Jiří Tutter

31. 03.

Zápisky z čínské cesty 3

Jiří Tutter Přečteno 3008 krát

29.3.2009 Konferenci zahajuje ředitel zprávou o stavu planety a o tom, co s tím teď máme dělat. Patetické, falešné katastrofické scénáře o zvyšování hladiny oceánů, o migraci miliónů lidí z Bangladéše, o rozmrzání permafrostu ruské tundry a uvolňování gigantických množství methanu, který to vše ještě zhorší a další strašáci létají vzduchem. Fakt hustá atmosféra. Posluchači jsou nabuzení. A nezapomeň na ty mizející ostrovy, zvolal jeden. Jo, a taky ty lední medvědi, ozvalo se z jiného kouta.To se dalo čekat, medvědi! Dávají přednost nějakým zvířátkům a kytičkám před svobodou člověka, dělat si co chce. Má to jen náš pan prezident pravdu. Účastníci dlouho tleskají a přitom se to nedalo poslouchat.

Beru si slovo, abych vše uvedl na správnou míru. Rozumně myslící člověk snad ani nemůže věřit něčemu z toho, co tady zaznělo, povídám na úvod. Jenom krátkou cestou z Prahy jsem si empiricky ověřil hned tři základní teze: globální teplota se nemění ani se vzdáleností, ani s výškou, a pánové, ani s časem! (viz. Zápisky z čínské cesty 1) Neboli elasticita teploty je ne-pa-tr-ná, ne-li neexistující! Mohl bych vám k tomu namaloval graf, ale to by nic nezměnilo na faktu, že globální oteplování je mýtus. A nyní konkrétně k těm „katastrofám“. Jak všichni alespoň trošku vzdělaní vědí, dokonce i ve střední Evropě bývalo kdysi moře. A bědoval někdo nad tím? Nebědoval! Posluchači se začínají po sobě pochybovačně rozhlížet. Migrace? A co takhle Čingischán? Nebýt jeho, nemáme dnes v Evropě ani ty Maďary. Do ztichlého sálu zvolá rakouský zástupce, pod kterého Uhersko spadá, mohutné bravó! A k čemu jsou nám asi tak dobré ostrovy? Leda jako květináče pod kokosáky! Zástupci Pacifiku a Oceánie se zvedají a s bučením odcházejí. Jen ať táhnou, opičáci do toho stejně nemají co mluvit, říkám si v duchu. Nevím jak vy, ale my v Praze kokosy nepijeme, volám na ně na rozloučenou. My pijeme pivo! A něco vám řeknu. Co dělá pivo dobrým pivem je právě to vaše CO2. Evidentně jsem posluchače pobavil a začínají mi dávat za pravdu - Němec, Belgičan, Holanďan a Dán se prohýbají smíchem a plácají do stehen. Medvědi? Myslím, že jsme rádi, že tady teď nemáme tygra šavlozubého. Proč by nám stejnou měrou měli chybět medvědi? My taky údajně za chvíli nebudeme mít labutě a vadí nám to? Nevadí, ptáků je stejně dost. A nemusí být zrovna bílí. Metan z tundry. Měli byste mít spíš starost, že ho tam není víc. Co byste za to dali, kdyby ho každá kráva vypustila dvakrát tolik. Mohli byste ho jímat a pálit, kdyby vám to ovšem trochu pálilo. Pravdu má přítel Vladimír: až tundra rozmrzne, budět charašo! Budeme tam moci pěstovat obilí a pálit ho…vlastně z něj. Vot moloděc!, volá na mě povzbudivě ruský delegát z již prořídlého sálu a chechtá se jak utržený. A severní točna? Jen ať rozmrzne! Víte co tam toho je? Ropa, plyn, minerály, kovy. Už třicet let naříkáte, že dojdou suroviny. Tady je máte. Vrhneme je na trh a ten jim konečně dá cenu, místo aby ležely ladem. Teprve potom budeme moci spočítat, jestli se to údajné globální oteplování prodraží nebo ne. Jak může nějaký královský ekonom počítat náklady nicnedělání, když nezná ceny toho, co se nám právě v důsledku nicnedělání nabízí? Ať se vrátí do školy! Já vám říkám, že na tom všem můžeme jenom vydělat. Ropy bude tolik, že nám poteče všude a ani ji nebudeme stačit projezdit. Na tom globálním mýtu chce vydělat jenom několik tisíc zkorumpovaných vědců. Těm ale nepřísluší být bohatými, ti mají bádat. A navíc to nejsou žádní ekonomové! A ti ostatní? Já vám říkám, zlaté dobré časy před tím, než vzniklo Greenpeace! (pozn.: v ČR 1990) Zlaté dobré časy, než se lidi začali scházet ve všelijakých těch rádoby dobročinných nebo tzv. lidskoprávních organizacích a mluvit do věcí, na které nemají mandát: do politiky a do ekonomiky. Víte, co je nejlepší lék na současnou krizi? Zase to samé – nic nedělat! Protože kdo nic nedělá, nic nezkazí. Žádné hloupé obamovštiny. Stačí jenom všechno spálit, víc skleníkových plynů, ať to roztaje co nejdřív, ceny klesnou a spotřeba zase poroste. Tato má poslední slova však už zapadají mezi prázdné židle opuštěného sálu. Rozhlížím se kolem. Přes nezájem o to co říkám jsem se sebou spokojen. Mám přitom ještě toho tolik co říct. Ostatně, EU musí být zničena!

Vracím se domů. Protože moji Pražané, mi rozumí.

28. 03.

Zápisky z čínské cesty 2

Jiří Tutter Přečteno 3412 krát

24.3.2009. Na úvod chci poznamenat, že je správné, že se zajímáte o mé texty.
V Pekingu je slunečné počasí, modrá obloha, teplota 8ºC. Jako v Praze. Opět, už potřetí, žádné globální oteplování. Zatímco v rámci Evropy bych to ještě akceptoval, na druhé straně globu už by to mělo být znát. Není. Moje budoucí přednáška získává pevnější obrysy.

V hotelovém pokoji míří moje první kroky k televizi a CNN. Tam vědí všechno. Ruksak s PET lahví házím na postel a vytahuji z něj zmačkaná trika. V tom zaslechnu slova Czech, Czech government. Zpozorním. Zřídka je domovina pupkem mediálního světa. Pár situací už ale nastalo. Počátek devadesátých let. Středem pozornosti mezinárodních medií jsou pražští taxikáři, kteří připojují zadní sedadla k autobaterii pro případ, že by zákazník odmítl zaplatit nehoráznou cenu. Taxikáře střídá někdy v polovině devadesátých let předseda vlády, který neumí rozeznat čisté a špinavé peníze. Po krachu několika bank ještě přidává, že nebude vodit občany za ruku, aby jim říkal, do které banky si mají dát své peníze. Singapurští politici, v jejichž zemi jsem tyto zprávy zachytil, jistě pozvedli obočí. U nich je korupce a praní špinavých peněz trestáno ještě tvrději (na žebříčcích korupční čistoty se Singapur pohybuje v těsném závěsu za severskými zeměmi) než rozkrádání socialistického majetku. Naprostá bezpečnost bankovního sektoru je totiž pro ně pilířem úspěchu jejich hospodářství a udržuje domácí úspory v místních bankách. Nevím, zda proto dodnes raději nezatajují, že udělují také čestné doktoráty. Dnes mě CNN informuje, že česká vláda padla. Západní media se zdají zděšena představou, že by náhle český president presidentoval Evropské unii. Síla tohoto excentrického muže je schopna ve velmi krátkém čase rozmetat celé EU i globální společenství vědeckých institucí alarmující o klimatických změnách. Pánbůh s tou byrokratickou, nedemokratickou, totalitní, komunistickou hydrou. Pánbůh s plánovaným klimatickým samitem v Kodani. V zápětí na to se valí ze všech světových medií přenos projevu Mirka Topolánka se slovy, že Obama vede USA do pekel. Topolánkova slova nejsou překvapením. Muselo být jasné, že Obamova návštěva si nějakou dělostřeleckou přípravu vyžádá. Jak jinak se postavit vedle amerického presidenta jako rovnocenný partner. Nenecháme někoho zahrávat si takhle svévolně s politickým kapitálem, který již všichni tři Češi investovali do radaru.

Tak či tak, pro české politiky to byl triumfální úspěch na globální mediální scéně. Konečně svou reputací dostihli pražské taxikáře. A pak, že jediným exportním artiklem Česka je Václav Havel.

26. 03.

Zápisky z čínské cesty 1

Jiří Tutter Přečteno 2807 krát

23.3.2009. Odlétám do Číny na významnou konferenci o globálních změnách klimatu. Nejprve jsem váhal, jestli mám vůbec jet. Budou tam samé nafoukané a falešné řeči. Kolegové mi ale docela správně řekli, prosím tě, jeď tam, protože je potřeba, aby to tam také někdo vysvětloval jiným způsobem. Nebudu přednášet zásadní projev, ale kolegům slibuji, že se živě zapojím do debaty. V Praze je šedivo, chvílemi poprchává, teplota okolo 8ºC. První částí cesty je skok do Mnichova. Letíme ve výšce asi osmi tisíc metrů. Nepociťuji přitom žádné globální oteplování, přestože jsme o osm kilometrů blíže slunci. V kabině se stále stejný smrad a teplo.
Sedím vedle nějakého obstarožního člověka, který čtením Financial Times předstírá, že kdyby mu svěřili řešení globální finanční krize, byl by s ní za týden hotov. Sám bych těm finančníkům nesvěřil ani svou garsonku. Byly by schopni z ní udělat AAA aktiva a za mými zády je prodat na Wall Street. Lehmann Brothers by koukali, co si to pořídili, kdyby se na své jmění přijeli podívat. Ty bych teprve nazval toxickými! Sám se na palubě nudím a zevluji po letuškách. Jsem totiž přesvědčen, že každý normální člověk si létání má užívat a ne se pokoušet teprve na palubě dohnat to, co proflákal hraním tenisu místo tvrdé práce. Jinak by jeden ani nezjistil, jak vypadají letušky, natož země ze shora. Pokud se vám někdo bude chlubit, že v letadle pracoval a ještě sbalil letušku, v ničem už mu nevěřte. Čas od času se podívám z okna na planetu. Před přistáním v Mnichově zjišťuji, že není vůbec modrá ani zelená. Je hnědá. Celá od bláta. Snad v tom není symbolika příletu do Mnichova. U letadla čeká černá limuzína zvoucí mě svým otevřeným kufrem. Šofér mi však pohledem někam skrze mne dává najevo, že patřím do více sociálního druhu dopravy. Bez ohledu na politické smýšlení jsem tedy nucen obejít limuzínu zleva a vstoupit přímo do letištního autobusu.

V Mnichově mi bohužel nezbývá moc času na zevlování po letišti a zjišťování, co je tady levnější než u nás v demokracii. Přesto zaujme mou pozornost stojan s napěchovanými okrovými novinami – zase ty FT. Sáhnu po nich a v tom zahlédnu hned vedle stojící kávovar. Nikde žádný otvor na mince. Dávám si jednu. Jo, na Mnichovany je volná ruka trhu krátká. Kupodivu jsem se zorientovávám normálně, přestože mi neexistující cena nedala žádné informace s návodem na racionální chování. Na titulní straně FT mě zaujímá titulek: Prosazován severský model. (Umím anglicky.) Dívám se, co nám to radí ze zemí, které musí údajně každou chvíli zkrachovat pro jejich drahý a občanovu starost o sebe korumpující sociální systém. Nějaký Joma Ollila říká, že globální krize povede ke změně hodnot. Že krátkodobý zájem akcionářů o maximalizaci jejich hodnoty nahradí péče o zaměstnance. To snad normálně ekonomicky uvažující člověk ani nemůže myslet vážně! Krize je od toho, aby se oddělilo zrno od plev. Cože to je za troubu? Bývalý generální ředitel finské Nokie, dnes předseda její správní rady a předseda správní rady Royal Shell a předseda Evropského kulatého stolu průmyslníků (European Roundtable of Industrialists)? Hmm. Nevím nevím. Neznám. Žádné texty jsem od něj nečetl. Na druhou stranu, nejsou ti seveřani rok co rok bez korupce? Jo, jo. Pak se mají chovat racionálně ekonomicky. To jediné vysvětluje, že z těch sociálních dávek ještě nezkrachovali.

