Téměř takovými vyhlídkami děsí v těchto zástupci státních firem poslance, kteří budou v květnu na výborech naposled projednávat Nejkrásnější zákon o zveřejňování smluv v internetovém registru, než ho (snad) v červnu schválí.

Například Svaz průmyslu a dopravy ve svém stanovisku zaslaném poslancům píše, že zákon těmto firmám „zhorší postavení v hospodářské soutěži, neboť [jim] hodlá uložit další zvláštní informační povinnosti, jimiž je bytostně ekonomicky ohrožuje“. Ohrožuje prý dokonce „i jejich obchodní partnery, a to prozrazením zejména obchodních strategií.“

Vážení poslanci, nic z toho není pravda. To si jenom po všech těch svazech starostů rozhodl hrát další svaz na bubáky, aby svým členům udržel současný status quo.

1) Zákon žádné „další zvláštní informační povinnosti“ neukládá.

Podle §3 návrhu zákona se neuveřejňuje žádná informace, která se neposkytuje podle platného zákona o svobodném přístupu k informacím. Množina informací uveřejňovaných podle zákona o registru smluv bude dokonce menší, protože návrh obsahuje výjimku, podle níž se neuveřejňují smlouvy uzavřené “v rámci běžného obchodního styku v rozsahu jeho předmětu podnikání, pokud je uzavřena s fyzickou osobou, která není podnikatelem”. Jinými slovy: konkurenční firmy si dnes už o smlouvy mohou požádat a nejpozději po několika letech soudních sporů je dostanou. Jak je potom možné, že tehdy po schválení zákona o svobodném přístupu k informacím státní firmy nezbanktrovaly? Nejspíše proto, že:

2) Zákon o registru smluv stejně jako zákon o svobodném přístupu k informacím chrání obchodní tajemství

Obchodním tajemstvím obsaženým ve smlouvách mohou být například seznamy zákazníků či dodavatelů, cenové kalkulace, výrobní náklady, obrat jednotlivých prodejen strategická rozhodnutí a podnikatelské záměry a podobně. Zdaleka ne vždy jím ovšem jsou. Obchodním tajemstvím jsou pouze tehdy, pokud jde o skutečnost, která je konkurenčně významná, zároveň běžně nedostupná v příslušných obchodních kruzích, zároveň ocenitelná (vyzrazení způsobilé jakkoli se dotknout hospodářského výsledku), plus ještě několik dalších znaků vyjmenovaných v občanském (nebo také v obchodním) zákoníku, které musí být všechny naráz splněny, aby šlo o obchodní tajemství. Čili – smlouva bude podle zákona platná, jestliže v její zveřejněné verzi budou takové skutečnosti začerněny.

Naopak pokud nějaká cenová kalkulace, nebo identifikace protistran, ze kterých by se dal rekonstruovat seznam dodavatelů, není informace konkurenčně významná a nemá vliv na hospodářský výsledek, zveřejnit se musí. Takže například monopolní dopravní podnik má smůlu, protože bez konkurence dost dobře nemůže mít konkurenčně významné informace. Mnoho smluv s obchodním tajemstvím nebudou mít nejspíš ani Lesy ČR.

3) Jediný důvod zasahovat do návrhu zákona je ten, aby se zbytečně nemusely zveřejňovat série začerněných smluv stejného typu.

Je pravda, že u některých firem ovládaných státem nebo samosprávami, které se pohybují ve vysoce konkurečním prostředí (např. ČD Cargo) by zřejmě musela být podstatná část smluv souvisejících s hlavním předmětem jejich činnosti z velké části začerňována. Nedává moc smysl tím firmy administrativně zatěžovat, když by to nevedlo k větší transparentnosti, a bylo by vhodné takové to typy smluv z povinnosti zveřejnění explicitně vyjmout. Právě o tom část poslanců v tuto chvíli uvažuje, přičemž jsou ve hře dvě možnosti – jedna pracná a dobrá, druhá snadná a blbá.

A) PRACNÉ A DOBRÉ ŘEŠENÍ

Toto řešení nyní zvažuje ministerstvo financí: umožnit v zákoně vynětí konkrétních typů smluv, které by se nemusely zveřejnit, nařízením vlády. V zákoně by bylo obecné ustanovení, že musí jít o smlouvu uzavřenou danou společností v rámci běžného obchodního styku v rozsahu jeho předmětu podnikání, jejíž povinně zveřejňované údaje by naplňovaly znaky obchodního tajemství. Aby vláda nemohla zařadit na seznam výjimek libovolnou smlouvu svých obchodních společností. V nařízení vlády by potom bylo konkrétně uvedeno, jaké typy smluv kterých společností pod to spadají. Je to pracné, ale dotyčných firem není zase tak mnoho, aby to nebylo reálné.

A) SNADNÉ A BLBÉ ŘEŠENÍ

Snadné řešení představuje úprava návrhu na slovenský model, tzn. že by se nezveřejňovaly smlouvy uzavřené v rámci běžného obchodního styku v rozsahu jeho předmětu podnikání (tzn. škrtla by se následující věta “pokud je uzavřena s fyzickou osobou, která není podnikatelem”). Problém je zřejmý: tato obecné výjimka by šmahem zrušila povinnost zveřejnění mnoha smluv, kde existuje velký veřejný zájem na jejich zveřejňování a které přitom nenaplňují znaky obchodního tajemství. Třeba všechny ty monopolní obecní rádoby firmy, které by si navíc obce zakládaly účelově, aby se vyhnuly povinnosti zveřejňovat. Sami autoři slovenské předlohy zákona varují, že kvůli této obecné výjimce je zákon často obcházen.

Takže všichni, kteří už dopředu vědí, jak to dopadne, se můžou jít vyblbnout dolu do diskuze, a vy ostatní nám můžete pomoct výsledek ještě ovlivnit. Třeba jen tím, že na Facebooku nasdílíte poslancům tenhle blog.