Dnes vám přináším článek Lenky Dudkové

Dobré ráno, madam!“ Ozve se, když vstoupím do třídy v Zambii. Třída plná studentů oblečených v bílých košilích, černých kalhotách a samozřejmě kravatě. Když říkám plná, myslím tím kolem padesáti studentů ve třídě. Toto číslo ale není pro Afriku nijak zvláštní, ani to, že mají od každého ročníku třeba i osm tříd. Jedenáctý ročník na střední škole Kasama Boys High School není žádní výjimka.




Jsem v Zambii právě jeden měsíc jako účastník mezinárodního projektu GLEN (Global Education Network of Young Europeans). Spolu se svými dvěma kolegy Florianem (Němec) a Birgit (Estonka) realizujeme semináře Democracy Education na středních školách v Zambii. Semináře trvají dvě hodiny (120 minut). Není to čas plný naší přednáškou o demokracii, ale je to prostor vyhrazený především pro studenty. Diskutujeme, hrajeme hry, pracujeme ve skupinách … studenti se aktivně zapojují. Nejsou na tento způsob výuky zvyklí, možná proto si užívají tyto dvě hodiny, jak mohou. I učitelé jsou našimi metodami nadšení, ukazujeme jim, že i v takovém počtu studentů se dá pracovat aktivním zapojením studentů do výuky. Jediný problém (podle mého názoru trochu výmluva) vidí v tom, že oni nemají dost času během školního roku se studenty diskutovat a hrát hry. Já jen ve skrytu duše doufám, že se nám pár takovýchto názorů podařilo změnit. Alespoň jeden učitel, který začne po našem semináři učit interaktivně, aby mi udělal radost.

A jací jsou zambijští studenti? Nelze je shrnout do jednoho pytle, každý z nich je jiný, individualita, stejně jako čeští studenti. Ale co se dá říct obecně - jsou vděční. Vědí, že vzdělání jim pomůže ke kvalitnějšímu životu. Vzhledem k tomu, že se v Zambii platí školné, váží si pak školy a studia mnohem více něž studenti v České republice. Velmi ocení čas, který s nimi strávíte diskusí, kladou kritické otázky. Ne jednou se mi po hodině stalo, že student či studentka přišli, podali mi ruku a poděkovali za čas, jež jsme s nimi strávili. Dokáží ocenit a vážit si toho, když pro ně někdo něco z vlastní vůle udělá. Vždycky mě to tak hezky zahřálo u srdíčka. Člověk si pak v té velké zemi nepřijde tak ztracený.

Zambia - the real Africa

Tak takhle zní slogan na propagačních materiálech o Zambii. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že všechno, co si představuji pod pojmem „Afrika“ je opravdu možné v Zambii nalézt.

Zambie je rozvojová země v jižní části Afriky. Země se zhruba stejným počtem obyvatel jako Česká republika, ale s desetkrát větší rozlohou. (což pro mě ze začátku bylo nepředstavitelné, ale po 24 hodinách strávených v autobuse, cestující ze severu od jezera Tanganyika na západ do města Solwezi, už si tu rozlehlost země opravdu uvědomuji).

Země s očekávanou délkou života 40 let (CIA, 2006), s hrubým domácím produktem 900 USD na obyvatele podle parity kupní síly (CIA, 2005), podle indexu lidského rozvoje je Zambie na 165. místě ze 177 zemí (UNDP, 2006). Země plná kontrastů - najdete tu chudé vesničky bez elektřiny, odpadky povalující se všude, milé lidi, nádhernou přírodu - no prostě všechno.

A jak se cítím jako jedna z muzungu (bílá)? Musím říct, že po měsíci v Zambii stále bezpečně. Nikdy jsem neměla žádné problémy - je fakt, že jsem opatrná, ale naštěstí, nic se nestalo. Zambie je snad jediná země v jižní Africe, která za sebou nemá válečnou historii. Zambijci tvrdí, že „Zambia is peaceful country.“ A přitom zde žije přes 70 kmenů - jak to Zambie dokázala? Možná je to díky mottu prvního prezidenta Kennetha Kaundy a které můžete nalézt i na národním znaku „One Zambia, one nation.“ Možná kvůli něčemu jinému, nevím, ale je to fakt, takže díky za něj.

Autorkou textu je Lenka Dudková, účastnice projektu GLEN "Democracy education for secondary schools" v Zambii. Autorka působí jako koordinátorka globálního rozvojového vzdělávání v Agentuře rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje