Česká politická scéna je napjatá. Rozhodování o tom, kdo bude prezidentem přitahuje pozornost. Dlouho slibovaná přímá volba se však nekoná. Poslanci a senátoři mají na rozdíl od ostatních jedinečnou možnost rozhodnout o hlavě státu, ale i odpovědnost. Někteří jsou rozhodnuti, jiní váhají. Padla řada argumentů – dovolte mi další.

Jan Švejnar i Václav Klaus jsou jistě osobnostmi. Každý je jiný a každý představuje jiný styl. Koho volit jsme se definitivně rozhodl po několika diskusích se všemi kandidáty. Jan Švejnar u mne vyhrál. Ne svým mediálním obrazem ale svým přístupem k politice. Jeho zvolení by bylo jedinečnou šancí zklidnit bouřlivou politickou scénu. Čím? Jak jsem měl možnost jej poznat, dokáže polemizovat s názory druhých, dokáže s pokorou vnímat odlišné vidění světa a dokáže nalézat kompromisy. Umí formulovat závěry a návrhy řešení, která nejsou plochá a přitom na nich nalezne shodu více politických proudů.

Každý prezident vybraný z politických špiček vždy bude více či méně vázán na názor své strany. Přitom každá strana ve snaze uspět, bude prosazovat své řešení. Každý ústupek bude znamenat prohru, alespoň ve vnímání zastánců této strany.

Ten, kdo bude umět formulovat pro lidi v zásadních věcech řešení jiná, bude posouvat českou politiku k řešení skutečných problémů lidí. Takovým mužem je Jan Švejnar, takovým není Václav Klaus.

Naše demokracie je sice stabilní a ukotvená. Nicméně s ohledem na historický vývoj nabízí ještě mnoho dobrodružných pokusů, jak jí pružně deformovat a ohýbat. Toho se bohužel Václav Klaus několikrát dopustil.

Prezidenta nelze odvolat a lze jej teoreticky žalovat jen pro velezradu. Návrh by podával senát ovládaný většinou ODS a posuzoval by jej ústavní soud jmenovaný z velké části Václavem Klausem. Jediná záruka ústavního chování prezidenta je tak jeho snaha o znovuzvolení.

Takový bič by však visel jen nad Janem Švejnarem, a nikoliv nad Václavem Klausem, který již v tomto období ukázal, že mnohdy si ústavu vykládá volněji (viz. …zdržování jmenování druhého premiéra po volbách 2006, opětovné jmenování Mirka Topolánka premiérem, odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu, nejmenování justičních čekatelů soudci apod.). I to je důvod, který mne vede k podpoře Jana Švejnara.

Podporovatelé V. Klause říkají – Václava Klause všichni známe. Ano, ale nikdo nemá zkušenost s ním ve funkci, kdy už dál nebude potřebovat být kdykoliv a kýmkoliv volen.
A kéž by zůstalo pouze řečnickou otázkou, jak se Václav Klaus bude ve svém druhém volebním období chovat, jak bude jednat. Snad každý dnes vidí jeho úpornou snahu vstoupit do historie této země. A co na tom, že občas díky pošlapávání a deformování tradic, dobrých zvyklostí a žel bohu i ústavy a zákonů.

K tomu mi stačí srovnat chování V. Klause v úřadu s jeho volebním projevem před prezidentskou volbou v roce 2003. Ať si každý posoudí, zda splnil co slíbil. Já jsem si hodnocení udělal. Budu volit Jana Švejnara ať už tajně či veřejně. Byl jsem zvolen voliči a ti mají právo znát, jak jsem za ně hlasoval – ať už mě za to pochválí nebo vyčiní v příštích volbách.