Vsadím se o dvě vstupenky na výstavu Muchovy Slovanské epopeje, že skutečným vlastníkem Lendlovy sbírky Muchových plakátů, která byla zřejmě v loňském roce prodána za údajných 3,5 milionu USD, je nějaká papírová firma.


Richard Fuxa a Ivan Lendl

Dnes ráno uveřejnil server Business New Europe text o Lendlově sbírce Muchových plakátů, v němž jsem přinesl důkazy podporující domněnku, že Ivan Lendl již není vlastníkem sbírky. (Anglická verze zde a Česká verze zde) V tomto blogu bych se chtěl zaměřit na to, proč by nás měla znepokojovat skutečnost, že identita vlastníka světově nejrozsáhlejší kolekce původních Muchových plakátů je nám utajována.

Malířův vnuk John Mucha tvrdí, že sbírka byla prodána: „Otázka nestojí tak, jestli byla sbírka prodána. Mohu kategoricky prohlásit, že rozhodně byla. Otázkou je, kdo ji nyní vlastní, a jestli je její nový vlastník solidní.“ Proti tvrzení Johna Muchy se doposud nikdo neohradil. Ani Ivan Lendl, ani kurátor jeho sbírky – newyorský obchodník se starožitnými plakáty Jack Rennert – ani Richard Fuxa z českého nadačního fondu, který nese jeho jméno, nebyli ochotni odpovědět na otázku, zda Lendl svou sbírku prodal či nikoli. Všichni pouze shodně tvrdí, že sbírka, která je v ČR pro marketingové a propagační účely označována jako „Ivan Lendl: Alfons Mucha“, je nyní ve správě nadačního fondu Richarda Fuxy v Praze. A tečka.

Není sporu o to, že Ivan Lendl má právo prodat umělecká díla, která má ve svém vlastnictví, komu ho napadne. A Lendl, Rennert a Fuxa mají všichni také právo držet veřejnost při tom, že Lendl sbírku stále vlastní. Je dobrý marketing. Například, tento článek v českých médiích: „Obecní dům vydělává zejména na pronájmech či výstavách. Čistý zisk pět milionů korun mu loni přinesla výstava plakátů Alfonse Muchy, které Obecnímu domu zapůjčil jejich majitel, bývalý tenista Ivan Lendl. Tuto expozici vidělo 200 tisíc lidí.“

Jenže tvrdit subjektům, s nimiž jste uzavřeli smlouvy, jako třeba Hlavnímu městu Praha a sponzorům výstavy, že vlastníkem sbírky je pan X, zatímco jejím majitelem je ve skutečnosti pan Y, je dost možná protizákonné.

Dalo by se to možná dokonce kvalifikovat jako klamání s podvodným úmyslem, jestliže byla kolekce v průběhu jednání v letech 2012/2013 s Hlavním městem Praha, které pro pořádání loňské výstavy poskytlo prostory vlastněné a provozované městem a v jehož depozitáři je sbírka nyní umístěna, vydávána za vlastnictví Ivana Lendla, jímž nebyla.Totéž platí o jednáních se sponzory výstavy, zejména sponzorem hlavním, jímž byl státem vlastněný energetický monopol ČEZ.

Musíme předpokládat, že Hlavní město Praha a ČEZ si myslí, že vlastníka Lendlovy sbírky znají, a to na základě informací, které jim byly poskytnuty. Ale vědí pražští radní a manažeři ČEZu, kdo je skutečným vlastníkem sbírky? A zajímá je to vůbec?

Ptám se, protože obě uvedené instituce už nejednou prokázaly alarmující náchylnost k uzavírání transakcí se subjekty, jejichž skuteční vlastníci rádi zůstávají v utajení. To je také důvod, proč byl dnes zadržen jeden z nejskvělejších městských podnikatelů Ivo Rittig ve vazbě, a proč dnes generální ředitel ČEZu Daniel Beneš čelí žalobě, kterou na něj podal jeho vlastní většinový majitel. V obou případech je tu podezření na praní špinavých peněz.

Vsadím se o dvě vstupenky na výstavu Muchovy Slovanské epopeje, že skutečným vlastníkem Lendlovy sbírky Muchových plakátů, která byla zřejmě v loňském roce prodána za údajných 3,5 milionu USD, je nějaká papírová firma zastupovaná nějakým právníkem se sídlem ve státě, jako je třeba Lichtenštejnsko.

Na závěr bych rád položil jednu otázku: Ví někdo, jaký je celní status dotyčné sbírky? byla do ČR dovezena, což znamená, že z ní bylo zaplaceno clo a může zůstat v rodné zemi svého autora, nebo je to zápůjčka, putovní výstava, na kterou se clo nevztahuje, ale bude muset tuto zemi brzy zase opustit?


And in English

This morning, the server Business New Europe ran a story about the Lendl Mucha collection, in which I presented evidence suggesting that the collection is no longer owned by Ivan Lendl. It can be read in English here. http://www.bne.eu/storyf5888/COMMENT_Where_theres_Mucha_theres_money

Here, I would like to look at why it matters that the identity of the owner of the world’s largest collection of original Alfonse Mucha posters is a secret.

Alfonse Mucha's grandson, John Mucha, claims that the collection has been sold. "The question is not whether the collection has been sold. I can state categorically that it has. The question is who now owns it, and whether the new owner is reputable.”

No one denies John Mucha's claim. Ivan Lendl, his art curator, the New York vintage poster dealer Jack Rennert, and Richard Fuxa of the Czech registered foundation that bears his name, have all been unwilling to answer directly the question of whether Lendl sold his collection. Each has said that the collection, which for the purposes of exhibition and marketing in the Czech Republic is called “Ivan Lendl: Alfons Mucha”, is now under the direction of the Richard Fuxa Foundation in Prague. Full stop.

It is obvious that Ivan Lendl has the legal right to sell his artworks to whomsoever. And Lendl, Rennert and Fuxa have every right as well to allow the general public to think that Lendl still owns the collection. But allowing those with whom you have entered into a legal contract, such as the City of Prague and the sponsors of the exhibition, to think that the collection’s owner is X when it is Y is quite possibly illegal.

It could even amount to fraudulent misrepresentation if, during the negotiations in 2012/2013 between Richard Fuxa and the City of Prague, which hosted last year’s exhibition in a property owned and run by the city, and in whose art depository the collection is now stored, the collection was presented as the property of Ivan Lendl when it was not. The same applies to negotiations with the sponsors of the exhibition, such as the main sponsor, the state-owned power generation monopoly CEZ.

We must assume that the City of Prague and CEZ think they know who owns the Lendl Mucha collection, based on the facts presented to them by Fuxa. But do Prague city councillors and the management of CEZ know who really owns the collection?

I ask because both institutions have displayed an alarming propensity for doing business with entities whose beneficial owners are kept secret. This is why Prague’s most illustrious municipal entrepreneur, Ivo Rittig, was arrested today, and why today Daniel Benes of CEZ is facing a criminal complaint filed by his own majority shareholder. In both cases, the crime suspected is money laundering.

I am willing to bet two tickets to the exhibition of Alfonse Mucha’s Slav Epic that the beneficial owner of the Lendl Mucha collection, which was apparently sold last year for a reputed $3.5m, is a shell company represented by a lawyer in somewhere like Liechtenstein.

A question before I finish: Does anyone happen to know the customs status of the collection? Was it imported, in which case it paid duty and can remain in the country of birth of Alfonse Mucha, or is it a travelling exhibition, in which case it does not attract duty and must leave the country soon?