Na chování politiků by měla platit přísná měřítka. Neměli by třeba porušovat pravidla, lhát či dělat jiné, zavrženíhodné, byť legální věci.

Z tohoto pohledu má nucený odchod pandemického ministra zdravotnictví smysl. Tedy na první pohled. Je tu ale pár věcí, které bych aspoň osobně neopomenul:

1. Ministr Prymula nebyl „normálním ministrem“. Není spjat s žádnou politickou stranou a na svou pozici se dostal v okamžiku, kdy vládní pandemická strategie přivedla naši zemi ke katastrofě.

2. Nikoliv shodou okolností je to člověk, který logice epidemie rozumí. A také díky tomu o ní zvládá docela dobře komunikovat. Jistě, takových lidí je u nás víc, ale toto není jeho jediná výhoda.

3. Znal „logiku“ (spíše nelogiku) fungování ministerstva, na kterém dle všeho mají silné slovo experti, jako je pan Dušek (který na konci srpna řekl, že koronaviru u nás dochází dech). Ministerstva, které nedokázalo přimět hygienické stanice ke vzniku funkčního trasování a větším testovacím kapacitám (kde ke zlepšení došlo až v posledních týdnech a mezi tím dávala čísla zřejmě příliš optimistický pohled na situaci). Uřídit takovýto úřad musí být hrozný úkol.

4. Po odborně slabém, i když milém, předchozím ministrovi, se ukázal jako člověk, který se nebojí rozhodnutí. A i tak některé spory (třeba o plošném testování, které zatím, co my o něm mluvíme, startuje na Slovensku) prohrál.

5. Doufám, že se pletu, ale kdokoliv, kdo přijde na ministerstvo „z venku“, bude jen těžko čelit problémům, které tento ministr aspoň částečně zvládal. Návrat k hůře fungujícímu ministerstvu by krátce předtím, než budou v nemocnicích docházet lůžka i personál, byl katastrofou.

6. Navíc, protože zjevně půjde o nominanta pana premiéra, bude to někdo, kdo na něm bude méně nezávislý než odcházející ministr (kterému možná právě jeho nezávislost zlomila vaz).



Logika provinění pana ministra úplně neprůstřelná není. Pokud vycházíme z převládajících lékařských poznatků, projít na liduprázdné ulici kolem člověka bez roušky (pokud zároveň člověk netrpí kovidovým kašlem), zřejmě velké riziko nepředstavuje. Na druhou stranu, platí, že v našem státě, kde „co není psáno, to není dáno“, bazírujeme na přesných pravidlech, a právě ty možná ministr porušil. Je ale otázka, zda by pro jeho pozici „krizového manažera“ nedávalo větší smysl možné porušení, sice s velkým rámusem, akceptovat. Zejména pokud se nenabízí dobře dostupná kvalitní náhrada.

Nemohu se zbavit ale i jiných pocitů nad „razantní premiérovou akcí“.

Nevím, zda neméně stejně zničující pro důvěru ve stát a v politiku, jako možný přešlap ministra zdravotnictví, není chování nejdůležitějšího člověka v parlamentu, pana Faltýnka. To, že tento člověk, zapletený do mnoha skandálů, včetně brněnské Stoky a „fungování“ pana Rafaje z ÚHOSu, si „na kobereček“ do restaurace s „nevalnou pověstí“ v noci zve ministry a šéfy nemocnic, je neskutečný obraz české politiky.

A situaci dokresluje i to, že netušíme, o čem se na jednání mluvilo. To, že takto se u nás dělá politika, snad nemůže být přijatelné. Je otázkou, zda by se noční schůzkou na podivném místě, kde byl pan Faltýnek a další, zatím neznámí lidé, neměla více než hygiena raději zabývat policie (pokud by třeba šlo o zakázky na testování - zde by mohl pomoci s vyjasněním odcházející ministr, to že mlčí, není ani z pohledu jeho kredibility dobré).

To mne vede k roli premiéra v této kauze. To, že nebyl schopen „řešit“ pana Faltýnka, ale o to razantněji, v průběhu několika hodin, vyhodil z vlády uprostřed největší krize, kterou jsme za desítky let zažili, jediného člena kabinetu, který chápal, co se děje, je pozoruhodné. Jinými slovy šílené. Zvláště vezmeme-li v úvahu, jak zoufale dnes zřejmě hledá jeho náhradu (zdá se, že ani pan Havlíček tento post nechce vzít, a to je co říct).

Velmi jednoduché chápání světa a způsob rozhodování, které jedna z ministryň jeho vlády nedávno velmi jednoznačně popsala jedním slovem v televizi (ač nechtě), nabízí logické vysvětlení.

Pro pana premiéra totiž pan Prymula selhal. Selhávající ministr panu premiérovi nevadí (za chvíli by byl ve vládě sám a musel by vyhodit i sebe), ale v kombinaci s „nedostatečnou loajalitou a relativní “nezávislostí“ (=vlastnímu rozumu a relativní nezávislosti), je zjevně pan Prymula nežádoucí. Premiér, který je zvyklý problémy „řešit“ během desítek sekund (někdy za pomocí svého proslaveného selského rozumu), měl asi zato, že když do vlády povolá razantního plukovníka, během pár dní, za pomocí pro premiéra přijatelných opatření, s pandemií u nás zatočí. A pan premiér po pár týdnech zase zopakuje, že jsme „best in covid“. Toto zřejmě byla úvaha, proč do vlády již na první pohled nezávisle uvažujícího ministra (čímž se tím lišil od prakticky všech dalších členů kabinetu), pozval.

Z počátku příliš měkký přístup (stojící dílem zřejmě i na špatných datech díky nedostatku testů), který zřejmě Andreji Babišovi konvenoval (včetně nepochopitelného odkladu opatření po volbách) nezabral, a situace se stále zhoršuje.

Naivní plán premiéra tedy selhal, nejen ke škodě premiéra, ale také škodě nás všech. Panu Babišovi těžko dojde, že selhal kvůli tomu, že chyby, které on osobně udělal, byly prostě příliš velké. Nabízí se tedy řešení, které buďto konvenuje premiérovu selskému rozumu nebo pohledu jeho marketérů, tedy hodit nepopulárního ministra přes palubu, a ukázat, jak pevně stojí premiér za morálními pravidly. Panu Babišovi to jistě připadlo jako dobrý nápad a jeho tým zjevně sází na to, že jeho voliči to tak přijmou.

Velmi mu k tomu pomohl tisk, který zřejmě s ulehčením, využil možnost nepsat o plnících se nemocnicích a přibývajících mrtvých. A také část opozice, která místo tlaku na konečně efektivní postup proti šíření nákazy, „Prymula gate“, využila.

Díky tomu, se v kritickou dobu, kdy se snad pandemie stabilizuje (ale možná ne), ale situace v nemocnicích se rychle zhoršuje (a bude to tak i v dalších týdnech), tak premiér hledá nového ministra. Přitom počet lidí, kteří pro něj či s ním chtějí pracovat, a považují nabízenou pozici za něco, co lze zvládnout, bude žalostně malý. Ale doufejme, že někdo odborně kompetentní a hlavně zdatný manažersky, tuto oběť pro zemi udělá. Nebude to mít vůbec lehké. A to nejen proto, že ho čeká souboj s obrovským problémem, při němž se navíc ocitne v prostředí, které mu vůbec práci neusnadní. Navíc bude mít za zády premiéra Babiše. A to dělá vše mnohonásobně složitější.