"Jen idiot, debil, kretén a imbecil nikdy nemění názor," řekl kdysi náš pan prezident Miloš Zeman. Moudrá slova. Ano, i téměř neomylný génius jako on, se svými bohatými zkušenostmi, intuitivním porozuměním pro lidskou nedokonalost a slabost, laskavostí a vlídným humorem, si je dobře vědom faktu, že obyčejní lidé se někdy mýlí, chybují - , že 'errare humanum est'. Člověk se přece neustále učí a vyvíjí, sbírá informace, nabírá stále nové podněty, setkává se s novými lidmi, je zahlcován vlivy ...

Někdy se ovšem stane, že kdesi na klikaté a trnité cestě životem jedinec zabočí do neznáma, vydá se špatným směrem a ocitne se ve slepé uličce, v temném labyrintu plném lákavých stínů a nikým nevolených, sliby šeptajících hlasů a hlásků, z nichž vane omamný dech demagogie. Ten zatemní mysl a ovládne smysly, potlačí soudnost a prosákne vaši bytost jedem. Náhle je z vás úplně někdo jiný; podlý ztroskotanec, který říká a píše věci, jimž by sám do té doby stěží uvěřil, jež by se mu zdály tak odporné a fantasmagorické, že by v něm vyvolaly jen spravedlivé rozhořčení a dočkaly se od něj pouze rozhodného odsudku a výkřiku NE! Černá je tak najednou bílá, z přítele se stává nepřítel, z dosud vřele milovaného těla národa je náhle cizí úd, pravda se mění v lež a láska v nenávist, poctivá víra v ten nejpodlejší kalkul. Mrzký peníz je vám nade vše ...

Ano, něco podobného se stalo i mně. A následoval zasloužený trest, jejž si právě odpykávám. Na rozdíl od jiných, co už dávno zmizeli v propadlišti dějin, však vím, že má novodobá tortura za několik let skončí. Mou nadějí je, že se dočkám odpuštění a návratu do lůna národa. Doufám, že ti, na nichž mi bytostně záleží, instinktivně vycítí, že mé pokání plyne přímo z duše a že je myslím upřímně. Doufám, že ze slepé uličky a bludného kruhu lži a nenávisti najdu cestu zpět k pravdě a lásce, na zářnou dálnici jednoty, spravedlnosti a prosperity, na niž nás před dvěma lety nasměrovali náš pan prezident Miloš Zeman a náš pan premiér Václav Klaus. Ano, ti zde - na rozdíl ode mne a jiných zaprodanců - , strávili celý svůj život spjati pupeční šňůrou s tepajícím srdcem národa a v boji za jeho existenci proti cizákům, proti mocnému lobby osmi žijících Sudeťáků a jejich kompliců v Evropské unii. Ano, zatímco někteří kdysi zbaběle a sobecky utekli za lepším na prohnilý Západ, náš pan premiér Václav Klaus (ten, jak známo, stavěl už ve věku čtyř let barikády během Pražského povstání) se účastnil spolu s chalupáři, filatelisty a zahrádkáři třetího odboje, aby pak znovu denně riskoval život v odboji čtvrtém proti bruselským byrokratům a rakouským revanšistům. Co přesně dělal pan prezident Zeman si už přesně nevybavuji, ale určitě to bylo něco neméně udatného.

Omlouvám se proto za své štvavé a nenávistné výpady, lži a pomluvy následujícím členům strany a vlády: ministru kultury Jaklovi, ministru osvěty Hájkovi, ministru financí Janouškovi, ministru rasové hygieny Bátorovi, jakož i místopředsedům vládnoucí strany Vzhůru Češi ! Šloufovi a Weiglovi a mnoha jiným. Víte, kdo jste.

Omlouvám se premiéru Klausovi za to, že jsem jej nazval prvotřídním (fašizoidním) demagogem, druhořadým politikem a třetiřadým ekonomem. Je to naopak.

Omlouvám se prezidentu Zemanovi za to, že jsem jej nazval mstivým, patologicky narcistním alkoholikem. Je to naopak. Je mi líto, že jsem nebyl schopen ocenit jeho robustní lidový humor a jeho dvacetiminutové bonmoty, při nichž jsem většinou v polovině usínal, anebo přepínal na zednářský sportovní kanál ESPN America. Nyní se spolu s ostatními recidivisty, vrahy a násilníky zde v tzv. 'lochu' na Mírově plácám po stehnech již po osmi devíti minutách.

Omlouvám se šéfovi poradců premiéra Klause a šéfredaktorovi vládního deníku Národní Myšlénka, laureátu ceny národní génius, Adamu B. Bartošovi, za to, že jsem mu napsal, že v nepravděpodobném případě, že se někde potkáme, dostane bombu do nosu. Mělo mi být včasným a důrazným varováním, že mne spolu s ostatními židobolševiky, zednáři, sionisty, členy Trilateral Commission, bilderbergisty a agenty CIA a jejich haarpyji zařadil do svého prozíravého a vizionářského Seznamu nepřátel národa. Nebylo. Omlouvám se Ti, Adame, také za to, že jsem napsal, že vypadáš jako pulec na rohypnolu. Není to pravda. Vypadáš jako Ferdinand Peroutka, zvláště s tou dýmkou ...

Doufám, že mé upřímné omluvy a konstruktivní sebekritika nebudou odmítnuty, že padnou na plodnou půdu a najdou vlídný sluch. Musím končit, v neposlední řadě proto, že již evidentně melu z posledního, ale hlavně za chvíli bude večerka a chtěl bych si ještě rychle zahrát mariáš s MuDr. Davidem Rathem.