Druhým skokem je let z Mnichova do Pekingu. Na palubě Lufthansy si po večeři dávám pivo. Dvě! Po nich usínám jako nemluvně. Probouzím se po sedmi nhodinách letu někde nad Mongolskem. Při pohledu ven zatajuji dech. Ta planeta je zase hnědá kam dohlédneš. Žádná zelená a už vůbec ne modrá. Ale letíme do Číny, třeba se s tou barvou ještě něco stane. A zase: den nebo noc, teplota pořád stejná. Ani náznak globálního oteplování! Mám téma a můžu snad i usilovat o zásadní projev.

Pokračování.

05. 03.

Ekonomická krize - šance řešit krizi klimatickou

Jiří Tutter Přečteno 3883 krát

Minulý týden vydala HSBC, jedna z největších světových bankovních skupin zprávu nazvanou dvojsmyslně Klima pro obnovu s podtitulem Barva stimulačních opatření zelená. Banka prostudovala stimulační balíčky klíčových ekonomik a zjišťovala, jaký podíl na investicích do povzbuzení ekonomiky mohou hrát investice do projektů s důrazem na snižování emisí oxidů uhlíku, jako nejvýznamnějšího tzv. skleníkového plynu. Zjistila, že z celkových 2,8 bilionů dolarů fiskálních opatření lze asi 15pct spojit s opatřeními na snížení emisí CO2. Důvodů, které hovoří pro "zelené" investice je hned několik.

Rozběhnutí mnoha zelených investic je v porovnání s jinými velmi rychlé. Například zvyšování energetické účinnosti cestou zateplování budov lze v podstatě zahájit ihned a to bez jakýchkoli velkých administrativních překážek, změn územních plánů, nutnosti sdružovat ohromné finanční zdroje apod.. Na rozdíl od staveb velkých energetických bloků s vysokými emisemi CO2.

Volatilita cen energetických surovin nabádá k řešení na straně spotřeby - posílením energetické bezpečnosti cestou podstatného zvýšení energetické účinnosti ve všech oblastech ekonomické činnosti včetně domácností. Na straně výroby potom k mobilizaci nevyčerpatelných zdrojů obnovitelné energie namísto zvyšování výroby ze surovin, jejichž pohyb cen je sotva předvídatelný a jež se sami o sobě stávají strategickým geo-politickým nástrojem.

Nízko uhlíková ekonomika vytváří také nová pracovní místa a to opět mnohdy v podstatě okamžitě a navíc celoplošně. Tím nediskriminuje některé, již tak postižené regiony, jako je tomu opět při investicích do centralizovaných zdrojů energie.

Budování decentralizovaných energetických zdrojů je velkou injekcí zejména stavebnímu průmyslu a strojírenství, tedy oborům, které jsou dnes významně postižené.

Síť decentralizovaných energetických zdrojů omezí monopolní chování a diktáty velkých producentů. Současně poskytne podstatně větší míru svobody rozhodování energeticky samostatným obcím a městům.

Stále více je zřejmé, že nová vlna produktivity a inovací bude pocházet z nových, "malých" technologií, které se dokáží vyrovnat s nedostatky základních surovin, ke kterým již dnes patří i voda. Kdo se nezapojí do této nové technologické revoluce, neobstojí v nové konkurenci a jeho zaostávání za technologicky vyvinutým světem se prohloubí.

V neposlední řadě jde o samotné změny klimatu. Vědecké důkazy jsou na stole a to ve stále naléhavější formě. Jenom v posledních dvou týdnech vydaly dvě významné světové vědecké organizace (WMO - Světová meteorologická organzace, AAAS - Americká asociace pro orzvoj vědy) varování, že dopady změny klimatu jsou podstatně rychlejší, než předvídala i poslední zpráva IPCC. Přitom v okamžiku znovu nastartování ekonomiky bude spotřeba energií opět narůstat. Pokud nebude současně dramaticky narůstat podíl výroby energie právě v segmentu obnovitelných zdrojů a čistých technologií, spolupodepíše odpovědnost za hrozící katastrofu každá vláda, která dnes odmítne investovat do těchto oborů.

Archiv článků: březen 2009

Zápisky z čínské cesty 3

Zápisky z čínské cesty 2

Zápisky z čínské cesty 1

Ekonomická krize - šance řešit krizi klimatickou

Blogeři abecedně