Kultura četby v MHD se mění. Zrychlenou evoluci reprezentují dva hlavní vývojové stupně cestujících čtenářů. Nejmladší, neboli digitální dotykáři, a naopak nejstarší, prehistorický kmen, takzvaní papíroví olizovači. Abyste si toho všimli, na to nemusíte být Darwin.

Když se jedinci prvního a druhého druhu usadí vedle sebe a zírají do svých displejů a do svých novin, ani nevěříte, že je to obojí ještě homo sapiens. A přece. Žádná slepá ulička přírody. Jen dvoje zvědavá stvoření.

Nenechte se mýlit: to, že přibývá hi-tech dravců se zprávami v chytrých telefonech, ještě neznamená, že olizovači jsou zdegenerovaní a před vyhubením. Nebo že olizují míň a nenápadněji. To ani náhodou.

Dokonce se mi zdá, že olizování často berou jako akt hrdosti: své prsty při obracení stránek sliní s náruživostí, sebevědomě, navzdory technologiím. Zůstávají nepokořeni, jako indiáni s oštěpy před puškami španělských dobyvatelů.

Pozoruju je – a přiznávám, je to místy poněkud úchylná kratochvíle – už nějaký ten pátek. Co taky v metru celou dobu dělat, že. Žerty stranou. Olizovači by se fakt měli trochu krotit, jinak špatně skončí.

Než barbarům zakroutíme krkem, nebo se sami otráví tiskařskou černí, měli bychom je pro budoucí generace trochu popsat. Takže, fujtajxl:

Lidé, kteří si při obracení stránek veřejně olizují prsty, kupodivu netvoří žádnou homogenní sociální skupinu. Pevné jádro sice tvoří olizovači 60+, ale ústa zapojí i čtenářka Elle nebo švihák ve špičatých botách. Převládají ženy.

Navlhčené prsty se probírají Právem, Metrem, Sportem, Aha!, letáky se slevami, obrázkovými časopisy i zpravodajskými magazíny. Dokonce jsem viděl olizovače s Der Spiegelem.

Použité papíry a tiskárenské postupy, stejně jako pH čtenářských pokožek, jsou přitom tak rozmanité, že je prakticky vyloučené, aby olizování prstů pokaždé fungovalo jako nástroj, bez kterého se při rozpojování listů neobejdete. Minimálně v polovině případů jde jen o podmíněný reflex. Obracím stránku, prst k ústům, další stránku, a tak dále.

Kdybychom skromně přepokládali, že olizovačem je každý dvoustý pasažér a po cestě obrátí pouhých deset listů, tak to jen v metru vychází na nějakých 50 tisíc stránek, potřísněných olizovačskou DNA denně. Jestli se vám nezvedá žaludek, prosím, ještě chvilku vydržte. Bude hůř.

Nejolizovanějším prstem je ukazováček (70 %). Následuje hůře zasouvatelný, ale výrazný palec (20%). Zbytek je na hranici statistické chyby.

Nejpoužívanější techniky:
Ještěrka: Bleskově vyplazená špička jazyka + mrštný ukazováček.
Hluboké hrdlo: Ústa se otevírají široce a pomalu, jazyk je viditelný a pohyb prstu rozvážný, čtenář/ka pravděpodobně přemýšlí.
Rtěnka, Opar: To jsou povrchové postupy, bez zapojení jazyka.

Nejpoužívanější přísady v lizu: Špinavé ruce. Mátová žvýkačka. Suchý kašel. H1N1. Kašel & Smrk.

Noviny Metro se po přečtení mají odkládat na smluvené místo, aby si bacily mohl převzít další nosič. Proč vypukne epidemie, víme první.

Anebo nevypukne. Národní listy, Prager Tagblatt, Rudé právo, Mladá fronta … Imunita, kterou nám v olizovačských genech předali naši předkové, je naštěstí bytelná. Chrání nás od nejhoršího.


Nestyďte se. Praha, 1963. Foto: ČTK.