Po smrti Václava Havla se zmínky o České republice vytratily ze světových médií a roli vůdčí země středoevropského regionu převzalo Polsko, nejen jako největší země v této části Evropy, ale i proto, že po nástupu nového prezidenta Komorowskeho a premiéra Tuska je jejich politika jasně proevropská. Prohlašují, že i v době krize chtějí vstoupit do eurozóny a snaží se, aby co nejvíc jejich kandidátů obstálo v evropské administrativě.

O České republice se v zahraničních médiích v poslední době už píše bohužel jen v souvislosti s nějakými skandály. Připomeňme Klausovu krádež plnicího pera v Chile či Zemana s virózou u korunovačních klenotů: obě videa patřila k nejsledovanějším na internetu, a to dokonce i v tak vzdálených zemích jako je Írán. V posledních dnech jsme se dostali do médií opět, a to kvůli katastrofám: poprvé kvůli povodním, podruhé kvůli zneužití vojenské rozvědky premiérovou spolupracovnicí a přítelkyní paní Nagyovou a údajnému uplácení poslanců, které tato paní prý koordinovala.

Ale vraťme se do Polska, jako naší největší sousední slovanské zemi: Polsko je totiž větší než Česko, Slovensko a Maďarsko dohromady a má 40 milionů obyvatelstva, plus 10 milionů Poláků žije v zahraničí: jejich lobby je i ve Spojených státech velice silná. Navíc, jak potvrzují Češi, kteří tam pracují, je to země, kde je cítit čechofilii: Poláci hodně jezdí do Čech a jsou dost poučení o tom, jak naše země vypadá a jak funguje. Mezi vzdělanějšími lidmi hodně lidí zná kromě Václava Havla i spisovatele Milana Kunderu a Bohumila Hrabala. To ale podle znalců místních poměrů vůbec neplatí o politicích: Petra Nečase tam prakticky do doby skandálu nikdo neznal a Václava Klause znají jen politici, a ti se diví hlavně tomu proč je protizápadní a proruský, po zkušenosti jakou máme se Spojenými státy a západní Evropou ve srovnání se Sovětským svazem. Pozitivně Klause v Polsku hodnotí pouze eurofobové, kteří tam ale představují minoritu.

Když jsem se optal svého kamaráda, jak tam vnímala poslední události média, odepsal mi: "Když jsem kvůli tobě prošel zpětně naše média v souvislosti s Nečasem, objevil jsem, že tyto události nejsou pro svět, ani pro nás v Polsku, moc zajímavé. Demise premiéra a zatčení poslanců se tu nedostaly na první stránky, pár dnů se objevovaly a objevují na stránkách zahraničních vedle zpráv jiných, jako je turecká revolta, běloruští disidenti, americké odposlouchávání Google, Yahoo atd. V souvislosti s Českem se jen zdůrazňovala velká korupce."

Poláci si všimli, na rozdíl od většiny jiných národů, že premiér Nečas uprostřed této aféry odjel jakoby nic do Varšavy na zasedání evropské čtyřky V4 s japonským premiérem. To byl důvod, proč ho už nikdo nemohl brát vážně, protože bylo zřejmě, že jeho slova nic neznamenají. Jeho návrat do Prahy, kde hned rezignoval, to samozřejmě stvrdil a média se ptala: Za koho tam vlastně Nečas hovořil?

Titulky novin v minulém týdnu hlásaly: Český premiér padl, Špinavé hry v Praze, Umělí psi Jany Nagyové. Rzeczpospolita dala události do evropského kontextu a uvažovala, do jaké míry pád ODS může mít vliv na vztahy s jí podobnou eurofobní Kaczynského stranou PiS. A můj polský přítel k tomu ještě dodal: "Myslím, že nejvíc se museli divit Japonci, u kterých si udělal Nečas velkou ostudu, protože tam platí samurajská pravidla, která na vrcholu pyramidy mají čest a etiku. Nečas působil tak, že takové hodnoty pro něj vůbec nic neznamenají."

Psáno pro Český rozhlas Plus