Bohužel byla jen otázka času, kdy k tomu dojde. V sobotu nad ránem na D11 za Prahou vyletělo auto ze silnice, narazilo do sloupu billboardu, odrazilo se od něj, několikrát se převrátilo a skončilo v příkopu, popsal nehodu web Novinky.cz. Řidič nepřežil. Na billboardu byla a je – jako krutý výsměch – státní vlajka.

Takových billboardů stojí kolem silnic a dálnic pořád stovky, ačkoli je to už víc jak sedm měsíců protizákonné. A nejen to – další nelegální plochy nesou skutečnou reklamu, jako by se nechumelilo. Dokonce přibývají nové. „Kdosi“ vedle komunikace zapíchne stojan ve tvaru písmene A, nad něj přidá telefonní číslo a láká k pronájmu. K vidění například na silnici I. třídy Písek – České Budějovice.

Tragédie na hradecké dálnici snad úřady přiměje, aby si uvědomily vážnost situace. Billboardy nebyly zakázané pro nic za nic, ale kvůli tomu, že znamenají nebezpečí v silničním provozu (tvrdý faktor) a jsou otravné a hyzdí krajinu (měkké faktory). To za prvé.

Za druhé, Ťokovo ministerstvo dopravy a kraje nedoceňují, co to s lidmi dělá, když musí (ano, za volantem nejde zavřít oči) dlouhodobě přihlížet ostentativnímu porušování zákona. Když vidí, že právo pro někoho neplatí, a nic se neděje. Jestli se nechá takhle ponižovat státní moc – budiž, ta nemá emoce. Ale člověk, občan ano. Ponižující pohled si nepřeje více snášet.

Po sedmi měsících (!) ministr Ťok na dotaz Novinek, jestli by nebylo načase začít za neodstraněné billboardy rozdávat pokuty, odpovídá: „Možná k nim skutečně přistoupíme.“ Nejen jeho úřadu nedochází nejen věcný, ale hlavně symbolický rozměr celé věci. Kompetenční problémy nebo nedostatek kapacit na uřezávání stojanů daňové poplatníky nezajímají: vidí, nebo spíš nevidí výsledek.

Plané naděje

Ta naše malá země uprostřed Evropy, zahrádka tolik drahá našim srdcím, notoricky vykazuje jedno z největších reklamních znečištění veřejného prostoru. Nejen u silnic. Už to by mělo stačit, aby se s takovou reklamou začalo něco dělat. Že nám to všem společně vadí tak málo, aby nastala viditelnější změna k lepšímu, znamená smutnou zprávu o vkusu a kultuře.

Je hořké probírat se tím, co se psalo v roce 2011, když se o zákazu silničních billboardů rozhodovalo. Převládal radostný tón. Silnice bez reklam! Billboardy zmizí! Sice až za pět let, tolik času měli majitelé na doběh starých nájemních smluv a odstranění poutačů, ale i tak: dobrá zpráva, mohla přijít už dávno, ale alespoň něco. Tak nějak.

Billboard u české silnice (pokud možno se spoře oblečenou blondýnou prodávající střechové tašky) je připomínkou jiných časů - přesně sedí k dobám, kdy se ještě kouřilo v kancelářích, muži nosili bílé ponožky, dvouřadová saka, kufříkové mobily a "lepší restaurace" se poznala podle pestře divokého čalounění a co nejvíc nesrozumitelného jídelního lístku. Takže zhruba nějak tak k roku 1993, psal na podzim 2011 Jindřich Šídlo, opatrně se raduje z přiblížení k civilizované Evropě.

Tyhle hnusné megaplakáty (přičemž vůbec nejhorší je snad horrorová orlice Mattoni ve velikosti činžáku u dálnic na Brno a Plzeň) patřily vždy k poznávacím znamením, že už je člověk zpátky doma z cest - pokud by si toho nevšiml podle vymlácené dálnice nebo téměř neviditelných čar na silnicích.

2011. To už tu problém s reklamou dávno byl, dobře popsaný a známý. „Billboardů u silnic ubude. Jsou ošklivé a nebezpečné“ (optimistický titulek z roku 2008). První obří orlice Mattoni se u D1 odřezávala v roce 2009. Jiné najdete v roce 2018 bezpečně na svých místech, třeba vedle D8 u Lovosic.

Tu několik let starou zprávu je třeba aktualizovat a poupravit. Přiblížení civilizované Evropě nenastalo. Je to ještě horší, protože kromě toho jsme obohaceni o frustrující zkušenost s dodržováním pravidel a jejich vymáháním ve veřejném zájmu.

Nechápe stát (a kraje), že tolerance k bezostyšnému porušování zákona znamená precedens? Asi ne. Nebo chápe, ale neví co s tím, protože na majitele billboardů neumí poslat těžkooděnce jako na squattery. Nedokáže nebo nechce na ně zakleknout, nechá je kličkovat a obstruovat (a jdou na to chytře).

Pohoršení

„Bez ohledu na tuto nešťastnou událost, která se stala na D11, chceme likvidaci billboardů urychlit a já se o to budu snažit,“ ujistil ministr Ťok. Namítl bych: ne bez ohledu, ale s ohledem. Když už nestačí, že billboardová džungle je nevkusná a že platí zákon, který ji má proklestit, pak by snad stát a kraje měla přimět k činu smrtelná nehoda, ve které nelegální billboard figuroval. Moc dalších možností není. Žaloba? Pozůstalí teď řeší úplně jiné věci.

Anebo se silniční reklama stane symbolem nemohoucnosti, jako jí donedávna – v jiném měřítku – byl prasečák v Letech. Přetrvá ještě dlouho navzdory pohoršení.