Premiér Topolánek dnes v Poslanecké sněmovně volal, že ve věci radarové základny USA v Česku sociální demokraté přece vždy požadovali větší jednání s ruskou stranou – větší zahrnutí Ruské federace do budování základny protiraketové obrany v Česku a Polsku. Proto prý nechápe, proč dnes najednou spouštíme takový křik, když se najednou připouští přítomnost ruských vojenských odborníků na radarové základně v Brdech.

To je ovšem pustá demagogie. To, že jsme říkali, že se nemá vyhrocovat situace s Ruskem a že se má s Ruskem jednat, přece nikdy neznamenalo, že sem máme pozvat ruské vojáky.

Od začátku tvrdím, že jsme pro to, aby se celá věc řešila především na půdě Severoatlantické aliance a Evropské unie. Ve chvíli, kdy svlékneme tento kabát a jednáme sami, jsme rázem daleko slabší. Americko-česká dohoda, o kterou usiluje vláda, je nakonec pouhou smlouvou o využití našeho území a prostoru. Jednání mezi Washingtonem a Moskvou naproti tomu směřují k zásadnímu strategickému dojednání, který má významný politický obsah. Američané říkají, že dohoda, kterou nabízejí Rusku, je nejvstřícnější a nejpropracovanější projekt vzájemné spolupráce v protiraketové obraně v historii. Daniel Fried a Henry Obering vysvětlují (International Herald Tribune 20.10.07), že se jedná o spolupráci mezi USA a Ruskem při společné analýze hrozeb, na jejímž základě může být radar v budoucnosti aktivován. Dále je to dohoda o sdílení dat z radarových systémů a dohoda o výměně specialistů a styčných důstojníků.

Nic podobného nebylo, pokud vím, nikdy české straně nabídnuto. My si jen hrajeme na partnery USA. Skutečnými partnery jsou Rusové. Jednání mezi Ruskem a Spojenými státy se zdaleka netýkají jen radaru. Součástí těchto rozhovorů jsou také otázky týkající se budoucího statutu Kosova, společného postupu vůči Íránu, Smlouvy o konvenčních zbraních v Evropě atd. Jedná se o strategický dialog mezi oběma zeměmi, do kterého zdaleka nejsme zahrnuti. Bohužel do něj není dostatečně zahrnuta Severoatlantická aliance ani Evropská unie. Pokud paní Hybášková píše něco jiného, tak si lže do kapsy a vydává přání za skutečnost. Přece musí něco vědět o rozhořčených stížnostech některých členských států NATO, že jim naprosto chybí relevantní informace o budování protiraketové obrany ve střední Evropě.

Vadí mi, že Česká republika svým pokusem o dvoustrannou dohodu s USA nakonec oslabuje Severoatlantickou alianci a především Evropskou unii. Právě nyní, kdy byla dosažena dohoda nad Reformní smlouvou Unie, která má posílit bezpečnostní rozměr EU, my pomáháme debatu o společné bezpečnosti Evropy rozřeďovat.

Nejde tedy o nějaké hloupé žárlení na Rusko. Jde o to, že jakékoli snahy o návrat k bipolárnímu rozdělení světa je proti našim zájmům. Česká vláda by si měla přiznat, že se stala nedůstojně slabým partnerem v jednáních s USA a není schopna čelit případným nepříjemným důsledkům, které může další postup jednání naší zemi přinést.

To, co dnes premiér řekl na konto debaty,je velmi nejasné.Měl by vysvětlit, co myslí tím, že se o nějakých podobných návrzích mluvilo už v lednu,měl by vysvětlit, co se myslí „kontrolními dny Ruské federace na radarové základně“. Měl by vysvětlit, co z toho, co dnes USA nabízejí, je údajně dobrá nabídka české strany, kterou jsme my vymysleli, abychom rozptýlili obavy ruské administrativy a ruských vojenských kruhů.
Není normální stav, že poslanci parlamentu a veřejnost mohou získat informace o jednáních mezi ČR a USA téměř výhradně ze zahraničních zdrojů. Není normální, když stále častěji žádám premiéra,aby vysvětlil informace, které se dozvídáme ze zahraničních médií, protože doma nám je nikdo neposkytne. Musím dát za pravdu týdeníku The Economist, že ve věci radarové základny česká vláda zpackala vše, co mohla. Nedovedu si představit, že celou tuhle bídu chce vláda táhnout až k nějakému těsnému hlasování o dohodě mezi ČR a USA, které plánuje někdy v lednu příštího roku. Zdráhám se uvěřit, že by sama americká strana takovou úroveň eventuálního parlamentního souhlasu vůbec mohla akceptovat.