Europoslanec za ODS Jan Zahradil o sobě opět dal vědět. Jeho - a potažmo bohužel i naším -, neštěstím je, že ze svého bruselského exilu, jejž tak bytostně nesnáší a v němž tak strádá, že v něm pobývá už několik dekád, musí pravidelně něco utrousit, aby obhájil svou existenci a demonstroval svým voličům 'ideovou' konzistenci. Ta spočívá v tepání EU, 'eurohujerů' a strašení Německem a sudetskými Němci. Jeho konstruktivní návrhy jsou řídké, ale zato exotické.

Připomeňme si třeba jeho teorii, že vznik Evropské unie nebyl motivován snahou vybřednout z příčin a traumat druhé světové války, nýbrž byl naopak jakýmsi plánem na její pokračování - dalším rafinovaným pokusem Německa na ovládnutí Evropy. "Ano, v Evropě už neválčíme na bojištích, naše spory se přesunuly ke kulatým stolům, a to je dobře(sic!)", napsal kdysi do Lidových novin. Podle Zahradila by se proto Česká republika, vedena zdravým pudem sebezáchovy, neměla tolik soustředit na Evropu, ale stát se výspou a vlajkonošem atlantické civilizace na starém kontinentě, "... abychom se nekymáceli jen na jedné noze - té evropské - ale stejnou silou se opřeli i o tu druhou, atlantickou". Po analýze tohoto receptu na zahraničně-politickou orientaci se člověk nemůže ubránit dojmu, že Jan Zahradil buď v životě nepřišel do styku s mapou, anebo se s ním něco kymácelo tak dlouho, až to spadlo, a on se při tom udeřil do hlavy.

Vyhnání - nebo odsun, jak by řekli jiní - , sudetských Němců je u nás stále tématem, jež rozděluje společnost a Jan Zahradil (stejně jako jeho bývalá kolegyně Jana Bobošíková) se k němu vždy vyjadřoval často a s dostatečnou 'razancí', jsa si dobře vědom, že jeho názory rezonují v určité části naší společnosti - většinou u voličů KSČM, Úsvitu a podobných uskupení. Dalo by se ovšem předpokládat, že politik v jeho pozici, který reprezentuje naši zemi v Evropské unii, k níž snad patří i náš západní soused, bude aspoň trochu vážit slova a výrazivo, volit diplomatický jazyk, a nebude se vyjadřovat jako, mírně řečeno, šovinistický primitiv. Na zmínku o plánu německé vlády připomenout výročí vyhnání sudetoněmecké menšiny reagoval Zahradil na svém facebookovém profilu touto větou: "Pro mě je odsun Němců den, kdy jsme se díky Benešově prozíravosti a unikátní souhře okolností zbavili jednoho česko-německého problému".

Ponechme stranou, že nás v Evropě reprezentuje člověk schvalující princip kolektivní viny a etnických čistek (někdo by řekl genocidy), to naneštěstí není nic nového. Formulací se tento postřeh ovšem podobá výrokům proponentů 'konečného řešení'. Ano, nacisté nás zbavili 'česko-židovského' problému a pokusili se zbavit nás i 'česko-cikánského' problému (o to se teď pokouší tuzemská úderka) a my jsme se potom konečně zbavili 'česko-německého' problému. Pozabíjet nebo vyhnat, jak prozíravé a elegantní. Posílá-li takové lidi ODS do Bruselu, můžeme tam rovnou posadit Vandase nebo Adama B. Bartoše. Rozdíly budou pouze kosmetické.