Tajuplný rozhovor Roberta F. Kennedyho s Lenkou Janáčkovou (1968)

23. 05. 2018 | 14:32
Přečteno 1468 krát
V roce 2006 byl v USA dokončen a do kin uveden celovečerní film „ATENTÁT V AMBASSADORU. Vražda, která změnila historii a život mnoha lidí“. Film byl prý natočen podle skutečnosti, ale zpracování je spíš románový mýtus, který fakta překrucuje a zamlžuje než, aby je objasňoval.

Jedná se o atentát na kandidáta usilujícího o prezidentský úřad, Roberta F. Kennedyho, na kterého byl dne 5. 6. 1968 v Los Angeleském hotelu Ambassador spáchán zákeřný atentát. Jeden den poté, 6.6. 1968, oběť násilného činu umírá...

Pro tuto filmovou produkci je důležitá scéna, kde česká redaktorka „Rudého práva“ Lenka Janáčková, 5. 6. 1968, krátce před atentátem na RFK, pobíhá v hotelových prostorách Ambassadoru (ostatně budova byla 2005 zbourána, takže záběr je natočen někde jinde) a vyžaduje na prezidentském kandidátovi rozhovor pro redakci zahraničního vysílání československého rozhlasu, kterou tehdy vedla PhDr. Jaroslava Pippichová.

Filmová scéna je transparentní fikce, neboť nic takového se v hotelu neudálo. Janáčková uskutečnila první rozhovor s Kennedym již 3. 6. 1968 pro „Rudé právo“ a druhý měl být sice uskutečněn 5. 6. 1968 po projevu prezidentského kandidáta přímo v apartmentu Kennedyho štábu, kde na něho reportérka čekala a nikde hystericky po hotelu nepobíhala...

Ono druhé interview, které se nikdy neuskutečnilo, neboť Kennedy byl zasažen výstřely atentátníka a již se do apartmentu hotelu Ambassador nevrátil, bylo určeno pro PhDr. Pippichovou a její redakci zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Ony dva rozhovory s RFK měly svůj prvořadý politicko-vojenský význam a nebyly určeny pro masmédia ČSSR, nýbrž pro generála Václava Prchlíka, vedoucího 8. oddělení státně administrativního odboru ÚV KSČ, politicky řízeného ministerstvem obrany a vnitra. Přeloženo do srozumitelné češtiny, jednalo se o nejvyšší orgán politické rozvědky a kontra rozvědky.

Generála Prchlíka a jeho nejužší spolupracovníky urgentně zajímalo zjištění, zdali by byl Robert F. Kennedy, coby prezident USA, ochoten držet ochrannou ruku nad vývojem událostí v ČSSR v roce 1968. Prchlík si mezitím zjistil, že prezident Lyndon Johnson a jeho vice prezident, Hubert Humphrey, tak v žádném případě neučiní. Hnací silou a nepřítelem jakýchkoli změn ve východním bloku byl v první řadě viceprezident Humphrey.

Novinářky Janáčková a Pippichová patřily k úzkému kruhu spolupracovníků generála Prchlíka. I zprávy z USA, netýkající se pouze RFK, nýbrž i jiných osobností USA, zasílala Janáčková generálu Prchlíkovi prostřednictvím Pippichové, aby se zachovávaly pravidla inspirace.

Přesto měl celý postup značný zádrhel. Důvěrné informace přicházející z USA do ČSSR musely být zasílány do Prahy prostřednictvím Velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu D.C. Nejdříve je akreditovaní novináři z ČSSR předávali kulturnímu atašé zastupitelského úřadu a ten je dále delegoval velvyslanci, který určil na které místo a komu se zpráva v ČSSR předloží.

Tím vypadal služební postup Janáčkové, týkající se rozhovoru s Robertem Kennedym ze dne 3. 6. 1968, následovně: Reportérka předává rozhovor kulturnímu atašé. Ten ho předkládá velvyslanci. Velvyslanec by měl rukopis delegovat konspirativně Pippichové do Československého rozhlasu Praha. Její úlohou pak je dodat objekt přímo do rukou generála Prchlíka.

