Mimořádně nadaná propadlice
Nedávný článek na blogu Petra Kukala „Nebydlíte náhodou s mrtvolou?“ informující o byrokratické absurditě a aktuálně probíhající akty předávání vysvědčení mě přiměly podělit se o případ žákyně 8. ročníku, který jsem pomáhal jejím rodičům řešit. Lhostejnost, s níž jsem se při řešení celé záležitosti setkal u školní inspekce a na ministerstvu školství, vytváří neradostný obraz tohoto resortu. Avšak nejsmutnější na případu je skutečnost, že se udál na jedné z pilotních škol právě v průběhu projektu „PILOT Z“, jehož cílem bylo ověřit předpokládané efekty reformy, např. vyšší osobnostní rozvoj žáků, posílení jejich motivace k celoživotnímu učení aj. Co se tedy přihodilo?
Martina (jméno pozměněno) byla žákyní 8. třídy ZŠ. Počínaje 8. ročníkem jí přibyla coby druhý cizí jazyk španělština. Od 2. pololetí došlo v předmětu španělský jazyk k rozdělení žáků do dvou skupin podle výkonu. Martina byla údajně zařazena do tzv. lepší poloviny a během celého druhého pololetí nebyli rodiče nijak informováni o případném zhoršování jejího prospěchu. Toto jejich nevědomí utvrzovala též skutečnosti, že Martina nebyla přeřazena do skupiny tzv. pracovně slabších žáků.
Na konci školního roku nevydala škola Martině vysvědčení, což samo je v rozporu s novým školským zákonem, ale výpis z třídního výkazu. (Tento doklad nová legislativa však nezná.) Ve výpise z třídního výkazu bylo sděleno, že hodnocení ze španělského jazyka proběhne až po opravné zkoušce dne 31. srpna. Vzhledem k tomu, že na dané škole probíhá neustálé experimentování, měli rodiče za to, že opravná zkouška oznámená na výpisu z třídního výkazu z 30. června je pouhým opravením navrhovaného, jim nesděleného, hodnocení. Netušili, že škola termín “opravná zkouška” pojímá ve smyslu právním. Z logiky věci pro ně jasně vyplývalo, že by jejich dcera musela být v předmětu španělský jazyk nejprve hodnocena stupněm nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, které je na této pilotní základní škole používáno.
Výpis z třídního výkazu z 30. června suplující vysvědčení neobsahoval hodnocení z vyučovacích předmětů (v rozporu se školským zákonem), nýbrž hodnocení ze širších vzdělávacích oblastí. Avšak ani v rámci vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, kam předmět španělský jazyka spadá, hodnocení ze španělského jazyka obsaženo vůbec nebylo. Navíc informace na druhé straně výpisu, že „žákyně bude hodnocena ve vyučovacím předmětu španělský jazyk až po opravné zkoušce dne 31. 8.“ neexistenci hodnocení z předmětu španělský jazyk zcela potvrzoval.
Dne 31. srpna proběhlo zkoušení ze španělského jazyka označované školou jako opravná zkouška. Ředitel školy týž den rodičům oznámil, že Martina u opravné zkoušky neprospěla, a tudíž bude muset opakovat ročník, a že na skutečnosti již nelze nic změnit, neboť výsledek opravné zkoušky je zcela nezvratitelný. Vysvědčení za 8. třídu ale Martině vydáno nebylo. Po opětovném nástupu do 8. třídy se chování Martiny velmi změnilo. Stala se uzavřenou, začala se stranit lidem, ztratila zájem o své záliby i o sport, kterému se řadu let aktivně věnovala.
Ke konci září, po bezvýsledném jednání se školní inspekcí, mě rodiče požádali o radu a následnou pomoc. Protože záležitost byla již zcela v kompetenci ředitele školy, sepsal jsem s rodiči 29. září žádost o zpětné přezkoumání celé věci s odkazem na řadu právních nesrovnalostí, z nichž plynulo, že akt z 31. srpna označovaný jako opravná zkouška nelze hodnotit jako regulérní a platný. 5. října se rodiče sešli s ředitelem školy, kdy jim oznámil, že se věcí bude zabývat po návratu ze školy v přírodě. Následující den bylo Martině vydáno vysvědčení za 8. třídu.
V době pobytu ředitele na škole v přírodě jsem zjistil závažnou skutečnost, která se stala předmětem doplňku k původní žádosti. Jednalo se o to, že v ročníku, jenž Martina musela od září navštěvovat, byla výuka španělštiny započata současně s ročníkem, v němž neprospěla. Martina, opakující pro neprospěch ze španělského jazyka, byla zařazena v opakovaném osmém ročníku dokonce opět do skupiny “lepších”, kde probíhala výuka podle téhož plánu, tj. souběžně, jako v 9. třídě. Jinak řečeno, Martina byla nucena opakovat všechny předměty, z nichž podle školy prospěla, a v předmětu, který by byla potřebovala opakovat, pokračovala dál dokonce s předstihem oproti „pracovně slabší“ skupině v 9. třídě. Doplněk v k původní žádosti obsahoval v příloze i hodnocení ze španělského jazyka za období 1. 9 – 10. 10., mj. pochvalné, které na žádost rodičů paní učitelka vystavila.
18. října došlo k jednání ředitele školy s matkou, jenž přislíbil, že se pokusí žádosti vyhovět do konce měsíce. Dne 21. října byly Martině vydány učebnice pro devátý ročník a 31. října byla ředitelem do deváté třídy uvedena. Rodičům bylo týž den předáno písemné vyrozumění, v němž byli zpraveni o tom, že je jejich dcera bude od 1. listopadu plnit povinnou školní docházku v 9. ročníku, ale že výsledek opravné zkoušky z 31. srpna je nezpochybnitelný.
Bohužel toto rozhodnutí ředitele školy nebylo zárukou toho, že Martina bude moci být po ukončení 9. ročníku přijata ke studiu na střední školu. Bude mít sice ukončenu povinnou školní docházku, ale základní vzdělání nikoli. Školský zákon totiž žákovi, který neprospěl z povinného předmětu jiného než výchovného zaměření a který dosud neopakoval ročník, nepovoluje postup do vyššího ročníku. Doporučil jsem proto rodičům, aby se obrátili na odbor legislativní a právní Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s žádostí o posouzení kroků ve věci jejich dcery, jež zatím byly učiněny a jež by ještě učiněny být mohly.
Odbor legislativní a právní MŠMT obavu ve svém sdělení z 8. prosince potvrdil: „Pokud ředitel školy trvá na hodnocení Martiny K. za druhé pololetí šk. roku s celkovým prospěchem neprospěla, nemůže jmenovaná postoupit do vyššího ročníku a musí opakovat osmý ročník. I když by teoreticky mohla docházet do devátého ročníku, je stále žákyní osmého ročníku a musí být hodnocena z učiva probíraného v osmém ročníku.“ Rodičům bylo doporučeno záležitost znovu projednat s ředitelem školy. Ten však nadále trval na nezvratitelnosti výsledku opravné zkoušky z 31. srpna.
Hodnocení ze španělského jazyka uvedené na vysvědčení s datem 31. srpna, podle nějž Martina nezvládla všechny očekávané výstupy za 2 pololetí 8. ročníku, tj. žádné, zůstávalo tedy v platnosti. Její úspěchy, kterých dosáhla od konání opravné zkoušky, svědčily proto o jejím mimořádném nadání. Na základě nové žádosti rodičů rozhodl ředitel školy dne 30. ledna ve správním řízení o přeřazení Martiny do vyššího ročníku - z důvodů jejího mimořádného nadání.
