Je hrůza z Miroslava Kalouska psychologicky nezbytnou podmínkou pro to, aby lidé věřili v Miloše Zemana – nebo i jen v jeho poštovní známku?


Zkuste si na chvíli představit, že by Miroslav Kalousek zítra zmizel z veřejného života. Ó ano, já vím – velmi příjemná představa! Co by to ale udělalo s předvolební kampaní Miloše Zemana, nebo přesněji řečeno – s předvolební kampaní jeho poštovní známky?

Poškodilo by ji to. Kampaň zemanovců je totiž stále z větší části založena na strašidle jménem Kalousek. A samozřejmě na poštovní známce. Zemanovci stále dokola vtloukají do hlav spodních 10 miliónů, jaké nebezpečí pro společnost Kalousek představuje, aby odvrátili jejich pozornost od toho, jaké nebezpečí pro společnost představuje Zeman.

V současné době je Kalousek obsazen do role Emmanuela Goldsteina, režimem nenáviděné postavy z románu „1984“ britského spisovatele George Orwella. Goldstein je ovšem i v románu pouhou fikcí, výtvorem Vnitřní strany Velkého Bratra, který má sloužit k udržování členů Vnější strany v uctivém předklonu a psychické závislosti na jejich mazaném Vůdci. Se zbytkem populace, Orwellem označovaným jaké „proléti“, je zacházeno jako v pěstírně žampionů: je držen v temnu a krmen humusem.

V české adaptaci tedy roli Goldsteina hraje Kalousek (příležitostně alternován Karlem Schwarzenbergem); Vnitřní stranou je SPOZ, tou Vnější pak ČSSD. V rolích prolétů: spodních 10 miliónů, vy, já, kapři…

Po celou svou prezidentskou kampaň Zeman a jeho Vnitřní strana uráželi, lhali, a překrucovali ve snaze démonizovat Schwarzenberga a Kalouska. Taková záměrně provokační politická taktika ovšem funguje nejlépe tehdy, když vyvolá u protistrany stejnou odezvu. Kalouskovo mlčení po dobu celé kampaně a Schwarzenbergovo odmítání přistoupit na tyto „dvouminutovky nenávisti“ muselo Zemana ale pěkně vytáčet!

Naneštěstí Kalousek nevydržel mlčet dostatečně dlouho. Jak asi musel Zeman jásat nad jeho hysterickou reakcí na Ištvanovy letní zátahy! Kalouskovy verbální útoky vůči policii a státnímu zastupitelství poskytly Zemanovi přesně ten druh sukna, který potřeboval ke spíchnutí zástěny, za níž spunktoval svou bezprecedentní uzurpaci moci, kterou navenek vydával za obranu státního zástupce proti Goldsteinovi, autorovi „Teorie a praxe oligarchického kolektivismu“, v českém prostředí však spíše „kolekce oligarchů“.

Goldstein nikdy nepůjde sedět. Pokud svého nenáviděného nepřítele posadíte za mříže, znamená to, že jste vůbec nic nepochopili. Zemanovým zájmem není, aby se kalousek ztratil lidem z očí – právě naopak; lidé musejí Kalouska vidět úplně všude, musí být všudypřítomným strašákem, který kuje pikle a spřádá pletichy na předání majetku všeho lidu do rukou katolíků a germánských knížat.

Namítnete, že Kalousek je ovšem skutečný. To je pravda. Je tak skutečný, jak je skutečný jeho dlouholetý a nanejvýš výhodný vztah s Milošem Zemanem. Rozumem obdařený člověk s pamětí jen o trochu delší než má kapr střední velikosti ví, že Zemanova minulá zneužití moci byla stejně tak skutečná, jako ta, která mají na svědomí ODS a TOP 09. A na některých z těchto Zemanových čachrů měl dokonce kalousek podíl.

Od dob, kdy Oceánie válčí s Eurasií a Eastasií, Ministerstvo pravdy se může přetrhnout, aby opravilo minulost. Všechny připomínky dob, kdy Zeman popíjel, prognózoval a dokonce se i modlil s Kalouskem, byly vhozeny do paměťových děr. Časy, kdy Zeman pracoval ruku v ruce se svým koaličním partnerem Goldsteinem a jeho britskými přáteli na přesvědčování Parlamentu, aby zvedl ruku pro nákup 24 nadzvukových bitevníků Gripen, byly z análů Ministerstva vymazány.

Co odlišuje Zemana od ostatních politiků dneška, není jeho bezúhonnost. Je to nasazení, s jakým pracuje na změně pravidel prohnilé politické hry – k horšímu.

Pustil se do destrukce křehké kartelové rovnováhy mezi politickými stranami, díky které se u moci drželi stejní lidé už téměř čtvrt století. Zarputilost, s jakou stíhá ty, kteří mu odepřeli poslušnost při jeho první kandidatuře na prezidenta republiky před deseti lety, ohrožuje dokonce i onu předstíranou politickou soutěž, díky které zdejší kapři žerou ve volebních termínech politikům návnadu i s udicí.

Že to všechno vyřeší veřejné mínění? Že lidé dozajista odmítnou tenhle nový absolutismus, vybudovaný kolem žlučovitého starce bažícího po pomstě?

Jen na to moc nespoléhejte. Zeman zručně a cíleně sype sůl do ran voličům a živí jejich frustraci ze selhávání státu. A jediná přijatelná cesta, kterou by v parlamentní demokracii bylo možno vyřešit ztrátu legitimity parlamentních stran, totiž cesta postupné obnovy této ztracené legitimity, není cestou, po které kráčí Zeman.

Namísto toho je zcela zaujat podkopáváním zbytků legitimity nejpopulárnější strany v této zemi, ČSSD, tlakem na její rozštěpení v naději, že sám shrábne, co z ní zbude.

Nejspíš se mu to také podaří. Vypadá to, že lidem už došla trpělivost s vyčerpávajícími pokusy o nápravu. Ovšem: ani Babiš, ani Bobošíková nepatří mezi trpělivé.

V tomto světle se pravděpodobnějším zdá, že Češi sáhnou po podobném řešení, jako Slováci či Maďaři a zvolí jednoho nesmírně silného politického vůdce, který bude disponovat absolutní většinou v Parlamentu.

Pokud lidé neprohlédnou protigoldsteinovskou kampaň, ještě do Vánoc bude tím jediným, co bude odlišovat Českou republiku od jejích sousedů na východě a na jihu, bude portrét milovaného vůdce na poštovních známkách. Tedy pokud se slovenský premiér Fico nestane v roce 2014 prezidentem.