Protiprávní užívání bytů stát ještě podporuje.
Jedním z horkých témat, kterým je v posledním měsíci věnována pozornost, je žhářský útok na romské uživatele soukromého domu ve Vítkově. Objevuje se zde řada sporných bodů, mezi které například patří velice problematické údajné předchozí uzavření hlavního přívodu vody do domu žhářem, což, jak víme, „zvenku“ nebývá jednoduché. Jestliže voda v domě neteče, nejčastějším důvodem je vodárnou přerušená dodávka vody z důvodu neplacení. Konečný závěr ponechme vyšetřovatelům.
Se svojí „troškou do mlýna“ přišel i poslanec ČSSD Stanislav Křeček. Ve zdejším blogu „Solidarita s vypálenými. A co s nevypálenými?“ píše - cituji:
„To si teprve po žhářském útoku někdo kompetentní v obci všiml, že rodina bydlí v domě, který jí nepatří a k němuž nemá žádné užívací právo? Nikoho v obci, okrese nebo dokonce v kraji nezajímalo, jak a kde tito, a jistě i jiné lidé, bydlí? Komu, kolik a za co platí? A pokud by někdo namítal, že bydlení je soukromá záležitost, do které veřejné moci nic není, pak se jistě mohu ptát, zda majitel domu z příjmů, byly-li jaké, platí řádně daň? Neznámo z jakých důvodů, bůhví jak a kým obydlený dům, neznámého majitele, to je realita spořádaného, nebo dokonce právního státu?“
Tohle napíše jeden z hlavních dlouholetých odpůrců zavedení pořádku v nájemní bytové oblasti. Advokát, odmítající respektování ústavním pořádkem zaručených základních vlastnických práv a zpochybňující jen za posledních několik let ve prospěch nepřípustně diskriminovaných majitelů domů vydaných více než 35 nálezů Ústavního soudu. Přestože to se žhářstvím nijak nesouvisí, okamžitě zpochybňuje, zda neznámý majitel zničeného domu platí daně. Odvádí pozornost od kardinálního problému, že je u nás možné se bez patřičného postihu vlámat, resp. proti vůli vlastníka užívat jeho byt nebo dům. V daném případě byl objekt dotyčnými, v různém jejich počtu a složení, podle starosty města užíván 27 let. Trvalý pobyt (ze kterého se mj. odvíjí nárok na sociální dávky a další) mají jinde.
Naskýtá se otázka, co dělal majitel zničeného domu, který o něj nejen takto přišel, ale musí ještě zaplatit 200 000 Kč za jeho demolici, proti těm, kteří, jak uvádí JUDr Křeček, k objektu neměli žádné užívací právo. Lépe řečeno, co vůči nežádoucím vetřelcům, obecně těm, kteří neoprávněně cizí objekty užívají a devastují – což si v civilizované zemi nikdo beztrestně nedovolí - může v Česku majitel legálně dělat. Může podat k soudu žalobu na vyklizení. Než je vynesen rozsudek, resp. než nabude právní moci, v ČR běžně trvá roky. Jelikož se u nás vetřelci, včetně těch, kterým skončil nájem bytu, ani po nabytí právní moci soudního rozhodnutí většinou z bytů nevystěhují, „legálně“ majiteli zbývá pokus věc řešit exekucí. Záměrně uvádím „pokus“, protože nejen že je v ČR majitel objektu absurdně nucen za exekuci těch, kteří jeho objekt protiprávně užívají zaplatit desetitisíce korun, ale soudci, zejména je-li mezi vyklizovanými osoba mladší 18 let, bez nevolnického zajištění (zaplacení) jiného bytu již tak poškozovaným majitelem domu většinou odmítají vystavit k exekuci nutný exekuční příkaz. S tím souvisí i logické odmítání vlastníků bytů, včetně obcí, poskytovat bydlení exekuovaným, což vyřízení věci oprávněným majitelům výrazně komplikuje a znesnadňuje.
Protiprávně byty užívající osoby, včetně dlouhodobých neplatičů, kteří následkem jejich absurdní podpory naším státem majitelům často dluží statisíce, v Česku v klidu a většinou zadarmo v bytech bydlí dál. O své další bydlení se nemusí starat, od toho jsou přece v ČR nejen tímto způsobem, v rozporu s ústavním pořádkem nepřípustně diskriminovaní majitelé domů. Jde-li o bývalé nájemníky, jejich bývalí pronajímatelé.
Tento u nás aplikovaný protivlastnický a protiústavní systém je - a dokonce v mnoha směrech - v příkrém rozporu se zásadami právního státu, což opakovaně potvrdil i Ústavní soud. Namísto adekvátního postihu, který by od protiprávního jednání patřičně preventivně odrazoval, naší judikaturou a soudy je protiprávnímu jednání na úkor a za peníze majitelů domů absurdně poskytována nejen ochrana, ale dokonce jeho přímá i nepřímá podpora.
Takto ČR právním státem není a nebude. To je však záměrem mnohých, mocných, kteří z dosavadních nepořádků na úkor a za peníze oprávněných jednoduše a velice dobře profitují.
Se svojí „troškou do mlýna“ přišel i poslanec ČSSD Stanislav Křeček. Ve zdejším blogu „Solidarita s vypálenými. A co s nevypálenými?“ píše - cituji:
„To si teprve po žhářském útoku někdo kompetentní v obci všiml, že rodina bydlí v domě, který jí nepatří a k němuž nemá žádné užívací právo? Nikoho v obci, okrese nebo dokonce v kraji nezajímalo, jak a kde tito, a jistě i jiné lidé, bydlí? Komu, kolik a za co platí? A pokud by někdo namítal, že bydlení je soukromá záležitost, do které veřejné moci nic není, pak se jistě mohu ptát, zda majitel domu z příjmů, byly-li jaké, platí řádně daň? Neznámo z jakých důvodů, bůhví jak a kým obydlený dům, neznámého majitele, to je realita spořádaného, nebo dokonce právního státu?“
Tohle napíše jeden z hlavních dlouholetých odpůrců zavedení pořádku v nájemní bytové oblasti. Advokát, odmítající respektování ústavním pořádkem zaručených základních vlastnických práv a zpochybňující jen za posledních několik let ve prospěch nepřípustně diskriminovaných majitelů domů vydaných více než 35 nálezů Ústavního soudu. Přestože to se žhářstvím nijak nesouvisí, okamžitě zpochybňuje, zda neznámý majitel zničeného domu platí daně. Odvádí pozornost od kardinálního problému, že je u nás možné se bez patřičného postihu vlámat, resp. proti vůli vlastníka užívat jeho byt nebo dům. V daném případě byl objekt dotyčnými, v různém jejich počtu a složení, podle starosty města užíván 27 let. Trvalý pobyt (ze kterého se mj. odvíjí nárok na sociální dávky a další) mají jinde.
Naskýtá se otázka, co dělal majitel zničeného domu, který o něj nejen takto přišel, ale musí ještě zaplatit 200 000 Kč za jeho demolici, proti těm, kteří, jak uvádí JUDr Křeček, k objektu neměli žádné užívací právo. Lépe řečeno, co vůči nežádoucím vetřelcům, obecně těm, kteří neoprávněně cizí objekty užívají a devastují – což si v civilizované zemi nikdo beztrestně nedovolí - může v Česku majitel legálně dělat. Může podat k soudu žalobu na vyklizení. Než je vynesen rozsudek, resp. než nabude právní moci, v ČR běžně trvá roky. Jelikož se u nás vetřelci, včetně těch, kterým skončil nájem bytu, ani po nabytí právní moci soudního rozhodnutí většinou z bytů nevystěhují, „legálně“ majiteli zbývá pokus věc řešit exekucí. Záměrně uvádím „pokus“, protože nejen že je v ČR majitel objektu absurdně nucen za exekuci těch, kteří jeho objekt protiprávně užívají zaplatit desetitisíce korun, ale soudci, zejména je-li mezi vyklizovanými osoba mladší 18 let, bez nevolnického zajištění (zaplacení) jiného bytu již tak poškozovaným majitelem domu většinou odmítají vystavit k exekuci nutný exekuční příkaz. S tím souvisí i logické odmítání vlastníků bytů, včetně obcí, poskytovat bydlení exekuovaným, což vyřízení věci oprávněným majitelům výrazně komplikuje a znesnadňuje.
Protiprávně byty užívající osoby, včetně dlouhodobých neplatičů, kteří následkem jejich absurdní podpory naším státem majitelům často dluží statisíce, v Česku v klidu a většinou zadarmo v bytech bydlí dál. O své další bydlení se nemusí starat, od toho jsou přece v ČR nejen tímto způsobem, v rozporu s ústavním pořádkem nepřípustně diskriminovaní majitelé domů. Jde-li o bývalé nájemníky, jejich bývalí pronajímatelé.
Tento u nás aplikovaný protivlastnický a protiústavní systém je - a dokonce v mnoha směrech - v příkrém rozporu se zásadami právního státu, což opakovaně potvrdil i Ústavní soud. Namísto adekvátního postihu, který by od protiprávního jednání patřičně preventivně odrazoval, naší judikaturou a soudy je protiprávnímu jednání na úkor a za peníze majitelů domů absurdně poskytována nejen ochrana, ale dokonce jeho přímá i nepřímá podpora.
Takto ČR právním státem není a nebude. To je však záměrem mnohých, mocných, kteří z dosavadních nepořádků na úkor a za peníze oprávněných jednoduše a velice dobře profitují.