Archiv článků: červen 2012

29. 06.

K čemu klademe ty věnce Miladě Horákové?

Lubomír Zaorálek Přečteno 4695 krát Přidat komentář

Miroslav Kalousek tvrdí, že volal vyšetřovateli Mazánkovi, který má na starosti kauzu letounů CASA jen proto, že mu chtěl sdělit, že dozorujícímu vyšetřovateli posílá stanovisko, které zpochybňuje důvody policejního obvinění Parkanové. To je něco tak naprosto nemožného, že se to dá srovnat pouze s nedávným vystoupením Petra Nečase, když zdůvodňoval odvolání ministra Pospíšila. Poměry v naší zemi začínají připomínat „tanec bláznů“, ve kterém se nedodržují ani ta nejzákladnější pravidla.

V posledních dnech se odehrávají věci, které demokratická společnost nesmí nikdy připustit. Nejvyšší představitelé státu neslýchaným způsobem napadají policii a orgány justice a vypadá to, že vše je povoleno a vše jim může projít.

Ministr Kalousek mluví o policejní zvůli a estébáckých praktikách a evidentně vyhrožuje a zastrašuje policii. Činí tak přesto, že se nachází v jasném konfliktu zájmů. Za prvé, blíží se hlasování ve Sněmovně o vydání jeho stranické kolegyně Vlasty Parkanové. Za druhé, v kauze letounů CASA se jedná o firmu Omnipol, spojenou s „osobou jemu blízkou“ Richardem Hávou. Za těchto okolností byla nepřijatelná všechna jeho veřejná vystoupení na toto téma.

A jakoby to všechno nestačilo, ministr Kalousek dokonce provede něco, co žádný vládní činitel nesmí udělat. Zavolá vyšetřovateli kauzy, která se týká jeho kamarádů v byznyse a stranických kolegů. Vlastně se jedná o kauzu, která se týká jeho samého. Ponechme stranou informace, že údajně v tomto telefonátu vyhrožoval, že dotyčný skončí u policie a podobně. To teď nedokážeme ověřit. Naprosto nepřípustný je už samotný telefonát. Jaká nezávislost justice, pokud vám u některých kauz bude volat ministr. Je to praxe, která připomíná telefonáty vrchního státního zástupce Rampuly, ve kterých volal svým podřízeným a naznačoval jim, co si o jednotlivých kauzách myslí a jak by měli postupovat.

Právní stát znamená, že se všem lidem měří stejně , pokud se jim prokáže porušení zákona. Kalouskova a zřejmě i Nečasova představa je taková, že by měli oni rozhodovat o tom, koho stíhat budeme a koho stíhat naopak dovoleno není. Jako bychom neměli v této zemi smutné příklady padesátých let, kdy politici říkali prokurátorům, co mají dělat a jak mají v kauzách postupovat. K čemu chodíme na všechna ta kladení věnců k Miladě Horákové, kde zní projevy, jak už nikdy nepřipustíme, aby politika usměrňovala právo, aby arogantní mocipáni rozhodovali, jak uplatňovat zákony. Kde jsou dnes všichni ti řečníci? Pokud Kalouskovi projde to, co udělal, tak to znamená roztrhání ústavy a konec demokratického právního státu.

28. 06.

Nečas s Kalouskem justiční mafii potřebují

Lubomír Zaorálek Přečteno 3459 krát Přidat komentář


Nečas ani Kalousek nám dnes pravdu neřeknou. Ti oba do televize bezostyšně lžou. Ale nakonec není tak těžké pochopit, oč jim kráčí. Stačí si přečíst rozhovor Nečase v dnešním Dnes, kde poměrně jasně odpovídá na to, co si myslí o Lence Bradáčové jako možné šéfce Vrchního státního zastupitelství. Přirovnává ji k Marii Benešové, o které říká , že byla „stranickou prokurátorkou“, která perzekvovala členy ODS. To je další lež. Připomenu, že paní Benešová tehdy dostala před soud a do vězení dokonce i sociálně demokratického ministra Ivoše Svobodu. Jsem hluboce přesvědčen, že ve své funkci vždy postupovala podle zákona a práva. Nejspíš právě tohle na ní premiéru Nečasovi nejvíce vadí. Teprve po jejím odchodu se poměry začaly výrazně měnit. M.Benešová přišla s označením „justiční mafie“, což některé potrefené dopálilo tak, že ji žalovali a dostali před soud. Nicméně na tom, že toto označení bylo přesné a pravdivé, nikdo nic nezmění. Justiční mafie přinesla praxi ohýbání práva kvůli ochraně VIP osobností. Nejlépe to vyjádřil jeden z členů této pochybné struktury místopředseda Nejvyššího soudu Kučera:
„Když jde o stabilitu vlády, musí jít spravedlnost stranou“.