Ovšem vedoucí zahraničního vysílání tento dokument rozhovoru s RFK nikdy doručen nebyl. Tehdejším velvyslancem ČSSR v USA, byl Karel Duda. O něm se tvrdilo, že je spolupracovníkem sovětské výzvědné služby GRU. Takže, s největší pravděpodobností, neputoval interview na adresu šéfredaktorky zahraničního vysílání Československého rozhlasu, nýbrž jej Duda předal zástupci GRU na sovětském velvyslanectví ve Washingtonu. Tam naložili s obsahem dokumentu podle svého!

Největším handicapem celé kauzy je skutečnost, že obsah rozhovoru zůstal neznámým. Pippichová po 21. 8. 1968 urychleně emigrovala na Západ. Ve Švýcarsku mi sdělila: „Janáčková mi při osobním setkání sdělila pouze ohromující zprávu. Kennedy prý bude pokračovat v politice svého bratra Johna Kennedyho New Frontier (Nové hranice), kterou Johnson zmrazil. New Frontier se vztahuje i na Československo. Dále varoval, že se v NDR a Maďarsku stahují sovětské jednotky k hranicím ČSSR. Doporučuje, aby se zmírnilo tempo reforem. Za jeho prezidentství prý k žádné vojenské intervenci proti ČSSR nedojde. Na to prý se můžeme spolehnout. Ubezpečil, že pro USA vždy existují diplomatické a ekonomické cesty jak invazi zabránit, ale Johnsonova administrativa se prý nechce angažovat. Chce za všech okolností zachovat současný status quo.“

Oč vlastně generálovi Václavu Prchlíkovi šlo?

Tento zkušený vysoký důstojník armády ČSSR věděl, že na základě doktríny Varšavského paktu, může sovětská armáda kdykoliv v ČSSR zasáhnout a učinit reformám „pražského jara 1968“ razantní konec. Snažil se tedy ze sevření Varšavským paktem nějakým způsobem vymanit a dobře věděl, že bez aktivní pomoci USA to nepůjde. Kurýrem mezi ním a Kennedym byly právě Janáčková a Pippichová.

V akci byl nejprve nasazen generál Jan Šejna, který již 25. 2. 1968 emigroval se svou milenkou i synem přes Maďarsko a Itálii do USA. Na základě intervence Prchlíka byl Šejnovi udělen diplomatický pas, na který neměl za normálních okolností žádný nárok. Celá akce musela vypadat jako „kriminální čin“ a tak vznikla legenda o „ilegálním útěku“ a „kšeftaření s jetelovými semínky“, tak jako „trestní stíhání“ generála Šejny.

Jakmile se generál Šejna objevil v USA, okamžitě přistál v přijímací kanceláři vrchního velitele FBI, J. Edgara Hoovera.

Šejnova cesta do USA byla podobným nezdařeným podnikem, jako let nacistického zástupce Hitlera, Rudolfa Hesse, do Anglie v roce 1941, aby tam dojednal příměří. Britové, místo vyjednávání, zavřeli Hitlerova delegáta nejdříve do blázince a po té do standartního vězení, kde zůstal až do konce války.

Jakmile Hoover „semínkového generála“ vyslechl, předal ho okamžitě vedení CIA a ta na něho uvrhla domácí vězení. Američané typu Hoover, Johnson a Humphrey neměli vůbec žádný zájem vyjednávat s Moskvou pro ČSSR nějaké zvláštní postavení ve Varšavské smlouvě, anebo dokonce podporovat výstup ČSSR z této vojenské organizace. V tomto směru se stali generálové Prchlík a Šejna vlastní obětí zcela transparentní naivity...

Ve vztahu ČSSR k Varšavské smlouvě píše plukovník letectva Ing. Zbyněk Čeřovský:

„Strategií SSSR bylo ve vhodné politicko-vojenské situaci napadnout západní Evropu, eliminovat Francii jako nespolehlivého spojence NATO a obsadit ji dříve, než USA budou schopné posílit její obranu přísunem vojsk. A v této strategii hrálo Československo významnou úlohu, neboť mělo svoji armádou útočit na vedlejším strategickém směru Praha – Norimberk (Nürnberg) a eliminovat Rakousko a jeho armádu. O tom všem byli naši přední političtí představitelé informováni a SSSR podporovali. Proto je a byla jejich politika v lednu a v následujících měsících nepochopitelná, protože každému muselo být jasné, že ČSSR musí být pevným článkem Varšavské smlouvy a že bez ní by byly záměry SSSR narušeny. A západní politici byli rozhodnuti nejít kvůli Československu do války. To dali na srozuměnou již předtím.“ (Jan Berwid-Buquoy: „Co to bylo 'Pražské jaro' 1968 a přepadení Československa Sovětskou armádou 21. srpna 1968“ /Praha 2018/).

