"Panny už tě volají," psal konejšivě pár dnů před 11. zářím 2001 Muhamad Atta jednomu z únosců.

Zde, poněkud brzy, odbočme. Možná naivně, ale autor těchto řádek přijímá hypotézu, že tento člověk skutečně existoval, stejně jako existuje Usáma Bin Ládin, a že útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon byly zosnovány jimi, a nikoliv Bushovou CIA, jak tvrdí zastánci spikleneckých teorií jako např. Klausův poradce, antievoluční teolog a ikonoklast téměř renesančních rozměrů Petr Hájek.

Ostatně Hájek bude mít již tento týden unikátní šanci vysvětlit prezidentu Obamovi na Hradě, jak se to všechno skutečně odehrálo, kdo pochází a kdo nepochází z opice a darovat mu spolu s Kichotovým pamfletem "Lukoil modrá, nikoli Lukoil zelená planeta" i balíček startek (jak známo Obama si také občas rád zapálí), aby byl zdráv a déle žil.

Ale vraťme se k tématu. "Panny už tě volají", upevňoval tedy Atta rozhodnost a sebevědomí zviklaného komplice. Slib, že mučedníci obětovavší svůj život za islám půjdou do ráje, kde je očekává 72 lačných černookých panen, s nimiž promptně uzavřou sňatek, je již dlouho mediálně ukotven a často citován jako jedna z mocných incentiv pro džíhádisty v Koránu. Někteří konzervativnější - nebo lépe řečeno zdrženlivější - islámští teologové namítají, že se jedná spíše o společnost a přátelství než o sex, ale jiní naopak interpretují rajská potěšení zcela doslovně a explicitně; jeden jménem al-Suyti napsal, že "sex v ráji je téměř nepřetržitý" a je tak úžasný, že "kdybyste jej zažili na tomto světě, tak byste omdleli". Obávám se, že takovémuto rajskému pokušení, které svou intenzitou téměř připomíná zahradu Berlusconiho vily, by neodolali ani někteří z našich veřejných činitelů, natož mučedník, jenž, ač připraven položit svůj život na oltář džíhádu, jest mlád, vitálen a sexen a plánuje si ještě dlouho, pokud možno věčně, užívat zemských slastí...

Problém spočívá v tom, že všechno může nakonec být jinak.

Poslední dobou se totiž čím dál častěji ozývají lingvisté, historici a archeologové (např. Christoph Luxenberg), kteří interpretují Korán méně dogmaticky a kteří docházejí k naprosto odlišným závěrům. Korán je považován za literární skvost, ovšem je také občas velmi obskurní. Jedním z důvodů je to, že arabština má svůj původ jako psaný jazyk až v Koránu a mnoho jejích výrazů pochází z aramejštiny a starosyrštiny (asyrštiny). V Koránu je tak napsáno, že mučedník po svém nanebevstoupení obdrží "hur", což starodávní komentátoři překládali jako "panny"; proto oněch 72 panen.

V aramejštině "hur" ovšem znamená "bílý" a výraz běžně označoval "bílé hrozny". Luxenberg (což je mimochodem pseudonym, jenž autor přijal z bezpečnostních důvodů) poznamenal, že tato interpretace se jeví jako mnohem pravděpodobnější, neboť hrozny jsou v Koránu často srovnávány s perlami a křišťálem a dobové zdroje jsou plné popisů ráje překypujícího ovocem, zejména bílým hroznem.

Nanebevstoupivší mučedník tak musí být pěkně naštvaný a nutně se cítit ošizen a zrazen; místo panen a nepřetržité sexuální extáze na něj v rajské zahradě čeká jen fádní dieta s nadbytkem vláknin. Mučednictví tedy asi není takové terno, jak je popisují fundamentalisté. "Kdyby sem to byl věděl, tak by sem sem nechodil", jak praví malý chlapeček ve známém francouzském filmu. Nebo tak nějak.

(Tento blog je plagiátem článku Nicholase Kristoffa z The New York Times, takže hodlá-li někdo po jeho přečtení vyhlásit fatvu, prosím na něj, a ne na mě.)