Sedmnáct mrtvých coby výstupní kontrola kvality alkoholu
V posledních dnech se nestačím divit. V této chvíli už zemřelo na následky požívání alkoholu semnáct lidí. Další oslepli a ví Bůh, kolik jich ještě bude. Sleduji všechna možná média a také pohotovost reportérů a redaktorů, kteří se snaží vypátrat, kde se tady vražedný alkohol najednou vzal. A tak jsem zalovila ve svých vzpomínkách a archivech. Musela jsem sáhnout hodně hluboko. Je to totiž už zhruba čtrnáct let, co jsem o výrobě, dovozu a prodeji natočila pro Českou televizi řadu reportáží. Tenkrát šlo „jenom“ o peníze – o desítky miliard.
Smekám před tebou, Vlasto!
O kauzách, s nimiž se v poslední době opět rozsypal pytel, jsme včera dost dlouho hovořily s přítelkyní. Je to novinářka a ví o čem je život. Když byla před pár lety vyhodnocena jako nejlepší novinářka deníků VLP, byla ve stejném čase vyhozena z mateřské redakce pro nadbytečnost. Nejvíce času nám včera zabrala Vlasta Parkanová. Chvílemi jsme se smály, chvílemi nadávaly, ale celou dobu jsme žasly, co všechno je u nás možné. Zatím, co já pracovala na kauze Diag Human, Marie Stypková sedla k počítači a napsala poznámku. Moc se mi líbí a tak se o ni chci podělit se čtenáři svého blogu.
Občan „v péči státu“ aneb Byty OKD-nekonečný příběh?
Státní dluh je vysoký. Dnes a denně je předmětem jednání různých institucí,vlády, parlamentu, zabývají se jím média. Máme se čemu divit, nebo je to jen důsledek hospodaření, kterému jsme léta přihlíželi!? Důsledek hospodaření všech vlád za posledních dvacet let. Důsledek neochoty respektovat platné zákony, mnohdy dokonce i ty, které přijaly již samy polistopadové vlády?
„…aféra, potřebuje to aféru…“ aneb podobnost opravdu jen náhodná?
Když prosákla na veřejnost pouhé tři dny před volbami tzv. Kubiceho zpráva,chtělo se mi zvolat: „Jak geniální!“. Slátanina bez ladu a skladu, primitivní text, „informace“ čpící na dálku fekáliemi z hodně přeplněné žumpy, žádný důkaz ani náhodou.
Kašpárci a loutkovodiči, nebo naopak?
Jsem, nebo nejsem založením „bloger“? Nejspíš nejsem. Jinak bych asi těžko dva měsíce nechala kolem sebe projít tolik události, aniž bych sedla k počítači, otevřela svůj blog a řekla na ně svůj názor. Má to ale svoje důvody.
Chtěla bych se tomu jednou smát...
Už dost dlouho přemýšlím, jak napsat, nebo natočit něco, čím bych se do povědomí čtenářů, či diváků, zapsala jako bystrá, vtipná a pohotová novinářka, která je dokáže aspoň občas taky pobavit. Podle všeho toto přání zůstane v kategorii nesplněných, nebo spíš nesplnitelných. Říkala jsem si, že bych se měla vrátit s mírnou nadsázkou a trochy ironie k některým ze svých oblíbených kauz.
O autorovi: Jana Lorencová
Novinářka, reportérka a redaktorka ČT. Pochází ze Znojma, ale už léta žije v Ostravě. Po pauze, vynucené normalizací se vrátila k tomu, co považuje za hlavní náplň svého života. K novinařině, především investigativní, neboli pátrací. Takže v reportážích pátrá po tom, co zavání korupcí, tunelováním a vším, s čím se většina občanů nechce smířit. Vadí jí bezmoc a pohrdání právy občanů. Vadí jí arogance politiků i to, jak rychle zapomínají na sliby, které svým voličům dávali, když se ucházeli o jejich přízeň.
Tohle "okecat" nešlo. Babiše v památném vystoupení znemožnil naprosto nečekaný soupeř
Všichni jsme Trumpové a Babišové
Autentická finanční nahota v českém vizuálním umění
Prvňáčci přicházejí do školy nepřipraveni, dospělí často nerozumí textu. Česko 2024
Malý fízl v režii toho velkého
