V Poslanecké sněmovně se nedávno odehrálo zajímavé hlasování – poslanci se při něm měli vyjádřit, jestli odmítají povinné kvóty pro uprchlíky do zemí EU. Jediná strana, která nehlasovala proti kvótám, byla překvapivě KSČM.



Vizualizace je interaktivní - při najetí myší na ikonu poslance se zobrazí jeho jméno a strana.
Zdroj: Výsledek hlasování na webu Poslanecké sněmovny

Ke hlasování došlo 12. února 2015 na 25. schůzi, kam byl zařazen bod s názvem „Informace vlády o bezpečnostní situaci a imigrační politice v ČR“. Tyto „informační body“ se používají, když poslanci chtějí projednat téma mimo běžnou agendu Sněmovny. Mohou být téměř úplně o čemkoli a obvykle se týkají mediálně zajímavých témat.

V minulosti se například jednalo o výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, o problémech ve vlakové dopravě kvůli ledové kalamitě v prosinci 2014, a dokonce i o „nehorázně vysokých platech úředníků“. Na konci projednávání takových bodů poslanci obvykle hlasují o velkém množství různých deklarativních usnesení, jež sice nemají žádnou právní váhu, zato ale skvěle odhalují jejich pozice, o nichž bychom jinak nemuseli ani vědět.

Ale moment, řeknete si možná. Copak komunisté povinné uprchlické kvóty jednoznačně neodmítli? To ano, tady je např. patřičně úderné stanovisko samotného VV ÚV KSČM. Tak jak je možné, že komunističtí poslanci nehlasovali proti kvótám ve Sněmovně jako skoro všichni ostatní?

Tento příklad totiž dobře ilustruje typické chování komunistických poslanců, které se jim příležitostně takto vymstí. Komunisté totiž během sněmovních schůzí velmi často tak říkajíc „letí na autopilot“ a hromadně se zdržují hlasování. Problém je ovšem v tom, že možnost zdržení se existuje jen na papíře, ve skutečnosti je úplně totožná s hlasováním proti.

To je dáno způsobem výpočtu kvora hlasování, tedy počtu hlasů nutných pro schválení příslušného návrhu hlasování. Do něj se nezapočítávají pouze poslanci hlasující pro a proti ale i ti, kteří se zdrželi. Zdržení se je tedy pro výsledek hlasování naprosto stejné jako hlasování proti – vede ke zvyšování kvora (a tím pádem ztěžuje schválení příslušného návrhu), ale přitom nepomáhá k jeho překonání.

Zdržení se tedy, oproti rozšířené představě, neznamená „nemám názor“, znamená to „jsem proti“. „Nemám názor“ by znamenalo, kdyby se komunističtí poslanci ke hlasování vůbec nepřihlásili a jejich hlasy by se tedy nezapočítaly do kvora. Jenže na to během projednávání zřejmě nikdo nepomyslel.

V některých zemích se rozšířený omyl, že zdržení se znamená totéž jako neúčast na hlasování, používá vysloveně účelově. Např. na Slovensku či v Maďarsku mají tamní vládní stany (Smer – SD, resp. Fidesz) velké většiny, takže pohodlně protlačí svoje návrhy.

Jenže co když opozice přijde s nějakým rozumným návrhem, který se vládě nelíbí, ale nemůže ho přímo odmítnout kvůli volebnímu programu či veřejnému mínění? To je jednoduché – vládní poslanci tvořící většinu parlamentu se hromadně zdrží a zvýší kvorum natolik, že návrh neprojde. Tak se dá zabít každý návrh, aniž by kdokoli vypadal jako zabiják. Poslanci Smeru – SD takto shodili ze stolu např. návrh na plošné zdanění výsluh agentů STB, zjednodušení rozvodu prostřednictvím notářského zápisu či možnost mít dvojí občanství.

Čeští komunisté (a příležitostně i poslanci jiných stran, ale komunisté jsou v tomhle přeborníci) se hromadně zdržují poměrně často, hlavně při hlasování o pozměňovacích návrzích, kdy obvykle panuje zmatek. Někdy tak paradoxně fakticky hlasují i proti návrhům, které přitom podporují. Tak třeba letos v květnu zřejmě omylem podpořili Sobotkovu vládu při hlasování o nedůvěře. Jindy zase hlasovali proti zdanění hazardu nebo proti větší kontrole veřejných zakázek.

V některých případech dokonce jejich zdržení se úplně změní výsledek hlasování. Tak např. v minulém volebním období se zdrželi při hlasování o zamítnutí návrhu zákona o Národním parku Šumava, který by fakticky omezil ochranu životního prostředí. Kdyby přitom hlasovali pro, zákon by spadl ze stolu. Naštěstí se poté nestihl projednat do konce volebního období, takže nevstoupil v platnost.

Psáno pro HlidaciPes.org. Autor je datový analytik a politolog, působí v občanském sdružení KohoVolit.eu a na Katedře politologie Masarykovy univerzity v Brně.

Pokud se vám tento článek líbí, podpořte nás pomocí DMS na číslo 87777 s textem: DMS ROK KOHOVOLIT (cena 30 Kč, z toho 27 Kč pro KohoVolit.eu).