Je to už hodně dávno, co jsem se v debatě o vědě a pavědě velice neshodl s Jiřím Grygarem, když jsem tvrdil, že pohyb nebeských těles lidské osudy ovlivňuje a ne naopak. Své tvrzení jsem zdůvodňoval následovně: je úplně jedno, že fyzikálně viděno je to nesmysl. Když se člověk rozhodne, že tomu tak je a než se do něčeho pustí, poradí se nejdřív s astrologem, co tomu říkají planety a astrologova mínění se pak drží, jsou jeho osudy pohybem nebeských těles ovlivněny. To, že jsou ovlivněny vlastně jen interpretací s ním vůbec nesouvisejícího dění na obloze, astrologův klient samozřejmě nevnímá.


Po včerejšku mám dojem, že podobně je tomu se souvislostí amerických víz a radarové stanice (termín páně prezidenta Klause, divím se, že ho zastánci radaru neužívali hned od začátku, proti radarové stanici se přece jen sbírají podpisy hůř než proti základně…). Spletl jsem se, když jsem se domníval, že to jsou vskutku dvě rozdílné věci – nejsou. Fakticky sice jsou rozdílné, když však se je rozhodneme spojit a věříme tomu, souvisejí. Řekl bych, že to pochopil i George Bush, jen tvrdohlavý Valach Topolánek ne.
Potíž je ale v tom, že i když Bush slíbil, že bude vystupovat jako náš vízový advokát a třeba to i splní, je na tom jen o málo líp než astrolog. Ty, kdo opravdu o visa waiver programu v Americe budou rozhodovat, nejspíš zas až tolik neovlivní. Ke změně vízového režimu během osmnácti měsíců, jež Bushovi v Bílém domě zbývají, dojde jen stěží. Nejde totiž jen o víza občanů nových zemí EU a nových spojenců, ale o celou řadu dalších záležitostí týkajících se imigrace do USA.
Obávám se však, že až kongres rozhodne – a předpokládám, že jednou víza zruší, změní se zásadně jen to, že ona ponižující procedura vyptávání se po důvodech cesty se neodehraje v Praze na Malé Straně před konzulárním úředníkem, nýbrž před imigračním úředníkem v letištní hale, třeba na JFK a procento odmítnutých se nemusí moc lišit od toho dnešního. Rozdíl bude v tom, že odmítnutý žadatel nikoli o víza, nýbrž o vstup na americkou půdu bude za sebou mít let přes oceán a před sebou jeho opakování opačným směrem, případně i jinam, kde nejsou imigrační úředníci tak přísní a kde dávají vstupní razítka každému, spojenec nespojenec, například na Seychely.
Co víc, dost možná ta změna přinese i novou podnikatelskou niku a pár pracovních příležitostí. Vzhledem k tomu, že ne všichni odmítnutí se vejdou do letadel směřujících zpátky do Prahy, bude totiž nutno je ještě v mezinárodní zóně napojit, nasytit, třeba i nechat přespat. Stát se do toho asi nepohrne, ale outsourcovat to nějaké malé firmě by mohl. Na zápis do seznamu miliardářů ve Forbesu to nebude, ale malý, avšak trvalý příjem by to přinést mohlo. Pokud se podnikatel a jeho lidé nehnou z mezinárodní zóny, obejdou se možná i bez zelené karty, pracovního povolení a třeba se dokonce najde i cesta, jak neplatit daně.