Úmysl vrátit Krocínovu kašnu zpět na Staroměstské náměstí, jak jej opět prezentuje ve svém blogu primátor Svoboda, je z mnoha ohledů…, no nesmysl. Chtělo se mi říci blbost, ale budu korektní.

Něco, co neexistuje v celku, ale v křehkém torzu poskládaném z úlomků, nelze na náměstí vrátit ani po ošetření samotným restaurátorským pánembohem, a jestli někdo tvrdí, že ano, není to restaurátor, ale šarlatán. Navíc se to nedochovalo zdaleka celé, takže nelze udělat ani seriózní kopii, maximálně podvodnou parafrázi. To snad nechceme!?

S Krocínovou kašnou to bylo totiž takto:

Na jaře 1862, tedy před sto padesáti lety, rozhodli pánové na pražské radnici, a byla to již česká reprezentace v čele s primátorem Pštrossem, že Krocínova kašna bude z náměstí odstraněna. Velkolepá, obrovská a mistrně sochařsky vyzdobená kašna z červeného sliveneckého mramoru, vytvořená na popud primátora Václava Krocína z Drahobejle kolem roku 1595, byla sice jednou z pozoruhodností Prahy, ale zároveň již dvě stě let neudržela žádnou vodu a její bohatá výzdoba z měkkého kamene se ulamovala a odpadávala.



Detail litografie Samuela Prouta z roku 1820 zachycuje vpravo již velmi poškozenou vnější část kašny. Originál této akvarelem kolorované litografie je ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy.

Bohužel kašna v roce 1862 nebyla rozebrána šetrně po částech a nebyla umístěna například v muzeu jako sochařský artefakt, ale byla doslova rozmlácena. Ploché desky s reliéfy zvěrokruhu i alegorické postavičky lidských vlastností mezi nimi a další úlomky byly odvezeny do obecního dvora a poté jimi byly doslova „vyfutrovány“ základy komínů městské plynárny na Žižkově, kterou město právě stavělo. Střední zdobená část kašny a sloup se sochou sv. Václava byly odvezeny do parku na hradbách s úmyslem je opět využít jako kašnu, ale podle dobových svědectví ležely nestřeženy, a tak si z nich lidé odlupovali hlavičky a jiné části výzdoby. Časem se pak tato „ohlodaná“ torza dostala do Národního muzea na Příkopě, pak městského muzea a od roku 1905 do Lapidária na Výstavišti. Po zboření žižkovské plynárny v roce 1932 bylo v jejích základech pátráno to úlomcích kašny, ale více, než je dnes v Lapidáriu vystaveno, se zkompletovat již nepodařilo.



Detail z obrazu Rudolfa Alta z roku 1843. Vodu poskytovala kašna v menší připojené nádrži.

Brutální odstranění Krocínovy kašny na dlouho znamenalo pro pražskou kulturní veřejnost trauma. I proto již dvakrát v historii vznikl idealistický nápad ji obnovit a zákonitě ztroskotal. Ten, který nyní slavnostně prezentuje primátor Svoboda, je již třetí v pořadí a musí nutně dopadnout stejně.



Vzácná fotografie Krocínovy kašny z roku 1860.

I proto si historické snahy o znovupostavení kašny nyní zrekapitulujme:

1. V letech 1895-1898 se na pražské radnici vážně zvažovalo, že Krocínova kašna bude obnovena na náměstí nově zřizovaném před Rudolfinem. Odborná komise v reprezentativním složení (sochař Josef Mauder, malíř Max Pirner, architekti Josef Schulz a Josef Zítek) ohledala torzo kašny a zpracovala své dobrozdání. To konstatovalo skutečnost, že fragmentů slavné kašny zbývá tak málo, že by stejně většina hmoty musela být nově vytvořena podle vyobrazení, v tom případě by ale bylo výhodnější udělat kopii celé kašny z trvalejšího materiálu, než je slivenecký červený mramor. Jenomže pak by vznikl úplně nový objekt, který by nemohl být považován za obnovu historické památky, což by se úplně minulo s původním úmyslem. Proto komise raději doporučila vytvořit před Rudolfinem kašnu novou.



Zakreslení kašny od Viléma Kandlera z doby těsně před odstraněním v roce 1862.

2. Autorem dalšího, tentokrát nadšeneckého pokusu o obnovu kašny byl středoškolský profesor, Václav Sixta, který na obnovu kašny upnul svůj zájem v roce 1915 a v četných popularizujících článcích na něj upozornil i veřejnost. Pro záměr získal sochaře Bohumila Vlčka. Ten byl myšlenkou sám nadšen natolik, že zhotovil i desetinový model kašny. Ten je dnes vystaven též v Lapidáriu na Výstavišti. Záměru dvojice Sixta - Vlček zabránil odborný názor, který téměř doslova opakoval zjištění odborné komise z 90. let 19. století. Stanovisko tehdy publikované ve věstníku Klubu Za starou Prahu historikem umění Karlem Guthem má zcela univerzální platnost a nepozbylo aktuálnosti ani dnes, v roce 2012. „Nemáme-li kašny v tom rozsahu, jak byla v roce 1862, nebo aspoň největší část její zachovánu, takže by sestavení její nečinilo zvláštních obtíží, pak nelze o Krocínově kašně vůbec mluviti. Ba nelze mluviti ani o její kopii, poněvadž neexistuje originál.“



Torzo Krocínovy kašny v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti si může každý prohlédnout na vlastní oči. Detaily sochařské práce jsou mistrné!!! Foto červen 2012

Zveřejněnému úmyslu obnovit Krocínovu kašnu současným magistrátem se nechci posmívat, věřím, že ze strany primátora je veden dobrými úmysly. Zároveň je ale založen tak nějak ledabyle a propagandisticky na nevěrohodných informacích. Proti zřízení nové zcela soudobé kašny na místě původní Krocínovy bych ale neprotestovala, i když k tomu popravdě řečeno necítím žádný velký důvod. Nicméně o jedno důrazně žádám: neříkejme jí už Krocínova, ale Svobodova.

PS: Prosím ty, kdo spravují a nejspíš i panu primátorovi blogy píší, aby mu tento text dali přečíst, a to pokud možno dříve, než budou jeho jménem odpovídat!

Historické ilustrace k tomuto blogu byly převzaty z reprodukcí v knihách a časopisech.