Na přelomu roku vznikl spolek nazvaný Skupina D, který si vytyčil za cíl dodat na Ukrajinu deset tisíc pokročilejších FPV dronů Nemesis, tedy odnože vojenského vybavení, jehož nejrůznější druhy, zejména pak sebevražedné drony, se v této fázi války staly jedním z klíčových bojových prostředků.

Zakladateli Skupiny D jsou bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, herec Ondřej Vetchý, jenž je zároveň předsedou, a investor Jan Veverka. Na její činnosti se podílejí i další známé tváře, např. Mikuláš a Martin Kroupa ze spolku Post Bellum, náčelník generálního štábu Karel Řehka (čestný předseda spolku) či Otakar Foltýn z vojenské kanceláře prezidenta. Organizace sdružuje „skupinu českých modelářů a válečných veteránů, která dosud FPV drony vyráběla a používala pouze pro své potěšení z létání“.

Text k upoutávkovému klipu, v němž hraje Ondřej Vetchý, dodal Eduard Stehlík, vojenský historik a ředitel památníku Lidice. Pravda, na někoho může video působit trochu kýčovitě, možná poněkud pateticky. Nicméně jsem přesvědčen, že právě takového étosu a patosu, jak se někdy s nadsázkou říkává, je nám zapotřebí jako soli. Místo nekonečného pitvání českých historických selhání, skutečných i domnělých, a teatrálního sebemrskačského házení veškeré viny zašlých časů na Čechy, vybízí spolek k následování dobrých příkladů z minulosti. Místo rozsévání skepse, založené na paušálních esencializujících odsudcích a báchorkách o beznadějném „národním charakteru“, rozkližujících už tak rozklíženou společnost, nabádá k nasazení pro správnou věc a převzetí byť mrňavé částky zodpovědnosti za evropskou a českou bezpečnost.

Samozřejmě se nejedná o jedinou inciativu na pomoc ukrajinskému vojsku. Pokud vím, ponecháme-li stranou účet ukrajinského velvyslanectví, největší platformou tohoto druhu je Dárek pro Putina, kde se v rámci nejrůznějších kampaní vybralo za dobu její – či jeho – existence přes 660 milionů korun. K Dárku pro Putina je přidružena původně samostatná sbírka Vozím drony, která se svými praktickými cíli očividně překrývá se snahami Skupiny D, a tamější rozcestník vede na další spřízněné iniciativy.

Není lepšího způsobu, jak se zasadit o mír v Evropě. Není asi ani lepšího způsobu, jak se coby jednotlivec postavit největšímu organizovanému zlu našeho světadílu a jak se pokusit ho vykázat z hranic civilizované Evropy dřív, než pro ni bude pozdě. Mohu-li soudit na základě svých vědomostí, existencí takovýchto sbírek, popřípadě jejich rozsahem, patříme spolu s některými pobaltskými státy k světlým výjimkám euroatlantického prostoru, a jsem na to pyšný. Je také úžasné, že Češi ve veřejných sbírkách na zbraně pro Ukrajinu z vlastní soukromé kapsy vydali kolem dvou miliard korun. Ovšem na druhé straně, kdyby každý obyvatel naší země, včetně nemluvňat, průměrně přispěl řekněme pouhým tisícem korun, vypadala by konta těchto iniciativ přece jen ještě jinak.