aneb

Zpráva ze starých novin

Držím redukční dietu. Rozhlížím se v samoobsluhách po koutcích zdravé výživy, mají-li tam „štíhlé nudle" typu Šmakoun, počítám kalorie a bílkoviny, chodím se pravidelně vážit k paní doktorce. Prý mi dokonce měří můj vnitřní tuk, což mě tak trochu deprimuje a ani si raději nechci představovat, jak moje nitro vypadá.

Snažím se to brát z pozitivní stránky - naučil jsem se vařit několik skvělých jídel, jejichž základem je mrkev, cuketa nebo cizrna, a vlastně tomu přestávám říkat „dieta", spis hovořím o změně životního stylu. Z toho jistě poznáte, že na sobě pracuji hlavně psychicky, protože, jak mi všichni neustále říkají, „všechno to máte v hlavě". Učím se vychutnávat si knáckebrot s tvarohem, místo čokolády chroustám jablka, mlsně rozeznávám rozdíly mezi jednotlivými tvary rajčátek...

V tomto stavu se udržuji už několik měsíců a mám jisté výsledky.
A pak na mě zničehonic ze šuplíku vypadne výstřižek z jakýchsi sto let starých novin, který mi před časem poslal pan Hartl z rakovnického muzea, s příhodou O mém prastrýci, slovutném operním pěvci Karlu Burianovi. Jeho přítel, virtuos na harfu a profesor Pražské konzervatoře Václav Klička, o mém předkovi vypráví:

„Prázdniny trávím v Plzni a tam jednou přijel Karel Burian a poslal ke mně do bytu šoféra s žádostí, abych s ním vypil několik sklenic piva. Vzal jsem si slaměný klobouček a hůlku ajuchal za Karlíčkem. Z několika piv se pak vynořil nápad:,Pojedeš se mnou do Rokycan, tam mají výbornou bílou kávu - a večer budeš vlakem doma.'

I sedl jsem do vozu a v Rokycanech Burian povídá:,Ale člověče, takovou dršťkovou polévku, jakou mají v Příbrami, tos ještě jistě nejedl.' Musil jsem domů telegrafovat, aby neměli strach, a tak jak jsem byl, v moheráčku a v slaměném kloboučku s hůlkou, jsem jel na dršťkovou do Příbrami. Burian byl totiž paškrtník a český místopis znal jen z tohoto stanoviska. V Příbrami si vzpomněl na račí ragout u Puppa v Karlových Varech - i musel jsem do Karlových Varů.

Cestou mi ulíti kus mé výbavy - slaměný klobouk -, ale Burian nezastavil a měl ohromnou radost, jak mi klobouček tancuje v polích. Kdybych vám měl povídat, co se dělo dále, musel byste napsat román a ne stručnou veselou příhodu. Koupil jsem si cestou kartáček na zuby a prádlo a jel jsem do Rožmitálu, z Rožmitálu do Sušice, do Stříbra -tam dělali dobrou telecí ledvinu -a pak jsme jezdili a jezdili od města k městu po čtrnáct dní a já jen domů posílal telegramy: „Dnes budu určitě doma.' Ale nebyl jsem. Přijechal jsem až za čtrnáct dní vlakem, a to jsem musel Burianovi tajně utéci. Ale přivezl jsem si nádherný klobouk panama, dar Burianův, za můj ztracený slamáček."


Ukázněně krájím cibuli na nízkokalorickou pomazánku, místo majonézy přidávám bílý jogurt a myslím na strýce. Byl to skvělý zpěvák, odzpíval prý mimo jiné v hlavních rolích asi sto padesát představení v Metropolitní opeře v New Yorku, jenomže hlas jsem po něm určitě nezdědil. Zdědil jsem jen tu jeho žravost...



(Psáno pro Týdeník Rozhlas)