Tak o tom jsme se nikdy neučili

01. 09. 2008 | 11:34
Přečteno 3595 krát
„Víte, co se stalo v srpnu 1968?“ ptala se mladých lidí ve věku 15-19 let MF Dnes a výsledkům své ankety věnovala pozornost v článku „Rok 1968? Rusové nás osvobodili“, který vyšel v den 40. výročí „této události“. Za viníka byly označeny školy, neboť své žáky s historií druhé poloviny 20. století mnohdy vůbec neseznamují. „Ale určitě jich není většina,“ zastal se výkonných článků svého resortu ministr Liška, jako by dal najevo, že situaci nespatřuje nijak závažnou. Škoda, protože by tak bývalo možné s větší váhou upozornit na jev, který se nedotýká pouze dnešních dětí, ale provází výuku dějepisu již z předchozích let.

Soudobé dějiny, zabývající se minulostí „nás ještě živých“ a tolik významné pro pochopení dění dneška, se liší od historie dřívějších období právě prvkem živé paměti, která z hlediska dějepisného poznávání nedávné doby představuje přednost i překážku současně. Utváření obrazu minulosti z přímého povídání pamětníků patří k přirozené součásti výchovy a vzdělávaní mladé generace. Obzvláště v rámci rodinné sounáležitosti dochází touto cestou k emocionálnímu propojení s událostmi týkajícími se členů rodiny a ukotvení ve vědomí. Bohužel v poslední době můžeme být svědky toho, že vzpomínky starších nejsou v rodinách vypravovány mladším, a tak spousta dětí a mladých lidí nezná historii svých rodičů ani prarodičů.

Pro mnohé učitele dějepisu znamená učivo ze soudobých dějin nepříjemnou záležitost, a to z různých důvodů. Nejvýznamnější z nich je nejspíše strach z opuštění autoritativní pedagogické pózy, kterou propojení role učitele s rolí pamětníka do určité míry vylučuje. Konfrontace sama sebe s vyučovanými tezemi před svými žáky může být často zcela nepřijatelné. Rovněž nezájem o moderní dějiny a preference starších historických období na úkor soudobých dějin, častější u žen-dějepisářek, ovlivňuje výsledky vzdělávání.

Zajisté můžeme příčinu dějepisných neznalostí z moderní doby najít u samotné mládeže v její apatii vůči historii, která má své počátky již na prvním stupni základní školy. Předimenzovaný obsah učebnic vlastivědy, často považovaný za povinné penzum fakt, nerespektuje vzdělávací možnosti dítěte, a proto jej od dějepisné problematiky zcela odrazuje. Přivést pak tyto žáky k zájmu o historii vyžaduje mimořádně velké úsilí. Pravdou je, že se o to často učitelé ani nesnaží a výuka směřuje k jedinému cíli – zadat přesný rozsah učiva k domácímu nastudování. Vyvrcholení celého vzdělávacího úsilí spočívá ve zkoušení a následném zapomenutí. Rozvíjet u žáků historické myšlení o minulosti či dokonce vést je k multiperspektivnímu přístupu zůstává stále ještě více snem než realitou.

Od loňského září probíhá reforma základního vzdělávání, letos se bude týkat 1., 2., 6. a 7. ročníků. Podstatné kvalitativní změny však v celostátním měřítku asi očekávat nelze, a to ani v dějepise. Formálně se DĚJEPIS druží s oborem nazvaným VÝCHOVA K OBČANSTVÍ a vytvářejí vzdělávací oblast Člověk a společnost. Na první pohled by se mohlo zdát, že odstranění dřívějších osnov rozváže učitelům ruce a ti pak budou moci organizovat výuku atraktivněji a zohledňovat při tom potřeby žáků. Jenže předpis – rámcový vzdělávací program, který upravuje obsah vzdělávání, přidává učitelům k tradičním úkolům ještě řadu dalších, rovněž závazných, jako je rozvíjení celého spektra kompetencí nebo zařazování určených témat do výuky. Ve výsledku nezbývá tedy nic jiného než určitá forma rezignace a formalismu. Již následující kompletní výčet požadavků týkajících se pouze historie moderní doby vystihuje míru splnitelnosti povinností učitelů dějepisu.

Rámcový vzdělávací program nestanovuje, co a kdy je třeba učit, nýbrž co má žák na konci 9. ročníku umět. Z moderní historie by žák měl být schopen:
- demonstrovat na příkladech zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledky
- rozpoznat klady a nedostatky demokratických systémů
- charakterizovat jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení v širších ekonomických a politických souvislostech a důsledky jejich existence pro svět
- rozpoznat destruktivní sílu totalitarismu a vypjatého nacionalismu
- vyložit na příkladech antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv
- zhodnotit postavení ČSR v evropských souvislostech a její vnitřní sociální, politické, hospodářské a kulturní prostředí
- vysvětlit příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa a uvést příklady střetávání obou bloků
- vysvětlit a na příkladech doložit mocenské a politické důvody euroatlantické hospodářské a vojenské spolupráce
- posoudit postavení rozvojových zemí
- prokázat základní orientaci v problémech současného světa.

Autoři Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání si dle mého soudu spletli 15letého žáka s maturantem a při tom soudobé dějiny ve srovnání se staršími obdobími dosti zanedbali. Myslím, že by nebylo nijak obtížné zdůvodnit, proč žáci nebyli v rámci dějepisu seznámeni s událostmi srpna 1968 či listopadu 1989. Stát s tím ve svém kurikulu explicitně nepočítá, ale za to se očekává, že řádně vzdělaný deváťák si do dalšího života odnese přehled archeologických kultur na našem území. Situace však není zcela zoufalá, neboť pouze s ukončeným základním vzděláním zůstává, zatím, jen minimum mladých lidí. Opomeneme-li obory středního vzdělání s výučním listem, nová kurikula pro maturitní obory pak věnují soudobým dějinám větší prostor. (Taktéž v předpisech s dobíhající platností je na soudobé dějiny kladen důraz.)

Odpovědnost – profesionální – tedy zůstává na učitelích dějepisu a na ředitelích škol, neboť oni učitele přijímají a současně zaštiťují školní výchovně vzdělávací koncepci, tzv. školní vzdělávací program. Škola však při působení na žáky čelí obrovské konkurenci médií a jiných vlivů. Má-li proto dojít ke skutečnému a nikoli jen formálnímu naplňování výchovných a vzdělávacích cílů, musí být ve škole uplatňovány i nové způsoby práce. Pouze tradiční předávání informací v době informačního přesycení nabylo efektu stavby hradu z písku. Pro pevnější stavbu je zapotřebí vybírat větší kameny a patřičně je opracovat. Existují učitelé dějepisu, kteří k tomuto „opracovávání“ využívají nástroje dramatické výchovy. S významnou pomocí učitelům dějepisu přišla společnost Člověk v tísni, která připravila pro základní a střední školy vzdělávací materiály zaměřené přímo na soudobé dějiny, např. soubor Dokumentární filmy o československých dějinách, a v souvislosti s tím pořádá pro učitele semináře k metodám práce s dokumentárním filmem. (O nosiče ze souboru dokumentárních filmů projevilo zájem již více než tisíc škol.)

Úroveň znalostí mladých lidí o událostech naší nedávné minulosti spočívá, jak již bylo řečeno, v prvé řadě na učitelích. Oni především mají šanci probudit ve svých žácích zájem o tuto problematiku. Aby výsledky jejich pedagogické práce byly v budoucnu viditelnější, měly by i pedagogické a filozofické fakulty poskytnout ve svých studijních plánech budoucím učitelům dějepisu bohatší nabídku předmětů vztahujících se k historii moderní doby. Nebude-li se však jednat o celospolečenský zájem, nelze pravděpodobně očekávat od univerzit výrazné změny. Škoda (již podruhé), že ministr školství nahlíží na věc jinak.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

neo napsal(a):

Problém je v rozsahu. čím více let uplyne, tím více se musí žáci v dějepise naučit. Proto na mnoha školách ani k 68 nedojdou !

hlavně že děti umí datum 1212 a 1415...
01. 09. 2008 | 11:51

Josef K. napsal(a):

Problém není v různých programech. Jestliže celá společnost nechce diskusi o normalizaci
a jejích příčinách i důsledcích, pak sebelepší programy padnou. Diskuse o normalizaci by patrně značně proměnila tuzemské poměry a měla by důsledky, které by vyvolaly i značné pochybnosti o posledních dvaceti letech. Ovšem kultura bez paměti je odsouzena k přežívání a zániku.
01. 09. 2008 | 11:55

češka napsal(a):

Problém není ve škole, ale v celé společnosti.
Společnost vzešlá a glorifikující dobu národního obrození , schvalující princip kolektivní viny v národnostní otázce, se těžko ztotožní s myšlenkou multikultury.
I události 68 vypadají jinak v porovnání s Irákem, Afganistánem , Čečnou , Vietnamem atd.
Splečnost by měla o všech událostech 20-tého století nejdříve otevřeně a bez předsudků diskutovat v českém i celoevropském kontextu.
01. 09. 2008 | 14:17

stejskal napsal(a):

Tak to máme naději na slušné školství a normální nepředpojatou výuku dějin tak nejdřív za dvacet třicet let, paní češko. A kdo ví jestli ;-)

Libor Stejskal
01. 09. 2008 | 15:43

Al Jouda napsal(a):

Lidé jsou různí, ponejvíce blbí. To platí i pro učitele.
01. 09. 2008 | 16:37

student napsal(a):

Při vzpomínce na televizní scénku
z té doby, navrhuji aby O.Kaiser dostal řád
za prognostiku.
01. 09. 2008 | 18:26

češka napsal(a):

Pane Stejskale, jednou to začít musí.
Na Aktualě byl, leč rychle zmizel, článek o podpoře terorisů v Anglii. Paralela s komunisty, nacionálními socialisty, rudými brigádami atd byla jasná. S tím vládnoucí kasta musí počítat.
01. 09. 2008 | 20:09

Hurá napsal(a):

Josef K ! Dobrá poznámka k věci.
Pane Mlezivo, ale již jeden požadavek, který uvádíte, jako nutnou znalost žáků 9. tříd, je přinejmenší sporný a opět nedemokraticky zavádějící. Jako historik musíte vědět, že nelze totalitarismus a nacionalismus paušálně označit za destruktivní. Ony dva ismy jsou totiž v určitých situacích a dobách naopak velice pozitivní. (Kdo bude přemýšlet, pochopí proč).
01. 09. 2008 | 20:35

stejskal napsal(a):

Paní češko,

myslíte tento text http://aktualne.centrum.cz/... ? Na Aktuálně.cz žádné články nemizí, jen je neustále nahrazují nové a nové.

Libor Stejskal
01. 09. 2008 | 21:20

ventos napsal(a):

jen taková poznámka, nebo spíš hodně matná vzpomínka, někdy na začátku školního roku 1968/69 nám přinesli odněkud ze skladu staré učebnice dějepisu se začerněnými pasážemi (možná o Stalinovi) a pak jsme je ještě občas měli ale tak nanejvýš do vánoc, pak zase nadobro zmizely ve skladu nebo ve sběru ...

možná to je důvod, proč nedávná historie není moc populární, příliš často se pohled na ni mění jak se to zrovna ústředním výborům hodí
01. 09. 2008 | 23:00

martin toho jména druhý napsal(a):

