aneb

Taková nabídka se neodmítá...

Koncem osmašedesátého roku mi bylo šestnáct a Jaroslav Hutka s Petrem Kalandrou rozesmávali publikum v divadle Maringotka písničkou Slunce Mao:

Denně ucho k zemi přitisknuté mám
jestli tvůj národ už neutíká k nám
aby kšiltovkama nepřítele pomlátil
aby na Řípu rýži zasadil...

A taky tenkrát koloval vtip, jak se ptá Číňan Čecha, kolik nás je, a když se to dozví, řekne: „Hm. A v kterém hotelu bydlíte?“

Čas prchá a po půl století opět přikládám v našem hotelu ucho k zemi: Číňanů je dnes o miliardu víc než občanů Spojených států, jejich obrovská země je jim zřejmě malá, a tak osídlují Afriku, Jižní Ameriku, jeden chtěl nedávno dokonce koupit obrovské opuštěné území na Islandu – prý na stavbu zábavního parku pro turisty. Pak se ovšem ukázalo, že za tím je kalkulace s oteplením a uvolněním obchodních lodních cest přes oblast u severního pólu, a tak Islanďané zatím neprodali...

Námi zvolený šéf našeho hotelu mezitím přicestoval do Pekingu, zamával krtečkem, ujistil je, že na lidských právech nebazírujeme, a pochválil čínské úřady za podporu Kellnerova a Šmejcova Home Creditu, který tamním chudákům nezištně plní sny a půjčuje jim na mobily a jiné nezbytnosti. Domů se pak vrátil tryskáčem pronajatým mimo jiné právě Kellnerovou PPF. Standardy dodržovanými obvykle v slušných západních demokraciích se nezatěžoval, spíš by mu slušela ta stará píseň:

Slunce Mao – čekám na tvé vykoupení
zaprodanci imperialismu nás krmí demokracií
revizionisti nás mučí svobodou tisku
prý každý má právo žít na svém písku
chtěj dát volnost myšlení celému lidstvu
slunce Mao – vyjdi a zachraň nás...

Nedávno mi kdosi vyprávěl, že západní komerční velkofilmy už nejsou, co bývaly, že se dokonce i jejich humor přizpůsobuje čínskému trhu, tam je po nich totiž největší poptávka. Napřed jsem se tomu smál, ale teď se mi to občas vybaví. Před několika dny jsme si s dcerou pustili katastrofický film o tom, jak Zemi ohrožují padající meteority, a vida – když americká vláda dospěla k tomu, že musí požádat velmoci o pomoc, zlí Rusové odmítli, ale Číňani ne, navíc kdyby mezi zachránci nebyla jedna Číňanka, bůh ví, jak by to dopadlo.

Když jsem o den později koukal v televizi na poslední bondovku a ukázalo se, že děj se částečně odehrává v Šanghaji, že atraktivní Bond girl hraje sice Francouzka, ale s čínskými a kambodžskými kořeny, a že když přijde řeč na něco negativního, týká se to pro jistotu Hongkongu, zvážněl jsem. Že by to byla paranoia? Pokusil jsem se to přebít akčním filmem Utržený ze řetězu; věděl jsem, že v něm hraje černočerný Morgan Freeman, jenže skutečným hrdinou byl, jak jinak, čínský chlapec, který nakonec všechny přepral a spravedlnost zvítězila...

No a vtom mi zavolala kamarádka, pražská čínská zpěvačka a tanečnice Feng-Jün Song, jestli bych nechtěl uvádět její únorovou oslavu čínského nového roku.
No jasně,“ nezaváhal jsem. Taková nabídka se dneska nedá odmítnout. Buď tam konečně taky já narazím na nějaké významné Číňany, nebo aspoň přijdu na jiné myšlenky...


(Napsáno pro Týdeník Rozhlas)