"Studijní materiál, který předkládáme, je dílčí dokumentací k problematice první fáze vývoje vyvolané vstupem cizích vojsk na území Československa. Nemohli jsme si dát větší úkol, než sestavit dokumentaci k událostem v Praze a takto jsme ji zcela záměrně tematicky omezili." To jsou slova autorů z úvodu Černé knihy, jak se studii Historického ústavu ČSAV říkalo podle její černé obálky.
"Všechno je zde možné, nejsou tu hranice, které by omezovaly váš tvůrčí rozlet, můžete jednoduše objevovat a pohybovat se mezi různými odvětvími tvorby a kulturami," řekla tento týden Eva Jiřičná na Londýnském festivalu designu, kde obdržela - pár měsíců před svými osmdesátými narozeninami - medaili za celoživotní dílo. Cena se uděluje osobnostem, které svým dílem významně a zásadně obohatily design, což se paní Jiřičné, které tam říkají Džirikna nebo Íva, jak čtou její křestní jméno Eva, povedlo. V Londýně žije od roku 1968 a od devadesátých let má svou kancelář i v Praze. Před jedenácti lety toto ocenění dostala její zemřelá kamarádka Zaha Hadidová, která krátce před smrtí navrhla revitalizaci okolí Masarykova nádraží a Florence.
Úspěch populistů na politickém jevišti spočívá vždy v tom, že do nesrozumitelného chaosu složitých politických, obchodních a osobních vztahů vnesou řád předem připravenými jednoduchými odpověďmi na jakoukoliv otázku. A přesně po tom většina lidí touží. Tak zacházejí s voliči manipulátoři na celém světě včetně ANO. Tato komunikační strategie ale v Praze není úspěšná.
Václav Klaus mladší v pondělí na semináři o svobodě slova v poslanecké sněmovně prohlásil, že chystá zákon, který by zakazoval sociálním sítím, jako je například Facebook či Twitter mazat kontroverzní příspěvky. Ptáček vyletěl z klece a křičí, aby na sebe upozornil, takže ho musejí okřikovat i spolustraníci: zmíněné platformy nespadají pod českou jurisdikci, ani pod jurisdikci EU, proto je takový návrh scestný.
"Cesta k vybudování Musea Kampa byla trnitá a stále ještě je. Závist, nenávist a korupce vládne v naší krásné zemi a já se asi nedožiji nějaké velké změny." Tuto větu najdeme skoro ve všech rozhovorech, které poskytla po roce 1989 mecenáška umění Meda Mládková. V neděli tato vitální dáma, která ještě před pár lety stále cestovala mezi Washingtonem, Prahou a letním sídlem v Karibiku, oslavila 99. narozeniny. Celý život se řídila heslem: Z ničeho, co dělám, nesmím slevovat. Jakmile začne člověk ustupovat, nic nedosáhne, zvláště když jí i tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák řekl, že si svou sbírku může naložit do amerického octa.
Mluvíme-li v těchto dnech o událostech v médiích před padesáti lety, většinou slyšíme jen o Československé televizi a Československém rozhlase. Jak známo vysílání z hlavní budovy na Vinohradské ulici skončilo 22. srpna brzy ráno, pak vysílal nějakou dobu jen rozhlas po drátě a postupně se začal signál šířit i z nejrůznějších záložních, tedy ilegálních pracovišť, například z Jeseniovy ulici, z kina Skaut, z Dykovy ulice atd. Poté na chvíli převzala hlavní roli televize, jejíž hlavní studio v Měšťanské besedě bylo rovněž brzy obsazeno a vysílalo se z Cukráku, Tesly Hloubětín, Výzkumného ústavu sdělovací techniky či z Kletě.
Teprve nyní se zřetelně ukazuje, proč si prezident Miloš Zeman vybral jako premiéra trestně stíhaného Andreje Babiše. Těžko by našel poslušnějšího a méně odvážného premiéra a naopak těžko by si premiér našel lepšího prezidenta, který zase toleruje jeho přešlapy. Dva alfa-samci si zatím vyhovují.