Nebylo by nic snazšího než oplatit senátoru Tomáši Jirsovi za jeho článek Situace v radě ÚSTR je vážná (LN 4. 4.) stejnou mincí. Mohl bych se zabývat kvalifikací minulých radních, které navolil "modrý" Senát.

Mohl bych se podivit, proč pan Jirsa nepovažuje za kompetentní nedávno zvolené sociology, politology či archivářku a proč by raději do rady zvolil zvěrolékaře (Jiřího Lišku). Mohl bych se vysmát i absurdní a z prstu vycucané zmínce o tom, že jsem měl s kolegou Jiřím Dienstbierem chtít po radních odvolání ředitele Hermana.

Kdybych ale hluboko zabředl do této roviny sporu, pouze bych potvrdil dojem těch, co dění okolo Ústavu pro studium totalitních režimů pokládají za prachobyčejnou a nekončící válku pravice s levicí, v níž každý chvilku tahá pilku. Prostě že nadvládu ODS střídá nadvláda ČSSD. Byl by to omyl už jen proto, že k sociální demokracii mají blízko jen dva radní ze stávajících šesti.

Trápí mne jiná věc. Od historiků často slýchám, že na špatných základech nelze postavit dobrou instituci. Základy ÚSTR nejsou dobré. V České republice se nepodařilo to, co se povedlo v Německu. Tam se nad ustavením Gauckova úřadu podařilo najít dohodu mezi křesťanskými a sociálními demokraty. V čele pak stanula osobnost s všeobecnou autoritou.

U nás pravice využila chvilkové převahy a uzurpovala si ÚSTR pro sebe.

Dnes nejde o nic jiného než skončit s tím, aby ústav byl politicky, ideologicky řízen a směrován k předem daným výsledkům. K těmnejsmutnějším řadímkauzu Kundera nebo pivní drb, že bratři Mašínové měli chystat atentát na Klementa Gottwalda. Jeho autor, zakladatel a současný šéf kanceláře ředitele ÚSTR Pavel Žáček přišel v uplynulém týdnu s další podobnou – řádně nepodloženou – bombou: Sověti prý v roce 1989 byli připraveni přijít se zbraněmi v ruce na pomoc protikomunistické opozici. Toto má být vizitka instituce, jež pobírá ročně zhruba sto padesát milionů ze státního rozpočtu? Zatímco senátor Jirsa se vyžívá v kádrování radních, já sleduji jejich práci. Jako první krok totiž učinili otevření svých schůzí a pořizování audiozáznamů z nich. Odtud vímováznoucí a chaotické digitalizaci dokumentů z archivů komunistické Státní bezpečnosti, fluktuaci zaměstnanců nebo o divokém vznikání a zanikání výzkumných projektů. Slýchám také mnoho renomovaných hlasů, že současná práce ÚSTR je obtížně schopná čelit odborné kritice. To ale Tomáši Jirsovi za zamyšlení nestojí.

Už několik týdnů zní z ODS, že sociální demokracie chce utlumit proces digitalizace. Má se vyvolat dojem, že nás děsí, co se v útrobách svazků skrývá, nebo tím plníme nějakou podmínku povolební spolupráce s komunisty. Když ČSSD konstatovala, že má zájem na tom, aby ÚSTR pokračoval i po příštích volbách a aby byl nezávislým objektivním pracovištěm, jež bude mít reputaci u ostatních odborných institucí, vrší se nové spekulace, fámy a pověsti. Někdy mi připadá, že někteří z těch, již pracují s archivy StB, si osvojili její metody konspirace, utajování a vedení denunciačních kampaní. Také proto pokládám za důležité, aby výsledky vědecké i dokumentační práce ÚSTR a ABS byly neprodleně zveřejňovány.

Z dění kolem ÚSTR tak nakonec nejvíc politizací zavání prohlášení ředitele Hermana 26. 3. v Českém rozhlase, že zvažuje nabídku dvou stran a jednoho hnutí, aby vstoupil do politiky. Dám přitom ruku do ohně za to, že sociální demokracie k nim nepatří.



Lidové noviny 9.4.2013