Člověk se může v životě kompromitovat všemi možnými způsoby. Ať napíši o bývalém prezidentovi ČR cokoli, vždy se najdou nějací fanatici, kteří mi za to nadávají. Pozoruhodné na těchto lidech je následující Omen: nesnaží se prezidentovy chyby omlouvat, nýbrž je zapírají - tedy lžou. Tím se před celým světem kompromitují a dokládají tím, jakou morálku zastupují…

Coby jinoch jsem se domníval, že lidé touží po pravdě a hledají jí všude. Byla to naivní představa. Ve skutečnosti převážné většině lidstva jde pouze o to si na „každém kroku“ utvrzovat svoje předsudky a běda tomu, kdo je nabourává. Stačí vyslovit všeobecně známe a transparentní ukázky: Klaus je kleptoman – krade tužky a pera, do éteru vypouští slabomyslné výroky a do ulic vypouští zločince, odsouzené legálními soudy právního státu k dlouhodobým odnětím svobody… V tu ránu jdou tito lidé, skalní příznivci Klause, na „barikády“ a začnou všechno zapírat. Nastane sprosté nadávání a tvrzení, že jsem lhář, podvodník, nactiutrhač, komunista, pomlouvač… etc. Nikdo z nich se bývalého prezidenta nesnaží za prokazatelné a zcela viditelné poklesky obhajovat. Všichni zapírají, zapírají a zapírají. Jak by ona „hlava národa“ nikdy nic špatného neučinila. Pak zaútočí a nadávají mně!

Ti vzdělanější jdou na to od „lesa“. Prostě žádný „komunista“ nejsem a tak na mne raději vypouští duchy mých předků. Např. „Kdyby Váš prapředek Votápek z Ritterswaldu (bývalý majitel měšického zámku. Moje praprababička byla rozená Vicencie Votápková z Ritterswaldu, provdaná Grimmová) četl to, co píšete o našem panu prezidentovi, tak by Vás okamžitě vydědil!“

Dotyčného klausovského moralistu bych rád upozornil na důležitou maličkost: nic jsem po Votápcích nedědil. Ruinu zámku v Měšicích jsem od města Tábora získal za symbolickou cenu, neboť vedení města Tábora v roce 1997, v naprostém zoufalství, aby se kostra zámku co nevidět definitivně nezřítila, hledalo alespoň nějakého vzdáleného příbuzného původních majitelů, který by se upadající historické památky ujal. Našli mojí matku (příbuznou Votápků, Nádherných a Buquoyů) a tím připadl onen legendární „černý Petr“ mně.

Skalní příznivci Václava Klause v Táboře (prakticky až na drobné vyjímky celá ODS) mne za kritiku Klause ze strany 2008 vyloučili. Řekl jsem tehdy dvěma vrcholným funkcionářům ODS Tábor, MUDr. Jaroslavu Zvěřinovi a Zdenkovi Práškovi (ostatně oba velice slušní lidé, kterých si do dneška vážím), že mé vyloučení povede k rozpadu ODS. Do deseti let klesnou reference této strany pod pět procent. V roce 2008 zněla má věštba směšně! Sice ještě nemáme rok 2018, ale již dnes (podle prohlášení Miloše Zemana) klesla popularita ODS pod sedm procent, tedy cca. na úroveň KDU-ČSL, kde jsem od doby mého „vyhazovu“ z ODS členem.

Skalní příznivci Klause v Táboře argumentují takto: „Váš prastrýc baron Oskar Nádherný, byl kamarádem prezidenta Beneše, a kdyby dneska žil byl by kamarádem Václava Klause. Na rozdíl od Vás! Děláte mu jenom ostudu. Měl byste se stydět! Pomlouváte Beneše, jeho ženu Hanu a Klause. Kdyby Váš prastrýc žil, stáhl by Vám kalhoty a rákoskou byste dostal na holou!“

Mého prastrýce Oskara jsem nikdy neviděl. Zemřel, když mě bylo pět let. Znal jsem však jeho nevlastní (adoptovanou) dceru Marii Therezii Nádhernou (nemanželská dcera někoho z Habsburků), které jsme říkali „Dudi“. Byla to alkoholička a řetězová kuřačka. Do Prahy si jezdila k mé matce pro peníze, aby neumřela hlady. Moje matka trávila do svých deseti let (do roku 1936) na měšickém zámku u Oskara školní prázdniny. V roce 1936 hledal Oskar za sebe nástupce, neboť věděl, že „Dudina“ nemůže vést panství. Požádal tedy mého dědečka, aby si mohl mojí matku adoptovat. Když se ovšem provalilo, že Oskar je pedofil, odmítl můj dědeček dát k adopci svolení. Od té doby spolu nemluvili. Chtěl bych se tedy táborských skalních příznivců Klause zeptat: „Kdyby mě můj prastrýc Oskar stáhl kalhoty, určitě by držel v ruce něco úplně jiného než rákosku… Za co se mám tedy já osobně stydět?“

Ostatně s barony Nádhernými nejsme příbuzní pokrevně. Oskarův bratr Otmar Nádherný, majitel jistebnického zámku, se oženil s jistou Bärenreiterovou a to byla sestřenice mojí babičky Josefiny Grimmové. Oskar a Otmar Nadherní jsou tedy dost vzdálenými „prastrýci“.

Skalní příznivci Václava Klause by se měli konečně probudit, než opět vypustí do éteru nějakou kachnu. V zájmu objektivity bych chtěl přesto podotknout, že žádný člověk na světě není úplně špatný. To platí i o Klausovi. Ano, v době jeho působnosti jako ministr financí a předseda vlády učinil řadu věcí, se kterými lze souhlasit. Alespoň z mého pohledu. Mnoho kritiků tvrdí, že tomu tak není. Skalní příznivci by se však měli probudit a konečně se smířit se skutečností, že jejich idol jako prezident České republiky bohužel na celé čáře selhal.