"Bohužel v poslední době...a spousta mladých pak nezná historii svých rodičů" Myslím, že tady je pověstný zakopaný pes. Ono se v rodinách vůbec málo mluví, tedy o tom podstatném. Plká se dost.
Ale trefovat se do školy a učitelů je tak snadné.
01. 09. 2008 | 23:15

KamilW napsal(a):

Naši učitelé dějepisu byli většinou velmi vzdělaní lidé, ale dějiny brali spíše staticky. Proto nejraději přednášeli antiku. V moderních dějinách se vždy (a dnes chápu že záměrně)loudali s výkladem takže zpravidla nepřekročili daleko rok 1848. Jenom se zastavili u dvou událostí, na které byl už jednoznačný oficiální názor - tedy u Pařížské komuny a u Říjnové revoluce. Chodil jsem do školy v letech 1947-58, ale nikdy jsme se v dějepise moc nedozvěděli o legionářích, první republice, ani o druhé světové válce, která byla obecně interpretovaná jako souboj Hitlera se Stalinem. Možná, že jsme se více dozvěděli v hodinách češtiny, kde při čtení oficiálních autorů (Olbracht, Pujmanová) pronikly přece jen nějaké korigující informace.
40 let je zřejmě pro učitele dějepisu příliš málo na to aby byli schopni zodpovědně dětem interpretovat, co se dělo a obávám se, že to ani po nich nelze chtít. I když nám to je líto.
02. 09. 2008 | 08:47

Radovana aksamitová napsal(a):

Jsem kolegyně Jana Palacha,absolven FFUK,za protiokupační aktivity jsem směla učit až v roce 1989.Prošla jsem všemi typy škol v celé republice,protože jsem říkala pravdu,v době demokracie jsem za to byla stejně šikanována jako v tzv.totalitě.
Naše školství je v děsivém úpadku,stalo se především předmětem tzv.byznysu,nejhůře jsou na tom humanitní předměty.Učitel,který je chce vyučovat na žádoucí úrovni,bývá osamocen.Obecně lépe vyhovuje,aby celé generace ztratily ponětí o našich národních kořenech a staly se kultivovanými a především skutečně humanitně zaměřenými lidmi.V záplavě dnešní sprostoty,podvodů,lží a honbě za penězi získanými těmito metodami jsou kvalitní a morální učitelé odsouzeni k vyhynutí.Z našich škol tak vycházejí lidé s otřesnou drzostí a s minimální humanitní úrovní.Je to cílená záležitost - sprostým a zbabělým pitomcům se dobře vládne.
02. 09. 2008 | 09:02

Honza999 napsal(a):

- vysvětlit příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa a uvést příklady střetávání obou bloků

V tom je právě ten problém.. Leckterý žák by při přemýšlení nad touto otázkou mohl dojít k závěru, že PŘÍČINY vzniku bipolárního světa NEPOMINULY..

Proto je lepší udržovat žáky v nevědomosti, aby lépe baštili propagandu.
02. 09. 2008 | 13:13

Skogen napsal(a):

Potíž je, že se vyučuje "dějepis" a nikoliv "historie".. Historie už má víceméně vyřešenu kontroverzi tématu, nad iracionalitou vášně převažuje objektivita. Pedagog, vyučující dějepis, je před historikem ve veliké nevýhodě. Zkuste se zeptat historika na výklad nějaké události z nedávné minulosti. Nejspíš se přinejlepším dočkáte uhýbných manévrů, kteréžto budou zakončeny prohlášením, že pro nalezení historické pravdy je příliš brzy. Jasný názor ani tady ani onde. Po učiteli byste chtěl objektivní výklad ihned. Ale kde ho má vzít? A je vůbec někdo zvědavý na subjektivní dojmy z ponejvíce zprostředkované zkušenosti?
11. 09. 2008 | 23:20

Michal Špaček napsal(a):

Dobry den,
váš článek mi nezbývá než podepsat, snad nám budoucím mladým učitelům Dějepisu a Občanské výchovy (či ZSV atp.) se podaří osvětlit žákům i na základní škole události dvacátého století. Je běžnou skutečností, že se školní vzdělání v dějepise dostane k roku 1945 a nakousne rok 48, ale dál se dostanou jen výjimečně. Moje vysokoškolská příprava mi ale dává poměrně rozsáhlý přehled tohoto období. Mám za to, že až si dám dohromady svůj materiál pro výuku dvacátého století, že jej dám volně k dispozici ostatním učitelům. Ke komunistickému období mám vztah poměrně neovlivněný životem v něm, protože jsem byl v roce 89 dítko čtyřleté a proto se nemusím tolik bát otázky a co vy jste dělal proti totalitě, tak jako starší kolegové. Regulerní odpověď na tuto otázku, tedy nic, držel jsem pusu a krok chápu, že dokáže dát jen málokdo. Doporučím vaší pozornosti učebnici dějepis pro střední odborné školy autoři Čornej, Čornejová, Parkán, Kudrys - ve které je vše co by měl žák základní školy znát (tedy rámcově), z bezmála tříset stran je necelých devadesát věnováno pravěku, starověku a středověku, což považuji za odpovídající pro někoho, kdo nepotřebuje být seznámen s podrobnějším rozkladem dějin. S pozdravem Michal Špaček student PedF UK
29. 12. 2008 | 21:00

Zdena Bezejmenná napsal(a):

Milý studente PedF UK,
budeš na tom stejně jako jsme byli my, kteří jsme vyučovali dějiny po I. A II. sv. válce, tedy ovlivněni komunistickou propagandou, poněvadž jsme tu dobu sami neprožili. Nyní sleduji jak mladí lidé slepě věří všemu co se v novinách, Tv a dalších prostředcích říká o strašném životě za komunistů. Žili jsme v tom období, prožili nelehké časy, ale historik musí být objektivní a vycházet z filosofické myšlenky prtikladů /dialektika/. Musí přiznat i kladné stránky i kdyby např. to, že i fašismus přinesl pozitivní věci:odstranění nezaměstnanosti, pořádek v Německu, odstranění revolučních tendencí některých skupin, vývoj techniky a podobně. A přesto byl zločinný systém, který se již nikdy nesmí vrátit. A co genocida v Koreji, Vietnamu atp.
I komunismus přinesl řadu kladů: zvýšení zemědělské výroby, zejména v 6otych letech, 100% zdravotnickou péči, propopulační politiku, životní jistoty, rekreaci, nenávratné půjčky mladým rodinám, atd, atd.
Ano bylo ublíženo tisícům lidí, aby naopak milióny se meli lépe. Tedy na jedné straně chyběl blahobyt pro pár tisíců, ale také bída pro 16 miliónů obyčejných lidí.A zase tyto jistoty na druhé straně nemotivovaly lidi pracovat více, snažit se o vynálezy, odnesla to i věda a celé hospodářství. Také nám bylo v 70 letech vytýkáno, že jsme od 48 roku nevěnovali dostatečnou pozornost budování socialismu, sjezdům KSČ. A proto si myslím, že nedávná historie je spíše věc politická, nechte i politikům /zejména hodnocení/ a vy se věnujte holým pravdivým faktům.
Ó jak je dobře, že jsem již vdůchodu a nemusím
žákům lhát jako předtím skoro 40 let.
05. 01. 2009 | 16:18

TymnmentY napsal(a):

Free Sex Videos

Paris Hilton and Britney Spears Free Sex Video


http://www.myfaceporn.com

Teen first virgin !!!

http://www.myfaceporn.com

http://www.myfaceporn.com
28. 03. 2011 | 02:39

Uncesonee napsal(a):

Free Sex Videos

Paris Hilton and Britney Spears Free Sex Video


http://www.myfaceporn.com

Teen first virgin !!!

http://www.myfaceporn.com

http://www.myfaceporn.com
29. 03. 2011 | 04:35

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy