišli. Zato tehdejší generální tajemník prý vymáhá dividendy za svůj masově šířený zábavný projev.
Totalitní režimy jsou založeny na vlastnictví pravdy. Dnes se nám pravda ztrácí, jakoby neexistovala. Jestli je dnes něco důležité, je to hájení pravdy. Prezident Havel neúnavně trvá na listopadovém heslu “Pravda a láska musí zvítězit na lží a nenávistí”. Zaznělo v době pádu režimu, na který se málem vzpomíná jako na laskavý, ve skutečnosti byl založen na ponižování lidí, nutil nás, abychom zlo považovali za dobro.
Utrpěli jsme svobodu. Svoboda nikdy není normální stav společnosti, je třeba o ni stále usilovat. Dnes je svoboda také to, že se můžeme veřejně hlásit k listopadu ´89 a nic se nám nestane. A někdo další může listopad veřejně odmítnout – a také se mu nic nestane.
Žít ve svobodě je těžké – člověk má v sobě zlo, s nímž je těžké zápasit. Před dvaceti lety jsme se na pár dní stali lepšími lidmi, než ve skutečnosti jsme. Musíme být ve střehu, protože svoboda nemusí být navždy, tak jako ani komunismus nebyl na věčné časy.
To všechno zaznělo v slovenské televizi, škoda že to důrazněji nebylo slyšet také u nás.
Opisoval Macron od ODS? Také žádá méně regulace. Chce na to ale jít úplně jinak
Transgenderové šílenství
Babiš kope propast ve společnosti, budí nenávist k vládě. Reformu důchodů nemá
ODS odmítá Babiše, Babiš zas odmítá SPD. Realita v roce 2025 může vypadat úplně jinak
