Čtenářská gramotnost a nesrozumitelnost učebnic

20. 12. 2010 | 23:26
Přečteno 5853 krát
Výsledky mezinárodního výzkumu PISA prozrazují, že čtenářská gramotnost, tj. v prvé řadě schopnost porozumění textu, u našich žáků klesá. Tato skutečnost by nás však neměla vůbec překvapovat, neboť žáci se v rámci školního vzdělávání téměř nesetkávají se srozumitelnými texty. Sotva se naučí číst, začnou si zvykat na to, že školní čtivo představuje něco, v čem si nelze smysluplně číst.

Regály knihkupectví se sice prohýbají pod narůstajícím množstvím nových učebnic, avšak vybrat z velké nabídky stejných titulů od různých nakladatelů vhodný exemplář pro své žáky či pro své dítě vyžaduje nesmírné úsilí. Mnohdy se vzhledem k podobnosti obsahu stává rozhodujícím kritériem volby grafická úprava. Bohužel najít i v tak bohatém sortimentu opravdu kvalitní učebnici považuji často za nemožné. Jak již bylo naznačeno, naše učebnice vykazují základní rys: obtížnost textu, která neodpovídá schopnostem cílové skupiny čtenářů.

Všichni víme, že učebnice není lecjaká kniha. V naší tradici se na ni nahlíží jako na autoritu, která je nejen zdrojem poznání pravdy, ale také mírou tohoto poznání vymezenou a předepsanou žákům určitého věku. A právě díky tomuto významnému postavení se učebnice přímo podílí jak na správném či nesprávném utváření představ o světě, na motivaci či nechuti k učení, tak také na kvalitě rozvíjení jazykových schopností. Aby mohla učebnice řádně plnit své funkce, musí po obsahové i jazykové stránce odpovídat úrovni myšlení a stupni jazykové vyzrálosti žáků.

Bohužel plnění této základní podmínky bývá ze stran nakladatelství opomíjeno, přestože učitelé z praxe i pedagogové zabývající se výzkumem učebnic mnohokrát v minulosti na problém poukazovali. Situace se zatím stala zakonzervovanou, jak potvrzují nejnovější tituly, kterým byla ministerstvem školství udělena schvalovací doložka v letošním roce. K lepšímu pochopení celého problému je nutné se ohlédnout zpět k počátkům tohoto nešvaru a na ukázkách předložit čtenářům z řad rodičů podklad k úvahám.


VHLED DO HISTORIE

Významným mezníkem v tvorbě učebnic se stal rok 1976, kdy započala reforma školství, jíž se tehdy dostalo označení nová koncepce. "Kdo pracoval s dětmi prvního stupně, věděl, o čem a jak přemýšlejí a kam až sahají jejich možnosti. Nová koncepce přirozenost dětí nerespektovala a nedávala jim dostatečný prostor k vlastnímu rozvoji. Největší pozornost směřovala jen k rozumovému poznání prostřednictvím přesných definic a abstraktních pojmů, kterým děti často vůbec nerozuměly. Čas na řádné vysvětlení nebyl. Jinak by se neplnily úkoly předepsané osnovami, a to bylo nepřípustné,“ vzpomíná tehdejší elementaristka. Většina současných rodičů již patří ke generaci, která prošla „novou koncepcí“ v roli žáka, a převažující část učitelů má osobní pedagogickou zkušenost taktéž pouze s tímto systémem a jeho následnými deriváty. Nesrozumitelnost textů v učebnicích už proto udivuje jen málokoho; je znakem „vyšší“ kvality vzdělávání, tudíž nenapadnutelná.

Změny ve školství v tehdejším socialistickém Československu byly vyvolány spíše z politických potřeb než pedagogických. Politická reprezentace tehdy došla k závěru, že „pronikavé zlepšení životních podmínek dětí a mládeže v socialistické společnosti vede k jejich rychlejšímu intelektuálnímu vývoji a zralosti“ a že je třeba nově koncipovat základní školu, „která svým obsahem bude odstraňovat dosavadní malou náročnost.“ A tak se počínaje rokem 1976 začaly děti učit v 1. třídě množiny, první stupeň se zkrátil na čtyři roky, učivo se stalo podstatně náročnější, nové učebnice byly žákům a v řadě případů i jejich rodičům špatně srozumitelné. Postupně si všichni ve školách museli zvyknout, že není prvořadé, aby žáci učivu rozuměli, ale hlavně aby bylo probráno. Plán podle učebních osnov se formálně plnil, úroveň školství se tedy oficiálně zvýšila, snaživé děti byly často stresovány, cítily se vyčerpané, ostatní děti velmi často ztrácely motivaci ke vzdělávání a oproti absolventům bývalé ZDŠ si místo uceleného vzdělání odnášely ze ZŠ směs střípků a mnohdy naprostý odpor ke škole.


PŘÍKLAD K POROVNÁNÍ ÚROVNĚ UČEBNIC

V následujících krátkých ukázkách z textů učebnic vlastivědy pro 4. ročník lze zpozorovat, jak se postupně lišilo vnímání mentální úrovně dítěte stejného věku ze strany autorů. Zvolil jsem učebnice tři, z nichž každá reprezentuje jiné období: 1) období „staré koncepce“, 2) období po zavedení nové koncepce a 3) současnost. Vzhledem ke zkrácení prvního stupně základní školy v r. 1976 z pěti na čtyři roky a s tím souvisejícím změnám v obsahu učiva v jednotlivých ročnících, nebylo možné nalézt v učebnicích stejné téma. Proto jsem vybral z každé učebnice téma jiné, ale pokaždé kapitolku z oblasti historie, z ní potom celý odstavec, který již – alespoň orientačně – umožňuje posoudit vhodnost a přiměřenost učebnice pro průměrné devítileté dítě. Za povšimnutí stojí rovněž skutečnost, že před rokem 1976 bylo sepsání učebnice vlastivědy svěřeno spisovateli, autoru knih pro děti a mládež, Bohumilu Říhovi.

UKÁZKA Č. 1
Bohumil Říha: Vlastivěda pro 4. ročník ZDŠ, SPN, Praha 1973
Kapitola NA SLOVANSKÉM HRADIŠTI (str. 62-64) obsahuje pouze tři krátké odstavce textu a je doplněna třemi většími názornými ilustracemi, přičemž jedna z nich, zobrazující hradiště, zaujímá celou stranu učebnice. Druhý odstavec zní:

Co je uvnitř hradiště? V největším obydlí sídlí kníže, v menších stavbách jeho družina. Nechybějí tam ani řemeslnické dílny. Kovolijci slévají železo, kováři kovou nástroje a zbraně, hrnčíři vyrábějí hliněné nádoby, bednáři zhotovují soudy, tesaři přitesávají trámy a několik mužů drtí v kamenných mlýncích obilí.

Text je svým rozsahem nenáročný, srozumitelný, v rámci předpokládané samostatné práce s ním nezatěžuje devítileté dítě svými nároky na pozornost. Věty textu jsou krátké a přinášejí informace, které jsou pro dítě snadno představitelné, navíc svou popisnou formou plně koresponduje s ilustracemi, čímž podněcuje malého čtenáře k utváření živých obrazů a jejich prožívání.


UKÁZKA Č. 2
Dr. Josef Doubrava a kol.: Vlastivěda pro 4. ročník ZŠ, SPN, Praha 1979
Kapitola BOJ NAŠEHO LIDU S FAŠISMEM (str. 28-30) popisující celé období II. světové války obsahuje šest nedlouhých odstavců textu a je doplněna dvěma černobílými snímky (Julia Fučíka a odpočívajících sovětských vojáků). Druhý odstavec zní:

Češi a Slováci organizovali proti německým okupantům a jejich pomahačům tajný (ilegální) odboj. Zakládali odbojové organizace a partyzánské oddíly. Vedení domácího odboje proti okupantům a jejich pomahačům (kolaborantům) se ujali komunisté.

