Krátce poté, co sněmovnou otřásala nekompromisní kritika ke snaze vlády snížit rozpočtový deficit, navíc promíchaná se sliby o tom, co který opoziční politik zařídí, až se dostane k moci (vše, co je „proti lidem" zruší" a jistě jim dá i něco navíc), spatřila světlo světa zpráva o stavu státního dluhu.

Ta konstatuje, že výše našeho státního dluhu přesáhla 3 100 miliard korun. Přesněji 3 115 000 000 000 korun. To je číslo, které si jen málokdo umí představit.

Dnešní úrok na státní půjčky, který platí náš stát, je pro splatnost 10 let 4,9 %. Je tak skoro stejný jako úrok na půjčky vlády Spojených států. Půjčky na delší či kratší splatnosti se liší, někdy dolů, jindy nahoru, jen o desetinky. Pokud by se ale tento úrok propsal do celého dluhu našeho státu (tedy platil dost dlouho), tak dosáhne náklad na dluhovou službu výše 152 miliard korun.

Na tuto „nic nepřinášející platbu" zděděnou za předchozí chování politiků pak padne stejné množství peněz (resp. o 1 miliardu méně), jako byl celý výnos spotřební daně pro státní rozpočet v roce 2022. Nebo o 1 miliardu více, než kolik činí příjem z daně právnických osob. A také o skoro 20 miliard více, než kolik rozpočet utržil z daně osob fyzických. Je to také suma „de facto“ stejná, jako jsou veškeré přímé výdaje státního rozpočtu na platy.

Snížení deficitu a podstatné zbrzdění růstu dluhu jednoduše nemá alternativu. Ti, co se tváří, že „to není třeba", anebo, že to umí „bez lidí" (pardon, psi a kočky daně neplatí) lžou. A prokazují velký cynismus a neodpovědnost.

Asi žádný politik, natožpak ekonom není s balíčkem spokojený. Každý by to udělal „aspoň trochu jinak“. Mě nevyjímaje. V politice, zejména pak v demokracii, jsou ale dohody vždy kompromisy. Zrovna tento je poměrně dobrý a hlavně odpovědný.

Podstatné snížení deficitu brzdí jak nutné, v minulosti zle zanedbané, výdaje (na obranu), tak třeba politické rozhodnutí o udržení relativně vysokých penzí. Proto i přes to, že nás „balíček bolí“, nejsme zatím tam, kde bychom měli s deficitem být. A bezesporu i v současnosti velice nutné šetření našeho státu „sem tam“ dosti kulhá (nejen v případě „mého oblíbeného“ neuvěřitelně luxusního autoparku police, který to jasně ilustruje).

S tím, jak se blíží další a další volby, bude stále těžší rozpočet k nízkému deficitu dostat. A bude to vyžadovat stále vyšší a vyšší (politickou) odvahu. Ale nesmíme to vzdát. Čísla jsou totiž neúprosná.

Takže, prosím, lidé (nikoliv bděte, ale) počítejte. K pochopení, jak prolhané jsou argumenty o tom, že to není potřeba, stačí jednoduchá násobilka. A k pochopení toho, že se to „samo“ nespraví, pak postačí krátký pohled do struktury rozpočtu. Jistě, může se stát, že úroky klesnou a náklad na dluh nevzroste tolik, ale spoléhat se na to se dnes spoustě zemí zle vymstilo. Udělat tu samou chybu 2x, a to rychle po sobě, by byla neuvěřitelná hloupost.

Ve svém vlastním zájmu, prosím, nepodporujte populisty, kteří se tváří, že nepříjemné kroky nejsou potřeba. Neb s nimi zažijí Vaše peněženky s jistotou ještě o poznání větší atak než schváleným balíčkem, a to nikoli v daleké budoucnosti, ale brzy. Miliardy, o které je třeba deficit snížit, prostě bolí. Pouze pokud je „najdeme“ včas a rozumně je rozprostřeme napříč ekonomikou a společností, snížíme cenu, kterou ze selhání politiků v minulosti musíme dnes platit.