aneb

O iluzích

„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
„No, ty ne!“
A já to slyšel. A viděl!

U lázeňského bazénu v pánské šatně je totiž zvlášť nemilosrdné zrcadlo. Protože to, co jsem tam uviděl dneska dopoledne, přece nemohla být pravda.
Ostatně existují i zrcadla vlídnější?

Povídám si o tom v telefonu s Milenou. Včera si koupila nové tepláky a teď stojí doma před zrcadlem a vůbec nechápe proč. Odjakživa přece říkala, že rozhodně nechce, aby z ní jednou byla taková ta baba v teplácích s vytahanými koleny...

Ještě nedávno prý měli v jednom obchodním domě ve zkoušecích kabinkách taková zrcadla, že si tam prostě nebylo možné nic koupit, pokud člověk ještě alespoň trochu viděl nebo úplně neztratil soudnost. Instaloval je tam nejspíš někdo od konkurence anebo rafinovaný bojovník proti konzumu. Zrcadla umístil a osvětlil tak, že zákazník při pohledu na sebe strnul, pak zkoušené oblečení kvapně vrátil a zamířil k východu…

Jenže když si včera zkoušela ty tepláky (co ji k tomu vedlo, mi teď neuměla vysvětlit), nabrala si jich postupně do kabinky snad půl tuctu, přestože se na ni prodavačka koukala trochu udiveně. Zrcadlo tam totiž bylo tak přívětivé, že vybírala dlouho a pečlivě a nakonec si jedny prostě koupit musela…

Já tady v lázních cvičím, plavu, držím dietu, cítím, jak shazuju kila, už se cítím opravdu líp a nabírám formu, ale to drzé zrcadlo u bazénu jako by to vůbec nebralo na vědomí. Kdybych se měl hodnotit podle toho, co v něm vidím, a ne podle toho, jak se cítím, byla všechna moje snaha zbytečná.

No nic, prostě si ho nebudu všímat. Třeba časem dostane rozum a zjistí, že takhle deptat lidi by ani ono nemělo. I když bůh ví, jak to ve skutečnosti je, třeba musí říkat pravdu za každou cenu. Je to poctivé zrcadlo, lež se mu protiví a není jeho věc, že se do něj lidé dívají. To je jejich problém. Chcete vědět, jak ve skutečnosti vypadáte? Tak se podívejte. Nechcete? Pověste mě někam jinam, ale nemyslete si, že vám budu něco nalhávat.

Jenomže, milé zrcadlo, a to ti říkám já, který do tebe denně musí koukat, holá pravda sama o sobě člověku nijak nepomůže. Ostatně většinu života žijeme v nějaké větší či menší iluzi a není to vůbec marné. Kdybychom totiž akceptovali nepřikrášlující pravdu o tom, jak vypadáme nebo jak to s naším životem skutečně je, museli bychom se zbláznit. Já přece, zrcadlo, nechci slyšet, že opravdu nejsem nejkrásnější; třeba mám nejkrásnější duši a o tom ty nemůžeš nic vědět.

Zkrátka žádám, abys mě přestalo deptat a dalo mi aspoň trošku pocítit, že když teď tady v lázních na sobě pracuju, k něčemu to je. Budu do tebe zírat každý zbývající den svého pobytu a uvidíme, jestli změníš přístup!
A teď jdu zavolat Mileně, ať ty tepláky vrátí.