Šťastné vánoce
Nevím jak u Vás, ale u nás doma tradiční označení vánoc nikdy moc nesedělo. Svátky klidu a míru... Všichni bývali nějak nervózní, že nestihli, co si předsevzali. Nebyl dokončen úklid, nenapeklo se všechno cukroví, zapomnělo se na některé dárky, jiné bylo potřeba na poslední chvíli zabalit. Míchal se bramborový salát, který se buď překyselil nebo přesolil. Únava a nervozita vyvolala své, nepamatuji v naší, jinak vcelku velkoryse rodině, tolik malicherných vád, jako právě před Štědrým dnem.
Trošičku jsem se z toho poučil. Neprožívám ty svátky jako dny povinné dokonalosti. Myslím, že nejdůležitější je, abychom na sebe navzájem, a taky na spoustu lidí kolem nás, byli prostě hodní. Abychom na nikoho nezapomněli. Abychom dokázali ustoupit, má-li někdo kolem zdvižený adrenalin.A abychom uměli odpustit, když někdo udělá pitomost.
Letos mne v předvánočním čase dvakrát nabourali. Jednou paní na sněhu prostě neubrzdila své malé Volvo a zastavila o mne. Byla nešťastná a vyděšená. Prohlídl jsem ten zadní nárazník, způsobila tam malý šrám, jakých už je tam z pražského parkování několik. Podal jsem té smutné Angličance ruku, a prostě popřál hezké vánoce.
Druhý případ byl maličko horší. Nějaký pán vánočně spěchal a zapomněl zavřít zadní dveře skříňového náklaďáčku. Jejich křídlo praštilo do mého zadního blatníku. Zastavil a byl brunátný vztekem na sebe, protože kvůli vlastním chybám se zlobíme nejvíc. Řekl jsem, že se to stane. Vyměnili jsme si telefony, abychom to po vánocích nahlásili pojišťovně. A pěkné vánoce jsme si popřáli, myslím, upřímněji než většina jiných lidí.
Ale víte dobře, že dokonalý nejsem. I já jsem se zbytečně rozčílil. V předvánočním dni jsem se vozem prodíral přes Vinohrady. Znáte to, všecko stojí a úplně zbytečně. Kdyby někdo ty tři křižovatky řídil, jeli bychom plynule. Jenže v takovou chvíli nikdy policajta neuvidíte. Ujel jsem za dvacet minut dvě stě metrů a pak jsem zahnul do vedlejší uličky. Dojel jsem zkratkou na konec a oni tam ti policisté přece byli. Měli na sobě předpisové zelené vestičky.
Jen dopravu neřídili. Strkali zrovna za stěrač nějakou ceduličku. No, ta škodovka tam určitě nestála nejlíp, ale zase taky nikomu moc nevadila. Zachtělo se mi stáhnout okýnko, a zeptat se zvýšeným hlasem, proč nejdou zrovna v tuhle chvíli dělat něco užitečnějšího. Docela jsem vibroval. Ale pak mne napadlo, že je možná podezřívám z něčeho, co nedělají. Třeba nám i oni chtějí udělat radost.
Tak schválně: Kdo našel za stěračem lísteček: Veselé vánoce vám přeje Městská policie. PS. Příští rok si dejte větší pozor na správné parkování.
Trošičku jsem se z toho poučil. Neprožívám ty svátky jako dny povinné dokonalosti. Myslím, že nejdůležitější je, abychom na sebe navzájem, a taky na spoustu lidí kolem nás, byli prostě hodní. Abychom na nikoho nezapomněli. Abychom dokázali ustoupit, má-li někdo kolem zdvižený adrenalin.A abychom uměli odpustit, když někdo udělá pitomost.
Letos mne v předvánočním čase dvakrát nabourali. Jednou paní na sněhu prostě neubrzdila své malé Volvo a zastavila o mne. Byla nešťastná a vyděšená. Prohlídl jsem ten zadní nárazník, způsobila tam malý šrám, jakých už je tam z pražského parkování několik. Podal jsem té smutné Angličance ruku, a prostě popřál hezké vánoce.
Druhý případ byl maličko horší. Nějaký pán vánočně spěchal a zapomněl zavřít zadní dveře skříňového náklaďáčku. Jejich křídlo praštilo do mého zadního blatníku. Zastavil a byl brunátný vztekem na sebe, protože kvůli vlastním chybám se zlobíme nejvíc. Řekl jsem, že se to stane. Vyměnili jsme si telefony, abychom to po vánocích nahlásili pojišťovně. A pěkné vánoce jsme si popřáli, myslím, upřímněji než většina jiných lidí.
Ale víte dobře, že dokonalý nejsem. I já jsem se zbytečně rozčílil. V předvánočním dni jsem se vozem prodíral přes Vinohrady. Znáte to, všecko stojí a úplně zbytečně. Kdyby někdo ty tři křižovatky řídil, jeli bychom plynule. Jenže v takovou chvíli nikdy policajta neuvidíte. Ujel jsem za dvacet minut dvě stě metrů a pak jsem zahnul do vedlejší uličky. Dojel jsem zkratkou na konec a oni tam ti policisté přece byli. Měli na sobě předpisové zelené vestičky.
Jen dopravu neřídili. Strkali zrovna za stěrač nějakou ceduličku. No, ta škodovka tam určitě nestála nejlíp, ale zase taky nikomu moc nevadila. Zachtělo se mi stáhnout okýnko, a zeptat se zvýšeným hlasem, proč nejdou zrovna v tuhle chvíli dělat něco užitečnějšího. Docela jsem vibroval. Ale pak mne napadlo, že je možná podezřívám z něčeho, co nedělají. Třeba nám i oni chtějí udělat radost.
Tak schválně: Kdo našel za stěračem lísteček: Veselé vánoce vám přeje Městská policie. PS. Příští rok si dejte větší pozor na správné parkování.