Není divu, že veřejnost dnes kvůli tomu, co se děje kolem Vlasty Parkanové a ministra Pospíšila, široce protestuje. Nečas s Kalouskem totiž nedělají nic jiného, že veřejnosti vyhrožují. Jakoby říkali: Koho si chceme ochránit před stíháním a soudem, toho si prostě ochráníme. Koho chceme stíhat a zavřít, toho zavřeme.“

Dnes opět dochází ke sbližování justiční mafie se současnými členy vlády. Čteme, že prominentní člen této mafie Pavel Němec měl v kabinetu premiéra při přijetí přednost před ministrem Jiřím Pospíšilem, který musel naopak v předsíni čekat. Proslýchá se, že současný premiér dále komunikuje s paní Veseckou, která se čile pohybuje mezi podnikateli, jimž v minulosti pomohla tím, že zabránila jejich trestnímu stíhání. Vypadá to, že cesta k návratu těchto lidí do justice a politiky je zase volná.

Nenechme se mýlit vystoupením min.Kalouska, ve kterém pléduje za jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zástupkyní v Praze. Pamatuji si, jak před léty podobně plédoval za Marii Benešovou. Nestálo ho to nic, vypadalo to pěkně a samozřejmě to nic neovlivnilo.

27. 06.

Ne Pospíšil, Kalousek měl být odvolán!

Lubomír Zaorálek Přečteno 3673 krát Přidat komentář

Zúčastnil jsem se dnes smutečního shromáždění k šedesátému druhému výročí popravy Milady Horákové. Přítomný kněz ve svém projevu vyslovil přání, aby v této zemi už nikdy nevládli „arogantní političtí mocipáni“, pro které nic neznamená respektování zákona a práva.

Více »

24. 06.