Rozsah celého textu kapitoly i délka vět jsou ještě přiměřené věku dítěte. Text však obsahuje řadu pojmů, které u dítěte postrádají svoji sémantickou hodnotu, v případě ukázky např. odboj, organizace. Kusé informace v textu ani obrazové přílohy k němu neumožňují dítěti vytvořit si obraz o popisované době: Jak vlastně vypadali němečtí okupanti? Co dělali jejich pomahači? Jak se dá tajně (od)bojovat? Domácí perník je takový perník, který upekla třeba babička, ale domácí odboj? To přišli do každého domu komunisté a vládli tam?


UKÁZKA Č. 3
Vlastivěda pro 4. roč. (jedna ze současných učebnic, autora a nakladatele neuvádím)
Kapitola POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ, CYRIL A METODĚJ (str. 66-68) obsahuje sedm obsáhlých odstavců textu, samostatnou podkapitolu Náboženství, soubor doplňujících informací, ukázky hlaholice, cyrilice a azbuky, živá latinská slova a jako jediný obrázek reprodukci obrazu Mikoláše Alše znázorňující věrozvěsty vyhánějící pohanskou víru. První odstavec zní:

Křesťanství vzniklo v 1. stol. n. l. v římské říši a postupně se rozšířilo do všech jejích částí. Zprvu pronásledováno, stává se posléze státním náboženstvím. Říše římská se koncem 4. stol. rozdělila na dvě části. Západní část – říše Západořímská – brzy podlehla náporu barbarů a stala se z větší části územím franské říše. Východořímská říše (Byzanc) s hlavním městem Konstantinopol (Cařihrad) odolala a stala se velkým soupeřem Franků. Soupeří spolu oba císařské dvory a současně i dvě střediska rozdělené církve – Řím a Konstantinopol.

Celý text je svým rozsahem, obsahem i svou obrazovou dokumentací zcela nepřiměřený pro devítileté dítě. Již první věta textu nedává z pohledu dítěte jasný smysl, neboť termíny křesťanství, 1. stol. n. l., římská říše mají pro dítě nulovou vypovídací hodnotu. Obdobná situace nastává i v následujících větách. To zcela vylučuje smysluplnou samostatnou práci s textem. I po eventuálním výkladu neznámých pojmů zůstává takovýto text pro dítě zatěžujícím a čtenářsky bezcenným.


MOŽNÁ NEBEZPEČÍ

Jak vyplývá z předchozích ukázek, posouvala se v průběhu posledních desetiletích laťka k vyšší náročnosti. Jisté, avšak přiměřené zvyšování nároků na žáky je vzhledem k zjištěnému nárůstu inteligence u dětí a mládeže v druhé polovině 20. století zajisté nutné. Ale nesplňuje-li text učebnice již výše uvedenou základní podmínku, tzn. neodpovídá-li po obsahové i jazykové stránce úrovni myšlení a stupni jazykové vyzrálosti žáků, pak si dovoluji tvrdit, že lze takovou učebnici považovat za škodlivou. A to nejméně ze tří důvodů.

Neporozumění obsahu narušuje proces učení nebo jej dokonce neumožňuje. A nejedná se pouze o potíže aktuální, ale též budoucí. Mnozí učitelé v dalších ročnících i autoři učebnic pro tyto ročníky staví na předpokladu, že učivo z předchozích let žák ovládá. Tak se stává, že studenti maturitního ročníku na gymnáziu neznají fakta, která se oficiálně řadí k základním v rámci učiva 1. stupně ZŠ.

Častá či neustálá práce s nepřiměřeně náročným textem vyvolává nezájem a nechuť k učení a vytváří negativní postoj k danému vzdělávacímu oboru, který pak může jedince provázet po celý následující život.

Pročítání nesrozumitelných textů ovlivňuje z dlouhodobého hlediska jazykový rozvoj. Nejenže tak dítě není s to propracovat se k vyšším stupňům čtenářské gramotnosti, ale kromě toho se stává jazykově laxní a nevnímavé.

NEDOSTATEČNOST SCHVALOVÁNÍ UČEBNIC

Při úvahách o nebezpečích, která se skrývají v učebnicích nerespektujících vývojové hledisko rozvoje osobnosti dítěte, se objevují pochyby o správnosti procesu udělování schvalovací doložky učebnicím ministerstvem školství. Pro udělení schvalovací doložky jsou nutnou podmínkou doporučující posudky, které vypracovali recenzenti určení ministerstvem. (Stanovují se nejméně dva recenzenti, přičemž jeden z nich musí vyučovat na škole obdobného zaměření a mít odpovídající odbornou kvalifikaci.)

Vzhledem k tak velkému množství učebnic, u nichž obtížnost textu překračuje optimální míru, není možné současné podmínky k udělení schvalovací doložky považovat za dostačující. Nebo dokonce lze začít pochybovat o smyslu samotného aktu. Základní předpoklad kvalitního posouzení přiměřenosti učebnice věku a dosaženým schopnostem žáků spočívá ve znalosti způsobu myšlení dítěte daného věku, a to především dítěte průměrného a podprůměrného. Děti nadprůměrné mohou využívat bohaté nabídky další literatury nejrůznějšího zaměření.


UMĚT SE DÍVAT DĚTSKÝMA OČIMA

Ve schválení učebnice ministerstvem tedy ještě nespočívá potvrzení její skutečné vhodnosti pro žáky daného věku. Požádal jsem proto skupinu osmiletých dětí o posouzení nové učebnice určené žákům 3. třídy základní školy. Jedná se o inovativní učebnici, která nahrazuje dřívější učebnici prvouky a naplňuje pojetí učebnice dle rámcového vzdělávacího programu. Jejich posudek se však neshoduje s posudky ministerských recenzentů, neboť závěrečný výrok dětských recenzí zněl: Nedoporučuji.

K pochopení tohoto stanoviska může posloužit následující ukázka v rozsahu jednoho odstavce z kapitoly první Naše vlast Česká republika.

Česká republika (ČR) se skládá ze tří historických zemí: Čech, Moravy a Slezska. Je to stát, který má tisíciletou tradici. Dnešní podobu má od roku 1993. Leží přibližně uprostřed světadílu, který se jmenuje Evropa.

Ač se to zdá k nevíře, i zcestovalé dítě většinou ještě nemá v tomto věku ucelenou představu o území vlastního státu, natož o větších geografických celcích a stále se pohybuje spíše v relacích „tady“ a „tam“, „daleko“ a „blízko“, přestože je schopno se naučit vyjmenovat všechny kontinenty či mnohé státy Evropy. Pro rodiče jednoho z dotazovaných dětí bylo velkým překvapením, když jejich osmiletá dcera, premiantka třídy, která je zvyklá jezdit pravidelně na Moravu, prozradila, že Moravu chápe jako vesnici, tj. jako synonymum názvu obce, kterou navštěvují. Pojmu „historická země“ běžné osmileté děti už vůbec nerozumí. Jejich vnímání minulosti souvisí s jejich osobou a lidmi z nejbližšího okruhu. „Když byl dědeček malý, tak to bylo hodně dávno. A kdysi hodně, hodně dávno tady žili brontosauři a rytíři neměli pušky.“ Dopočítat se k roku 1993 činí mnohým dětem potíže. Co si tedy děti vezmou z uvedeného textu? Určitě něco jiného, než byl záměr autorů.

Obdobně jako dospělí jsou i děti zahlcovány informacemi. Jejich dětské zpracování však odpovídá možnostem věku, takže z pohledu dospělého se ve výsledku jeví velmi naivně. Mnohdy ale děti své teorie neprezentují a neposkytují tak dospělým příležitost proniknout do dětského světa. Tím je vlastně matou. Navíc děti používají tytéž pojmy jako dospělí. „Jedeme k babičce na Moravu“ pronesené ústy dítěte není totožné se stejnou větou vyřčenou rodičem. Pro autory učebnic z toho plyne výzva. Text pocházející z jejich pera musí vycházet z naivních dětských teorií, aby je pak mohly děti skrze něj přiměřeně zkorigovat a přiblížit se ve svém poznání více skutečnosti. Umět vidět svět dětskýma očima – v obecném měřítku, nikoli jen podle vlastního dítěte, pravděpodobně nadprůměrně zběhlého v oboru svého rodiče – představuje proto nezbytný předpoklad erudice jak autora učebnic, tak recenzenta. Teprve potom se stanou učebnice nástrojem vzdělávání, po němž děti rády sáhnou, aniž by je k tomu někdo nutil, a čtenářská gramotnost našich žáků začne stoupat. Možná by vyskočila i hodně vysoko!


Článek vyšel v časopise Rodina a škola

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Zdeněk Brom napsal(a):

Ahoj Michale,

v kostce jsi shrnul několik důvodů, proč učebnice používám s velkou opatrností a spíše vyhledávám vlastní texty a s těmi pak pracujeme.

Když už jsme ale u PISA, pak jako mnohem větší problém vidím nešťastná doplňovací cvičení. Ta vedou žáky často k tomu, že se soustředí pouze na slovo, kde se má doplňovat. Smysl věty pak často uniká. Výsledek je garantován 50 na 50. To samé se pak propaguje v moderním hávu na počítači.

Dále by se dalo hovořit o psaní vlastního textu od nejnižších tříd atd.

P.S. Prošel jsem si začátkem tvorby jedné učebnice a jsem přesvědčen, že výsledky, které popisuješ, jsou prostě nutným výsledkem.
20. 12. 2010 | 23:39

Karel Mueller napsal(a):

Pane Mleziva,

monu říct, že mi mluvíte z duše. Jsem ročník 54, ZDŠ jsem vyšel v roce 69. Vaše ukázka vlastivědy mě dostala do dětských let, tenkrát v 4. nebo 5. třídě jsme měli povinnou četbu o letadélku Káněti, právě od Říhy. Matně si vzpomínám, ale mám pocut, že pro průměrné dítě z 5. třídy to byla ideální četba. Ve třetí třídě Plevovu Kapku vody (mám ji dodnes).

MYslím, že tehdejší učebnice byly opravdu dobré a spolu s dětskou literaturou představovali optimum. Asi by nezaškodilo se podívat do tehdejších (60. léta) čítanek.

Asi se to opravdu podělalo tím blbnutím s množinami a novou koncepcí v 70. letech. Jinak než blbnutí se to nedá nazvat - učil jsem to tenkrát syna ve třetí třídě a některé pojmy se dělaly za mých let až (a jen) na gymnasiích. A v průběhu posledních 20 let tomu nasadili korunu.

Samozřejmě, neučím, posuzuji to podle dosažených výsledků v klíčových předmětech. Měli jsme o tom u pana Šteffla roční maraton debat.
21. 12. 2010 | 00:38

speedy napsal(a):

Nesouhlasím:
ukázka č.3 je naprosto v pořádku,věcná,obsahově historicky přesná.Děti máme dost chytré,hloupé jsou akorát školy.
Nevím jak dnes,ale základní a střední školství v ČR měly dříve dobrou úroveň.Nevědělo se v celém světě často co dávat u nich do učebnic.Tak se např.vyvinul pojem elementární matematika,sbírka příkladů o trojúhelníku,obtížných,leč později nikde nepoužívaných znalostí.Učilo to rozvíjet schopnostem,ne tvořit potřebné znalosti.Asi přetrvává.
Pokud žák pokračoval dále,dostal se na problematický 3.stupeň-VŠ,kde se,aspoň v Čechách zkazilo co se dalo.Vyšel ze 100% nepoužitelný v praxi nikde člověk.Snad komercionalizace školství už to omezuje.Bohužel,existují lidé kteří podepisují výběrové jmenovací dekrety profesorů,protože se jim zdá ,že ve srovnání USA jich máme ještě málo:prostě nevědí třeba,že v USA je profesorem každý VŠ učitel.A není platové rozlišení,školy se samy živí.
U člověka,kterého skupina lékařů delší dobu hodnotí jako těžkého psychopata,se nedivím.Ale na úrovni ministerstva je třeba člověka s elementárními znalostmi světa,ekonomiky a vědy.Kdo bude vzniklé odborné a ekonomické škody následné vracet?
Nehledě na politický populismus,pseudolíbivost,prázdné vlastenčení.Pisálek je nepoučitelný.Proti Z.Nejedlým hadry.
21. 12. 2010 | 04:18

žena napsal(a):

Smutno je mi, smutno je mi...
po četbě tohoto blogu.

CHUDÁCI DĚTI !!!

"Výsledky mezinárodního výzkumu PISA prozrazují, že čtenářská gramotnost, tj. v prvé řadě schopnost porozumění textu, u našich žáků klesá."

Podle mě to je záměr. Neuvažující stádo se lépe ovládá.
Poslušnost musí bejt... (aspoň tak nějak to bylo ve Švejkovi)
21. 12. 2010 | 07:14

Zdeněk Brom napsal(a):

Karel Mueller:

Cituji: "Asi se to opravdu podělalo tím blbnutím s množinami a novou koncepcí v 70. letech." - Plně souhlasím.
21. 12. 2010 | 07:20

Lila napsal(a):

karel mueller

Nespletl jste se s tím Kánětem? Říhova Honzíkova cesta a O letadélku Káněti byla četba tak pro žáky druhých tříd; i v tzv. nové koncepci četli třeťáci bez problému o něco náročnějšího Plevova Malého Bobeše.

Jsem z generace, která vyrostla na Čukovi a Gekovi, Timurovi a Odvážné školačce, ale do páté třídy jsem měla načteného snad celého Jiráska. Strašně jsem tehdy prožívala husity a pamatuji si, že Bratrstvo byla tak objemná a těžká bichle, že jsem měla problém ji dopravit z knihovny domů. Z husitů jsem sice plynule přešla na mayovky, ale z Jiráska mi něco v hlavě zůstalo, na střední už jsem nemusela znovu číst Temno ani Proti všem a měla jsem čas hltat Ferlingettiho, Kerouaca, Jevtušenka nebo Milana Kunderu či Ivana Wernische.

S panem Bromem lze - jako vždy - jen souhlasit.
21. 12. 2010 | 07:36

žena napsal(a):

Lila

Jsem pravděpodobně ze stejné generace. Za sebe ještě doplním Verneovky a později Remarquea.

Jako Vy i já dodávám:
S panem Bromem lze - jako vždy - jen souhlasit.
21. 12. 2010 | 07:55

pgjed napsal(a):

"....Vedení domácího odboje proti okupantům a jejich pomahačům (kolaborantům) se ujali komunisté..."

Učebnice jsou špatné zřejmě nejenom nesrozumitelností, ale, jak je vidět z této citace, i lživé. Domácí odboj za 2.SV přece žádné centralizované vedení neměl! A pod vedením komunistů již vůbec ne! Pokud vím z ústního podání přímých účastníků, od komunistů bylo lépe se držet co nejdál. Mnozí z nich kolaborovali, sami byli prolezlí konfidenty a byli středem zvýšené pozornosti gestapa, které, zřejmě cestou předválečných informací od sudeťáků, mělo podrobné seznamy. Byly jiné, mnohem úspěšnější odbojové organizace, které se od komunistů držely co nejdál a po převratu jim dost dobře dávaly na frak.

Co jsou to za učitelé, kteří našim dětem lžou, že 2. odboj vedli komunisté? Jsou to titíž, kteří sice neumí učit, ale řvou po náměstích, že chtějí přidat z našich daní? A jak je možné, že ještě mohou působit ve školství?
21. 12. 2010 | 08:02

Lila napsal(a):

žena

Soudím, že nízká čtenářská gramotnost není ničím záměrem. Dnešní děti z větší části vyrostly před televizí, způsob jejich vnímání se změnil, kniha má těžkou konkurenci v počítačích, interaktivních tabulích a dalších věcech, o kterých se předchozím generacím ani nesnilo.
Je na rodičích ale i na kantorech, aby v dětech vztah ke knize a psanému slovu vypěstovali.

Nová koncepce postihla silné ročníky ze 70. let, výjimkou nebyly třídy se 34-36 žáky, školní budovy praskaly ve švech. Jak už tady někdo zmínil, tehdy se v první řadě sledovalo plnění časových plánů, nebyl čas na procvičování a zažití nového učiva.
Ačkoliv prvním absolventům této nešťastné koncepce táhne na čtyřicítku, mnozí z nich dodnes neovládají pravopis a mají problém sesmolit větu, která by měla hlavu a patu... Jenže tehdy se žádné průzkumy znalostí zřejmě nedělaly, a tak můžeme žít v pocitu, jak úžasně kvalitní školství jsme tehdy měli.

Na sklonku 80. let jsem byla s osmáky ve Zlaté uličce. Děti dostaly rozchod, procházely krámky, psaly pohledy. Jeden trafikant na mě volal: "Paní, co to máte za děti? Koupí si tři pohledy a tři známky a nejsou schopné si spočítat, kolik mají zaplatit!" Podotýkám, že větší část oněch dětí posléze vystudovala vysoké školy...
21. 12. 2010 | 08:09

pgjed napsal(a):

Pane Mlezivo,

Velmi si cením vaší snahy, hledat a pochopit jádro vážného problému procesu učení. Ale taky s vámi nemohu ve všem souhlasit. Viz třeba text:

"Pro rodiče jednoho z dotazovaných dětí bylo velkým překvapením, když jejich osmiletá dcera, premiantka třídy, která je zvyklá jezdit pravidelně na Moravu, prozradila, že Moravu chápe jako vesnici, tj. jako synonymum názvu obce, kterou navštěvují. Pojmu „historická země“ běžné osmileté děti už vůbec nerozumí. Jejich vnímání minulosti souvisí s jejich osobou a lidmi z nejbližšího okruhu. „Když byl dědeček malý, tak to bylo hodně dávno. A kdysi hodně, hodně dávno tady žili brontosauři a rytíři neměli pušky.“ Dopočítat se k roku 1993 činí mnohým dětem potíže. Co si tedy děti vezmou z uvedeného textu? Určitě něco jiného, než byl záměr autorů. "

Ponechá-li učitel vše jenom na přečtení textu, dopadne to s porozuměním ta, jak vy píšete. To by ale bylo málo a to by tam ten učitel nemusel být. Samozřejmě dítě, aby pochopilo potřebuje podrobné, arozumitelné, názorné vysvětlení. Cílem přece není zúžit a zprimitivnit sdělení na úroveň, kterou dítě samovolně chápe. Cílem je přístupným způsobem rozšiřovat rozhled dítěte. Samozřejmě to dá práci a otázkou je co a v jakém věku lze s jakým úsilím a zda vůbec dětem vysvětlit. Mé osobní zkušenosti jsou ale takové, že právě toto učitelé nejenom většinově neuměli a neumí ale ani nechtějí umět.

Ostatně, kdo píše nesrozumitelné učebníce? Učitelé. Kdo je na ministerstvu povoluje? Učitelé. Kdo zrušil závazné osnovy a způsobil, že se na každé škole učí jinak a něco jiného? Učitelé. Zde je jádro problému. Nejprve je třeba naučit učitele učit a permanentně se v této věci prakticky vzdělávat. Ty kteří to budou umět, zaplatit významně lépe, než ty ostatní. Pravidelně učitele hodnotit podla znalostí jejich žáků. A to ostatní pak příjde samospádem.
21. 12. 2010 | 08:17

gaia napsal(a):

UMĚT SE DÍVAT DĚTSKÝMA OČIMA

na to pozor autore. Na všechna ta zvířátka, komůrečky,semínka a krčky.Jak jsem Vás kritizovala i minule.

Dívat se na svět dětskýma očima neznamená ještě být infantilní, jak se mnohdy dnes ve školství prosazuje v marné snaze přiblížit se dětem, kterým už málo kdo rozumí.(hlavně ten, kdo s nimi nepracuje, ale chtěl by radit)

Např. nás nutila ředitelka převlékat se na zápis za pohádkové postavy, což myslím degraduje pohled na školu hned v úvodu a vedle na blogu pana Stejskala kritizuje i Michal Macek, rodičům se sice líbí, když vidí svého miláčka převlečeného za ježečka, jak recituje básničku, ale toto dítě má pak dle diskutujícího doživotní trauma.
Nehledě na učitelku, která musí zapisovat převlečená za krále nebo vodníka.

Je to i můj názor.

Ale Říha měl holt talent. Jeho Dětská encyklopedie je věcná, ale přesto pro dítě pochopitelná a doplněná obrázky, které jsou pro děti přehledné a líbivé.Texty krátké, ale přesto výstižné a odborné.
Navíc jeden text je krátký a druhý delší pro nadšence.

Takových autorů, ale i ilustrátorů je dnes již málo.

Navíc tvorba učebnic je dnes džob. Obrovské náklady každoročně dotiskované, takže výzva pro kdejakého pisálka, který by se jinak psaním neuživil a podle toho to také vypadá.

Vymyslet učebnici, příručku nebo počítačový program a vnutit školám- to je zlatý důl a bájné Eldorado, po kterém touží kdekterý pisálek a grafoman.
21. 12. 2010 | 08:25

gaia napsal(a):

pgjed

s Vaším posledním odstavcem nesouhlasím. Učitelé jsou na posledním článku řetězce a nad nimi samí neučitelé.

V minulém pořadu Máte slovo to bylo jasně vidět, když se Kalousek divil, proč by na ministerstvu zdravotnictví měli být doktoři a ministr školství , že by měl být doktor.
Proč by to tak dle něj mělo být, když finance řídí chemik a politik není profese.

Učebnice píší grafomani nebo lidi z VŠ(kteří ale s malými dětmi nikdy nepracovali), učitel se k tomu nedostane a i kdyby, tak nemá konexe to prosadit, aby mu to otiskli a povolili.
21. 12. 2010 | 08:33

gaia napsal(a):

oprava

ministr školství , že by měl být učitel.
21. 12. 2010 | 08:34

pgjed napsal(a):

To Lila:

Bohužel vaše poznatky mohu jenom potvrdit. Řešil jsem to tak, že jsme s mojí paní doučovali děti sami. Takže i mladší dcerka, silná dislektička, úspěčně vystudovala všechny tři úrovně a je mimo jiné vášnivou čtenářkou, všechny děti mají VŠ a velmi dobře zvládaly matematiku, fyziku i chemii. Naše doučovací úsilí vyvrcholilo tím, že jsem na rodičovské schůzce před ostatními rodiči vysvětlil učitelce matematiky, která byla považována za tu, která deváťáky dobře připraví na střední školu, proč a jak učí tu matematiku špatně a děti vpodstatě nic nenaučí. Bylo z toho velké pobouření, nicméně dodnes mě to přináší jistý respekt a porozumění v místní pedagogické komunitě.
21. 12. 2010 | 08:37

Zdeněk Brom napsal(a):

pgjed 21.12.2010 08:17:35 :

Dovolím si vstoupit.

Cituji: "Ostatně, kdo píše nesrozumitelné učebníce? Učitelé."

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že z tvůrčího týmu učebnice pro I. stupeň byl vykopnut pouze učitel. Akademičtí pracovníci a teoretik zůstali.

Ale to jen na okraj.
21. 12. 2010 | 08:40

Zdeněk Brom napsal(a):

gaia:

Souhlas.
21. 12. 2010 | 08:41

Vosavbotě napsal(a):

Pane Mlezivo,

Přečetl jsem si ukázky které jste nám předložil a chtělo se mi brečet.

Jak může být nějaký autor učebnic tak omezený?
Jak se vůbec může nazývat autorem učebnic (ba čehokoli skládajícího se z písmenek), když mu chybí základní empatie, to nejzákladnější pochopení duše dítěte, okruhu jeho znalostí a zkušeností?
Jak může někdo po osmiletém dítěti chtít, aby chápalo abstraktní pojmy, které prostě ani náhodou nepatří do dětského světa?

Takoví lidé patří k lopatě.

Problém je však závažnější: Jak to, že máme tak primitivní právní normu k posuzování učebnic?

Jistě, jako ve všem vítězí kšeft. Zákon trhu prostě diktuje: Každý si může psát co chce a prodávat co chce, a že se jedná o něco co mate hlavu dětem, to přece není naše starost!

Kšeft, chápete? Kšeft, všude, vždy, i na dětech, byť by jim to škodilo.
21. 12. 2010 | 08:45

pgjed napsal(a):

To gala:

Řada ministrů školství byli kantoři, ministerstvo je kantory prošpikováno. Přesto to vypadá, jak to vypadá. Důvod? Ti kantoři, kteří opravdu umí učit, se, bohužel, neumí dát dohromady a podpořit kvalitního kantora politika a s ním prosadit smysluplnou koncepci moderní školy, která naučí a do které se budou děti těšit.

Podobné je to i ve zdravotnictví. Všude na MZ, ve státní správě, všude kopec doktorů, bohužel většinou takových, kteří sami konzumují vývar z plýtvání a rozhazování peněz a nesystémových přístupů. Oni jsou viníci stavu.

No a finance, bylo by opravdu dobré, kdyna se ministrem financí a premiérem stal úspěšný profesní makroekonom prohnaný bankou a fabrikou. Máte pravdu, čpatný chemik to nezachrání.
21. 12. 2010 | 08:45

žena napsal(a):

Lila

Souhlasím s Vámi. Smutné však je, že většina rodičů očekává, že se děti vše naučí ve škole. Navíc za našeho dětství nebylo ono velké lákadlo počítač :-(
21. 12. 2010 | 08:47

jih napsal(a):

Drive se rikalo, ze hezka divka ani nema cas naucit se cist. Zajimalo by mne jak vubec ti dnesni skolaci ctou smsky.
21. 12. 2010 | 08:54

pgjed napsal(a):

To Zdeněk Brom:

A proč učitelé na MŠMT takovou učebnici schválili? Proč vůbec neexistuje připomínkové řízení učebnic dělané praktickými kantory dole na školách? A kdo to rozhoduje? Zase převážně učitelé. Sněmovna je jich rovněž plná. Přece nechcete tvrdit, že je stav takový, že by učitelé rádi a dobře učili, ale zbytek společnosti jim to nechce dovolit? Já se obávám, že je to naopak tak, že špatní učitelé sklízejí stále horší ovoce špatné práce své a svých předchůdců. Je to, dle mého zákonitý důsledek toho, že 40 let byl hlavním kritériem pro přijetí na učitelské studium, poměr k socialistickému zřízení a vedoucí úloze KSČ. A stav se může začít měnit k lepšímu teprve po té až tato boševická generace ve školství vymře. Otázkou je, zda ale bude ve společnosti ještě vzdělanostně z čeho brát?!
21. 12. 2010 | 08:55

pgjed napsal(a):

To Lila:

Bylo jiné, větší lákadlo. Knihy. Školní učebnice jsem přečetl za jedno odpoledne, jakmile jsem si je koncem školního roku přinesl domů a již jsem je navyndával. A pak jsem četl. Doma, venku, ve škole pod lavicí v trolejbusu...

A proč, měl jsem rodiče, kteří si dali tu práci ukázat mě zajímavost knih a čtení, naučit mě brzy číst, chodit do knihovny, kantoři na průmce pak do čítárny...
21. 12. 2010 | 08:59

jih napsal(a):

Lila
Na gymnaziu jsme dostali za ukol precist prvni dil F.L.Věka. Kontrolni test znel: "Kdo to byl Cordatus Bohemus." Vedela to jenom premiantka Jíchová. Stalo se za davnych casu.
21. 12. 2010 | 09:00

Martin napsal(a):

Naštěstí je všechno jinak, autoři PISA testu jsou prokazatelně i*i*ti a výsledky jsou k ničemu, minule to bylo VŘSR a Fučík, dneska čtenářská gramotnost, tedy zase další velký leštěný prd.
O úroveň dětí ovšem vůbec strach nemám, možná nepochopí nějaký text, ale tam kde je dneska potřeba jsou chytré jako opice a tak je to správně.
21. 12. 2010 | 09:16

žena napsal(a):

Martin
"O úroveň dětí ovšem vůbec strach nemám, možná nepochopí nějaký text, ale tam kde je dneska potřeba jsou chytré jako opice a tak je to správně."

:-(

Hmmm, pak to vypadá jako Džungle před tabulí (– Evan Hunter)
21. 12. 2010 | 09:29

Martin, toho jména druhý napsal(a):

pgjed:Řada ministrů školství byli kantoři. Ano? Schválně mi nějaké jmenujte.
21. 12. 2010 | 09:33

Železnohorský napsal(a):

Ukázka č. 2, ta o komunistech řídících protifašistický odboj, je z roku 1979. Někdo to označil jako lživé... Hm, nejen děti zřejmě neumějí pracovat s textem v kontextu. :-)
21. 12. 2010 | 09:49

Targus napsal(a):

To Jan-Michal Mleziva:

Tentokráte s Vámi souhlasím beze zbytku.
Spolu s glosami pana Broma věru smutné čtení.
21. 12. 2010 | 10:14

Milan napsal(a):

Já mám přesně opačný názor: úroveň vzdělání poklesla, protože se vzdělávání přizpůsobilo těm hloupějším.
21. 12. 2010 | 10:16

žena napsal(a):

PROČ jenom jsem si vzpomněla na

451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)
21. 12. 2010 | 10:17

1234 napsal(a):

S tím, že učebnice svými texty nejsou často přiměřené mentálním schopnostem žáků, s tím souhlasím.
Ale nesouhlasím s tím,že by klesaly schopnosti žáků porozumět textu. Myslím, že jsou mnohem lepší než u generace jejich rodičů, kteří se ve škole učili anotace k jednotlivým knihám nazpaměť a učili se pouze knihy zařazovat do historického kontextu. Nebo se rovnou učili části textu nazpaměť na známky. Neučili se o textu a jeho vyznění diskutovat. Učitelé si vystačili s pouhou nápodobou znalostí, dnešní děti podle mého názoru čtou mnohem více než jejich rodiče.
21. 12. 2010 | 10:33

Pacák napsal(a):

Cituji pgjed:"Ostatně, kdo píše nesrozumitelné učebníce? Učitelé. Kdo je na ministerstvu povoluje? Učitelé. Kdo zrušil závazné osnovy a způsobil, že se na každé škole učí jinak a něco jiného? Učitelé." Vy si opravdu myslíte, že na MŠMT sedí učitelé:? Vy si opravdu myslíte, že "reformy" RVP, INDOŠE, státní maturity mají na svědomí učitelé? Chybou učitelů je, že k tomu mlčí a štítat polena na sobě nechají.
21. 12. 2010 | 11:03

Karel Mueller napsal(a):

Lila:

Asi máte pravdu, pátou třídu si pamatuji dost dobře, ředchozí léta síš jen záblesky. V té páté třídě jsem měl nejraději Vandrovali vandrovníci a Dům o tisíci patrech od Weise, i když mě tam fascinovalo především ono fantastično. Začal jsem číst Štrocha, Werna a především Augustu. Prostě klasika mé generace :-).

V druhé třídě jsem četl jen pohádky, hlavně České pohádky od Drdy, celá knížka je pro většinu tak malých dětí asi moc náročná. První celá knížka byla ona Kapka vody, kterou jsem přečetl ve třetí třídě. Mimochodem jsem ji měl hodně rád :-).
21. 12. 2010 | 11:10

Pavel napsal(a):

Pane Mlezivo, dovedně manipulujete s fakty, jak se vám hodí. Uznávám, že mnoho učebnic ze SPN obsahuje nevhodné texty. Ale je plno dalších učebnic literatury, které jsou dobré a učitelé o nich vědí (Fraus...). Nikdo je podle nevhodných učebnic nenutí učit. Mimochodem, proč u poslední ukázky to nakladatelství zamlčujete? Nesvádějte prosím neochotu žáků číst na nedostatek textů. To rozhodně není hlavní příčina. Učitelé žákům většinou doporučují texty, které je mohou bavit. Žáci dnes prostě mají jiná lákadla než čtení, to prosím vezměte na vědomí a nevyhledávejte zástupné důvody.
21. 12. 2010 | 11:13

Zdeněk Brom napsal(a):

pgjed:

Uf, naložil jste mi tedy kládu pořádnou :)

Pokusím se odpo´vědět, byť na mnohé sám odpověď neznám.

Asi největší chybou je, že se Vámi kladenými otázkami zabývá jen málo učitelů. Slyším mnohé stesky, ale velmi málo: Tak to dělám a tak mi to funguje. Vřelý dík všem učitelům, kteří tak činí a školám, kterým se daří.

