V České republice se v posledních letech vede relativně intenzivní debata o problematice dezinformací. Šíře této debaty umožňuje zapojení aktérů z různých společenských a profesních skupin, což ale vede k nutnosti nalezení a ustálení sdíleného pojmosloví. Bez něj totiž nebude možné definování, analýza a řešení této výzvy.

Snaha dosáhnou jasné a sdílené definice pojmů používaných v této problematice není pouze projevem akademického purismu. Je totiž nutné si uvědomit, že slova používaná při pojmenovávání určitých fenoménů mají svou váhu, jelikož do jisté míry definují, jak dané věci rozumíme a jak k ní přistupujeme. Zatímco například některé pojmy zůstávají neutrální, jiné již v sobě mají zakódovanou určitou emoci či kontext, do něhož danou věc zasazují. Proto je třeba se otázce používaných termínů pečlivě věnovat a nepředpokládat automaticky, že je chápeme všichni stejně. Absence této debaty totiž povede k nepochopení ne nepodobnému biblickému příběhu o stavbě Babylonské věže.

V diskuzi o dezinformacích je jedním z problémů české debaty již samotné pojmenování tohoto fenoménu. De facto by vlastně stačilo správně využívat tři pojmy: dezinformace (nepravdivá zpráva šířená za cílem za účelem poškodit určitou entitu) – misinformace (nepravdivá zpráva šířená nezáměrně) – malinformace (pravdivá informace, která je však šířená za účelem poškodit určitou entitu). Ty totiž tuto problematiku dostatečně pokrývají. Bohužel se však ve veřejné debatě objevují další slova, která jsou sice do jisté míry synonymy předchozích pojmů, avšak ve výsledku spíše debatu komplikují než aby pomáhaly k lepšímu pochopení problémů.

Typickým příkladem je novotvar fake news, který se začal používat až v roce 2016 v návaznosti na americké prezidentské volby, kde jej paradoxně jako první začali používat samotní kandidáti. Nedostatkem tohoto pojmu je však jeho jednorozměrnost, protože se zaměřuje pouze na pravdivost daného tvrzení. Toto zaměření však nijak nezohledňuje další – a dle mínění autora mnohem zajímavější a důležitější – rovinu problému a to je důvod šíření dané lži. Jinými slovy lží je ve veřejném prostoru celá řada, ale měli bychom mít ambic a zájem identifikovat ty, které jsou nebezpečné díky tomu, že jsou šířeny za určitý cílem.

Zároveň je tento pojem velmi široký, což vede k tomu, že je nejasný a každý si jej tedy může vykládat po svém. Tato definiční vágnost pak umožňuje, aby byl tento pojem snadno zneužit pro politické účely a za fake news označován každý nepohodlný názor. Zatímco pojem dezinformace je náročný, jelikož nabádá k přesnosti a používání pouze v omezeném počtu případů, obecnost sousloví fake news vede ke snadné inflaci tohoto pojmu. Samotné použití pojmu fake news tedy vede k tomu, že bude problematika popisována nejen nepřesně, ale též tendenčně a zveličeně. Proto bychom od používání tohoto pojmu – v souladu s výzvou britské premiérky Theresy May nebo výzkumnice Claire Wardle – měli upustit.