Rozšíření Španělsko-portugalského "stropu na plyn pro elektřinu" do celé Evropy, či dokonce zavedení širších stropů pro cenu plynu je dnes velké téma. Dokonce tak velké, že padají silná slova na téma "sabotáže" nebo "lenosti" ze strany Evropské komise, která by měla návrh předložit. A podobně silná vyjádření směřují do Berlína, který je prý centrem odporu.


Jakkoliv jsem byl před několika týdny zastáncem tohoto na první pohled elegantního mechanismu pro snížení cen elektřiny, musím, jako obvykle v reálném světě potvrdit, že námitky proti němu nejsou zanedbatelné. A navíc, jejich váha roste. 

O co jde? O mechanismus, který tím, že státy "zadotují" cenu plynu pro elektrárny, opravdu sníží cenu dnes nejdražší elektřiny, tedy té vyráběné v plynových elektrárnách. A pomocí relativně malého nákladu (ve většině zemí nehraje plyn na trhu s elektřinou velkou roli) tím dosáhnou velkého poklesu ceny elektřiny. Ale vznikají nejméně 3 problémy:

1. Určení ceny pro strop není snadné. Třeba dnes stojí plyn (díky nízké spotřebě, plným zásobníkům a omezené kapacitě LNG terminálů) kolem 100 euro za MWh (špička v srpnu byla nad 300). Při této ceně začne být náklad na elektřinu z "plynu" cenově konkurenčním uhelným elektrárnám s drahým uhlím a neefektivní technologií. Pokud výsledkem stropu bude to, že spálíme na výrobu elektřiny více plynu, dostaneme se do situace, kdy v zimě může plynu scházet. Stropovaná cena tedy musí být výrazně vyšší, než většina lidí čeká (třeba kolem 150 euro) a díky tomu vliv na pokles ceny elektřiny menší.

2. Menším problémem by bylo snad férové rozdělení nákladů na intervenci států. Tam, kde jsou spojené trhy s elektřinou (třeba GE, ČR, AT) by intervence, třeba nákladná, jedné vlády, snížila cenu elektřiny všude. Budou se sto vlády dohodnout na férovém sdílení nákladů? Snad ano, ale snadné to nebude.

3. Největším, obtížně řešitelným problémem ale je, že nejen ČR, ale ani celá Unie, neleží ve vzduchoprázdnu. Levnější ceny elektřiny z plynu povedou nejen ke zvýšení spotřeby uvnitř Unie, ale i k tomu, že v mnoha obdobích bude elektřina v EU (díky státní intervenci) citelně levnější než v okolních zemích, se kterými jsme propojení a které ji z plynu vyrábí. A bude o ni proto zájem. Hrozí opět, že navíc k tomu, že tímto vlády EU "zadotují" spotřebu mimo Unii, hlavně to, že spálíme plynu více, než si můžeme dovolit. 
  

Bagatelizovat tyto důvody je neodpovědné, ale hledat na ně dokonalé řešení je prakticky nemožné. V situaci, kdy se státy předhání v tom, kdo více zlevní energie pro své občany a firmy, se obloukem od problému, že energie je drahá, dostáváme k riziku, že nám nedostatkový plyn v zimě dojde. Nic nezajistí úspory efektivněji, bohužel, než vysoká cena. A právě v této situaci obezřetnost ohledně toho, zda spustit mechanismus, který může spotřebu dále zvýšit, není průkaz lenosti, ale odpovědnosti. Výsledkem by buďto měl být návrh, který rizika co nejvíce sníží, ale to, že se bez stropu pro cenu plynu na výrobu elektřiny obejdeme. Vyšší tržní ceny elektřiny se pak částečně do rozpočtů vrátí přes odvod z ceny elektřiny u levných zdrojů, a použijí se dále na přímou podporu občanů a firem. I když ani to není prosté rizika. 

Článek: Komise je pomalá a nekoná. Státům dochází trpělivost kvůli zastropování plynu.