V České republice se v posledních letech vede relativně intenzivní debata o problematice dezinformací. Šíře této debaty umožňuje zapojení aktérů z různých společenských a profesních skupin, což ale vede k nutnosti nalezení a ustálení sdíleného pojmosloví. Bez něj totiž nebude možné definování, analýza a řešení této výzvy.

Snaha dosáhnou jasné a sdílené definice pojmů používaných v této problematice není pouze projevem akademického purismu. Je totiž nutné si uvědomit, že slova používaná při pojmenovávání určitých fenoménů mají svou váhu, jelikož do jisté míry definují, jak dané věci rozumíme a jak k ní přistupujeme. Zatímco například některé pojmy zůstávají neutrální, jiné již v sobě mají zakódovanou určitou emoci či kontext, do něhož danou věc zasazují. Proto je třeba se otázce používaných termínů pečlivě věnovat a nepředpokládat automaticky, že je chápeme všichni stejně. Absence této debaty totiž povede k nepochopení ne nepodobnému biblickému příběhu o stavbě Babylonské věže.

Zatímco polemika o adekvátnosti pojmu fake news probíhá po celém světě, v tomto blogu se autor zaměří na specificky českou debatu o tom, jak označovat platformy, na nichž se dezinformace objevují. Prozatím ponechme stranou skutečnost, že seznamy těchto platforem vzniklé v minulosti je třeba aktualizovat, jelikož vzhledem k dynamickému vývoji v informačním prostoru často neodpovídají realitě.

Jedním z nejčastěji používaných termínů je dezinformační web (viz například seznam sestavený think-tankem Evropské hodnoty). I přestože ve veřejné debatě se tento pojem objevuje pravidelně, jedná se o termín značně problematický. Nedostatečně totiž vystihuje realitu, jelikož ne všechny takto označované weby mají šíření dezinformací za svůj hlavní cíl. Navíc i u většiny webů označovaných jako dezinformační se dezinformace objevují pouze v menšině publikovaných textů. Mnohem častěji se však můžeme setkat s jinými – méně viditelnými druhy druhy manipulace (viz například studie Prague Security Studies Institute věnované zpravodajství těchto platforem o volebních kampaních). Označení určité platformy za dezinformační je navíc nutné používat s rozmyslem, jelikož zpochybňuje samou identitu daného média. Stále je totiž nutné rozlišovat mezi někým, kdo nedělá dobře svou žurnalistickou práci, a někým, kdo se svými čtenáři cíleně manipuluje. Samotný autor by například za dezinformační web bez váhání označil třeba Aeronet, kde se de facto nic jiného než méně či více sofistikované dezinformace neobjevuje, ale u řady dalších webů, na nichž se objevují manipulativní texty, by si už tak jist nebyl.

Další z termínů, který se v médiích objevuje, zní prokremelské weby (viz například seznam webu Neovlivní.cz) Tento pojem vznikl zřejmě díky tomu, že samotná debata o dezinformacích (a tím pádem i nutnost pojmenovat jejich šiřitele) byla úzce spojena s krizí na Ukrajině a rámována otázkou ruských informačních operací v České republice. Tento pojem však není přesný, protože zdaleka ne všechny z takto označovaných webů jsou vůči Rusku pozitivně naladěny. Navíc toto označení automaticky zasazuje dané weby do kontextu konfliktu mezi Ruskem a západními státy a chápe je jako součást ruské informační kampaně. Tento náhled však přehlíží heterogenitu identit, cílů a přístupů webů, na nichž se dezinformace objevují. Autor by například za prokremelský web bez váhání označil Sputnik CZ, ale například u webu Středoevropan, který o Rusku vůbec nepíše, je tato terminologie neadekvátní.

Dalším z označení, na které je možné narazit, zní anti-systémový web (viz například projekt Mapa médií). Tento pojem má své opodstatnění, jelikož afinita mezi weby, na nichž se objevují dezinformace, a extremistickými silami na obou stranách politického spektra je dlouhodobá. Stejně tak na tyto weby přispívá řada osob, která se netají vysokou mírou kritičnosti k současnému politickému systému. Užitečnost tohoto pojmu tkví též v tom, že je více neutrální než předešlé, které již v sobě obsahují negativní konotace. Naopak limitou tohoto pojmenování je skutečnost, že se zaměřuje pouze na politickou pozici daných platforem a věnuje nedostatečnou pozornost dalším specifikám jejich fungování. Navíc samotná anti-systémovost je relativně vágní kritérium, které je velmi závislé na tom, co vnímáme jak vnímáme systém. Při příliš širokém chápání této definice by tak to této skupiny mohly spadnout i například weby s okrajovými názory jako je například Alarm, což však povede k většímu zmatení. Negativní vymezení má navíc tu slabinu, že je do velké míry závislé na kontextu. Například v kontextu nedemokratických států by se dala média volající po demokracii označit jako anti-systémová. Na podobné problém lze narazit při snaze použít pojem alternativní weby (jak se tyto platformy často sami označují). Oba tyto pojmy je tedy možné seriózně začít používat až ve chvíli, kdy budeme schopni definovat onen systém či mainstream, od něhož se odchylují.

Ještě jinou terminologii zvolil slovenský web Konspirátori.sk, který inzerenty varuje před weby se sporným obsahem. Z hlediska daného účelu se jedná o adekvátní a relativně širokou definici (viz kritéria pro zařazení webu). Nemluvě o tom, že Konspirátori.sk nabízí i vlastní databázi s transparentním hodnocením. Problém tohoto označení však je, že není adekvátní pro výzkum s politickou-bezpečnostní tématikou. Zaměřuje se totiž na kritérium kvality žurnalistické práce a přehlíží motivace nebo postoje dané platformy. To je vzhledem k jejímu specifickému účel pochopitelné, ale při snaze využít databázi Konspirátorů.sk v jiných tématech by na to nemělo být zapomínáno. Pojem web se sporným obsahem však stále zůstává příliš vágní a to zejména v kontextu zhoršující se kvality českého mediálního prostoru, kdy je otázkou, zda do této kategorie nezačnou spadat i některá dříve mainstreamová média.

Vzhledem k tomu, že žádný z v současné době používaných pojmů není bezchybný, je na místě být si nejen vědom jejich slabin, ale též přemýšlet o nové terminologii. Její formulování by však mělo přijít až poté, co se vrátíme na samotný začátek a znovu a lépe zmapujeme ekosystém, v němž se dezinformace šíří. Nedostatečnost používaných pojmů totiž ukazuje i nedostatky dosavadních výzkumných perspektiv, které byly často příliš úzké (například zaměřené pouze na dezinformace nebo ruské vlivové operace). Teprve až o těchto webech budeme vědět více, budeme je schopni i přesněji pojmenovat. Pokud se o formulaci názvů pokusíme bez dostatečné znalosti, jen přispějeme k pokračování Babylonu termínů a pojmů, v nichž se celá diskuze může ztratit.