Protože se se současným vedením ve Washingtonu nedalo počítat, bylo nutné se tedy soustředit pouze na dva vlivné politiky USA, kteří měli k „pražskému jaru 1968“ jednoznačnou náklonost a těmi byli Eugene McCarthy, tak jako Robert Kennedy.

McCarthy byl sice populárním senátorem, ale na vládu USA neměl ten patřičný vliv. Naproti tomu, Roberta Kennedyho, coby jistého kandidáta na úřad prezidenta USA, nebylo možno ignorovat. Generál Prchlík tedy vsadil vše na Kennedyho a v tom mu měly být, v mezích možností, nápomocny Janáčková a Pippichová.

Dopouštěl se však až neuvěřitelných konspiračních chyb.

Janáčková musela předávat zprávy velvyslanci Karlu Dudovi, ten delegoval informace dále Pippichové do Československého rozhlasu v Praze a teprve odtamtud dostává Prchlík materiál do svých rukou. Velvyslanec byl oním slabým článkem, neboť údajně spolupracoval se sovětskou výzvědnou službou... To patrně ani Prchlík, ani Šejna nevěděli, ale mohli se to, za určitých okolností, dovtípit.

Dále, generál Prchlík doslova vytruboval své úmysly do prostor široké veřejnosti.

Od února do července 1968 zastával funkci vedoucího 8. oddělení ÚV KSČ, kde pilně pracoval na nové obranné doktríně ČSSR, v níž měla ČSSR hrát daleko samostatnější roli než doposud. Při této příležitosti, dne 15. 7. 1968 vystoupil na tiskové konferenci s kritikou sovětské armády a rovněž kritizoval základní aspekty Varšavské smlouvy. Tedy, místo, aby zůstalo vše v naprostém diskrétním utajení, dozvěděl se to doslova celý svět!

Na nátlak sovětského vedení musel Alexander Dubček, generála Prchlíka zbavit jeho funkce vedoucího 8. oddělení ÚV KSČ, kvůli „vyzrazení utajovaných skutečností“.

Vedoucí funkcionáři ÚV KSČ, v čele s Dubčekem, se začali od generála Prchlíka a „jeho aktivit“ distancovat a to nejen s politicko strategických důvodů („...jde o soukromou iniciativu Prchlíka a Šejny, přičemž Šejna je navíc 'kriminálník'...“), nýbrž dostali i strach, neboť do věci začala aktivně zasahovat Moskva.

Zprávy, které prostřednictvím Janáčkové, dodával velvyslanec Duda patrně přímo sovětské výzvědné službě GRU, přistávaly obratem na stolech kremelských špičkových politiků. Ty věděli, že Kennedy je v Bílém domě u Johnsonovi administrativy velice neoblíben a navíc americký zbrojní průmysl vedl v Indočíně válku, což přinášelo ve smyslu „Cash Flow“ miliardové zisky. Prezidentský kandidát by onen lukrativní bysnys, svojí politickou orientací, coby budoucí prezident USA, prostě zmrazil.

Kennedy by politikou „Nových hranic“ (New Frontier) nejen eliminoval sovětský bolševismus, ale jeho prvním krokem by bylo zastavení zbrojení. Tak jako jeho bratr John, jenž začal s New Frontierem již 1963, tak Robert 1968, byli pro zbrojní průmysl USA neakceptovatelnou překážkou.

John F. Kennedy zahynul rukou atentátníka několik dní po vyhlášení „New Frotieru“, dne 22. 11. 1963, výstřely atentátníka Harveye Lee Oswalda ze skladiště školních učebnic v texaském Dallasu. Na Roberta F. Kennedyho vrahova kulka teprve čekala...

Sovětská výzvědná služba GRU, aby zachránila bolševický režim SSSR před úpadkem, informace o Robertu F. Kennedym, a jeho neoficiálních aktivitách pilně shromažďovala. Přičemž předávala veškeré informace vedení americké CIA a úzkostlivě dbala na to, aby se oné zprávy především dostali do rukou zbrojařských velikánů USA.

Ovšem, a to je třeba zdůraznit, ani vedení ÚV KSSS v Moskvě nelenilo.

Pro případ volebního vítězství Roberta F. Kennedyho, připravil tehdejší předseda vlády SSSR, Alexej Kosigin, celou řadu hospodářsko-politických reforem. Po vyhlášení Kennedyho „New Frontieru“ měl být Leonid Brežněv z funkce generálního tajemníka KSSS odvolán a na jeho místo měl nastoupit Kosigin s jeho reformami, kterými se nechal inspirovat předchozí návštěvou ČSSR v květnu 1968. Po přepadení ČSSR v srpnu 1968 byly Kosiginovy reformy doslova smeteny ze stolu (k tomu Michail Gorbačov: „Erinnerungen“ /Vzpomínky/, Berlín 1996).

Nyní měla Johnsonova administrativa a zbrojařský průmysl USA v rukou jasné dokumenty o tom, že Kennedy hodlá pokračovat v politice svého bratra Johna - „New Frontier“ a přes Kosiginovy reformy rozšířit politiku „Pražského jara 1968“ na celý východní blok. Tedy konec horečnému zbrojení a tím i konec pohádkových zisků této průmyslové branže.

Jakmile bylo dne 5. 6. 1968 v hotelu „Ambassador“ v Los Engeles, zcela jasné, že Kennedy v kalifornských primárkách zvítězil a jeho cesta k volbě prezidenta USA je volná, takřka ve stejný okamžik, kdy kandidát opouštěl řečnický pult, zazněly výstřely atentátníka Sirhana Bishary Sirhana a ukončili život nadějného politika.

Na další „New Frontier“ jsme si museli počkat celých dlouhých 22 let, v době prezidentství George H.W. Bushe (1989 - 1993) a sovětského „Dubčeka“ Michaila Gorbačova.

Když se jeden dopisovatel amerického deníku „New York Times“ v roce 1987 zeptal Gorbačova, zdali měl na jeho liberální politiku „glasnosti“ a „perestrojky“ vliv Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ a jaký je rozdíl mezi „Pražským jarem 1968“ a současnou politikou SSSR, odpověděl reformátor jednou, zcela jednoznačnou větou, která nenechává nikoho na pochybách: „Rozdíl je pouze jediný - 19 let!“

Poznámka autora:

Generál Jan Šejna zůstal po 21.08. 1968 v USA a stal se spolupracovníkem CIA v oddělení „West-East-Affairs“. Napsal své memoáry pod názvem „We Will Bury You“ (My vás pohřbíme), ovšem o svém skutečném poslání odchodu do USA se tam nezmiňuje. Prý mu to CIA zakázala, že by tím kompromitoval tehdejší vládu USA, která údajně jednala, tak jak musela. Šejna zemřel v New Yorku v roce 1997.

Generál Václav Prchlík, byl v roce 1969 vyloučen z KSČ a v listopadu 1969 degradován z generálplukovníka na vojína. V roce 1971 byl odsouzen na tři roky vězení, které si odpykával na Borech. Pro propuštění se aktivně podílel na činnosti vojenského disidentu. O generálovi Václavovi Prchlíkovi, kromě mnoha dalších publicit, píše ve své dizertační práci „The Soviet Union and the Czechoslovak Army: Uncertain Allegiance“ (Sovětský svaz a Československá armáda. Nejisté spojenectví), také bývalá americká ministryně zahraničních věcí Condoleezza Riceová. Generál Václav Prchlík zemřel v roce 1983 v Praze.

PhDr. Jaroslava Pippichová byla po 21.08. 1968 z Československého rozhlasu propuštěna a emigrovala se svým synem PhDr. Martinem Pippichem do Švýcarska. Její syn se angažoval v přednáškách a různých novinářských příspěvcích proti Husákově normalizaci v ČSSR. Když ho švýcarská zpravodajská služba NDB upozornila na to, že jeho činnost je sledována kontrarozvědkou ČSSR, spáchal sebevraždu. PhDr. Jaroslava Pippichová zemřela ve Švýcarsku v roce 2014.

Osud Lenky Janáčkové je neprůhledný. Údajně zůstala po 21. srpnu 1968 v USA, kde prý byla činná v „The Voice of America“ (Hlas Ameriky). Někteří svědkové však tvrdí, že se stala redaktorkou československého vysílání „Canada International“ v Torontu. Jde však o ničím nepodložené zprávy. Protože v době její žurnalistické činnosti v USA 1968 jí bylo něco přes 40 let, lze vycházet z toho, že dnes patrně již nežije...

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy