Dostal jsem mailem reakci na článek "My máme pravdu, ale jich je víc" zveřejněný v LN a pak zde na blogu. Ta reakce je cenná především tím, že je od člověka za druhého břehu, tedy od jednoho z těch, jichž je víc. Je cenná rovněž tím, že je věcná a hodná respektu.

Dobrý den,

rád bych reagoval na vaši analýzu z vašeho blogu na Aktuálně.cz.

Úvodem chci říci, že se mi ta analýza líbí, vesměs s ní souhlasím a jsem ten z druhé strany barikády.

Ovšem poněkud netypický představitel. S názorem na pana Zemana, Rusko a Čínu (tuto nesvatou trojici bytostně nesnáším) bychom se zřejmě bez problémů shodli. U pana Babiše by to již asi bylo jinak. Jsem člověk, který by se v žádném případě nechtěl dožít vystoupení ČR z NATO a EU.
Mám rád USA, které velká část levicových liberálů nenávidí :-) Paradox, že?

Co se týče vašich slov, dovolil bych si je drobet poupravit. Napřed citace:

"Lidé volí Trumpa nikoli proto, že by měl racionální řešení jejich problémů, ale proto, že je jim podobný."

Můj názor je ten, že ho nevolí ne proto, že by jim byl podobný, ale proto, že jim naslouchá. Ano, otázkou zůstává, jak s tím naloží a jaký recept na to použije.

Pamatujete na pana Sládka a jeho SPR-RSČ? Ať byl jakýkoliv, (nikdy jsem ho nevolil), tak za jeho éru navštívil naši obec, která čítá cca 2100 obyvatel, asi třikrát. Měl mítink na náměstí, diskutoval s lidmi, zajímal se. Nepamatuju, že by kdy od roku 1990 nějaký jiný politik z jakékoliv jiné politické strany naši obec navštívil......

A teď jeden drobný dílek z mozaiky, která nás dovedla do současné situace. Ačkoliv nežiji někde na konci světa-obec se jmenuje Mirošov, okres Rokycany, k dálnici D5 je to 10 km, do Plzně 25 km. Mrkněte do mapy. Já a mí spoluobčané jsme nuceni jezdit po silnicích v naprosto dezolátním stavu a nikoho to absolutně nezajímá. Mohu psát na odbor dopravy krajského úřadu jak chci, je to všem jedno. Jsme snad nějací podlidé, abychom žili s takovou infrastrukturou? Přál bych vám navštívit místní okresní nemocnici, atd, atd. Zajímá to někoho? Nezajímá. Pak se divte, že se najde někdo, kdo to sice také nevyřeší, ale alespoň v těch lidech vzbudí zdání toho, že někoho jejich problémy zajímají.

Víte, košile je vždycky bližší než kabát a jestli chcete získat pro svoje myšlenky i tu druhou stranu, musíte jí také napřed dokázat zajistit důstojný život. Pak teprve se vám část z nich podaří získat pro nějaké "vyšší ideály." Obráceně to nefunguje.

Druhá věc, kde nesouhlasím, cituji:

"To, že jim nabízí jednoduchá evidentně nefunkční řešení složitých problémů."

Tady jen ve zkratce. To že na "složité" problémy neexistují jednoduchá řešení, je neskutečně otřepané klišé, nebál bych se říci až lež.
Důkazem budiž nedávné vyčištění posprejovaného Karlova mostu za ani ne celou noc, ačkoliv se tam s tím někdo chtěl patlat se zubním kartáčkem měsíc. Druhá věc, e-shop na dálniční známky, který byl vytvořen přes víkend.
Prostě, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Závěrem bych vám chtěl říci, že kdybyste tak nesmyslně nešli hlavou proti zdi, v některých otázkách ustoupili (myslím že nejvíce palčivé je vaše lpění na multikulturní společnosti), mohli byste bez větších problémů vítězit.

Ono totiž není možné, aby do nekonečna ustupovala pouze jedna strana.

S přáním hezkého dne,

Stanislav Kadlec; Mirošov


Co k tomu říct.

První námitka: my s nimi nemluvíme a nenasloucháme jim. Sice jsou nás plná média, ale k nim to nedolehne. Poučení: musíme jezdit za nimi do vesnic, do všech těch zapomenutých míst, a naslouchat jim, myslet na jejich potřeby, na to, v čem žijí, na ty otřesné silnice, zaostalé nemocnice a školy, jestli chceme, aby nás slyšeli.

Druhá námitka: jednoduchá řešení zdánlivě složitých problémů někdy existují. Poučení: nenechme se vmanévrovat byrokracií a línými úředníky do situace, že věci nejdou, není to pravda, občas jednoduché řešení je to nejlepší.

Třetí námitka: nevnucujte nám multikulti společnost a budeme vás volit. Poučení: je to k zamyšlení, zda nám multikulti stojí za to, aby nám zcela rozdělila společnost.

Závěrem chci říct, že dialog s těmi, jichž je víc, je jedinou cestou, jak z té bryndy ven. Na příkladu pana Kadlece vidíme, že je to schůdná cesta a že je možné naší společnost na nějakém minimálním společném základě sjednotit.