Kdo není odhodlaný, nemá žádný osud

Lubomír Zaorálek Přečteno 2024 krát Přidat komentář


Jaroslav Šabata. Měl by radost ze všech těch textů, které teď o něm prší všude kolem. Ale ne jako nějaký marnivec, který se raduje, kolik je kolem něj ruchu. Těšilo by ho, že se tu píše o tom, oč mu šlo – o jeho myšlenkách, na kterých mu záleželo snad víc než na sobě samém. Tolik komentářů se tu snáší na to, co byl, dělal i myslel.
Právě ty komentáře. Do posledních dnů četl stránky komentářů ve všech hlavních denících. Ještě pár dní před koncem z nich citoval. Žil aktuálností. Člověk by se divil. Je to přece jen povrch věcí. Co ztratíte, když nad tímhle čtením mávnete rukou? Ale pro Jaroslava to bylo jinak. Aktuálno pro něj mělo zvláštní cenu - hlavní průrva, kterou je nám smrtelníkům umožněno vstupovat do dějinného. Touhle branou se na nás valí minulost na své cestě do budoucnosti. V tom „tady a teď“ lze zachytit, co k nám přichází z minulosti – prohlédnout, co otevírá budoucnost a zítřejší možnosti. Nejde samozřejmě o jakoukoliv zprávičku a pozlátko dne, ale o to, co se v tom proudu dění, událostí, lidských tváří a gest vyjevuje. To je třeba vyhmátnout a vylovit. Kunderovsky řečeno – přesnost myšlenek ho strhávala víc než přesnost popisu.
Budeme-li přesní, najdeme skutečnost v tom proudu, který se valí kolem nás. V něm a nikde jinde můžeš nalézt svůj úděl a svůj smysl.
Takto o tom mluvil: „Nikdy jsem se nenechal ovládnout pocitem, že pravda, která je nad námi, kterou nemáme my, ale která má nás, je nějaká tajuplná mašinérie, která nás drtí a zdrtí, která nad námi všemi vítězí a zvítězí. Naopak je to světlo, bez něhož nemůžeme hledět do tváře tomu úděsnému, čím dějiny ve svém politickém chodu jsou…“
Jaroslavu Šabatovi nikdy nešlo o vítězství nějakých abstraktních principů, které by si podmanily svět lidí. Proto také dodává: „Díváme-li se lidsky, neupíráme oči do nelidského světa, ale do očí lidem, a pátráme tak v jejich duších. Pátral jsem v očích nejbližších, lidí prostých i známých… Dívat se do očí znamená pro mne osvojovat si svět jako svět lidský.“
Život některých lidí nám může připadat jako mrtvá řeka, která nevede nikam. A pak jsou tu takoví, kteří vědí snad už od dětství, že někam putují. Jaroslav byl celý život věrný tomu smyslu pro „smysluplné neznámo“, jak tomu říkal. Byla v něm zvláštní důvěra v budoucnost, která zdolá každou pustinu. Tak nepodmíněná a silná, že obrátí v naději každé poklesnutí mysli, každý náznak zoufalství. Zdála se mu půvabná metafora Jacquese Maritaina „být agentem Ježíše Krista v týlu nepřítele“, když svět se zdá zvlášť bezduchý.
Příznačná je historka, která mi utkvěla zvlášť silně. Domluvili jsme se jednou na schůzce v Praze. On byl na cestě na jakousi konferenci někam do Německa. Vedli jsme rozhovor tak zaujatě, že Jarda na hlavním nádraží před pokladnou zjistil, že někde ztratil všechny peníze. Pomohl jsem mu tedy dát dohromady nějakou hotovost – něco nezbytného na takovou cestu, ale když se ho pokladní zeptala, kam chce lístek, tak se zarazil, že si není jist: „Nějaké německé město snad od M…, možná Magdeburg“. Zíral jsem na něj užaslý a ptal se ho: „Jardo, ale jak to provedeš? Nemůžeš přece někde vystoupit a ptát se: „Je tohle to město, kde mě čekají a které hledám?“
Ale on jel a dojel a vše dobře dopadlo. Připadal mi jako partyzán, stále na pochodu. Jednou pochopil svůj úděl a už ho nic nezastaví. Možná také občas ucítí hořkost na patru, možná ho vítr zpolíčkuje někde v polích, ale on už se z cesty nevrátí.
V jeho světě se dokonce i vězení stalo úlevou. Řekl mi, že to bylo k nesnesení být na svobodě, když vlastní děti jsou ve vězení. Kdesi napsal: „V týdnech, kdy jsem se nemohl smát. Ve vězení se mnou skončily všechny mé děti.“
Ale jeho děti ho nikdy nepřestaly milovat. A nikdy si nepostěžovaly, že mají otce, který jim říká, že „kdo není odhodlaný, nemá žádný osud“.
Když se ho později novináři ptali, proč neodešel do ciziny po roce 1968, odpověděl: „Jak jsem mohl odejít ze země, kde se dějí tak neuvěřitelně záhadné a zajímavé věci“.
Kde jiní propadali zoufalství, on říkal: „Znamenité! Teď můžeme ukázat, co v nás opravdu je.“
Jméno Šabata jsem poprvé zaslechl někdy v druhé půli sedmdesátých let, když jsem přišel studovat do Brna. To jméno bylo jako přízrak. Skoro to vypadalo, že se nesmí ani vyslovit. Jakoby nás před ním chtěli varovat. „Pozor na toho muže, který tu někde žije a chodí v tomhle městě. Kdybyste ho potkali, je to nebezpečný svůdce.“
Nemohl tušit, jak zvědavě jsem na něj koukal, když jsem ho poprvé uviděl – v Olomouci v listopadu roku 1989. Tak takhle vypadá ten nebezpečný muž. Laskavý a vřelý, pozorný posluchač, v něčem až noblesní.
A pak už jsem ho potkával stále častěji. Byl jeden z těch, který utvářel náš svět. Pár silných osobností generace, jež právě odchází – Havel, Dienstbier, Šabata. Některé věci by bez nich vůbec nebyly. Oni pomáhali vytvářet morální integritu naší společnosti a národa. Nejen svými myšlenkami a slovy, ale také tím, jak žili.
Dnes odcházejí jeden po druhém, jako když se zavírají kruhy. Jaroslav mi byl ze všech nejbližší. Když mi těch pár minut po půlnoci přišla zpráva, že „Jarda je mrtev“, cítil jsem, jak se můj svět náhle zmenšil. A zdálo se mi, že bez té jeho vřelosti bude už navždy o něco chladnější.

Řeč pronesená na smutečním shromáždění v Brně k úmrtí Jaroslava Šabaty dne 23. června 2012

22. 06.

Hazard s osmi sty miliardami

Lubomír Zaorálek Přečteno 2544 krát Přidat komentář

Tento týden 18. června jednali čeští zástupci v Lucemburku u Evropského účetního dvora. Téma bylo pro českou stranu nepříjemné: nefungující kontrola nad čerpáním evropských fondů. Od března má Česká republika kvůli tomu zastaveno proplácení faktur.

Výsledek tohoto jednání pro nás úspěšný rozhodně nebyl. Stačí se podívat na dokument, který čerstvě vypracoval ministr Jankovský pro vládu. K pozornosti doporučuji tuto větu:

„Pokud Evropská komise do konce letošního roku Česku neobnoví proplácení dotací, může Česká republika přijít v evropských fondech asi o 22 miliard korun.“

Tohle opravdu nevypadá dobře. Poprvé se v oficiálním dokumentu připouští možnost, že k obnově proplácení vůbec nemusí v tomto roce dojít. To je ovšem docela katastrofální vidina. Připomínám, že v březnu tohoto roku předložil ministr Jankovský vládě zprávu, ve které konstatoval, že vinou chyb v administraci přijdeme o 32 miliard korun. To znamená, že vzhledem k vážným nedostatkům ve výběrových řízeních, špatným kritériím, nedodržením předepsaných postupů přicházíme o 32 miliard a nyní čerstvě se navíc dovídáme, že další ztráty hrozí v souvislosti s povinností dodržet časové harmonogramy čerpání prostředků (tzv. systém n+2, n+3). Prostě tím, že nečerpáme, se dostáváme do skluzu, který nebudeme schopni dohnat a kvůli němuž o peníze definitivně přijdeme. Tyto ztráty související s tím, že čas plyne a my nečerpáme, mohou být navíc větší než těch 22 miliard. Kvalifikované odhady hovoří až o 77 miliardách. Není divu, že premiér Nečas předsedu Barrosa v Bruselu upozorňoval, že pokud Unie neobnoví proplácení evropských peněz, hrozí nám zvýšení deficitu ze 3 na 6% HDP.

Kde se mohla vzít taková pohroma? Především nevznikla samozřejmě až nyní. Problémy na ministerstvu životního prostředí s čerpáním jsou už od prosince 2010 kvůli kauze Drobil, od roku 2011 jsou problémy v operačním programu Doprava kvůli bývalému ministru Řebíčkovi, na ministerstvu průmyslu a obchodu kvůli trestnímu řízení s bývalým náměstkem Elfmarkem od roku 2010 a od roku 2007 jsou stále větší problémy s oběma programy ministerstva školství. Způsobem, kterým čerpáme evropské peníze, jsme se stali v Bruselu proslulými. Nikdo se už nechce s Čechy bavit, protože má strach, aby na něm neulpěl stín podezření z korupce.

Jaké jsou hlavní problémy? Především neplatí to, co pořád říká ministr Kalousek, že jeho hlavní auditní orgán na ministerstvu financí je stále brán Evropskou komisí jako základ řešení. To je lež. Kalouskův auditní systém podle Evropské komise nefunguje. Jak také může fungovat, když v jeho čele stojí člověk, který se ocitl v konfliktu zájmů, protože se zároveň snaží evropské prostředky čerpat. Jak může takový systém fungovat, když ještě nedávno měl ministr Kalousek v této funkci náměstka Bartáka, kterého přijal navzdory trestnímu stíhání, jež měl na krku kvůli podezřením z korupce při nákupu obrněných transportérů Pandur. To byla samozřejmě nebetyčná drzost přijmout do funkce náměstka, který má mimo jiné na starosti také kontrolu čerpání evropských peněž někoho takového. Teď se nám to všechno vrací. Kalouskovu auditu nevěří nikdo v tuzemsku, ani v zahraničí.

Bilance je tedy taková: nefunkční auditní systém, nekvalitní a předražené projekty, problémy s administrativním zajištěním. Evropa nám vyčítá vysokou fluktuaci úředníků, jejich nekompetenci, neodpovídající nízké vzdělání, neschopnost dodržovat pravidla a dělat to, co mají předepsáno.

Jaké je řešení?

 vytvoření nezávislého respektovaného auditního orgánu, jehož rozhodování nebude politicky ovlivňováno
 úprava legislativy: zákon o státní službě a aktualizovaný zákon o finanční kontrole
 zavedení povinného hodnocení hospodárnosti a efektivity projektů
 zřízení veřejného registru schválených a realizovaných projektů, včetně jmenného seznamu příjemců, bodového hodnocení, výše dotace a dalších informací
 stabilizace úředníků, kteří se kolem fondů pohybují (jedná se o velmi odbornou oblast a současná fluktuace - 30% ročně - je neúnosná): musí se zvýšit jejich vzdělání, jazykové znalosti, praktické zkušenosti a tomu musí odpovídat jejich platové zařazení

Vzhledem k tomu, jak vážná je situace, jedná se o reputaci ČR a finanční prostředky, o něž můžeme přijít v dalším programovém období 2012-2020, navrhuje ČSSD vytvoření platformy pro společné jednání vlády s opozicí. V sázce je osud téměř 800 mld Kč a ekonomická stabilita státu. Odpovědnost za současná rozhodnutí jednoznačně překračuje toto volební období.

20. 06.

Abychom zase nezůstali na zoufalé vartě

Lubomír Zaorálek Přečteno 2147 krát Přidat komentář

Je možné, že vám v tom už připadám trochu fádní, když říkám, že jednání Evropské rady, které bude příští týden, bude důležité, a připadám si jako ten haličský rabín, kterému říkali, tak jste předpovídal konec světa - a ono se nic nestalo. Dokonce jste předpovídal ten konec světa opakovaně - a ono se nikdy nic nestalo. Není někde chyba? A ten rabín na to říkal: Není. Ono to pokaždé bezprostředně hrozilo a v poslední chvíli se nám to vyhnulo. A to není tak, že by se nic nedělo. Konec světa neustále hrozí. A nám se to daří vždy v poslední chvíli odvrátit.

Takže stejně tak si myslím, že je to s důležitostí Evropských rad. Já mám v této chvíli informace, podle kterých Rada bude opravdu mimořádně důležitá a bude se rozhodovat o dalším směřování Evropské unie.

Předseda Evropské komise Van Rompuy má předložit zprávu, ve které má navrhnout 4 bloky dalšího postupu, další integrace Evropské unie. Má to být integrace v oblasti bankovní a fiskální („bankovní unie“), ekonomické a monetární, prohloubení politické integrace, demokratické legitimity a zúčtovatelnosti. A bude velmi důležité, jakým způsobem členské státy Evropské unie se k tomuto návrhu postaví.

Vy víte, že tady jednou byla nedávno Evropská rada, na které se rozhodovalo o fiskální dohodě, a nejenom my, opozice, ale i jedna vládní strana byla velmi překvapena postojem, který premiér Petr Nečas vůči fiskálnímu paktu zaujal.

Takže když tady říkám, že nechci být zaskočen tím, co na této Radě se stane i ze strany České republiky, tak k tomu mám dobré důvody a příklady z minulosti. Já si myslím, že velmi bude záležet na tom, jak se k návrhu, který tam má zaznít, Česká republika postaví.

Jde o to, že už v této chvíli se mezi členskými státy vedou rozhovory třeba těch „like-minded countries“, tedy podobně myslících zemí, kterým vadí, že na dalším vývoji se chtějí podílet i ti, kteří na něm nemají úmysl skutečně participovat. Prostě jsou tady dnes názory některých, kteří jsou pro to, aby se EU rozdělila a jedna skupina postupovala rychleji než druhá.

Proto bude záležet na výsledku jednání příští týden. Jde o to, jestli další postup se bude odehrávat na bázi evropských smluv, anebo jestli skupina zemí začne pracovat mimo smlouvy a vlastně se takovýmto způsobem dvě rychlosti v EU potvrdí.

Takže já jsem opravdu přesvědčen, že summit může vést historicky k tomu, že se Evropa rozdělí, anebo k tomu, že se členské státy dohodnou, že budou stále dále postupovat společně.

Jsem přesvědčen, že pro Českou republiku možné odmítnutí může mít tentokrát daleko vážnější dopady, než to bylo v případě fiskální dohody, protože v případě fiskální dohody tam vlastně o tolik nešlo.

Tam jsme řekli, že budeme dodržovat pravidla a principy, a to, že se nepřipojíme, protože nejsme členy eurozóny, nemělo žádné dramatické dopady. Tady, si myslím, bude situace jiná. Tady podobné odmítnutí může skutečně znamenat, že se octneme stranou zemí, které budou postupovat dále intenzivněji.

A ještě bychom mohli říci: "No a co se tak vážného stane, pokud zůstaneme stranou?" To by pravděpodobně bylo na delší debatu, na kterou zde nemám dostatečný prostor. Ale dovolte mi, abych vám řekl jedinou věc, proč si myslím, že je významné, aby Česká republika zůstala součástí společného postupu v těch oblastech, o kterých se má mluvit.

Jsem si vědom toho, že když se mluví o bankovní unii, tak to není věc, která má pro Českou republiku jednoznačný význam. Jsou v tom prostě pro nás obsažena rizika. Ale mně jde o to, abychom na základě toho neřekli, že s tím nechceme mít nic společného. Domnívám se, že tady teď role je taková, abychom jednali a v našem zájmu vyjednali takové podmínky, které budou naše zájmy chránit. Špatné rozhodnutí by bylo, kdybychom na základě toho řekli, že s tím nechceme mít nic společného.

Možná se rozhoduje o tom, jak bude Evropa a s kým bude Evropa se do budoucna pohybovat kupředu. Myslím si, že to je situace taková, ve které máme být aktivní a máme maximálně stát o to, ve všech čtyřech oblastech, které Rompuy předloží, abychom chtěli na tom, co se bude dít, participovat. Domnívám se, že kdybychom se rozhodli jinak, tak to bude mít pro nás zásadní důsledky. Ale když se zeptáte, jaké zásadní důsledky, tak mi dovolte jeden jediný historický příměr, který si tady dovolím říci jako příklad toho, čeho se obávám.

Mně připadá, že my máme v moderní české historii dvacátého století poměrně velmi názorný příklad toho, jak to v Evropě vyznívalo pro nás, když jsme spoléhali a mohli se opírat pouze o bilaterální dvoustranné dohody a svazky. Bylo to před Mnichovem v roce 1938 a 1939. Tehdy se náš prezident Edvard Beneš pokoušel nejrůznějšími dvoustrannými dohodami zajistit pozici Československa. Tehdy neexistovala taková multilaterální instituce, která by tyto garance vytvářela. A ukázalo se, že v takovém prostředí nemáme prostě šanci.

Chápete? Tehdy v tom prostředí bez multilaterálních institucí neměl šanci nejenom Beneš, ale ani další významní politici menších zemí. Podívejte se, jak všichni dopadli - Hodža, Mikolajčik, Nagy, Beck, Hlinka, Sikorski a celá řada představitelů menších zemí ve střední Evropě. Všichni dopadli víceméně špatně. Bojovali své bitvy v podstatě v pozicích, které neměly dobré řešení. Někteří se dokonce fašizovali… Prostě ty výsledky jsou bídné. Já jsem ten, který si myslí, že Beneš ještě v té situaci zdaleka nedopadl nejhůř.

Ale říkám to proto, že se ukazuje, že v takovéto Evropě pro státy, jako je Česká republika, nebyla velká šance. A já bych si nepřál, aby podobným způsobem se vyvíjela Evropa dneska a abychom my si nebyli vědomi té historické zkušenosti, kterou jsme udělali: že my potřebujeme multilaterální instituce v Evropě proto, abychom měli na věci vliv, aby se nevymkly z kloubů - a my bychom jenom přihlíželi.

Proto jsem přesvědčen, že evropská integrace a podílení se na ní má pro nás zásadní význam. A proto bych si přál, aby na tom summitu, pokud se stane to, co říkám, že předseda Evropské komise předloží tyto čtyři oblasti další integrace, Česká republika u jednacího stolu prostě neřekla: "Ne, my se toho účastnit nebudeme." Myslím si, že na to, jaká kolem toho vznikne debata, na to, jakým způsobem bude ten návrh přijat, prostě hodně záleží. A přál bych si, aby o tom Sněmovna mluvila, abychom si té situace byli vědomi, abychom potom nebyli překvapeni tím, co se stalo, abychom si dodatečně neříkali: „Jak to, že jsme to nevěděli…“ To mi připadá, že se v naší historii opakuje poměrně dost často, že nám uniká, jaké významné procesy se odehrávají, protože pro stromy často nevidíme les.

A proto mi dovolte navrhnout, abychom se tomuto tématu věnovali. Pokládám to za mimořádně důležité.

Více »

18. 06.

Kalousek kladivem na policii?

Lubomír Zaorálek Přečteno 3257 krát Přidat komentář

Podle ministra financí Miroslava Kalouska je v kauze CASA hlavní podezřelý policejní vyšetřovatel. Šílený výrok! To je jasné napadení a zastrašování policie. Nestačily řeči o honu na čarodějnice, o létání Vlasty Parkanové na ďáblovy kameny, nestačily výkřiky o údajné policejní zvůli. Nedosti na tom, že premiér Nečas mluvil o tom, že v této zemi nebude rozhodovat o bytí či nebytí ministrů parta plukovníků.

Více »

17. 06.

V naší zemi se neuživíme tím, že si budeme navzájem žehlit košile!

Lubomír Zaorálek Přečteno 3508 krát Přidat komentář

Z volebního manifestu Programové konference ČSSD v Hradci Králové:

ČR potřebuje reindustrializovat, obnovit výkon a růst. Z krize se dostaneme, pokud dokážeme zachytit nástup „třetí průmyslové revoluce“ (digitalizace, nové technologie). Naše budoucnost závisí na schopnosti vytvářet a nabízet výrobky, zboží a služby s co nejvyšší přidanou hodnotou. Nelze si myslet, že v této zemi nám k živobytí postačí, že si budeme navzájem žehlit košile.

Více »

15. 06.

Myslíme na všední den každého člověka

Lubomír Zaorálek Přečteno 3129 krát Přidat komentář


Máme vládu, kterou nezajímají každodenní lidské starosti. Její politikou jsou poplatky za všechno, kam se podíváš, jenom samé poplatky. Vše je stále dražší a stále hůře dostupné. Zdražuje bydlení, energie, potraviny, léky. Nevypadá to, že si z toho některý ministr dělá těžkou hlavu. Současnou vládu ani nenapadne, aby šlápla na krk všem těm mocným koncernům, které u nás realizují obrovské zisky – mobilním operátorům, vodárenským monopolům, energetickým gigantům apod.

Zajímá vládu, jaká je kvalita zboží, které nakupujeme? Trápí vládu, že je trh zaplaven nekvalitními potravinami a nabídkou podřadných služeb? Jak to, že jí nevadí, že je běžný spotřebitel klamán a okrádán neseriozními nabídkami či zavádějícími reklamami? To vše je zřejmě příliš přízemní. Stejně přízemní je zabývat se tím, v jakých podmínkách lidé pracují v supermarketech. Ochrana pracovních podmínek a zdraví – to po nás přece nežádejte! Když se ministra zdravotnictví ptali, co říká na špatnou zdravotní úroveň populace v jednom z moravských krajů, tak pouze odtušil, že na vině je nízká vzdělanost, pití alkoholu a kouření. Prostě: Můžete si za to sami! O špatném životním prostředí ani slovo.

Nevypadá to, že současnou vládu trápí, že v našich městech se zhoršuje bezpečnost. Někde už se přepadá i za bílého dne. Kdo chce jít večer na procházku, ať se po zuby ozbrojí. Tohle zřejmě také není starost vlády. Stavy policistů jdou dolů. Ostatně stejně jako počty hasičů a učitelů. Přece šetříme. Sice je pravda, že jsme pár miliard vyhodili na předražené a zbytečné projekty – na IZIP, na maturity, na PROMOPRO. Také je pravda, že jich ještě pár vyhodíme na církevní restituce. Pěkný balík spolknou i privátní penzijní fondy. Pořádný průvan v rozpočtu udělají také neproplacené evropské fondy. Ale kromě těchto několika „maličkostí“ za pár desítek, možná stovek miliard platí, že škrtat se musí, i kdyby na chleba nebylo.

Co tuto vládu skutečně zajímá? Řídíme se ratingovými agenturami, chlubí se premiér. Sledujeme jejich hodnocení. Nemůžete po nás chtít, abychom sledovali ještě nějaké hemžení na ulicích.

U nás se dělá politika z pěkné výšky. Navíc, jak řekl Petr Nečas ve Sněmovně, každý kdo by tady vládl, by musel dělat to samé. To je ale přece jen parádní lež! Není pravda, že každá vláda musí takto přehlížet obyvatele své země. Jiná politika je možná. Také proto se v sobotu v Hradci Králové schází programová konference ČSSD. Někdo musí jasně říci, že politikou úspor klesá životní úroveň skoro každého a přitom veřejný dluh dále roste.

Chceme se obrátit na veřejnost s programem, který místo politiky škrtů navrhne podporu hospodářského růstu a vytváření nových pracovních míst. Cílem je sociální stát bez dluhů, který zajistí rovný přístup ke kvalitním veřejným službám a vytvoří spolehlivé nástroje pro boj s korupcí.

Všude se dnes mluví o krizi. Prý si i my musíme utahovat opasky. Ve Sněmovně od vlády slyšíme, že skončil život nad poměry. Ale kolik je těch, kteří si v téhle zemi žijí nad poměry? A zrovna těch se vládní škrty vůbec netýkají.

A nejsou problémy této země způsobeny více pravicovou vládní reprezentací než nějakou světovou krizí? Byla to ještě Topolánkova vláda, která v roce 2008 snížila příjmy státního rozpočtu o procenta HDP. Dnes všichni kolem nás rostou rychleji, nejen Německo a Rakousko, ale také Polsko a Slovensko. Do země už několik let nejdou žádné zahraniční investice, teď vysychají dokonce evropské dotace. Česká republika funguje hluboko pod své možnosti a je třeba říci proč, kde je příčina.

Fungování státu a společnosti nelze založit na sobectví, hamižnosti a nespravedlnosti. Nechceme stát, který myslí pouze na bohaté a úspěšné. Do mé kanceláře přicházejí občané, kteří pamatují socialismus a kteří byli nadšení příchodem svobody. Ale dnes se mě ptají, proč se musí bát toho, že je zítřek připraví o zbytek důstojné existence. V Hradci Králové proto chceme hovořit o vizi takové společnosti, která bude nejen tržní, ale i sociální a především humánní. To například znamená, že když se člověk snaží pracovat a platí daně, má právo na garantovanou úroveň zdravotních a sociálních služeb i na dostupné vzdělání a zaslouží si také jistotu, že bude spravedlivě potrestán ten, kdo zneužívá výhody a kdo se dopouští korupce.

V současné krizové situaci ve světě se jako nejúspěšnější model ukazuje sociálně a ekologicky orientované tržní hospodářství, které kombinuje vysokou ekonomickou výkonnost se sociální ochranou, citlivým přístupem k životnímu prostředí a úsilím o rovnost šancí. Například úspěšné státy Skandinávie deklarují jako svůj hlavní cíl důstojné životní podmínky všech občanů, nejen pro privilegovanou elitu. Pořád se mluví o konkurenceschopnosti, zapomíná se ovšem, že nezbytným předpokladem jsou zdraví, vzdělaní a aktivní lidé, vybavení smyslem pro vzájemnou solidaritu. Proto prosazujeme nediskriminační přístup ke vzdělání, lékařské péči, zabezpečení starých lidí, handicapovaných i těch, kteří se ocitli v nejhlubší nouzi. Snažme se budovat takovou společnost, v níž má smysl žít.

08. 06.

Kalousek si užívá, že jsou lidé rozzlobení a zoufalí

Lubomír Zaorálek Přečteno 3379 krát Přidat komentář

Vždy budu odsuzovat jakékoli fyzické napadání politiků. Zažili jsme si to s vajíčky. Politik by měl mluvit, vysvětlovat, hájit se, ale vždy to musí být rozhovor respektující základní pravidla. Nelze mluvit přes šťouchance, pohlavky či plivance.

Na druhé straně, u Miroslava Kalouska mám neodbytný pocit, že jej cosi k fyzickému kontaktu s lidmi neodbytně pudí. On sám na ulici fackuje a s požitkem vstupuje tam, kde facky visí ve vzduchu. On se vlastně jen tváří, že chce něco vysvětlovat. Podstatou Kalouska je destrukce a agrese.

Ve Sněmovně se teď rozhoduje o zmrazení valorizace důchodů. Zoufalství demonstrujících seniorů je naprosto nelíčené. Starší důchodci s nižšími důchody často marně počítají, jak se svými prostředky zítra vyjdou. Není vůbec divu, že některým ujíždějí nervy. Kalousek se tím baví. A inspiraci nachází v Matoušově evangeliu. „Zdá se vám, že máte málo? Tak vám ubereme i z toho mála.“

Člověk pořádně neví, jak ministr Kalousek nese to, že Evropská komise konstatuje neschopnost jeho instituce kontrolovat evropské dotace. A její rozhodnutí zastavit čerpání může dramaticky zvýšit deficit státního rozpočtu. Nevím, co si Miroslav Kalousek myslí o tom, že mu vůbec nevychází jeho předpoklad zvýšit příjmy státní pokladny díky zvýšené DPH. Možná je jeho agrese jen obrácený výraz zoufalství. V každém případě je to špatná reakce. Ve Sněmovně těm, co s ním nesouhlasí, místo odpovědi křičí: Kradete! Lžete! Nebudu se s vámi vůbec bavit! Místo, aby podával informace, vysvětloval, v době, kdy je opravdu co vysvětlovat, tak jenom rozdává pohlavky. Jste proti církevním restitucím v téhle podobě, co nabízím? Tak jste sami zloději!

Kalousek netouží po žádné dohodě, on touží po konfliktu. Možná chodí do sněmovny, aby si užil právě těchto výbuchů, na které čeká. Jemu bude teď David Rath chybět nejvíc. Možná je politika pro něj jen adrenalinová zábava. Není to ale přílišný luxus mít někoho takového za ministra financí?

Nacházíme se v době, kdy vlády Evropy se leckde naopak bojí probublávání násilí. V Řecku dokonce došlo v televizním studiu k inzultaci mezi politiky. Dokonce se začínají prosazovat extrémní strany, které děsí v Evropě dobře známými starými siláckými gesty. Jsme v časech, kdy vlády padají jako hrušky (v Evropě jich padlo už jedenáct) a kdy soudná politika se za každou cenu snaží posilovat sociální smír.

Normální je neprovokovat a nepřilévat oleje do ohně. Arogantní politiky mají lidé dost. Víc než si myslíte.

Více »

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy