Slovensko po volbách
Dne 5. března proběhly na Slovensku volby, v nichž Robert Fico a jeho strana Směr-SD vyhrála počtvrté, ale tentokrát už nebyla schopná sama sestavit vládu.
Totéž platí, jak se brzy ukázalo, i o proevropské pravici, a tak bylo zřejmé, že nechtějí-li se politici pustit do dalších riskantních voleb, musí se nějak domluvit. A to do třiceti dnů po volbách, i když do posledního dne před tím, než šli voliči k urnám, pravice vehementně tvrdila, že s Ficem do vlády nikdy nepůjde. Ale již 15. března sebevědomý Fico oznámil pravý opak, a sice, že se domluvil nejen na spolupráci, k tomu došlo hned tři dny po volbách, ale i na programových prioritách s nacionalistickou Slovenskou národní stranou Andreje Danka, dále se stranou Síť právníka Radoslava Procházky a maďarskou stranou Most-Híd Bély Bugára.
Za priority toto uskupení považuje protikorupční opatření a zákaz prodeje strategického majetku státu. A Fico dodal, že se koalice hlásí ke kontinuitě proevropské a proatlantické orientace Slovenska. Dále se představitelé vznikající koalice shodli na snížení sazby daně z příjmu firem na 21 procent z nynějších 22 a na pravidelném přehodnocení, které by mělo přinést další snížení daní. Omezit by se měly politické nominace ve státní správě, jejíž úředníci by měli nést hmotnou zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Na tuto situaci reagovali tři poslanci Sítě a jeden poslanec za Most-Híd, kteří řekli, že takovou vládu nepodpoří. Nová koalice by tedy měla 81 hlasů v 150členném parlamentu.
Na první pohled se zdá, že se opakuje situace, která na Slovensku byla za Dzurindy, kdy vládla rovněž široká koalice. Sociologové soudí, že tato koalice je ale ve skutečnosti odlišná, protože dříve spolu sice vládly konzervativní a liberální strany, ale stále platilo dělení na oni a my, na tu správnou stranu a na ty, s kterými nikdy nemluvíme. Toto černobílé vidění světa, které dělilo zemi na dva opoziční tábory, na Slovensku padlo. Za touto novou skutečností je zřejmě snaha, aby ve vládě byly standardní strany, které si mohou důvěřovat a jsou předvídatelné, na rozdíl od protestních uskupení. A dle citovaných společných prohlášení lze usuzovat na to, že je spojují hlavně ekonomické zájmy.
Nová případná koalice překvapuje jen tím, že představitelé Sítě i Mostu-Híd se cítí být zaskočeni reakcí voličů, přičemž po tom, co před tím o Směru říkali, je reakce logická. A podobně překvapující může být rychlost, s kterou k první dohodě došlo. Teprve čas ale ukáže, jestli u zmíněných stran převáží pragmatismus nebo naivita. Budoucí koalici nyní čeká dohadování o obsazení vlády. Zatím je jasné, že Fico bude mít devět ministrů, SNS tři, Most Híd 2 a Síť jednoho ministra. Když se Fica v televizi v neděli ptali, jak bude řešit konflikt ve vládě, odpověděl s ohledem na to, že má ve vládě Radoslava Procházku, slovy: Pozvu všechny na procházku.
(Psáno pro ČRo Plus)
Totéž platí, jak se brzy ukázalo, i o proevropské pravici, a tak bylo zřejmé, že nechtějí-li se politici pustit do dalších riskantních voleb, musí se nějak domluvit. A to do třiceti dnů po volbách, i když do posledního dne před tím, než šli voliči k urnám, pravice vehementně tvrdila, že s Ficem do vlády nikdy nepůjde. Ale již 15. března sebevědomý Fico oznámil pravý opak, a sice, že se domluvil nejen na spolupráci, k tomu došlo hned tři dny po volbách, ale i na programových prioritách s nacionalistickou Slovenskou národní stranou Andreje Danka, dále se stranou Síť právníka Radoslava Procházky a maďarskou stranou Most-Híd Bély Bugára.
Za priority toto uskupení považuje protikorupční opatření a zákaz prodeje strategického majetku státu. A Fico dodal, že se koalice hlásí ke kontinuitě proevropské a proatlantické orientace Slovenska. Dále se představitelé vznikající koalice shodli na snížení sazby daně z příjmu firem na 21 procent z nynějších 22 a na pravidelném přehodnocení, které by mělo přinést další snížení daní. Omezit by se měly politické nominace ve státní správě, jejíž úředníci by měli nést hmotnou zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Na tuto situaci reagovali tři poslanci Sítě a jeden poslanec za Most-Híd, kteří řekli, že takovou vládu nepodpoří. Nová koalice by tedy měla 81 hlasů v 150členném parlamentu.
Na první pohled se zdá, že se opakuje situace, která na Slovensku byla za Dzurindy, kdy vládla rovněž široká koalice. Sociologové soudí, že tato koalice je ale ve skutečnosti odlišná, protože dříve spolu sice vládly konzervativní a liberální strany, ale stále platilo dělení na oni a my, na tu správnou stranu a na ty, s kterými nikdy nemluvíme. Toto černobílé vidění světa, které dělilo zemi na dva opoziční tábory, na Slovensku padlo. Za touto novou skutečností je zřejmě snaha, aby ve vládě byly standardní strany, které si mohou důvěřovat a jsou předvídatelné, na rozdíl od protestních uskupení. A dle citovaných společných prohlášení lze usuzovat na to, že je spojují hlavně ekonomické zájmy.
Nová případná koalice překvapuje jen tím, že představitelé Sítě i Mostu-Híd se cítí být zaskočeni reakcí voličů, přičemž po tom, co před tím o Směru říkali, je reakce logická. A podobně překvapující může být rychlost, s kterou k první dohodě došlo. Teprve čas ale ukáže, jestli u zmíněných stran převáží pragmatismus nebo naivita. Budoucí koalici nyní čeká dohadování o obsazení vlády. Zatím je jasné, že Fico bude mít devět ministrů, SNS tři, Most Híd 2 a Síť jednoho ministra. Když se Fica v televizi v neděli ptali, jak bude řešit konflikt ve vládě, odpověděl s ohledem na to, že má ve vládě Radoslava Procházku, slovy: Pozvu všechny na procházku.
(Psáno pro ČRo Plus)