My máme pravdu, ale jich je víc

16. 02. 2020 | 09:31
Přečteno 13103 krát
V nedávném dokumentu Olgy Sommerové Jiří Suchý vyslovil myšlenku, kterou lze parafrázovat slovy: "my máme pravdu, ale jich je víc". Uměleckou zkratkou vyjádřil hlavní problém dnešního světa, který trápí velkou část demokratických zemí na naší planetě včetně té naší.

Kdo jsme my a kdo oni?

Stručně a zjednodušeně můžeme za "my" označit příznivce liberální demokracie, neboli systému vlády založené na demokratickém rozhodování založeném na dělbě mocí, na dodržování lidských práv, na ochraně menšin, na vládě zákona a na existenci odborných institucí nepodléhajících momentální většině (ústavní soud, národní banka, veřejnoprávní média apod.). Bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová používá pro liberální demokracii pojem ústavní demokracie, čímž zdůrazňuje zásadní roli ústavy jako soustavy pravidel nepodléhající momentální politické většině pro tento systém vládnutí.

"Oni", kterých je víc, jsou lidé nespokojení se současným politickým režimem, lidé, kteří těžko nacházejí důstojné místo v naší liberálně demokratické společnosti, lidé ochotně naslouchající populistům a extrémistům, lidé bojící se o svojí existenci, lidé na dolní polovině příjmového žebříčku. Odcizení těchto lidí je objektivním procesem. Není to tak, jak to často vysvětlují liberální demokraté, že jsou oběťmi populistické propagandy, šíření fake news nebo cílených útoků na sociálních sítí organizovaných tajnými službami nebo společnostmi typu Cambridge Analytic. Tato propaganda je určitě ovlivňuje, ale není to to rozhodující. To hlavní se odehrává v každodenním životě těchto lidí. To každodenní život tyto lidi odcizuje společnosti, veřejnému životu a vůbec politice. Tito lidé jsou ze svého hlediska bytostně vyloučeni z naší společnosti a populistická a nepřátelská propaganda pocit tohoto vyloučení, odcizení jenom zesiluje.

Schopní versus neschopní

Systém liberální demokracie je založen na individuální odpovědnosti člověka za svůj život s tím, že do jisté míry je solidární a v nouzi mu pomáhá. Nicméně akceptuje nerovnost mezi lidmi plynoucí z jejich rozdílných schopností i rozdílného sociálního původu jako přirozenou a z celospolečenského hlediska dokonce prospěšnou. Ať už to systém liberální demokracie chce nebo nechce, nakonec vždy vede k tomu, že rozdělí společnost na schopné a neschopné. Respektive na ty, co se tak subjektivně cítí. To je objektivní skutečnost a když se ten pocit zesiluje, tak to začne ohrožovat samotný systém liberální demokracie, protože neschopní (ti, co se tak cítí) začnou aktivně hledat cestu ven. A tak vzniká podhoubí populismu, extrémismu a xenofobie. Neschopní začnou hledat (a nacházet) své krysaře, kteří jim nabídnou jednoduchá řešení. My, kteří máme svojí liberálně demokratickou pravdu, víme dobře, že žádná jednoduchá řešení problémů spojených s nerovností neexistují, ale nám už tzv. "neschopní" nenaslouchají. Můžeme se umluvit a uargumentovat, pro nás je pozdě. Básník Jan Hanč ve svém Deníku v 50.letech napsal, že rozdělení na schopné a neschopné za první republiky bylo příčinnou tehdejšího stavu, neschopní se v Únoru 48 vzbouřili a zařídili se po svém. Z toho Hanč vyvozoval ponaučení, že není dobré rozdělovat společnost na schopné a neschopné. A ani my bychom to neměli dopustit.

Identitární politika

Nástup nespokojené většiny (vzpoura davů) proměnil i způsob politického jednání a rozhodování. Nespokojení voliči už nehledají politiky, kteří by disponovali nejlepším řešením jejich problémů, ale volí osobnosti, s nimiž se mohou nejvíc identifikovat. Volič už nehledá nejlepší reprezentanty, nejlepší řešení, hledá sobě rovné a sobě podobné lidi. Teprve jemu podobný člověk má jeho důvěru a jemu věří, že bude nejlépe zastupovat jeho zájmy.

Politika identifikace se v liberálním světě již dlouho zabydlovala, jak to popisuje Francis Fukuyama ve své knize Identity. Postmoderní svět vnesl naléhavě do veřejného prostoru téma obhajoby práv menšin - LGBT, gender, etnické menšiny. Tato témata se stala hlavním hnacím motorem politiky, přičemž ze své podstaty tato témata nejsou obecně sdílená. Každá menšina se totiž definuje výlučnou a nesdělitelnou zkušeností svého útlaku ve většinové společnosti, čímž jednak obhajuje naléhavost svých požadavků a jednak se definuje jako výlučná nezaměnitelná entita ve společenském provozu. Takto se v postmoderním světě zabydlovala politika založená na identitě (autentické zkušenosti) a tedy výlučnosti, zmenšoval se prostor pro politiku obecně sdílené starosti o věci veřejné. To vedlo k erozi občanství, které je naopak založené na sdílení obecných zájmů. Oslabování občanského principu podlamuje samotný systém liberální demokracie.

Lidé volí Trumpa nikoli proto, že by měl racionální řešení jejich problémů, ale proto, že je jim podobný. To, že jim nabízí jednoduchá evidentně nefunkční řešení složitých problémů, za všechny případy zeď na hranicích s Mexikem, je v jejich očích jeho plus, protože uvažuje stejně jako oni. Oni také nemají nic než jednoduchá hesla, to mají s Trumpem společné, a proto ho volí. Podobné je to s naším prezidentem Milošem Zemanem nebo s premiérem Babišem. Oba vyrukovali s celou řadu jednoduchých receptů, stát jako firma, nepřijmout ani jednoho uprchlíka, opět při bližším nahlédnutí nefunkčních, ale to je oproti tzv. rozumným protikandidátům u většiny nespokojených občanů favorizovalo.

Svět politiky je rozdělen na dvě nekompatibilní skupiny občanů, na zastánce liberální demokracie, kteří volí na základě politických programů a na zastánce neliberální demokracie, kteří volí na základě identifikace s politikem. Pro ty druhé uprchlíci nejsou tématem k řešení, pro ně je důležité, že je politik prostě odmítá. Jakákoliv diskuse politika o racionálním řešení otázky uprchlíků je pro ně jen znakem nepřijatelnosti daného politika.

Jak to dopadne

"My" všichni si klademe stále naléhavější otázku, jak to dopadne. Jednu vzpouru davů už jsme zažili v první polovině minulého století a nikdo si určitě nepřeje podobný scénář i nyní. Pokud nepřijde velká ekonomická krize, tak podobný scénář pravděpodobně nehrozí. Ovšem nevíme, jak dramaticky na ekonomiku dopadnou opatření proti klimatické krizi. Těžko bychom nespokojené většině vysvětlovali, že si musí dramaticky utáhnout opasky kvůli pro ně tak vzdálené věci, jako je zvyšování teploty celé planety. Souběh klimatické krize s nárůstem vlivu nespokojené většiny (vzpoura davů) založeném na identitárním způsobu politiky by mohl mít katastrofální důsledky. V každém případě nás v příštích deseti letech čeká velmi turbulentní politický vývoj.

Vyšlo v Lidových novinách


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy