Náš člověk v Bruselu
Europoslanec za ODS Jan Zahradil o sobě opět dal vědět. Jeho - a potažmo bohužel i naším -, neštěstím je, že ze svého bruselského exilu, jejž tak bytostně nesnáší a v němž tak strádá, že v něm pobývá už několik dekád, musí pravidelně něco utrousit, aby obhájil svou existenci a demonstroval svým voličům 'ideovou' konzistenci. Ta spočívá v tepání EU, 'eurohujerů' a strašení Německem a sudetskými Němci. Jeho konstruktivní návrhy jsou řídké, ale zato exotické.
Připomeňme si třeba jeho teorii, že vznik Evropské unie nebyl motivován snahou vybřednout z příčin a traumat druhé světové války, nýbrž byl naopak jakýmsi plánem na její pokračování - dalším rafinovaným pokusem Německa na ovládnutí Evropy. "Ano, v Evropě už neválčíme na bojištích, naše spory se přesunuly ke kulatým stolům, a to je dobře(sic!)", napsal kdysi do Lidových novin. Podle Zahradila by se proto Česká republika, vedena zdravým pudem sebezáchovy, neměla tolik soustředit na Evropu, ale stát se výspou a vlajkonošem atlantické civilizace na starém kontinentě, "... abychom se nekymáceli jen na jedné noze - té evropské - ale stejnou silou se opřeli i o tu druhou, atlantickou". Po analýze tohoto receptu na zahraničně-politickou orientaci se člověk nemůže ubránit dojmu, že Jan Zahradil buď v životě nepřišel do styku s mapou, anebo se s ním něco kymácelo tak dlouho, až to spadlo, a on se při tom udeřil do hlavy.
Vyhnání - nebo odsun, jak by řekli jiní - , sudetských Němců je u nás stále tématem, jež rozděluje společnost a Jan Zahradil (stejně jako jeho bývalá kolegyně Jana Bobošíková) se k němu vždy vyjadřoval často a s dostatečnou 'razancí', jsa si dobře vědom, že jeho názory rezonují v určité části naší společnosti - většinou u voličů KSČM, Úsvitu a podobných uskupení. Dalo by se ovšem předpokládat, že politik v jeho pozici, který reprezentuje naši zemi v Evropské unii, k níž snad patří i náš západní soused, bude aspoň trochu vážit slova a výrazivo, volit diplomatický jazyk, a nebude se vyjadřovat jako, mírně řečeno, šovinistický primitiv. Na zmínku o plánu německé vlády připomenout výročí vyhnání sudetoněmecké menšiny reagoval Zahradil na svém facebookovém profilu touto větou: "Pro mě je odsun Němců den, kdy jsme se díky Benešově prozíravosti a unikátní souhře okolností zbavili jednoho česko-německého problému".
Ponechme stranou, že nás v Evropě reprezentuje člověk schvalující princip kolektivní viny a etnických čistek (někdo by řekl genocidy), to naneštěstí není nic nového. Formulací se tento postřeh ovšem podobá výrokům proponentů 'konečného řešení'. Ano, nacisté nás zbavili 'česko-židovského' problému a pokusili se zbavit nás i 'česko-cikánského' problému (o to se teď pokouší tuzemská úderka) a my jsme se potom konečně zbavili 'česko-německého' problému. Pozabíjet nebo vyhnat, jak prozíravé a elegantní. Posílá-li takové lidi ODS do Bruselu, můžeme tam rovnou posadit Vandase nebo Adama B. Bartoše. Rozdíly budou pouze kosmetické.
Připomeňme si třeba jeho teorii, že vznik Evropské unie nebyl motivován snahou vybřednout z příčin a traumat druhé světové války, nýbrž byl naopak jakýmsi plánem na její pokračování - dalším rafinovaným pokusem Německa na ovládnutí Evropy. "Ano, v Evropě už neválčíme na bojištích, naše spory se přesunuly ke kulatým stolům, a to je dobře(sic!)", napsal kdysi do Lidových novin. Podle Zahradila by se proto Česká republika, vedena zdravým pudem sebezáchovy, neměla tolik soustředit na Evropu, ale stát se výspou a vlajkonošem atlantické civilizace na starém kontinentě, "... abychom se nekymáceli jen na jedné noze - té evropské - ale stejnou silou se opřeli i o tu druhou, atlantickou". Po analýze tohoto receptu na zahraničně-politickou orientaci se člověk nemůže ubránit dojmu, že Jan Zahradil buď v životě nepřišel do styku s mapou, anebo se s ním něco kymácelo tak dlouho, až to spadlo, a on se při tom udeřil do hlavy.
Vyhnání - nebo odsun, jak by řekli jiní - , sudetských Němců je u nás stále tématem, jež rozděluje společnost a Jan Zahradil (stejně jako jeho bývalá kolegyně Jana Bobošíková) se k němu vždy vyjadřoval často a s dostatečnou 'razancí', jsa si dobře vědom, že jeho názory rezonují v určité části naší společnosti - většinou u voličů KSČM, Úsvitu a podobných uskupení. Dalo by se ovšem předpokládat, že politik v jeho pozici, který reprezentuje naši zemi v Evropské unii, k níž snad patří i náš západní soused, bude aspoň trochu vážit slova a výrazivo, volit diplomatický jazyk, a nebude se vyjadřovat jako, mírně řečeno, šovinistický primitiv. Na zmínku o plánu německé vlády připomenout výročí vyhnání sudetoněmecké menšiny reagoval Zahradil na svém facebookovém profilu touto větou: "Pro mě je odsun Němců den, kdy jsme se díky Benešově prozíravosti a unikátní souhře okolností zbavili jednoho česko-německého problému".
Ponechme stranou, že nás v Evropě reprezentuje člověk schvalující princip kolektivní viny a etnických čistek (někdo by řekl genocidy), to naneštěstí není nic nového. Formulací se tento postřeh ovšem podobá výrokům proponentů 'konečného řešení'. Ano, nacisté nás zbavili 'česko-židovského' problému a pokusili se zbavit nás i 'česko-cikánského' problému (o to se teď pokouší tuzemská úderka) a my jsme se potom konečně zbavili 'česko-německého' problému. Pozabíjet nebo vyhnat, jak prozíravé a elegantní. Posílá-li takové lidi ODS do Bruselu, můžeme tam rovnou posadit Vandase nebo Adama B. Bartoše. Rozdíly budou pouze kosmetické.