Školství je, bohužel, také byznys. Dobrý kšeft byla reforma, dobrým kšeftem jsou státní maturity, dobrým kšeftem je vydávání učebnic atd. O těch věcech velmi často tedy rozhodují ekonomové, teoretičtí kazatelé ...... a to víte, zakázky jsou zakázky.

Chybou nás mnohých učitelů, včetně mě, je to, že nedokážeme tyto kšeftaře (učitele i neučitele) poslat do .....háje a účinně se vzepřít. Nedokážeme pořádně vytvořit ani profesní organizaci jako např. lékaři, strojvůdci atd.

Ohrazuji se proti paušálnímu hodnocení učitelů podle věku. vynikající kantoři jsou mezi mladými, staršími i mezi těmi v nejlepších letech :) To je dáno osobností, ne věkem.

Uznávám, že ta odpověď je velmi torzovitá.
21. 12. 2010 | 13:25

Martina K napsal(a):

Nedokazu posoudit vhodnost ucebnic, nejsem pedagog, ale pokud autor vybral representativni vzorky, asi ma pravdu. Nesouhlasim vsak s nekterymi komentujicimi, ze za soucasny stav ctenarske gramotnosti mohou "jina lakadla" at uz se tim mysli pocitace, televize nebo cokoliv jineho. Dovoluji si tvrdit, ze treba deti v Japonsku, Jizni Koreji, Britanii, USA a Kanade jsou temto vlivum vystaveni stejne nebo ve vetsi mire nez deti ceske, presto se v PISA testech umistuji lepe. Domnivam se, ze pochopeni cteneho textu je schopnost, kterou se clovek musi naucit a neziska ji automaticky jen tak prostym ctenim-cest vyjimkam. Maleho clovicka tedy nestaci naucit pismenka a cist, ale i ctenemu rozumet. Krasa knihy nespociva v tom, ze ji umime precist, ale v tom, ze ji umime pochopit. Verim, ze dite, ktere nechce cist tohle nepoznalo. Osobne nove technologie nepovazuji za ohrozeni knihy. Naopak. Pokud na knihu nebudeme pohlizet jako na vec, ale literarni utvar, pak je jedno, jestli ji cteme v papirove podobe, na monitoru pocitace, Kindlu nebo poslouchame z iPodu. Dulezite je, ze nas to tesi, oslovuje a delame to radi.
21. 12. 2010 | 13:31

Miroslav Pivoda napsal(a):

Nejlepší je asi text nové učebnice na cílové skupině zákazníků (žáků) otestovat a upravit dle připomínek. Pomůžete nám? Viz:
https://sites.google.com/site/inovacnigramotnost/home/e-book
21. 12. 2010 | 13:37

Zdeněk Brom napsal(a):

Martina K:

Dovolím si k těm počítačům.

Je rozdíl, když na počítači žák píše a tvoří svůj vlastní text a pak ho graficky upravuje, nebo když sedí celou hodinu a dělá doplňovací cvičení.

Už jsem viděl obé. V prvním případě je počítač přínosem, v druhém podle mého názoru ne.

Stejně tak považuji za nevhodné trávit celou hodinu anglického jazyka tím, že se doplňují slova. Angličtina se především musí mluvit a prožívat, jak pravili angličtí kolegové.

Takže počítač nezavrhuji, pouze se snažím popisovat jeho efektivní využití.
21. 12. 2010 | 13:58

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

Zdeněk Brom:

Ahoj Zdeňku,

myslím, že doplňovací cvičení se mohou stát přímo morem, pokud se s nimi nepracuje v rozumné míře. Vloni jsem se k nim vyjadřoval: http://bit.ly/g0wYTY
Pavel:

Jako rodiče mě bohužel nenadchla žádná učebnice, ba přímo naopak. Asi máte v tomhle ohledu jinou zkušenost, což by Vám mohl leckdo závidět.

Minulý týden jsem strávil delší dobu v knihkupectví a listoval si v nejnovějších učebnicích. Neobjevil jsem však žádnou, kterou bych si dovolil doporučit. To však neznamená, že na knižním trhu neexistují dobré učebnice. Jen je považuji za vzácnost. Protože z mého pohledu převažují ty nevhodné, záměrně jsem u třetí ukázky neuvedl nakladatelství, abych mu neublížil, neboť není jediné, z jehož produkce vycházejí nepřiměřené, nesrozumitelné texty.
21. 12. 2010 | 14:06

Pavel13 napsal(a):

Chtěl bych se na tomto místě omluvit svým dětem. Nad jejich slohovými úkoly a čtenářskými deníky jsem je často terorizoval požadavky typu:
"Napiš to v jednoduchých větách!"
"Tato věta nedává smysl. Napiš to jinak."
"Uvědom si, že to píšeš pro někoho, kdo o tom nic neví/nečetl tu knížku." atd.
Stále jsem si kladl otázku, proč plodí takové zkomoleniny. Teď už to vím. Naučili se to z učebnic.
21. 12. 2010 | 14:12

Alarien napsal(a):

pgjed (21.12.2010 08:02:03):
Jak vidět, nejen děti mají problémy s pochopením textu. Vzhledem k tomu, že příslušná učebnice byla vydána již v roce 1979, jsou slova o komunistech v čele odboje pochopitelná. Lze právem předpokládat, že podobné úlitby vrchnosti se najdou i v současných učebnicích, jen trochu s jiným znaménkem. Váš následující text za rozbor nestojí, obsahuje totiž spíše dojmy než fakta, téma blogu je navíc jiné. Docela by mne však zajímalo, které "mnohem úspěšnější odbojové organizace, které se od komunistů držely co nejdál a po převratu jim dost dobře dávaly na frak", máte na mysli. Většina nekomunistických odbojových organizací (Obrana národa, sokolské organizace, PVVZ, PÚ, ÚVOD=tedy Ústřední vedení odboje domácího) byla totiž gestapem rozbita v letech 1939-1942, tedy ve stejné době, jako I. a II. ilegální výbor KSČ. Z represí po atentátu na Heydricha se již nekomunistický odboj nevzpamatoval (výjimku do jisté míry tvořila Rada tří). Komunisté po rozbití Molákova III. ilegálního výboru v roce 1943 na tom byli ostatně až do vzniku IV. ilegálního výboru koncem roku 1944 podobně.
21. 12. 2010 | 14:45

zerda napsal(a):

hm, když už jsme u toho procvičování probírané látky..., já chodil na základku na začátku 90. let, nikdy jsem nepochopil proč třeba v matematice se složité úlohy učily způsobem - dneska probíráme nové téma, zítra to procvičíme a pozítří si napíšeme desetiminutovku, třeba mně dělala matematika velké problémy, nejslabší jsem byl, řekl bych,asi v rovnicích, učitelka napsala na tabuli 1 příklad, pohříchu ten nejjednodušší a doplnila, že si to máme procvičit doma, marně jsem prosil, jestli by mi to nemohla dovysvětlit, ne nemohla, neměla čas - měla kávu, doporučila mi spolužáky, kteří se mi samozřejmě vysmáli, protože já nikdy do kolektivu nezapadl, tak jsem v matematice plaval, na střední to pokračovalo, s tím rozdílem, že jsme procvičili novou látku a druhý den psali, učitelka neměla sebemenší zájem na tom, aby si snad s těmi, co tomu nerozuměli sedla a vysvětlila jim to, vždy opáčila, když mi to zaplatíte tak klidně, takže nás v matematice plavalo víc, což dle ní byla jen naše vina, protože ona nám ten příklad z učebnice přece opsala, takže nechápe čemu nerozumíme, a tak se stalo, že ač jsem nikdy na matematiku nezanevřel a v podstatě ji mám rád, tak v ní plavu dodnes
21. 12. 2010 | 16:03

gaia napsal(a):

no a ještě když jsme u toho chápání potřeb dětí. Ty myslím nechápe u nás nikdo a na dětech ani nikomu nezáleží.

Dle mého je dítě především živá bytost,ale na to nemyslí nikdo. Tak se setkáme, že pro sportovce a milovníky adrenalinu se vynalézají nová vlákna a materiály, aby výstroj byla skutečně lehká, ale pro děti do školy (jak uvedl časopis D test), se v relaci do 1 000Kč, nacházejí pouze aktovky s hmotností 1kg a 200g a více!A dětem jsou přizpůsobeny pouze tím, že na nich je natisknutá nevkusná Barbie či atrapa psa, který by v reálu vůbec nepřežil. Takže normální dítě toto odmítne i do první třídy a nutno zakoupit batoh neodpovídající ergonomii. A kupovat dražší, to aby se člověk bál, že dítě někdo přepadne a tašku ukradne a i tak moc možností není.

Dále si dítě naplní tašku těmi učebními skvosty a pak je běžné vidět v první třídě 17 kilovou holčičku vláčející na zádech 4,5 kg aktovku. To je jakoby např. asi 80kg vážící muž denně vláčel do práce krosnu přes 20 kg a tu ještě musel každou hodinu vláčet z kanceláře do kanceláře!
Chtěla bych ho vidět. U dětí však běžná věc.

Navíc se v našich školách setkáváme s dětmi asi od 110cm do 200 cm vysokými, pro ně však pouze 3 velikostní typy lavic i židlí, navíc bez možnosti jakéhokoli polohování, nebo alespoň naklopení desky. A v tom musí naše děti sedět denně i 8 hodin.

Jak dlouho by toto vydržel silný muž, nucený denně strávit na tvrdé malé, nebo zas velké židli celou pracovní dobu?

Nedávno dávali v TV pořad Retro o tom, jak se vyvíjel nábytek do kanceláří, jaký je rozdíl v ergonomii oproti nábytku z 50. let a jaké jsou pro úřady vymyšlené vychytávky.

Ale pro školní nábytek platí stále normy z 50. let a mnoho se toho nezměnilo.

Děti nám zřejmě za to nestojí.

V 89 roce běhal mezi veřejností pamflet, jaké máme hrozné školství, že na něj dáváme méně než Tibet.

Ale nyní na tom budou v tom Tibetu daleko lépe, neb je projekt EU a Carity pro rozvojové země, aby každé dítě dostalo plastový notebook na baterii.

V tom vidím cestu, učebnice v notebooku, do kterých by mohl zasahovat učitel, vkládat obrázky či své texty a cvičení.

Budeme však asi muset klesnout opravdu hluboko pod ten Tibet, než nám v rámci Charity pomohou z Číny.
21. 12. 2010 | 16:40

Pavel napsal(a):

Pane Mlezivo, opravdu se mi líbí čítanky pro 2. st. ZŠ z Frausu. Protože s tímto nakladatelstvím nemám nic společného, snad mě nikdo nenařkne z nějaké reklamy. Podobně jako Vy jsem viděl mnohokrát hrozné učebnice, které nemohly nikoho bavit. Ale opravdu je to o výběru učebnice od učitele. Stále si ale myslím, že v učebnicích není podstata problému. Kdyby byl opravdový zájem o četbu, texty by se jistě našly. Navíc si myslím, že v dnešní době mají žáci mnohem pestřejší výběr knih podle svého zájmu než kdykoli dříve.
21. 12. 2010 | 18:29

Pedros napsal(a):

Tak to je svatá pravda. Já jako vysokoškolák mám často problém pochopit zadání úkolů v učebnicích mého syna na 1. stupni ZŠ (1. a druhá třída)... A rozhodně to není tím, že bych byl blbej.
21. 12. 2010 | 21:37

Radkin Honzák napsal(a):

Tohle je dotaz na portálu psychologie.cz a já si myslím, že zde je také jedno jádro pudla:

Asi jsem ztratil schopnost soustředit se na čtení. Sem tam otevřu knížku, ale po pár minutách nevnímám, co čtu. Ze setrvačnosti knihy stále kupuju, rád čtu recenze, ale nejsem už schopen si je přečíst. Celkem dobře vím, kdy k tomu došlo. Na střední škole (druhá polovina 80. let) jsem četl jeden dva romány za měsíc. Pak přišla vysoká škola, kde jsem četl z povinnosti jen učivo. Pak první zaměstnání, na knížky samozřejmě čas nebyl, každodenní práce s počítačem. Ke knížkám jsem se už vlastně nikdy nevrátil, místo toho několikrát týdně s manželkou koukáme na dobré filmy na DVD, čteme časopisy. Oba jsme přitom vyrostli na literatuře. Dá se říci, že filmy nám nahrazují to, co nám dávaly knížky a že není třeba se tím trápit, nebo je na místě něco s tím udělat?

Zatímco naše generace vedle školních učebnic doma ČETLA, tato to už dělá jen zřídka.
21. 12. 2010 | 21:45

viktor napsal(a):

Pane autore, souhlas. Můj třetí syn, jedenáctiletý, chodí do šesté třídy ZŠ. Mimo matiky, češtiny, angličtiny a němčiny s ním občas proberu dějepis a zeměpis. Učebnice dějepisu /formátu A4/, je pro mě naprosto nesrozumitelná, napsaná nečtivě, nezajímavě, se spoustou odkazů na úplné marginálie, naučit se z této učebnice podle mě nedá téměř nic. Vzpoměl jsem na učebnici dějepisu svého mládí, je mně 53 let. Mám na mysli to, co se učí syn, pravěk a následující období. Pokud se pamatuji dobře, učebnice tehdy byly srozumitelné, měly jasnou hlavní linku, dobře se četly, bavilo mě to. To se o učebnici mého syna naprosto nedá říci. A světe div se, jako autoři je v učebnici uvedena celá řada odborníků od profesorů přes docenty až po obyčejné doktory či magistry /nemám nic proti titulům, jsem vysokoškolák/. Autorský kolektiv však není schopen napsat pořádnou učebnici. Jak uvedl některý z předpisatelů, jde pouze o kšeft.
21. 12. 2010 | 22:40

Karla napsal(a):

Dnešní děti jsou průměrně o 7 cm vyšší a o 10 kg těžsí, než srovnatelně staré děti předchozích generací,ale představu, že jsou také obdobně "chytřejší a dospělejší" je lichá - přesto ji z hlav současných reformátorů českého školství ani desítky výzkumů nejprestižnějších psychologických, psychiatrických a neurologických pracovišť nevymaže.
Vždy, když na školské reformy posledních let pomyslím, říkám si: Statisíce let se člověk vyvíjel - a teď myslí jako naši ministři školství! Dává mi to motivaci ještě občas vyučovat, ačkoli celá léta byla pedagogická praxe vlastně mým nejdražším koníčkem.

Chtít po autorech školských reforem, nebo po komisích, udělujících Schvalovací doložky učebnicím, aby učivo respektovalo zákonitosti duševního vývoje dětí a mládeže, to je práce doslova marná.

Dnes hrají na poli "vzdělávání na jedno použití" prim terapeuti a diplomovaní specialisté bůhví čeho, absolventi značně obskurních mezioborových "pedagogických a psychologických studií", jejichž katedry si založily jak státní, tak zejména soukromé VŠ, teologické, ekonomické, bezpečnostní a sociálně-zdravotní INSTITUTY, ačkoli pedagogická práce rozhodně vyžaduje velmi široké všeobecné vzdělání universitního typu.
22. 12. 2010 | 03:07

Karel Mueller napsal(a):

Radkin Honzák:

Na tom je mnohé, co jste napsal. Zjistil jsem, že se plně soustředím už jen v případě, že mě dané téma opravdu zajímá, tj. hlavně v případě odborných nebo polopopulárních textů. S beletrií mám už obecně také problémy. Uklidňuji se, že je to věkem.
22. 12. 2010 | 12:16

Tenco napsal(a):

Můj největší problém je, že mám rozečtených vždy tak 5 - 7 knih.
Nyní Keynesovu Obecnou teorii zaměstnanosti /tam přelouskávám každou kapitolu už asi po čtvrté, ale moc chytrý z toho nejsem :))/, Scrutonův Smysl konzervatismu, Finkelsteinovo pojednání o Davidu a Šalomounovi, Lukiana a Americkou tragédii od T. Dreisera /to je pokus o vtip :))/ a nějaké eseje od Koukolíka.

Moje žena přečte z každé knihy tak maximálně prvních patnáct stránek.
Naštěstí má podobný vztah i co se týče výzev k mému eventuálnímu angažmá při domácích pracech.
Po třech čtyřech monolozích ji to také přestane bavit.

A tak i na základě tohoto usuzuji, že není nad dialog. "Tak - co to tam dneska máme - jó, husiti ! Doufám, že jste si doma vše řádně pročetli a teď pojďme a pěkně ten text zpolu rozcupujem...Pokud ne, rozcupuje on vás". :))
Děcka se naučí kriticky myslet a vážit slova.
Není nad to, když si někdo váží slova.

Jako třeba já. :((
22. 12. 2010 | 19:34

Karel Mueller napsal(a):

Pane Tenco,

tak to jste dobrý. Zamyslel jsem se, olik jsem přečet knih po padesátce (skutečně knih mimo těch k práci, nepočítám časopisy, povídky apod.)

Bylo jich dost, ale všechny z astronomie, kosmologie, matematiky a fyziky. Polopopulární i ryze odborné. Hrůza ...
22. 12. 2010 | 21:02

sportovec napsal(a):

Gaia

vyjádřila jste to přesně.věci jsou o detailech a pak chtít se zlepšovat a nemůže vás nic zastavit.na detaily dbá škola a učitel, touhu se zlepšovat mají lidi(žáci) často v sobě. myslíte, že by se Nadal pořád ještě zlepšoval, kdyby nedbal na detaily ;), lépe řečeno, kdyby od začátku nedbal(i) na detaily?
22. 12. 2010 | 23:10

Gabrielle H. napsal(a):

Milý Jene-Michale Mleziva. O.K. souhlas, ale jak z toho ven?...
---
Blíží se Štědrý den a vánoční svátky. Přijměte ode mne pár dárečků pod stromeček...
Pokoj, Mír a Láska Kristova ať je s námi se všemi.
http://www.youtube.com/watch?v=XIJjUAqEna0
http://www.youtube.com/watch?v=LLfjG0QLe5w
http://www.youtube.com/watch?v=1vXy2-oVQO4
http://www.youtube.com/watch?v=DZ2J-3aCgaE
http://www.youtube.com/watch?v=oYSYHN-w8dg&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=AdHG0E3aSjo
http://www.youtube.com/watch?v=ITK79auSsw4&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=O-vlysatIZQ
http://www.youtube.com/watch?v=APxXwp23hi0
http://www.youtube.com/watch?v=FkSA1g8WAjE&feature=related
23. 12. 2010 | 08:49

Tenco napsal(a):

Karel Mueller
Spíš Vy jste dobrý. Já z astronomie vím leda to, že se Země točí.
A to jen díky tomu, že si občas dám více piv než snesu. :))

Doháním. Dobu, kdy jsem neměl čas ani si přečíst noviny.

Veselé a šťastné oslavy slunovratu, pane Muellere.
23. 12. 2010 | 12:39

Karel Mueller napsal(a):

Pane Tenco,

i Vám přeji krásné prožití svátků.
24. 12. 2010 | 12:07

Lenka Zemanova napsal(a):

Dobrý den pane Mleziva,

jako rodič začínající čtenářky bych uvítala seznam doporučených knih pro začínající čtenáře/čtenářky, které z Vašeho pohledu vhodně rozvíjí čtenářskou gramotnost a zároveň vhodně kombinuje ilustrace (děti mají rádi obrázky), estetické ztvárnění (grafický design může pomáhat rozvíjet estetické cítění) a parametry kladené na zvolenou velikost fontu (z heldiska čitelnosti pokud vím nebyl dosud překonán Times a děti potřebují velká písmena).


Děkuji. Lena
22. 02. 2011 | 19:14

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

Milá paní Zemanová,

ve svém článku jsem se pokusil upozornit na nešvary vyskytující se v učebních textech, s nimiž děti často pracují každý den. Když si tedy odmyslíte učebnice, existuje velmi bohatá nabídka knih pro děti, mezi nimiž určitě naleznete tituly, které by mohly Vaši dceru zaujmout a které by současně splňovaly požadavky týkající se srozumitelnosti, kvality grafického provedení i velikosti písmen. Myslím, že jakýkoliv smysluplný text splní účel.
26. 02. 2011 | 23:07

Jan-Michal Mleziva napsal(a):

Milá paní Zemanová,

ve svém článku jsem se pokusil upozornit na nešvary vyskytující se v učebních textech, s nimiž děti často pracují každý den. Když si tedy odmyslíte učebnice, existuje velmi bohatá nabídka knih pro děti, mezi nimiž určitě naleznete tituly, které by mohly Vaši dceru zaujmout a které by současně splňovaly požadavky týkající se srozumitelnosti, kvality grafického provedení i velikosti písmen. Myslím, že jakýkoliv smysluplný text přispívá k rozvoji čtenářské gramotnosti.
26. 02. 2011 | 23:11

Jana Navrátilová napsal(a):

Dobrý den,
s chutí jsem si přečetla váš článek. A ač nerada, bohužel musím s vámi souhlasit.

Pro vysvětlení jsem vysokoškolsky vzdělaná v technickém směru a maminka skoro tříletého dítěte. Vzhledem k tomu, že jsem průběžně měla možnost doučovat hlavně matematiku několik "mladších" generací, začala jsem i přemýšlet o způsobu vzdělávání našeho syna a bohužel začínám být bezradná a ve výsledku mi vychází, že syn sice bude chodit do školy - ale úloha učitele bude nevyhnutelně na našich bedrech.

Když jsem pracovala z různými učebnicemi při doučování, vždy jsem skončila u toho, že jsem si vhodný text i příklady musela vytvořit sama - tak aby na prvních úlohách byli vysvětleny co nejjednodušší principy dané látky a její převedení do selského jazyka a až následné propojení s odbornými výrazy(na největší problém jsem narazila klasicky u zlomků - zde jsem klasicky musela vysvětlit základní počty na bochníku chleba a až následně bochník převést na čísla. Podotýkám, že to bylo u středoškoského studenta, který se ze začátku tvářil velmi otřeseně, že používám u vysvětlení něco tak banálního. Po půl hodině selského podání však bez problému dokázal tento přístup aplikovat i na číselné vyjádření a následně konstatovat, že počítání se zlomky je vlastně primitivní a neví, co mu předtím činilo takové potíže.)

Takže, když si představím vzdělání našeho syna, vyplývá mi, že si ze školy přinese látku, jenž bude muset porozumět a my doma budeme tuto látku přežvíkat do pochopitelného stavu, tak aby ji logicky pochopil v termínech jenž jsou mu jasné a následně ho naučit, aby ji uměl vyjádřit v termínech vyžadovaných školou.
Mohu jen doufat, že na to s manželem budeme mít dostatek času a výdrže...

Jediné, co bych jako rodič od školy očekávala je, že naučí dítě myslet a vidět souvislosti. Dnes je tred školy vesměs opačný, natlouct dítěti/studentovy do hlavy, co nejvíce odborných slov bez toho, aby byli pochopeny. Není se co divit, že student tohle velmi rychle zapomene a není je pak schopný v delším časovém odstupu použít - tím dochází k tomu, že dnešní studenti vypadají až neschopně a nevzdělaně.

Pro vysvětlení jsem takzvaný "dis" a již od základní školy mi bylo předhazováno, že s touto vadou je problém/až vyloučeno dosáhnout nějakého vyššího vzdělání. Velmi velkým štěstím jsem však narazila v průběhu svého vzdělávání na učitele, kteří mě naučili jak s touto vadou fungovat. Dnes jsem doktorant a i když nejsem schopna napsat text bez chyb, nenechám se ve studiu ničím omezovat... jen bohužel strávím dost času procházením internetu a dostupných knih, abych látku jenž potřebuji pochopit našla napsanou srozumitelně nebo případně si přednášky přepisovala samostatně. A výsledek? Většina profesorů je u zkoušek příjemně překvapená, že látce rozumím a i když jim ji nevysvětluji v přesných termínech, jsem ji schopna aplikovat a to jim víc než stačí. Dvakrát se mi stalo, že moje selské přípravy byli použity jako dovysvětlující text k učivu a dány dalším studentům k dispozici.
28. 02. 2011 | 23:38

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy