Pozornost médií se upírá téměř výhradně k Julii Tymošenkové. Na Ukrajině byli ale za údajné zneužití funkcí odsouzeni další bývalí tři ministři. Potrestáni byli na tři až čtyři roky vězení. Trochu pochybným způsobem se jim u soudu prokazovalo, že ve svých funkcích čerpali nadstandardní výhody (byty a různé služby).

Samotná Julie Tymošenková byla nedávno odeslána z Kyjeva do Charkova. Důvod je jasný: zkomplikovat jí ovlivňování věcí a kontakt s politickými příznivci. Občas se k ní nemůže dostat ani její advokát. Zřejmě došlo k tomu, že její odpor a nespolupráce byly paralyzovány násilím. Dá se tak soudit z toho, že příslušné vězeňské orgány to ani příliš nezpochybňují a poukazují na platný vězeňský řád, který jim podobné zákroky umožňuje.

Julie Tymošenková je skutečně vězněm režimu. Trestní stíhání bylo od začátku vedeno tak, aby se „něco“ našlo, proto se otevřely již dříve uzavřené komnaty. Její odsouzení bylo především politické rozhodnutí. Vlastně je v tom kus osobního příběhu. Existuje upřímná a hluboká nenávist mezi ní a Janukovyčem. Na Ukrajině bohužel nefunguje soudní systém tak, že by do něj nesměly zasahovat orgány politické moci. Janukovyč ji potřeboval dostat za mříže a nyní se hledají další kauzy, aby vězení jen tak neopustila.

Ten první případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. Trest stihl Tymošenkovou v podstatě za to, že smlouva je nevýhodná pro Ukrajinu. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy.

Nyní, když je Tymošenková ve vězení, tak se otevírají další případy. Jedná se o obchody s Ruskem, při kterých nebyly dodrženy smluvní závazky a za kterými figuruje Tymošenková jako manažerka. Dluh, na jehož vytvoření se Tymošenková podílela, byl pak přičten k celoukrajinskému dluhu. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec Ukrajiny. To, co činila, je ale na Ukrajině bohužel téměř standard. V roce 2005 za Juščenka generální prokurátor vyšetřování zastavil. Dnes je případ na stole znovu.

Nedosti na tom. Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už opravdu nevyjde.

Přesto, že Julie Tymošenková není svatá, je pravdivé tvrzení, že Ukrajina dnes vytváří politické vězně. Není pochyb, že Janukovyč a jeho lidé si procesem s Julií Tymošenkovou vyřizují účty s dlouhodobou politickou hráčkou a protivníkem.

Evropská unie vedla s Ukrajinou jednání o Asociační dohodě, která měla být podepsána v prosinci 2011. Současně však EU odsoudila proces s Tymošenkovou jako tendenční a zpolitizovaný a nakonec jednání o Asociační dohodě zmrazila, závěrečná ratifikace se nekoná.

Události v posledních dnech nabraly na obrátkách. Na ukrajinském Krymu se v květnu chystá summit prezidentů středoevropských zemí. V červnu má Ukrajina spolu s Polskem hostit ME v kopané. Bylo to původně velké vstřícné gesto, které otevíralo možnosti investic a zároveň dávalo příležitost Ukrajině se předvést, získat pozitivní pozornost a nové obchodní možnosti. Nyní se vše vážně komplikuje. Kvůli zacházení s Tymošenkovou se prezidentského summitu nezúčastní hlavy států devíti zemí, nepřijede ani šéf Evropské komise Barroso.

V České republice máme jako vždy postoje nejméně dva. Prezident Klaus se rozhodl po Medvěděvově odsouzení vývoje na Ukrajině nejet také. Ministr zahraničí Schwarzenberg naopak nepovažuje bojkot za nejlepší způsob. „ Já bych se rozhodl jinak,“ říká.

Premiér Nečas nevylučuje ani politický bojkot ME v kopané. Prezident Klaus zase o bojkotu šampionátu nemluví a chystá se sejít s prezidentem Putinem na zápase ČR - Rusko v polské Wroclavi.

Na tom celém je vidět, jak eventuální politický bojkot šampionátu je v této situaci poměrně nejasná záležitost. Je to toliko symbolický „polobojkot“. Vše pojede normálně - ale na území Ukrajiny možná bez účasti některých ministrů a vrcholných politiků. Kancléřka Merkelová říká, že se rozhodne až na poslední chvíli. Politika si dnes s Ukrajinou neví rady. Jediní, kdo mají jasno, jsou fotbalisté a fotbaloví obchodníci. Michel Platini, šéf Evropské fotbalové asociace, a německý fotbalový svaz prohlašují: „Žádnou politikou si fotbalový svátek vzít nedáme“.

Nepochybuji o tom, že na Ukrajině přibývá rysů autoritářského režimu. Je třeba vyvíjet maximální tlak na humánní a spravedlivé zacházení s vězněnou Tymošenkovou. Nelze ratifikovat Asociační dohodu, pokud jsme svědky hrubého ovlivňování justice výkonnou mocí. Co si ale počít s tím, když nám do ukrajinských událostí vtrhl fotbalový šampionát? Sport a politika se daly oddělovat možná v dobách amatérského soutěžení. Dnes jsou ale rozhodnutí o pořádání velkých sportovních akcí také rozhodnutími obchodními a politickými.

Řečnit o bojkotu fotbalového šampionátu na Ukrajině pokládám za neefektivní. Jednalo by se stejně o pouhý politický „polobojkot“, ze kterého by si Janukovyč mnoho nedělal.

Doporučil bych politikům neúčast na zápasech hraných na Ukrajině - v tichosti a bez zbytečných gest.




Zkrácená verze článku vyšla 7.5.2012 v Lidových novinách