aneb

Naši v Chile


Tadeáš Haenke, rodák ze Chřibské, objevil koncem století Chilanům ložiska ledku. Ta se pak stala zdrojem jejich bohatství, a tak tento náš krajan ovlivnil chilskou historii.

Ve třicátých letech dvacátého století postavil Baťa v Chile svou první továrnu na boty, a kdybyste k nim v této zemi sháněli ponožky, kupte si ty od Hellera, to byl také Čech.

Před několika lety v Santiagu zemřel nejstarší český malíř žijící a tvořící v cizině – Plzeňan Francisco Otta. Čím byl starší, tím maloval krásnější a veselejší obrazy, a Chilané si ho oblíbili natolik, že ještě za jeho života po něm pojmenovali ulici v hlavním městě. On sám ovšem říkal, že je to proto, že si mysleli, že už umřel, smál se tomu a dodával, že jim takovou radost neudělá.

Paní Eva Saxlová-Arendtová, která se za svůj život osobně potkala se šesti prezidenty (včetně Roosevelta, de Gaulla či Čankajška), přežila dva holocausty (v Evropě a v Číně) a pracovala šedesát let jako laická terapeutka v oboru léčby cukrovky, pomáhala Chilanům shánět peníze na restaurování a expozici obrazů zpodobňujících svatého Františka z Assisi. Nyní jsou v nejvýznamnějším kostele v centru Santiaga a tvoří součást národního kulturního dědictví.

Naši fotbalisté z Masopustovy a Pluskalovy generace nadchli v roce 1962 chilské fanoušky a vybojovali na tamním mistrovství světa stříbrné medaile a titul mistrů Evropy.

Archeologové Milan Stuchlík, Drahomíra Šrýtrová a řada dalších pomáhali na severu země s důležitými archeologickými objevy, působil tam i etnograf Václav Šolc, který o místních indiánských obyvatelích napsal tři knihy.

Guillermo Polák, rodák ze středočeského Mšena, přišel se svou ženou Kateřinou do Chile před druhou světovou válkou bez koruny v kapse, přesto v kraji kolem sopky Villarica vybudovali vlastním umem a pílí originální hotel s názvem Antumalal (mapučsky Sluneční dvůr), v němž později nocovala například anglická královna a spousta dalších opravdových celebrit. Guillermo zúrodnil okolní zemi, neváhal se stavbou sedmnáct kilometrů dlouhého kanálu na vodu, vysadil lesy, vytvořil malý ráj na zemi.

Hanns Stein, původem z Nýrska, jehož otec také uprchl z Čech před nacisty, vystudoval v Chile operní zpěv; jako první přednesl díla českých autorů například v Ohňové zemi a dodnes vyučuje chilské umělce opernímu zpěvu.

Milan Platovský, jednou v Čechách, podruhé v Chile znárodněný kapitalista, je takový humanista, že v období chaosu a inflace za socialistické vlády Salvadora Allenda kradl ve své vlastní továrně televizory a prodával je na černém trhu, aby měl na výplaty pro své dělníky. Překonal všechny útrapy a krize „chilské cesty k socialismu“ i Pinochetova převratu a reforem a v roce 1995 obdržel od svých konkurentů cenu Podnikatel roku, jakéhosi místního „Oscara“.

Václav Havel překvapil Chilany tím, že se stal první zahraniční hlavou státu v historii, která zavítala na vzdálený Velikonoční ostrov.

Pak v roce 2005 založil Čech Jiří Šmiták neúmyslně ničivý požár v národním parku Torres del Payne na jihu chilské Patagonie. Tábořil mimo vyznačený prostor a převrhl při přípravě polévky plynový vařič. Zničil asi 16 tisíc hektarů přírodní rezervace a škoda se odhadovala na několik milionů dolarů. Chilané ho potrestali pokutou ve výši odpovídající pěti tisícům korun.

A v roce 2011 český prezident Václav Klaus za přítomnosti chilské hlavy státu a televizních kamer celého světa ukradl s blaženým výrazem ve tváři ceremoniální pero z lazuritu.

Na tajemném jihochilském ostrově Chiloé prý žijí rozličná strašidla; jedním z nich je basilisco. Přežívá údajně ve sklepeních domů a živí se lhostejností jejich obyvatel. Jakmile lidská lhostejnost přesáhne určitou míru, sežere je...
Začínám se bát.