P. S.
Martina byla nakonec přijata ke studiu na střední školu, na tu, kterou si přála. Ale nemuselo tomu tak vůbec být. Ředitel školy jí sice od listopadu dovolil docházet na výuku do 9. ročníku a dal jí šanci dokončit povinnou školní docházku se svou původní třídou, právo na získání základního vzdělání tak ale stejně neměla. A možná by základní vzdělání už nikdy nezískala, neboť reakce dospívajícího na závažné křivdy jsou nevyzpytatelné. Pedagogické přehmaty základní školy, vědomě přehlížené vyššími instancemi, mohly Martinu výrazně poznamenat na celý život.
Martina (jméno pozměněno) byla žákyní 8. třídy ZŠ. Počínaje 8. ročníkem jí přibyla coby druhý cizí jazyk španělština. Od 2. pololetí došlo v předmětu španělský jazyk k rozdělení žáků do dvou skupin podle výkonu. Martina byla údajně zařazena do tzv. lepší poloviny a během celého druhého pololetí nebyli rodiče nijak informováni o případném zhoršování jejího prospěchu. Toto jejich nevědomí utvrzovala též skutečnosti, že Martina nebyla přeřazena do skupiny tzv. pracovně slabších žáků.
Na konci školního roku nevydala škola Martině vysvědčení, což samo je v rozporu s novým školským zákonem, ale výpis z třídního výkazu. (Tento doklad nová legislativa však nezná.) Ve výpise z třídního výkazu bylo sděleno, že hodnocení ze španělského jazyka proběhne až po opravné zkoušce dne 31. srpna. Vzhledem k tomu, že na dané škole probíhá neustálé experimentování, měli rodiče za to, že opravná zkouška oznámená na výpisu z třídního výkazu z 30. června je pouhým opravením navrhovaného, jim nesděleného, hodnocení. Netušili, že škola termín “opravná zkouška” pojímá ve smyslu právním. Z logiky věci pro ně jasně vyplývalo, že by jejich dcera musela být v předmětu španělský jazyk nejprve hodnocena stupněm nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, které je na této pilotní základní škole používáno.
Výpis z třídního výkazu z 30. června suplující vysvědčení neobsahoval hodnocení z vyučovacích předmětů (v rozporu se školským zákonem), nýbrž hodnocení ze širších vzdělávacích oblastí. Avšak ani v rámci vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, kam předmět španělský jazyka spadá, hodnocení ze španělského jazyka obsaženo vůbec nebylo. Navíc informace na druhé straně výpisu, že „žákyně bude hodnocena ve vyučovacím předmětu španělský jazyk až po opravné zkoušce dne 31. 8.“ neexistenci hodnocení z předmětu španělský jazyk zcela potvrzoval.
Dne 31. srpna proběhlo zkoušení ze španělského jazyka označované školou jako opravná zkouška. Ředitel školy týž den rodičům oznámil, že Martina u opravné zkoušky neprospěla, a tudíž bude muset opakovat ročník, a že na skutečnosti již nelze nic změnit, neboť výsledek opravné zkoušky je zcela nezvratitelný. Vysvědčení za 8. třídu ale Martině vydáno nebylo. Po opětovném nástupu do 8. třídy se chování Martiny velmi změnilo. Stala se uzavřenou, začala se stranit lidem, ztratila zájem o své záliby i o sport, kterému se řadu let aktivně věnovala.
Ke konci září, po bezvýsledném jednání se školní inspekcí, mě rodiče požádali o radu a následnou pomoc. Protože záležitost byla již zcela v kompetenci ředitele školy, sepsal jsem s rodiči 29. září žádost o zpětné přezkoumání celé věci s odkazem na řadu právních nesrovnalostí, z nichž plynulo, že akt z 31. srpna označovaný jako opravná zkouška nelze hodnotit jako regulérní a platný. 5. října se rodiče sešli s ředitelem školy, kdy jim oznámil, že se věcí bude zabývat po návratu ze školy v přírodě. Následující den bylo Martině vydáno vysvědčení za 8. třídu.
V době pobytu ředitele na škole v přírodě jsem zjistil závažnou skutečnost, která se stala předmětem doplňku k původní žádosti. Jednalo se o to, že v ročníku, jenž Martina musela od září navštěvovat, byla výuka španělštiny započata současně s ročníkem, v němž neprospěla. Martina, opakující pro neprospěch ze španělského jazyka, byla zařazena v opakovaném osmém ročníku dokonce opět do skupiny “lepších”, kde probíhala výuka podle téhož plánu, tj. souběžně, jako v 9. třídě. Jinak řečeno, Martina byla nucena opakovat všechny předměty, z nichž podle školy prospěla, a v předmětu, který by byla potřebovala opakovat, pokračovala dál dokonce s předstihem oproti „pracovně slabší“ skupině v 9. třídě. Doplněk v k původní žádosti obsahoval v příloze i hodnocení ze španělského jazyka za období 1. 9 – 10. 10., mj. pochvalné, které na žádost rodičů paní učitelka vystavila.
18. října došlo k jednání ředitele školy s matkou, jenž přislíbil, že se pokusí žádosti vyhovět do konce měsíce. Dne 21. října byly Martině vydány učebnice pro devátý ročník a 31. října byla ředitelem do deváté třídy uvedena. Rodičům bylo týž den předáno písemné vyrozumění, v němž byli zpraveni o tom, že je jejich dcera bude od 1. listopadu plnit povinnou školní docházku v 9. ročníku, ale že výsledek opravné zkoušky z 31. srpna je nezpochybnitelný.
Bohužel toto rozhodnutí ředitele školy nebylo zárukou toho, že Martina bude moci být po ukončení 9. ročníku přijata ke studiu na střední školu. Bude mít sice ukončenu povinnou školní docházku, ale základní vzdělání nikoli. Školský zákon totiž žákovi, který neprospěl z povinného předmětu jiného než výchovného zaměření a který dosud neopakoval ročník, nepovoluje postup do vyššího ročníku. Doporučil jsem proto rodičům, aby se obrátili na odbor legislativní a právní Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s žádostí o posouzení kroků ve věci jejich dcery, jež zatím byly učiněny a jež by ještě učiněny být mohly.
Odbor legislativní a právní MŠMT obavu ve svém sdělení z 8. prosince potvrdil: „Pokud ředitel školy trvá na hodnocení Martiny K. za druhé pololetí šk. roku s celkovým prospěchem neprospěla, nemůže jmenovaná postoupit do vyššího ročníku a musí opakovat osmý ročník. I když by teoreticky mohla docházet do devátého ročníku, je stále žákyní osmého ročníku a musí být hodnocena z učiva probíraného v osmém ročníku.“ Rodičům bylo doporučeno záležitost znovu projednat s ředitelem školy. Ten však nadále trval na nezvratitelnosti výsledku opravné zkoušky z 31. srpna.
Hodnocení ze španělského jazyka uvedené na vysvědčení s datem 31. srpna, podle nějž Martina nezvládla všechny očekávané výstupy za 2 pololetí 8. ročníku, tj. žádné, zůstávalo tedy v platnosti. Její úspěchy, kterých dosáhla od konání opravné zkoušky, svědčily proto o jejím mimořádném nadání. Na základě nové žádosti rodičů rozhodl ředitel školy dne 30. ledna ve správním řízení o přeřazení Martiny do vyššího ročníku - z důvodů jejího mimořádného nadání.
P. S.
Martina byla nakonec přijata ke studiu na střední školu, na tu, kterou si přála. Ale nemuselo tomu tak vůbec být. Ředitel školy jí sice od listopadu dovolil docházet na výuku do 9. ročníku a dal jí šanci dokončit povinnou školní docházku se svou původní třídou, právo na získání základního vzdělání tak ale stejně neměla. A možná by základní vzdělání už nikdy nezískala, neboť reakce dospívajícího na závažné křivdy jsou nevyzpytatelné. Pedagogické přehmaty základní školy, vědomě přehlížené vyššími instancemi, mohly Martinu výrazně poznamenat na celý život.