Jak funguje spolupráce ČEZu a EPH v praxi.

V první části tohoto článku jsme se zabývali teoretickými předpoklady šťastného partnerství ČEZu a EPH. V části druhé se vydáme na průzkum několika nedávných transakcí mezi uvedenými společnostmi, jež dle našeho názoru dokreslují představu o tom, jak dobře se spolu obě firmy doplňují ve snaze dosáhnout svého společného cíle – totiž oslabení Czech Coalu.

Pražská teplárenská

V roce 2008 začala firma Energotrans, tehdy vlastněná Pražskou teplárenskou, což byl joint venture Hlavního města Praha, britské společnosti International Power a německého EnBW, vyjednávat s Czech Coalem obnovení smlouvy na dodávky hnědého uhlí pro období po roce 2012.

Ve stejnou doby, kdy probíhala uvedená jednání, došlo ke společné akvizici německého hnědouhelného dolu MIBRAG společnostmi ČEZ a J&T (která prodala svá energetická aktiva EPH a Danielu Křetínskému v roce 2009). MIBRAG nabízel zásobovat uhlím Energotrans za ceny, které byly (včetně nákladů na dopravu) nižší, než jaké požadoval Czech Coal.

Uvedení tři akcionáři Pražské teplárenské se nemohli shodnout na tom, jestli přijmout nabídku Czech Coalu, která byla navzdory vyšší ceně racionálnější, protože kotle v Energotransu byly konstruovány pro spalování českého hnědého uhlí, nikoli německého. Jeden z akcionářů, jmenovitě EnBW, prosazoval přijetí nabídky MIBRAGu. Klíčové rozhodnutí o obnovení dodávek uhlí Czech Coalem po roce 2012 bylo odsouváno, a nakonec k němu nedošlo v důsledku odchodu společnosti International Power z České republiky.

V tomto okamžiku by stálo za to připomenout si okolnosti, jež provázely stažení International Power z českého trhu. Když britská společnost oznámila kolem poloviny roku 2009 svůj záměr opustit ČR, bylo vypsáno výběrové řízení na odkoupení jejích tuzemských aktiv, do kterého se chystalo přihlásit několik místních uchazečů včetně Czech Coalu. Večer před vypršením lhůty pro podání přihlášek ale International Power podlehla tlaku ze strany J&T na přijetí její nabídky a s prodejem souhlasila. Výběrové řízení bylo zrušeno a Czech Coalu, stejně jako dalším zájemcům, nebylo ani umožněno nabídky podat. 30. června 2009 pak International Power a J&T obchod za 22,5 mld. Kč stvrdily podpisem.

Bylo by jistě navýsost zajímavé, kdybychom měli možnost nahlédnout do neotevřené obálky s nabídkou Czech Coalu. Domýšlím se, že aby přiměla International Power vycouvat za pět minut dvanáct a s ostudou z výběrového řízení, J&T musela učinit nabídku ve výši, o jaké se Czech Coalu ani nesnilo.

Většinu z toho, co J&T od International Power koupila, obratem ruky prodala ČEZu, přesně tak, jak uvidíme dále, jak ČEZu přislíbila ještě před tím, než International Power na její nabídku přistoupila. Tato prémie by se měla podle všeho jmenovat „ČEZ-prémie“, neboť byla cenou, kterou byl ČEZ ochoten zaplatit za to, že Czech Coalu bude znemožněno získat hnědouhelnou elektrárnu.

Existuje dostatek důkazů toho, že ČEZ a J&T vzájemně koordinovaly své postupy ve věci prodeje českých aktiv International Power, z nichž nejpůsobivějším je písemná smlouva o spolupráci na českém energetickém trhu mezi EnBW, J&T Finance Group a ČEZem, podepsaná 24. června 2009 Danielem Křetínským za J&T, Vladimírem Schmalzem za ČEZ a Johannesem Zugelem za EnBW.

Smluvní strany se před celou transakcí dohodly na tom, že J&T bude formálně vystupovat jako nabyvatel aktiv International Power. J&T pak Pražskou teplárenskou (včetně Energotransu) odprodá ČEZu, a EnBW dostane podíl J&T v Pražské energetice. Smlouva kromě jiného také zavazuje EnBW k neúčasti se výběrového řízení na koupi aktiv International Power a k podpoře nabídky MIBRAGu na dodávky hnědého uhlí Pražské teplárenské.

Kromě tohoto smluvního ujednání tu jsou i nepřímé důkazy, ČEZ a J&T vzájemně koordinovaly své postupy ve věci prodeje českých aktiv International Power – například tehdejší šéf akvizic ČEZu doprovázel Daniela Křetínského z J&T na jeho cestě do londýnské centrály International Power, kde se transakce dojednávala.

Nejpádnějším nepřímým důkazem koordinace postupu obou firem je skutečnost, že ČEZ poté, co International Power opustila Českou republiku, vyplatil J&T hotově plnou hodnotu Pražské teplárenské okamžitě při podpisu smlouvy, tedy bez ohledu na to, že transakce podléhala schválení ÚOHS – ostatně Český antimonopolní úřad transakci bez výhrad posvětil v listopadu 2009.

Hotovost, kterou od ČEZu J&T zinkasoval za Pražskou teplárenskou, představovala 60 % hodnoty transakce mezi J&T a International Power, což sotva připouští jiný výklad, než že J&T získal většinu energetických aktiv International Power v zastoupení ČEZu. Přesto však Vladimír ‚Shpërndarje‘ Schmalz ve svém rozhovoru pro Hospodářské noviny v dubnu 2010 kategoricky popírá, že by si výše uvedené tři společnosti jakkoli předem rozdělovaly role. Ve skutečnosti nebylo účelem jejich písemné dohody, uzavřené pouhých šest dní před uzavřením transakce s Internatikonal Power, nic jiného než právě to – vzájemné rozdělování rolí.

Schmalz v uvedeném rozhovoru tvrdí, že ČEZ nebyl ničím jiným než pouhým ‚pozorovatelem‘, jinými slovy, že nebyl aktivním účastníkem. Jím samotným podepsaná smlouva ale toto tvrzení nijak nepodporuje; zavazuje totiž smluvní strany ke společnému postupu vůči Hlavnímu městu Praha, jehož cílem má být změna smluv, která by umožnila EnBW, J&T a ČEZu plně konsolidovat jejich podíly v Pražské energetice a Pražské teplárenské po odchodu International Power.


Pasivní pozorovatelé

Tak tedy stojí, milý čtenáři, příběh o tom, kterak šikovný mládenec Daniel Křetínský koupil pro ČEZ jednoho z důležitých zákazníků Czech Coalu, Energotrans.

MIBRAG

Podívejme se nyní v krátkosti na jiný příběh: Jak ČEZ a J&T koupili pro Daniela Křetínského německý hnědouhelný důl MIBRAG. Jak si jistě vzpomínáte, ČEZ i J&T vzápětí prodali své podíly v MIBRAGu EPH.

Možným důkazem tajné dohody mezi ČEZem a J&T, o níž psala místní média, by mohla být blíže neurčená suma, údajně vyplacená ČEZem J&T výměnou za slib J&T, že nepostaví u MIBRAGu elektrárnu poté, co v něm převezme podíl ČEZu.

Skutečnosti, že hnědé uhlí z MIBRAGu by mohlo být spalováno v některé z českých hnědouhelných elektráren, napovídá vážnost, s jakou byla posuzována jeho nabídka na zásobování Energotransu z roku 2008. Připomeňme také, že EnBW se ve smlouvě s ČEZem a J&T zavázal nabídku MIBRAGu na dodávky pro Energotrans podporovat. Můžeme se důvodně domnívat, že ČEZ přizval J&T k účasti na obchodu s MIBRAGem, aby oslabil pozici Czech Coalu nabídkou levnějších dodávek hnědého uhlí Energotransu, který byl tehdy klientem Czech Coalu.

Fakt, že Energotrans, ačkoli dnes vlastněn ČEZem, i nadále odebírá uhlí od Czech Coalu a nikoli z vlastních dolů ČEZu či z MIBRAGu, který patří EPH, prakticky nic nemění na skutečnosti, že vyjednávací pozice Czech Coalu vůči ČEZu je v tomto konkrétním případě oslabena v důsledku výše uvedených událostí posledních pěti let.

Neposkvrněné početí

Brzy po transakci s International Power v červnu 2009, díky níž se J&T stal dočasným vlastníkem všech tuzemských energetických aktiv International Power, došlo k převodu veškerých energetických aktiv v držení J&T (včetně MIBRAGu) na EPH a Daniela Křetínského.

Načasování převodu není náhodné – umožnilo totiž přeochotnému ÚOHS dát svůj plný souhlas k transakci s International Power s tím, že k listopadu 2009, kdy bylo rozhodnutí vydáno, J&T nemělo žádná energetická aktiva a žádnou relevantní vazbu na Daniela Křetínského.


Aktivní účastník

No řekněte, není to úžasné? Křetínského početí coby podnikatele v energiích bylo tak nějak… bez otce; nic menšího, než neposkvrněné početí!

Rozhodnutí ÚOHS je triumfem zvláštního úsilí nejvynalézavějších právnických mozků tohoto státu. Vysmívá se zásadám hospodářské soutěže, když v potu tváře a formalisticky do detailu pitvá vlastnické struktury nespočetných holdingů registrovaných v exotických destinacích a ovládaných J&T atd., ve snaze prokázat, že ani J&T, ani Křetínský nehrají k listopadu 2009 v českém energetickém byznysu žádnou podstatnou roli. Zcela záměrně pak ignoruje změny v koncentraci trhu, které se projevily jako přímý důsledek odchodu International power.

Kontrast mezi formalistickým přístupem ÚOHS k tomuto případu a standardními postupy Evropské komise je markantní. EK se aktivně snaží definovat relevantní trhy a shromažďovat důkazy; v žádném případě se neomezuje na to, co jí naservíruje oznamující strana.

Transakce mezi International Power a J&T byla předložena ke schválení a také schválena navzdory skutečnosti, že zákon zmocňuje antimonopolní úřad přezkoumat transakce, které následovaly transakci předloženou ke schválení, existuje-li důvod domnívat se, že spolu tyto transakce souvisejí. Záměrnou a koordinovanou konsolidaci, tak průzračně popsanou ve smlouvě mezi ČEZem, J&T a EnBW, přešel ÚOHS jako irelevantní.

Podle našeho názoru bylo načasování převodu aktiv J&T na EPH a Daniela Křetínského naplánováno s cílem vyhnout se zkoumání antimonopolním úřadem. V době převodu byla společnost J&T na energetickém trhu aktivní a vlastnila či kontrolovala množství energetických aktiv. Křetínský sám se podepsal jak pod smlouvu o spolupráci s ČEZem a EnBW, tak pod kupní smlouvu s International Power, dost možná, že v dobré víře.

Ve smlouvě o spolupráci mezi uvedenými třemi společnostmi se výslovně uvádí, že J&T hodlá posílit a konsolidovat svou pozici na českém trhu s elektrickou energií a zavazuje J&T k výměně aktiv s EnBW a k využití MIBRAGu k posílení váhy své nabídky na zásobení Pražské teplárenské hnědým uhlím.

Považujeme za nepravděpodobné, že by ČEZu nebyl znám záměr J&T převést všechna jeho energetická aktiva na EPH a Křetínského vzápětí poté, co se uskutečnila první transakce v červnu 2009. A považujeme za nepravděpodobné, že by ČEZ nebyl účastníkem celého plánu od samého počátku a že nekoordinoval svůj postup s oběma dalšími stranami.

Závěr

Závěrem lze tedy říci, že ČEZ a EPH prokazatelně spolupracují s cílem oslabit pozici Czech Coalu, zejména prostřednictvím akvizice aktiv, která by EPH sotva získal (kvůli cash flow) bez asistence ČEZu. Dále pak prostřednictvím akvizice aktiv, která by ČEZ sotva získal (kvůli dominantnímu postavení na trhu) bez nechtěného vzbuzení pozornosti antimonopolních úřadů. Přesně takovou pozornost musel vzbudit svým podáním k Evropské komisi Czech Coal a nyní, po třech letech vyšetřování, celá záležitost spěje ke svému závěru.

Vraťme se tedy k oné závažné otázce, kterou položila Lenka Zlámalová – proč je EPH dovoleno vydělávat takové peníze na účet ČEZu. Za úspěchem energetické divize EPH, nyní známé pod názvem EP Energy, lze spatřovat, alespoň zčásti, výsledky působení EPH v roli podpůrné organizace ČEZu v jeho úsilí o udržení dominantní pozice na trhu, a zejména jeho úsilí o udržení vlivu na určování cen hnědého uhlí, které je jeho nedůležitějším palivem.

Další otázkou, kterou by se mohla paní Zlámalová začít zabývat, je, jak dlouho to může trvat, než si EPH a ČEZ prohodí role, tedy než se ČEZ stane podpůrnou organizací EPH – ostatně právě to, jak se mi zdá, se snažila naznačit svou původní otázkou.