Spanilá jízda prezidentova po českých médiích a vlastech vůbec se v poslední době zadrhla. Věcí, kterým pan prezident opravdu nerozumí, ale ke kterým se rád velmi silnými výroky vyjadřuje, viditelně přibývá. Ještě zbývá spousta nadšeného publika, ale přibývá i zhola zbytečných konfliktů, provokací a trapasů. Je zjevné, že společnost nechce sjednocovat, ale ovládat vlastně za jakoukoliv cenu. Ještě mu někteří tleskají, ale spíše tak na úrovni, která se dá popsat termínem Chátrovřesky. Ve světě už je přinejmenším za stejného podivína, jako byl jeho předchůdce. Zemi to určitě poškozuje, ale koho v Chátrovřeskách kdy nějaká země či vlast zajímala. A stejně jako jeho zmatený předchůdce ani on ve svém okolí nestrpí nikoho, kdo by ho ve chvíli, kdy ze sebe dělá hlupáka, dokázal přibrzdit.

Na tiskové konferenci v Ostravě Miloš Zeman prohlásil, že by se už dávno, tak jak ho k tomu vyzývají ruští obránci lidských práv, vyjádřil k propuštění ruských politických vězňů, ale jedním dechem obvinil Jaroslava Gorbaněvského, že za to, že se nevyjadřuje, může on, protože mu onen seznam nedodal.

Jaroslavovu matku Nataliji před pár týdny vyznamenal a dojatě mluvil o odvaze sedmi statečných Rusů, kteří v srpnu 1968 vyšli na několik minut demonstrovat na Rudé náměstí proti okupaci Československa – a zkazili si tím život na desítky let. Jenomže Zeman předtím velmi nechutným způsobem urazil dalšího ze sedmi hrdinů, Viktora Fajnberga, kterého v Českém rozhlase (2. 11.) obvinil z toho, že „trpí jistou obsesí“. Ta se prý projevuje tím, že „explicitně ztotožňuje Rusko Vladimíra Putina se Sovětským svazem Leonida Brežněva“.

Viktor Fajnberg v otevřeném dopisu z 8. listopadu odpověděl: „Je dojemné až k slzám, jak se (Zeman) shoduje s diagnózou psychiatrů KGB z Institutu Serbského, kteří u mě zjistili „schizofrenii s paranoidním syndromem, projevující se odlišností politických názorů“. Tato diagnóza vědecky odůvodnila moji účast na demonstraci na Rudém náměstí dne 25. srpna 1968 proti invazi armády Sovětského svazu a jeho tehdejších satelitů do Československa“. Trochu z toho mrazí…

Stačí několik vteřin na jakémkoliv internetovém vyhledavači, do kterého se napíše v některém ze světových jazyků třeba „Rusko političtí vězni“. Objeví se stovky odkazů. Asi nejinformovanější se zdá seznam vedený světově uznávanou organizací Memorial přímo v Rusku. Zakládal ji před pětadvaceti lety ještě akademik Andrej Sacharov, asi nějaký popleta, který si myslel, na rozdíl od Miloše Zemana, že koncepce univerzality lidských práv je největším intelektuálním vítězstvím dvacátého století . Od září se ruská vláda Memorial pokouší zakázat jako „zahraničního agenta“.

Jejich seznam politických vězňů v Rusku má čtyřicet jedna jmen a je sestaven striktně podle mezinárodně uznaných lidskoprávních kritérií. Svoje seznamy mají i největší světové organizace na obranu lidských práv Amnesty International a Human Rights Watch. Dočtete se tam i takové drobnosti, jako že ruské úřady zakázaly vyjet z Ruska skupině zástupců sibiřských etnik, kteří se měli zúčastnit konference Organizace spojených národů o právech původních obyvatel… Ale za všechno, a prezidentovu neinformovanost nejvíce, může zlomyslný Jaroslav Gorbaněvský, který mu žádný seznam neposlal…

Skutečnost, že mezinárodní i ruské organizace na ochranu lidských práv hájí i práva lidí, s jejichž politickými názory nesouhlasí, asi musíme nechat stranou. Miloš Zeman hájí před-demokratické představy o jediné slušnosti, názoru i pravdě – té své – a vše ostatní je pro něj jenom těžko pochopitelné. Nejprve kádrování, a teprve potom, možná…. A tak Michail Chodorkovskij podle Zemana nebyl politický vězeň, protože se prý nejprve choval a podnikal jako kapitalista. Mladé ženy ze skupiny Pussy Riot nebyly vězeňkyněmi svědomí, protože mluvily sprostě. Přesně takhle mluvili zastydlý komouši osmdesátých let.

Miloši Zemanovi tleská patro společnosti, které u nás dřív bylo v Lidových milicích a chtělo „klid na práci“. Ruskou odezvu Viktor Fajnberg glosuje takto: „Díky skandálním výrokům se pan Zeman stal oblíbencem těch nejvýraznějších zástupců těch „90% Rusů“, kteří, dle jeho údajů, podporují Putinovu agresi. Ruské sociální sítě se zaskvěly komentáři: „Drahý Miloši…“, „rozdrť tu havěť!“, „Statečný! Statečný!“, „USA mu nikdy neodpustí!“

To, že český prezident často mluví o věcech, kterým vůbec nerozumí, je vidět i ze zprávy o tom, že 18. listopadu v britské Dolní sněmovně proběhne celodenní seminář na téma „Výhledy pro Rusko po Putinovi: Pět let od smrti Sergeje Magnitského“. Účast bude znamenitá – bývalý ruský premiér Sergej Kasjanov, bývalý kanadský generální prokurátor Irwin Cotler, který hájil Nelsona Mandelu a sovětského disidenta Natana Ščaranského, a mezi řadou dalších budou i Naděžda Tolokonniková a Maria Aljechina – hlavní představitelky skupiny Pussy Riot, které si odseděly vězeňské tresty za svůj výstup v pravoslavném chrámu, jehož pravoslavný patriarcha je usvědčený udavač z dob Putinova fungování u KGB.

Britský parlament o smyslu práv a práva, slušnosti a dodržování mravních norem, diskutuje už osm set let. Má tím pádem o něco ucelenější představu o tom, co je svoboda a důstojnost, než momentální český prezident.

Mimochodem Sergej Magnitskij byl sedmatřicetiletý právník, který odhalil stamilionové případy korupce a krádeže firem (celkem šlo o 230 milionů dolarů), prováděné putinskými bratry v triku, vysokými důstojníky ruského ministerstva vnitra a KGB. Před pěti lety byl ubit ve vyšetřovací vazbě a ještě posmrtně souzen… Ruské úřední osoby, které se podílely na jeho mučení a smrti, na následném zahlazování stop a pronásledování jeho rodiny, nebyly potrestány. Všichni byli naopak povýšeni, a mnoho z nich bylo přijato na audienci u prezidenta Putina a dekorováno řády. 60 osob, které se podílely na mučení a smrti Sergeje Magnitského, Evropská unie, USA a Kanada zařadily na seznam osob se zákazem cestování do těchto zemí. Ne, že by to Miloše Zemana dojalo…